Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.1.: Čtvrtý ročník Ježíškových vnoučat byl výjimečný solidaritou; dárci seniorům věnovali více než 22 milionů korun

28.1.: Z policejního deníku: krádež nafty; zloděj si odnesl potraviny i boty; řidič boural s nepojištěným autem

28.1.: Koupaliště v Bystřici nad Pernštejnem bude mít dvacetimetrovou skluzavku

27.1.: Zděděná sbírka obrazů Josefa Kosinky by mohla být instalována ve Staré radnici ve Žďáře nad Sázavou

27.1.: Z policejního deníku: opilá agresivní žena se zranila, opilec seděl na chodníku, šestnáctiletý hoch usedl opilý za volant

27.1.: Sněžení nejvíce komplikuje dopravu na Žďársku

27.1.: Registr vozidel v Jihlavě již funguje v běžném režimu, pracovníci se vrátili z karantény

27.1.: Pojmenujte zubří mláďata z táborské zoo, autoři vybraných jmen je nakrmí

27.1.: Loni policisté na Vysočině zahájili 238 správních vyhoštění cizinců

27.1.: Auto, se kterým řidič ujížděl policistům, patři matce řidiče bez řidičáku, policistům se přihlásil důležitý svědek

26.1.: „Covidový“ rok přinesl v Jihlavě více porodů; narodilo se 1370 dětí

26.1.: Za přetížená vozidla padají vysoké pokuty; policisté z Kamion týmu se loni zaměřili na vozidla převážející dřevo

26.1.: Z policejního deníku: krádež horského kola, žena neplatí alimenty, šoféři bez řidičáků

26.1.: Výjimečná naučná stezka Šebeň nedaleko Velkého Meziříčí je poškozená

26.1.: Tuhou zimu prožívají nejhůře dravci a sovy, kterým jde často o život

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Dávná putování do chrámu sv. Petra a Pavla v Nové Říši

Ve výčtu poutních míst zachytil krátce Karel Eichler také novoříšský kostel, který byl údajně od roku 1672, na svátek sv. Norberta, navštěvován pro odpustky a po roce 1778 ještě v dalších vyjmenovaných dnech.

Do historie tohoto významného premonstrátského kláštera se proto vydáme v doprovodu publikace, vydané k jeho sedmistému založení, tedy v roce 1911. Při této příležitosti byl rovněž vytištěn barevný svatý obrázek, na jehož zadní straně je text - "Na památku 700 letého trvání premonstrátského kláštera v Nové Říši".
K založení kláštera došlo údajně v roce 1211 a to Markvatem z Hrádku a jeho chotí Vojslavou. Byl určen pro řeholnice řádu sv. Norberta, klášterní panny premonstrátky. Podle pověsti předcházel stavbě slib, který pan Markvart učinil před válečnou výpravou, že vrátí-li se z ní živ a zdráv, postaví klášter. Obraz o této události, jakož i obrazy obou zakladatelů, byly zavěšeny na čestných místech v klášterních prostorách. Dodejme ještě, že Markvart z Hrádku zemřel 24. října 1220 a Vojslava 18. března 1221.
Ke klášternímu majetku patřilo celé území od Budíškovic po Hladov, snad dvě desítky vsí s několika dvorci a dvě vinice v Polehradicích u Klobouk. Podle klášterní kroniky sem přišly první sestry ze Křtin, ale pravděpodobnější se zdají být Kounice u Brna, neboť v jejich blízkosti se nacházejí jak polehradické vinice, tak také ves Martinice, která rovněž patřila do majetku novoříšského kláštera. Je škoda, že většina starých písemností byla zničena požáry, válkami a drancováním. První známé jméno probošta, Bohumíra, se tak dozvídáme z listiny z roku 1257, která však pochází ze zábrdovického archivu. Oba kláštery si podle ní směňují dvě vinice za zahradu s dvěma lány blíže svých sídel. V následujících letech se díky darům a koupím klášterní majetek ještě zvětšuje.
Někdy kolem roku 1278 postavil zdejší konvent na pahorku poblíž Nové Říše kapli sv. Norberta a kolem ní založil hřbitov s příbytkem pro hřbitovního kaplana. Areál zvaný Na Norbertě stál až do roku 1609.
Důležitým obdobím jsou léta 1378 až 1384, kdy se proboštem stal Martin a kdy byl zdejší kostel v roce 1380 obdařen odpustky od ostřihomského biskupa a papežského legáta Pia. Byly určeny pro výroční a mariánské svátky, svátky svatých apoštolů, čtyř církevních učitelů sv. Ambrože, Jeronýma, Řehoře a Augustina a pro svátek Nanebevstoupení Páně. Odtud se pravděpodobně datuje první pouť na tento svátek. Dodejme, že pisatel v roce 1911 uvedl, že v té době stále ještě slavná procesí trvají.
V období husitských válek byl klášter zcela rozbořen a jeptišky utekly spolu s proboštem Ondřejem do nedaleké Telče, kde byly přijaty v klášteře sv. Ducha. Zajímavou episodou je útěk zdejšího probošta Krištofa Peugara z Reitzenschlagu v roce 1515, který sebou vzal všechny klášterní skvosty a také stříbrný pozlacený kříž, který klášteru darovali jeho zakladatelé Markvart z Hrádku a jeho choť Vojslava. O osudu tohoto pokladu se autor zmíněné publikace dále nezmiňuje.
Ke zlepšení zdejších klášterních poměrů došlo až za císaře Ferdinanda I., kdy nový probošt Kašpar Schönauer zde konečně postavil zděné probošství. Netrvalo dlouho a klášter byl 16. října 1620 zabrán protestanty. Mnoho uměleckých děl bylo v té době poničeno. Po návratu v roce 1621 shledal tehdejší probošt Adam klášterní objekty v hrozném stavu. V dalších letech bylo proto přikročeno k přestavbě celého komplexu. Před samým dokončením však došlo k požáru městečka a ten zachvátil nejen sedmnáct domků, ale i kostel a klášter. Nové klenutí se zřítilo a popelem lehly klášterní objekty. V jedné světnici však byl nalezen neporušený a na dřevě malovaný obraz Bolestné Panny Marie, což bylo věřícími považováno za zázrak. Obraz byl proto umístěn do boční kaple kostela.
V roce 1733 bylo novoříšské probošství povýšeno na opatství. Prvním opatem se stal Augustin Výminko (1725 - 1755). Za vlády císaře Josefa II. nedošlo ke konfiskaci. V roce 1800 zde bylo naopak zřízeno gymnasium a šlechtický konvikt. Pohromou se stal až rok 1802, kdy zhoubný požár opět přelétl ze vsi na celý klášter s kostelem. Tehdy uhořely všechny farní matriky a část knihovny. Dalších 6.000 knih a prvotisků zničil požár v roce 1813. A tak opět nastala další etapa stavění a opravování.
Stojí za zmínku, že zdejší knihovna měla po roce 1910 více jak 17.000 svazků a vzácných rukopisů a v prelatuře byla umístěna velká sbírka obrazů. Nejstarší částí je kaple sv. Anny, která stojí mezi kostelem a konventem a po kterou se nachází krypta. Na jejím oltáři je umístěna kamenná socha sv. Anny s Pannou Marií a Ježíškem a v zasklené rakvi zde spočívají ostatky sv. Euprepie. V minulosti zde byly skládány sliby kleriků a vystavováni zemřelí členové kláštera.
Tomu příliš nepřálo ani dvacáté století, místní řeholníci byli nacisty odvlečeni do koncentračních táborů, kde řada z nich byla umučena. Ti, co se navrátili, byli zanedlouho opět zavíráni do komunistických lágrů. Klášterní prostory čpěly prázdnotou a pustly. Až přišel rok 1989, ale to už je současnost, a my jsme se rozhodli putovat historií.
Podívejme se proto při odchodu na nápis v kapli sv. Anny: Judicis in cunctis est iusta potentia punctis - V každé věci rozhoduje spravedlivá moc Soudce.

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)