Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.4.: Záchranná stanice v Pavlově na Havlíčkobrodsku zahájí v sobotu sezonu bohatým programem

25.4.: Svatojiřská pouť v gotickém kostelíku v Řečici v sobotu 27. dubna

25.4.: Nový ventilátor pomáhá novorozencům v havlíčkobrodské nemocnici dýchat

25.4.: Muž byl obviněn z krádeže mědi; škoda činila téměř osm set tisíc korun

25.4.: Hrad Roštejn zahájí sezonu mysliveckým odpolednem

24.4.: V čížovském malém rybníku může být po rekonstrukci více vody, přibyla i nová tůň

24.4.: V Třebíči byly opraveny další chodníky a schodiště, vedení radnice žádá občany, aby o nedostatcích vedení města informovali

24.4.: V Termesivech na Havlíčkobrodsku hoří hala lihovaru

24.4.: Povídání o přírodních krásách Mexika v jihlavském muzeu

24.4.: Na Havlíčkobrodsku byly nalezeny dvě munice

24.4.: Jihlavští zastupitelé schválili výjimky z doby nočního klidu

24.4.: I u nás už je mokřad jako oáza v poušti

24.4.: Havlíčkobrodskou nemocnici letos čekají investice za 55 milionů korun; aktuálně spouští magnetickou rezonanci

24.4.: Až do konce dubna mohou lidé nominovat strom roku

23.4.: V jihlavské galerii představní zvuky z idylického rumunského venkova

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Ten puklický zámek...

Není za lesem, jak by se dalo zanotovat, ale za dvěma kopečky, asi sedmapůl kilometrů od Jihlavy. Po válce jsem tudy jezdíval na kole za příbuznými na chatu Rokštejn, kam byli vystěhováni coby "buržousti" na svoji chatu. Cesta byla tehdy ještě blátivá, ale po okrajích se v létě jezdilo báječně. Sem tam zasmrdělo auto, pár koní, někdy jen strakatá kravka táhla malý žebřiňák. Kol dokola se úzká políčka měnila na široké kubáňské pláně se zlátnoucí úrodou.

Ten puklický zámek: z jedné strany park, z té druhé rybník, po kterém již není ani památky...
Ale postůjme, přece jen, před zámkem v Puklicích. Z jedné strany park, z té druhé byl rybník, po kterém už dnes není ani památky. Ten chránil ještě původní středověkou tvrz. Přes cestu pak byl rozlehlý hospodářský dvůr. První písemná zpráva je z roku 1316, tehdy se ještě nepsaly Puklice, ale Pukilwicz, prý podle zakladatele Pukla či Pukila.
Zimní večery tady bývaly stejně dlouhé, jako jinde, a tak se vyprávěly historky nejen o puklickém zámku, ale především o parku. Ten byl totiž rejdištěm či přímo rájem loupežníků, stejně jako celé okolí. Měli zde dokonce vybudovány podzemní skrýše a tajnou chodbu až do nedaleké zájezdní hospody Na Farkašce. Když prý se tam objevil náhodou bohatý host, zabili ho, o všechno obrali a mrtvolu ukryli v podzemních děrách. Žel, ani ta hospoda se dnešních dnů nedočkala.
Říkává se, že na každém šprochu, je pravdy trochu. A tak není bez zajímavosti, že v roce 1924, když majitel puklického velkostatku, Richard Fischmann, dal vedle zámku vystavět nový lihovar a škrobárnu, přišlo se na jednu z těchto chodeb. Místní zvědavci narazili při průzkumu na železné dveře, za nimiž byly nalezeny mezi různými věcmi také lidské kosti a rozbitá lidská lebka. Zda byl nález ohlášen a co se dál stalo, kronikář už neuvádí. Jedno je však jisté, řada pověstí má zcela reálné jádro, a lidská paměť a ústní podání jsou často zdrojem pozoruhodných informací.
Někdy to ale bývala bujná čísi fantasie a nebo ukrutánský strach, a pověst byla rázem na světě. To když číhal před zámeckým parkem černý pes a Valentova služka se vracela od rodičů z Henčova zpět do služby. Byl právě podvečer, když před ní znenadání vyskočil na cestu. Zdál se být v tom soumraku obrovský a příšerný. Ona však dobře věděla, co má udělat. Buďto pozdravit a nebo zaklít! Rychle se shýbla pro kámen, mrštila jej po příšeře, a hlasitě zaklela. V tom okamžiku se černý pes rozplynul. Služka dál nečekala a rozběhla se dolů do vsi, až stanula celá uřícená a s bušícím srdcem před hospodářem. Všechno mu vypověděla a všichni pak byli rádi, že to dobře dopadlo.
Co všechno je na desítce místních pověstí pravdy, to se už nedozvíme. Jeden z bývalých majitelů panství, hrabě Karel z Blankensteina, který koupil v roce 1878 Puklice i s Petrovicemi a dvorem v Jeclově za 125.000 zlatých, prodal tři plné fůry písemností zdejšího archivu do Jihlavy na papírové kornouty. Tak praví kronikář a řídící učitel, Josef Šuhaj, v jedné osobě, v krásně vedené staré puklické pamětní knize.
Na jejích stránkách se můžeme dočíst, že první písemná zmínka o zdejší tvrzi pochází z roku 1525. Později byla přestavěna na zámecké sídlo. V prvním poschodí byla upravena kaple, která nejdříve sloužila výhradně vrchnosti. Obnovena byla v roce 1728 a o rok později zde bylo povoleno sloužit bohoslužby. Roku 1787 byla prohlášena za veřejnou a počátkem 19. století přebudována a rozšířena. Na oltářním obraze vymaloval neznámý umělec Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1893 nový majitel, jihlavský továrník Miloslav Peška, kapli zrušil a nakonec posloužila i jako tělocvična pro místní sokolskou jednotu. Vesničané proto navštěvovali kostel v nedalekých Petrovicích. Po dvou neúspěšných pokusech o výstavbu vlastního kostela se prý začalo po okolí posměšně říkat:

Pukličáci, černí ptáci,
chtěli letět do nebe,
Pánbu je tam nechtěl pustit,
že dělají be - be - be!

Tak to stojí v pamětní knize, černé na bílém. Inu, co je psáno, to je dáno. Dáno je také poničení zámeckých komnat a jejich vyloupení, jak okupanty, tak osvoboditeli. Ani koupelnová litinová vana nezůstala dlouho v jinak prázdném zámku. Pamatuji se, že mi jeden zedník ukazoval zajímavý poškozený obraz Večeře Páně, nalezený kdesi na půdě při rekonstrukci zámecké budovy v šedesátých letech. Kde je dneska všemu konec. Budova nebožtíci mlčí, zůstala pouze desítka krásných pověstí a povídaček. Zůstalo jedno z půvabných venkovských sídel kousek od Jihlavy - zámek v Puklicích.

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)