Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.1.: Čtvrtý ročník Ježíškových vnoučat byl výjimečný solidaritou; dárci seniorům věnovali více než 22 milionů korun

28.1.: Z policejního deníku: krádež nafty; zloděj si odnesl potraviny i boty; řidič boural s nepojištěným autem

28.1.: Koupaliště v Bystřici nad Pernštejnem bude mít dvacetimetrovou skluzavku

27.1.: Zděděná sbírka obrazů Josefa Kosinky by mohla být instalována ve Staré radnici ve Žďáře nad Sázavou

27.1.: Z policejního deníku: opilá agresivní žena se zranila, opilec seděl na chodníku, šestnáctiletý hoch usedl opilý za volant

27.1.: Sněžení nejvíce komplikuje dopravu na Žďársku

27.1.: Registr vozidel v Jihlavě již funguje v běžném režimu, pracovníci se vrátili z karantény

27.1.: Pojmenujte zubří mláďata z táborské zoo, autoři vybraných jmen je nakrmí

27.1.: Loni policisté na Vysočině zahájili 238 správních vyhoštění cizinců

27.1.: Auto, se kterým řidič ujížděl policistům, patři matce řidiče bez řidičáku, policistům se přihlásil důležitý svědek

26.1.: „Covidový“ rok přinesl v Jihlavě více porodů; narodilo se 1370 dětí

26.1.: Za přetížená vozidla padají vysoké pokuty; policisté z Kamion týmu se loni zaměřili na vozidla převážející dřevo

26.1.: Z policejního deníku: krádež horského kola, žena neplatí alimenty, šoféři bez řidičáků

26.1.: Výjimečná naučná stezka Šebeň nedaleko Velkého Meziříčí je poškozená

26.1.: Tuhou zimu prožívají nejhůře dravci a sovy, kterým jde často o život

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Větrný Jeníkov

Prales. Bažiny. Potoky a potůčky. V roce 1139 dochází k založení želivského kláštera a nastává období postupné kolonisace tohoto území. Hledají se vhodná místa k zakládání statků, později malých vsí. Pralesem se prodírají první cesty. Jedna z nich, zvaná Humpolecká stezka, dala podnět k založení zdejší vsi. Na mírném návrší, nad potokem, uprostřed lesů. Jeníkov. Poprvé se připomíná již v roce 1226 na listině papeže Honoria III. Jedna z nejstarších vsí na Jihlavsku. Když byla v roce 1912 poražena obrovská lípa na zdejším náměstí, bylo její stáří odhadováno odborníky na 800 let. Však také zdejší pověst vypráví, že byla zasazena při stavbě prvního stavení. Buď jak buď, mýcení zdejšího pralesa a jeho přeměna v ornou půdu, to byla kdysi nesmírná dřina. O hospodaření a životě prvních kolonistů nemluvě. Ještě na počátku tohoto století byly v okolních lesích káceny mohutné jedle dávající více jak 50 plnometrů dřeva.

Zámecké schodiště ve Větrném Jeníkově po rekonstrukci... (foto autor článku)
Čas plynul, ruch na cestě z Čech na Moravu a opačně narůstal. V Jeníkově byla vybudována opevněná tvrz a někdy v první polovině 13. století i kostel. A jaká pak by to byla historie, kdyby zde opět nebyla pověst o podzemních chodbách pod tvrzí, kam se schovával zdejší lid při válečných časech a kam prý želivští klášterníci schovávali víno k uzrání a která současně sloužila jako tajný východ z tvrze. Část prý se dodnes dochovala.
Dne 15. ledna 1341 předává Jindřich I. zdejší ves Alžbětě, vdově po rychtáři Werherovi z Německého Brodu, která sem povolává německé osadníky. Rychtářův dvorec, stejně jako celá ves, je obehnán hradbou a zabezpečen rybníkem zvaným Rychta. Vstup do vsi prý zajišťovaly dvě brány, z nichž poslední byla zbourána na cestě k Jihlavě v roce 1847. Nedaleko odtud bylo také popraviště s pomístním názvem Stínačka. Na začátku 19. století zde byla zbudována kaplička sv. Jana Nepomuckého a tak se tu dodnes říká U Kapličky. Podle pověsti je vedle ní zakopán velký čtyřhranný kámen, na kterém kdysi stával popravní špalek.
Od 14. století užívá městys Větrný Jeníkov, však to zde dodnes pořádně profukuje, znak s červeným štítem a bránou s vytaženou mříží a čtvercovým dvorem se stříbrnou zdí. O zdejších osadnících jsou zmínky již v první jihlavské městské knize. Weralinus, Perkel, Jekel či Pertil rychtář, všichni z Jeníkova (psáno Jenkaw) měli v té době čilé styky s Jihlavou, jak to uvádí PhDr. František Hoffmann ve své zprávě pro jeníkovského kronikáře Jindřicha Kváše, který pak zpracoval celou historii obce v publikaci Větrný Jeníkov - historie a přítomnost, vydanou k 50. výročí vzniku naší republiky.
Přepestrý pohled nám nabízí historie této obce. Po želivské držbě přicházejí noví majitelé - slavný rod Trčků z Lípy. Jeden z nich, Jaroslav Trčka, zakládá zde po roce 1560 gruntovní knihy, první archiv a také velkou sbírku starých zbraní. Jeho písař Abraham Grynwald mu zpronevěřuje plných 1500 kop grošů, ale na útěku je dopaden a v roce 1569 popraven. V roce 1600 přebírá zdejší panství sám císař Rudolf II., ale již roku 1601 se stává novým majitelem rytíř Matyáš Štubik z Königsteina, horlivý protestant. Pak na krátkou dobu zabavuje zdejší zboží znovu císař, tentokrát Ferdinand II., aby následovalo rychlé střídání různých majitelů, především horlivých katolíků, z nichž krutostí vynikal především Filip Fridrich, svobodný pán Breyer, a jeho matka Anna Marie, před kterými uprchla ze svých gruntů v roce 1635 celá řada místních sedláků. V období třicetileté války zůstal Jeníkov ušetřen všech hrůz a násilností, protože prý ve švédské posádce na Lipnici působil syn zdejšího rychtáře Matěje Rychetníka a tak rabování postihlo spíše zdejší vrchnost. Tou byl hrabě Maxmilián z Trautmansdorfu, jehož rod držel Jeníkov až do roku 1660. Je jisté, že válečné události poznamenaly tento jinak chudý kraj. Stavení byla sešlá včetně kostela Narození P. Marie a do opuštěných se postupně stěhovali noví osídlenci. V roce 1664 se objevuje první zmínka o škole a o šest let později je zde obnovena krčma. Rozšiřuje se chov dobytka, obnovují se mlýny. Ustavují se cechy ševcovský a krejčovský. Úřední knihy, v té době poničené a nepoužívané, se opět uvádějí do pořádku.
Dne 16. listopadu 1719 kupuje panství italský šlechtic, rytíř Jan z Minetti. Nastává rozkvět Jeníkova. Je zakládán cech tkalcovský, tesařský a mlynářský. Starý kostel je zbourán a na jeho místě vystavěn v letech 1720 - 1735 zcela nový. Je založen Ústav chudých podporující více jak šedesát místních občanů. Přestavbu zámku řídí údajně italský polír Pallany, působící předtím u Santiniho při přebudování želivského kláštera. Později se zde trvale usazuje a zakládá rodinu. Dodnes se v okolí vyskytuje příjmení Palán. Dřevo ze zdejších lesů je mimo jiné zpracováno v milířích a nově založené skelné huti, ze které pochází starý lustr v místním kostele. V roce 1744 Jan z Minetti umírá a odkazuje panství Vlašskému špitálu na Malé Straně v Praze.
V 18. století se zde objevují první Židé. Roztroušeni po chalupách zakládají u Dolního mlýna svůj dodnes zachovalý hřbitov. Jeden z nejkrásnějších a nejromantičtějších u nás. Věnují se výrobě drasla, piva, pálenky a obchodu. Jeden z nich, sládek Jan Levit, zakládá v Jihlavě nadační dům stojící dodnes v Benešově ulici č. 30. Známá je i postava šlechetného MUDr. Weinsteina, zachycená v místní kronice, který pomáhal zdejším lidem bez ohledu na peníze a kterému mnozí ještě dodnes vděčí za přežití. Poslední židovská rodina se odtud odstěhovala ve třicátých letech tohoto století.
Navzdory požárům, choleře, válkám, žije dnes Větrný Jeníkov svým poklidným životem venkovského městečka. Vedle kostela tu stojí nadutě kulturní dům. Dva světy, dva zcela odlišné názory se mlčky snášejí...

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)