Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
30.5.: Studie revitalizace jihlavského náměstí posbírala přes 80 podnětů

30.5.: Na Vysočině na Žďársku přibyl jeden nový případ nemoci covid-19

30.5.: Filmový klub v Jihlavě uvede finský snímek Neznámý voják

29.5.: V pondělí začínají maturity, na Vysočině bude skládat zkoušku z dospělosti 3801 studentů

29.5.: Unikátní kufry doktora Stingla jsou novými exponáty Muzea rekordů a kuriozit v Pelhřimově

29.5.: Patronka hospice v Třebíči svatá Zdislava slaví 800 let od narození a 25 let od svatořečení

29.5.: Opilý řidič ve Žďáře nad Sázavou boural

29.5.: Magdalena Křenková představí ve Staré Říši svou sbírku básní

29.5.: Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy slaví jubileum, lidé mohou jít na vycházku

28.5.: Rušení nočního klidu v Pelhřimově skončilo napadením policisty

28.5.: Přetížený náklad museli přeložit; přísné pokuty pro řidiče a sankce ve správním řízení čeká také dopravce

28.5.: Nemocnice v Třebíči bude mít opravené operační sály

28.5.: Kompenzace pro OSVČ připraví Jihlavu o dalších asi 50 milionů korun

28.5.: Kino ve Velkém Meziříčí bude po koronavirové pauze promítat na novém plátně

28.5.: Jihlavští zdravotníci pomáhají ve školách, rozvážejí dezinfekce a ukazují správné mytí rukou

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Ten puklický zámek...

Není za lesem, jak by se dalo zanotovat, ale za dvěma kopečky, asi sedmapůl kilometrů od Jihlavy. Po válce jsem tudy jezdíval na kole za příbuznými na chatu Rokštejn, kam byli vystěhováni coby "buržousti" na svoji chatu. Cesta byla tehdy ještě blátivá, ale po okrajích se v létě jezdilo báječně. Sem tam zasmrdělo auto, pár koní, někdy jen strakatá kravka táhla malý žebřiňák. Kol dokola se úzká políčka měnila na široké kubáňské pláně se zlátnoucí úrodou.

Ten puklický zámek: z jedné strany park, z té druhé rybník, po kterém již není ani památky...
Ale postůjme, přece jen, před zámkem v Puklicích. Z jedné strany park, z té druhé byl rybník, po kterém už dnes není ani památky. Ten chránil ještě původní středověkou tvrz. Přes cestu pak byl rozlehlý hospodářský dvůr. První písemná zpráva je z roku 1316, tehdy se ještě nepsaly Puklice, ale Pukilwicz, prý podle zakladatele Pukla či Pukila.
Zimní večery tady bývaly stejně dlouhé, jako jinde, a tak se vyprávěly historky nejen o puklickém zámku, ale především o parku. Ten byl totiž rejdištěm či přímo rájem loupežníků, stejně jako celé okolí. Měli zde dokonce vybudovány podzemní skrýše a tajnou chodbu až do nedaleké zájezdní hospody Na Farkašce. Když prý se tam objevil náhodou bohatý host, zabili ho, o všechno obrali a mrtvolu ukryli v podzemních děrách. Žel, ani ta hospoda se dnešních dnů nedočkala.
Říkává se, že na každém šprochu, je pravdy trochu. A tak není bez zajímavosti, že v roce 1924, když majitel puklického velkostatku, Richard Fischmann, dal vedle zámku vystavět nový lihovar a škrobárnu, přišlo se na jednu z těchto chodeb. Místní zvědavci narazili při průzkumu na železné dveře, za nimiž byly nalezeny mezi různými věcmi také lidské kosti a rozbitá lidská lebka. Zda byl nález ohlášen a co se dál stalo, kronikář už neuvádí. Jedno je však jisté, řada pověstí má zcela reálné jádro, a lidská paměť a ústní podání jsou často zdrojem pozoruhodných informací.
Někdy to ale bývala bujná čísi fantasie a nebo ukrutánský strach, a pověst byla rázem na světě. To když číhal před zámeckým parkem černý pes a Valentova služka se vracela od rodičů z Henčova zpět do služby. Byl právě podvečer, když před ní znenadání vyskočil na cestu. Zdál se být v tom soumraku obrovský a příšerný. Ona však dobře věděla, co má udělat. Buďto pozdravit a nebo zaklít! Rychle se shýbla pro kámen, mrštila jej po příšeře, a hlasitě zaklela. V tom okamžiku se černý pes rozplynul. Služka dál nečekala a rozběhla se dolů do vsi, až stanula celá uřícená a s bušícím srdcem před hospodářem. Všechno mu vypověděla a všichni pak byli rádi, že to dobře dopadlo.
Co všechno je na desítce místních pověstí pravdy, to se už nedozvíme. Jeden z bývalých majitelů panství, hrabě Karel z Blankensteina, který koupil v roce 1878 Puklice i s Petrovicemi a dvorem v Jeclově za 125.000 zlatých, prodal tři plné fůry písemností zdejšího archivu do Jihlavy na papírové kornouty. Tak praví kronikář a řídící učitel, Josef Šuhaj, v jedné osobě, v krásně vedené staré puklické pamětní knize.
Na jejích stránkách se můžeme dočíst, že první písemná zmínka o zdejší tvrzi pochází z roku 1525. Později byla přestavěna na zámecké sídlo. V prvním poschodí byla upravena kaple, která nejdříve sloužila výhradně vrchnosti. Obnovena byla v roce 1728 a o rok později zde bylo povoleno sloužit bohoslužby. Roku 1787 byla prohlášena za veřejnou a počátkem 19. století přebudována a rozšířena. Na oltářním obraze vymaloval neznámý umělec Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1893 nový majitel, jihlavský továrník Miloslav Peška, kapli zrušil a nakonec posloužila i jako tělocvična pro místní sokolskou jednotu. Vesničané proto navštěvovali kostel v nedalekých Petrovicích. Po dvou neúspěšných pokusech o výstavbu vlastního kostela se prý začalo po okolí posměšně říkat:

Pukličáci, černí ptáci,
chtěli letět do nebe,
Pánbu je tam nechtěl pustit,
že dělají be - be - be!

Tak to stojí v pamětní knize, černé na bílém. Inu, co je psáno, to je dáno. Dáno je také poničení zámeckých komnat a jejich vyloupení, jak okupanty, tak osvoboditeli. Ani koupelnová litinová vana nezůstala dlouho v jinak prázdném zámku. Pamatuji se, že mi jeden zedník ukazoval zajímavý poškozený obraz Večeře Páně, nalezený kdesi na půdě při rekonstrukci zámecké budovy v šedesátých letech. Kde je dneska všemu konec. Budova nebožtíci mlčí, zůstala pouze desítka krásných pověstí a povídaček. Zůstalo jedno z půvabných venkovských sídel kousek od Jihlavy - zámek v Puklicích.

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)