Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Prostředkovice - památka číslo 5243

V roce 1901 píše Alois Josef Pátek ve Vlastivědě Moravské, Jihlavský okres, že tato německá vesnice zvaná Mitteldorf (středeční či prostřední ves) se rozkládá po obou stranách bývalé císařské silnice vedoucí od Jihlavy ke Stonařovu. V této době měla 25 domů a 171 obyvatel. Po třicetileté válce zde bylo registrováno jen devět stavení osedlých a šest pustých. V závěru krátkého historického popisu Pátek uvádí, že roku 1531 koupilo tuto ves město Jihlava od Ctibora a Jana z Hlavatec. Nic víc. Nikde žádná zmínka o bývalé tvrzi, o nějaké zdejší významnější stavební památce.

Špýchar v Prostředkovicích... (foto L. Poltan)
První písemná zpráva o této vsi pochází údajně z listiny z roku 1379. V zemských deskách najdeme zmínku o Mytnndorffu v roce 1390. V roce 1798 se poprvé objevuje české pojmenování Prostržedniwes a v roce 1846 pak dnešní Prostředkovice nebo také Prostředný Wes. Osada byla založena mezi Dolní Vsí, dnes Suchá, a zaniklou Horní Vsí. Odtud tedy její název.
Byla či nebyla zde tvrz? Toť otázka. Vladimír Nekuda a Josef Unger se ve své knize Hrádky a tvrze na Moravě o její existenci v Prostředkovicích vůbec nezmiňují. Podíváme-li se pozorně na plán této vsi, který je k disposici ve Státním okresním archivu v Jihlavě a byl pořízen v roec 1779, vidíme, že v místech dnešního špýcharu u domu čp. 13, který dal podnět k dohadům o možné tvrzi v této vsi, stojí na konci 18. století pouze větší a stavebně složitý statek bez nějakého náznaku opevnění. U silnice samé pak není žádná jeho součást mající čtvercový půdorys. Faktem je, že na konci 18. století to byl jediný statek na této straně silnice a svou rozlohou patřil k těm největším v Prostředkovicích. Jeho majitelem byl Martin Weeber a později Mathias Mikschy. Při podrobnějším studiu tohoto statku na již zmíněném plánu se jeví dnešní čtvercový objekt jako část později demolovaného obdélníkového zděného objektu stojícího tehdy při císařské silnici do Vídně. To konečně potvrzuje i další plán z roku 1835, rovněž dochovaný v jihlavském archivu, který půdorys námi uvažovaného objektu má skutečně rozdělen na dvě skoro čtvercové poloviny. Celý statek pak za dobu necelých šedesáti let, což je doba mezi pořízením obou plánů, zaznamenal celou řadu významných a výrazných přestaveb.
Chátrající zdivo špýcharu v Prostředkovicích... (foto L. Poltan)
Dalším argumentem proti existenci tvrze v Prostředkovicích je skutečnost, že tato malá ves, v době založení počátkem 14. století čítající kolem šesti osedlých, byla vždy jen osadou a byla spravována stonařovským rychtářem. V nejistých dobách skýtaly ochranu zdejšímu obyvatelstvu hned dvě stonařovské tvrze případně samo město Jihlava.
Při této příležitosti nemůžeme zde opomenout ani skutečnost, že celá stavba byla po požáru v roce 1954 obnovena a její vzhled není původní, naopak renovovaný vzhled celého objektu se přímo nabízí co by dochovaná součást obranného systému jakési tvrze. Tu snad měl podpořit i objevený letopočet 1581 na jedné ze "střílen".
Dodnes je v okolí Jihlavy možné spatřit několik špýcharů či sýpek, které byly budovány v různých obdobích. Na všech těchto stavbách poutají pozornost úzká okénka v podobě střílen, která však nejsou ničím jiným, než větracími otvory a jiný účel jim nelze přisuzovat.
Tak je tomu i v případě tzv. Prostředkovické tvrze, o které se poprvé zmiňuje Karel Peltan v Jiskře v roce 1963. V závěru tohoto článku je zmínka o tom, že objekt je památkově chráněn, ale dosud není využit. Měl se tehdy stát okrskovým museem, kde měla být instalována stálá exposice historie Stonařovska "doby feudalismu, doby bojů proti nacistickému násilí i nástin budování socialistického dneška". Zdá se však, že ani ten dnešní dnešek není objektu příliš nakloněn, nemluvě o jeho využití. Severní strana této nemovité kulturní památky evid. číslo 5243 vykazuje již delší dobu silné narušení zdiva, které je bezpochyby zapříčiněno stále rostoucím průjezdem těžkých nákladních vozidel po přiléhající mezinárodní komunikaci do Rakouska.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)