Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.9.: Z policejního deníku: bouračka u Žatce; zaplacená kabelka nepřišla; krádež nářadí

27.9.: V Rouchovanech krátce po poledni utonul starší muž

27.9.: Mezi Světnovem a Škrdlovicemi vyroste ovocná alej

26.9.: České domácnosti významně ušetří za energie; ČEZ od října zlevňuje elektřinu i plyn

26.9.: V Pelhřimově zřejmě vznikne Národní basketbalové muzeum

26.9.: Kdy by důchodci neměli používat poštou zaslané roušky?

26.9.: Filmový klub v Jihlavě uvede v pondělí polský film Corpus Christi

25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Prostředkovice - památka číslo 5243

V roce 1901 píše Alois Josef Pátek ve Vlastivědě Moravské, Jihlavský okres, že tato německá vesnice zvaná Mitteldorf (středeční či prostřední ves) se rozkládá po obou stranách bývalé císařské silnice vedoucí od Jihlavy ke Stonařovu. V této době měla 25 domů a 171 obyvatel. Po třicetileté válce zde bylo registrováno jen devět stavení osedlých a šest pustých. V závěru krátkého historického popisu Pátek uvádí, že roku 1531 koupilo tuto ves město Jihlava od Ctibora a Jana z Hlavatec. Nic víc. Nikde žádná zmínka o bývalé tvrzi, o nějaké zdejší významnější stavební památce.

Špýchar v Prostředkovicích... (foto L. Poltan)
První písemná zpráva o této vsi pochází údajně z listiny z roku 1379. V zemských deskách najdeme zmínku o Mytnndorffu v roce 1390. V roce 1798 se poprvé objevuje české pojmenování Prostržedniwes a v roce 1846 pak dnešní Prostředkovice nebo také Prostředný Wes. Osada byla založena mezi Dolní Vsí, dnes Suchá, a zaniklou Horní Vsí. Odtud tedy její název.
Byla či nebyla zde tvrz? Toť otázka. Vladimír Nekuda a Josef Unger se ve své knize Hrádky a tvrze na Moravě o její existenci v Prostředkovicích vůbec nezmiňují. Podíváme-li se pozorně na plán této vsi, který je k disposici ve Státním okresním archivu v Jihlavě a byl pořízen v roec 1779, vidíme, že v místech dnešního špýcharu u domu čp. 13, který dal podnět k dohadům o možné tvrzi v této vsi, stojí na konci 18. století pouze větší a stavebně složitý statek bez nějakého náznaku opevnění. U silnice samé pak není žádná jeho součást mající čtvercový půdorys. Faktem je, že na konci 18. století to byl jediný statek na této straně silnice a svou rozlohou patřil k těm největším v Prostředkovicích. Jeho majitelem byl Martin Weeber a později Mathias Mikschy. Při podrobnějším studiu tohoto statku na již zmíněném plánu se jeví dnešní čtvercový objekt jako část později demolovaného obdélníkového zděného objektu stojícího tehdy při císařské silnici do Vídně. To konečně potvrzuje i další plán z roku 1835, rovněž dochovaný v jihlavském archivu, který půdorys námi uvažovaného objektu má skutečně rozdělen na dvě skoro čtvercové poloviny. Celý statek pak za dobu necelých šedesáti let, což je doba mezi pořízením obou plánů, zaznamenal celou řadu významných a výrazných přestaveb.
Chátrající zdivo špýcharu v Prostředkovicích... (foto L. Poltan)
Dalším argumentem proti existenci tvrze v Prostředkovicích je skutečnost, že tato malá ves, v době založení počátkem 14. století čítající kolem šesti osedlých, byla vždy jen osadou a byla spravována stonařovským rychtářem. V nejistých dobách skýtaly ochranu zdejšímu obyvatelstvu hned dvě stonařovské tvrze případně samo město Jihlava.
Při této příležitosti nemůžeme zde opomenout ani skutečnost, že celá stavba byla po požáru v roce 1954 obnovena a její vzhled není původní, naopak renovovaný vzhled celého objektu se přímo nabízí co by dochovaná součást obranného systému jakési tvrze. Tu snad měl podpořit i objevený letopočet 1581 na jedné ze "střílen".
Dodnes je v okolí Jihlavy možné spatřit několik špýcharů či sýpek, které byly budovány v různých obdobích. Na všech těchto stavbách poutají pozornost úzká okénka v podobě střílen, která však nejsou ničím jiným, než větracími otvory a jiný účel jim nelze přisuzovat.
Tak je tomu i v případě tzv. Prostředkovické tvrze, o které se poprvé zmiňuje Karel Peltan v Jiskře v roce 1963. V závěru tohoto článku je zmínka o tom, že objekt je památkově chráněn, ale dosud není využit. Měl se tehdy stát okrskovým museem, kde měla být instalována stálá exposice historie Stonařovska "doby feudalismu, doby bojů proti nacistickému násilí i nástin budování socialistického dneška". Zdá se však, že ani ten dnešní dnešek není objektu příliš nakloněn, nemluvě o jeho využití. Severní strana této nemovité kulturní památky evid. číslo 5243 vykazuje již delší dobu silné narušení zdiva, které je bezpochyby zapříčiněno stále rostoucím průjezdem těžkých nákladních vozidel po přiléhající mezinárodní komunikaci do Rakouska.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)