Místní jméno Měšín, německy Misching, je nejasného původu. Andrea Zápotočná ve sborníku Češi a Němci na Vysočině uvádí, že první písemná zmínka pochází z roku 1368, což také potvrzují výpisky z první jihlavské městské knihy pořízené profesorem Josefem Petridesem, který učil na jihlavském německém gymnasiu a byl autorem celé řady historických článků o Jihlavě a okolí. Další německý historik Dr. Anton Altrichter zase uvádí rok 1385. Tento údaj získal v jihlavském archivu, kde je doposud uložen originál listiny ze 14. září toho roku. V této době ves náležela k lichtenburskému dominiu, zabírajícímu široké území kolem Německého Brodu. Václav Krušina z Lichtenburka prodal podle uvedené listiny dva svobodné lány s dvěma úročníky v Měšíně Sezemovi z Rochova a jeho synům Kunaškovi, Petrovi a Janovi za obnos 20 kop a 50 grošů pražských a zavázal se, že tyto nemovitosti zbaví nároků, zejména Čeňka z Vartmberka. Jan z Rochova spolu se svou sestrou Eliškou postoupil Měšín někdy v letech 1402 až 1404 městu Jihlavě, v jehož majetku zůstal až do roku 1848.
Jihlavský archiv vlastní ještě další listinu týkající se Měšína. Je dána v Praze dne 13. září 1509 a podle ní uděluje Vladislav II., král uherský a český Jihlavským právo, aby všechny daně a platy ze vsí Měšína, Hruškových Dvorů a Henčova, které leží na českém pomezí, byly placeny na Moravu. List je psán česky na pergamenu a je opatřen královskou pečetí. Další zprávy o této vsi by bylo možné nalézt snad ve všech jihlavských městských knihách, což je úkol především pro historiky.
Podle rozložení plužiny a podle tvaru seskupených stavení lze usuzovat na tzv. typ lesní návesní vsi, který je pro zdejší oblast Českomoravské vysočiny velmi častý. Při pohledu na plán Měšína z konce 18. století si můžeme prohlédnout nápadně pravidelnou okrouhlou náves s plužinou tvořící paprskovité záhumenice, později pak dělené do tratí. Vznikla patrně jako produkt německé kolonisace tohoto území ve 13. století. Po dlouhá staletí se v obci uvádí patnáct usedlostí. Tak tomu bylo už v roce 1425 a později i v roce 1616. Ani válečné události a několikaletá švédská okupace Jihlavy žádné výrazné změny do obce nepřinesly. Podle lánových rejstříků z let 1671 - 1678 zde bylo zaregistrováno celkem 14 starousedlíků. Žádný grunt nebyl opuštěn. Ves měla 13 láníků a jednoho půlláníka. Další podrobnosti nejsou uvedeny. Měření proběhlo 22. října 1678. V gruntovní knize z roku 1779 je uvedeno již 20 popisných čísel. Vrchnosti plynuly mimo jiné také užitky ze zdejších tří rybníků. V roce 1848 při zrušení roboty činil vyvazovací poplatek 1247 zlatých a 8 krejcarů a suma dalších různých platů 630 zl. 28 kr. Některé rodiny zde hospodařily po tři století až do roku 1945: Höferova, Folterova a Klementova.
Obec měla a má rozlohu 707 ha a vlastnila obecní kovárnu. Z dřívějších starostů je v archivu doložen V. Petschenka v letech 1933 - 1945. Obec byla v minulosti přifařena do Ždírce a od roku 1772 měla vlastní školu. Zpočátku se střídavě vyučovalo v různých domech, od roku 1793 pak sloužil školním potřebám obecní dům čp. 20 a v roce 1823 byla postavena pro německou školu nová budova. V jihlavském archivu se dochovaly dvě pamětní knihy této německé školy s několika zajímavými dobovými fotografiemi.

V roce 1794 zde žilo ve 23 domech 178 obyvatel, v roce 1842 už ve 30 domech 216 vesměs německých obyvatel. Statistiku dalších let uvádí poslední lexikon obci:

rok 1850 ......295 obyvatel....................... 31 domů
1880 ..........271 ...............................32
1890 ..........272 ...............................32
1900 ..........265 (224 Německých, 41 Českých) ...33
1930 ..........246 (218 N, 28 Č) .................39
1950 ..........184 ...............................41
1970 ..........156 ...............................38
Z písemností zdejšího obecního úřadu se dochovalo jen nepatrné torso, které je uloženo ve Státním okresním archivu v Jihlavě. Zde se rovněž nacházejí gruntovní knihy ze 17. - 19. století, plány Měšína z 18. a 19. století, katalogy české a německé jednotřídní školy a některé další písemnosti týkající se přímo či nepřímo této obce.
Závěrem je třeba upozornit na návesní kapli zasvěcenou sv. Cyrilu a Metoději a na kapličku za vsí při silnici do Polné. Obě stavby jsou zakresleny na plánu Měšína z roku 1835, ale jsou nepochybně starší. Návesní kapli lze datovat do druhé poloviny 18. století, což může potvrdit v dohledné době její plánovaná generální rekonstrukce.
Zajímavostí zdejšího regionu je zpráva MUDr. Leopolda Fritze z roku 1895, kdy zde nalezl na silnici mezi Měšínem a Ždírcem (kil. 8,4) kamenný kříž, vyčnívající tehdy nad terénem 70 cm. Stál prý na hranicích českomoravských. Tolik popis. Další velmi zajímavý, tentokrát křížový kámen, se nalézal opět na hranici, kde prý se říká U Třech Židů (na starých plánech je pouze pomístní název U Kamenného kříže). Byl 90 cm vysoký, 60 cm široký a mimo kříže zde byly málo čitelné nápisy: HBSEINSEEL, WOLF SIMON a ještě i další zcela neznatelné. Snad zde došlo k loupežné vraždě tří židovských obchodníků putujících do Polné nebo do Jihlavy. Faktem zůstává, že ani jediný kámen nebyl dosud nalezen a tak svědectvím jsou dochované poznámky MUDr. Fritze v jihlavském archivu.

V archivních pramenech se objevuje název vsi v této podobě:

v roce 1368 Mischingen
1402 Misching
1846 Misching a Myssna
1872 Misching a Myšín
1892 Misching a poprvé Měšín

Nashledanou v Měšíně ve třetím tisíciletí!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25

Zpět nahoru na začátek stránky