Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.10.: Záchranáři na Vysočině sdílí data o pacientech s krajskými nemocnicemi, uložené údaje šetří čas

19.10.: Padesát let kulturního domu Máj v Pelhřimově

19.10.: Koncert Komorního orchestru Filharmonie Gustava Mahlera v Třebíči

19.10.: Horácké divadlo uvede v premiéře hru Svatý Václav

19.10.: Filmaři poznávali Vysočinu, Třebíč je okouzlila

18.10.: Zaměstnanci třebíčské nemocnice vysadili lípu ke 100. výročí ČSR

18.10.: Telč ochutná Italské dvojhubky Marty Kučíkové

18.10.: Novorozené děti v Třebíči bude hlídat 28 nových monitorů dechu

18.10.: Na Oktobeerfestu zvítězilo konopné pivo

18.10.: Lékárna v pelhřimovské nemocnici se přesune do hlavní budovy

18.10.: Inaugurace rektora Vysoké školy polytechnické Jihlava – Václav Báča povede VŠPJ další 4 roky

18.10.: Epilog festivalu Mahler Jihlava; pokřtěn bude překladový výběr z rozsáhlé mahlerovské monografie Henry-Louis de La Grange

17.10.: O víkendu bude uzavřená silnice do Ptáčova

17.10.: Dárek dětskému oddělení havlíčkobrodské nemocnice s "příběhem" od zaměstnanců Pleasu a.s.

17.10.: Dechová hudba Božejáci vystoupí v Třebíči ve Fóru

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Rounek u Jihlavy

Desítka domů po obou stranách silnice asi osm kilometrů od Jihlavy. Typická ves zvaná ulicovka, která se vyskytuje ve starých sídelních územích. Však také nedaleká Vyskytná se poprvé uvádí v písemných pramenech už v roce 1226. Vznik Rounku můžeme dát do souvislosti s dolováním stříbra v okolí a to do druhé poloviny 13. století, byť písemná zpráva se objevuje až v jihlavské městské knize v roce 1359. Ves tehdy spadala do majetku želivského kláštera. V 15. století je v držení slavného rodu Trčků z Lípy, kteří ji v roce 1596 prodávají městu Jihlavě.

Po staletí zde nebylo usedlých více než deset rodin. Třicetiletá válka dolehla i na tuto ves. Zůstalo pouze pět obydlených chalup. U počtu obyvatel se můžeme na chvilku pozastavit. V roce 1850 jich zde žilo 210, v roce 1900 dokonce 221, dnes asi padesátka. Bývalo zde kolem 140 Němců a 80 Čechů. V roce 1945 byli všichni němečtí obyvatelé vystěhováni.
Poválečný rozvoj či spíše úpadek této vsi zahájilo zřízení JZD a jeho zkrachování. Ani nástup státního statku vesnici mnoho nepřispěl. Budovy chátraly a bytový fond zůstal na úrovni středověku. I několikrát denně tehdy přecházelo středem vsi na 500 ovcí. Životní podmínky? Většině obyvatel to bylo zcela lhostejné. Dnes se konečně tvář této vsi mění. Nové fasády a nové stavby rodinných domků dávají tušit obrat k lepšímu. Ves zůstane zcela určitě na mapě.

Zpět na obsah


Sedmdesát let rouneckého vodovodu

Bez vody se nedalo a nedá žít. Bez vydatného zdroje nebylo možné založit v daném místě lidské sídliště. Proto konec této malé vsi tvořil vydatný pramen vody s rybníčkem pro napájení dobytka. Později byl zbudován o něco výše další. Stálý rozvoj jednotlivých hospodářství si pak vyžádal hloubení studní skoro u každého domu. Snad už ve 14. nebo 15. století. Dvě z nich slouží dodnes.

Jedna je hluboká devět metrů a v nejspodnější části je v křemeni vytesán kříž. Asi dva metry výše je vyryt jesuitský znak. A to hned dvakrát. U jednoho udělal autor obrácené písmeno S, druhý se mu konečně podařil. Předlohou mu asi bylo vyobrazení téhož znaku na oltáři v nedaleké kapli sv. Antonína. Ta byla postavena v roce 1737. Druhá studna posloužila jako zdroj vody při budování místního vodovodu.
Ostatní studny byly od padesátých let postupně zasypávány různým harampádím a především pak popelem. Nutno podotknout, že stejný osud potkal i půl tisíciletí starou úvozovou cestu do vsi. Zmizela docela nedávno rovněž pod záplavou rumu, popela a smrdutého odpadu. Na co také staré cesty pro pěší a studně pro vodu. Už už se nám začalo dařit poroučet slunci a větru a vůbec všemu.
Ale pojďme raději zpět k vodovodu. K jeho budování došlo v roce 1927. Dostatek vody posílilo v té době zrušení rybníčka nad vsí a na jeho místě vytvoření nové další studny. Voda ze dvou silných zdrojů pak byla svedena do vodojemu a rozvedena litinovým potrubím a olověnými trubkami do většiny stavení. V té době bylo registrováno v celé obci celkem 30 domů a 188 obyvatel. Vodovod však sloužil pouze pro tzv. Starý Rounek, což je vlastně dnešní obec Rounek, kde bylo jen asi 17 domů. Slavnostní otevření a předání do provozu se uskutečnilo dne 21. října 1928. Pro malou ves to byla veliká událost. Kronika poznamenala, že se slavnosti zúčastnili i hasiči z nedaleké Německé Vyskytné (dnes Vyskytné nad Jihlavou), aby si mohli vyzkoušet hydranty pro případ požáru.
Nadšení však bylo narušeno firmou Nordböhmische Wasserbau GMBH Aussig (česky Ústí nad Labem), která dodala celé zařízení s veškerými nápisy v německé řeči. Na tuto okolnost ihned poukázala zdejší česká menšina a to prostřednictvím Jihlavských listů v čísle 35 ze dne 1. září 1928. Na páté straně bylo v kritickém článku mimo jiné uvedeno, že dodavatelská firma "se domnívá, že je v německé říši, neboť neuzná za vhodno opatřiti své vývěsky textem ve státním jazyku republiky".
Navzdory tomu však vodovod sloužil bez větších závad až do roku 1997, kdy byl připojen na zcela nově vybudovaný vodovod ve Vyskytné a z větší části rekonstruován. Litinové potrubí bylo nahrazeno umělou hmotou. Jinak voda zůstala dále vodou a teče dnes už do všech domů a domků. Připomeňme ještě závěrem, že dlouhá léta se o zdárný provoz zdejší vodárny starala rodina Jindřicha Vacka a že posledním vodařem na Rounku byl pan Josef Pešout.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)
Kácení v Jihlavě
- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)