Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.4.: Záchranná stanice v Pavlově na Havlíčkobrodsku zahájí v sobotu sezonu bohatým programem

25.4.: Svatojiřská pouť v gotickém kostelíku v Řečici v sobotu 27. dubna

25.4.: Nový ventilátor pomáhá novorozencům v havlíčkobrodské nemocnici dýchat

25.4.: Muž byl obviněn z krádeže mědi; škoda činila téměř osm set tisíc korun

25.4.: Hrad Roštejn zahájí sezonu mysliveckým odpolednem

24.4.: V čížovském malém rybníku může být po rekonstrukci více vody, přibyla i nová tůň

24.4.: V Třebíči byly opraveny další chodníky a schodiště, vedení radnice žádá občany, aby o nedostatcích vedení města informovali

24.4.: V Termesivech na Havlíčkobrodsku hoří hala lihovaru

24.4.: Povídání o přírodních krásách Mexika v jihlavském muzeu

24.4.: Na Havlíčkobrodsku byly nalezeny dvě munice

24.4.: Jihlavští zastupitelé schválili výjimky z doby nočního klidu

24.4.: I u nás už je mokřad jako oáza v poušti

24.4.: Havlíčkobrodskou nemocnici letos čekají investice za 55 milionů korun; aktuálně spouští magnetickou rezonanci

24.4.: Až do konce dubna mohou lidé nominovat strom roku

23.4.: V jihlavské galerii představní zvuky z idylického rumunského venkova

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Výprava nikam

Je pošmourno. Schyluje se na déšť. Obloha bude co nevidět ronit slzy. Roň slzy, už brzy... Tlučeme na mohutná vrata, která se pojednou tiše otevírají. Tiše vstupujeme. V chodbě dlážděné ošoupaným kamenem na nás dýchá stará tvrz ze 16. století. Stropy v přízemí jsou opatřeny křížovými klenbami. V jedné síni spočívá celá klenba na mohutném pilíři se soklem majícím goticky profilovanou římsu. Před časem tudy kráčel a obdivoval se Sommer, Schaller a dokonce i Sedláček. Však je čím se chlubit.

Dnes již zbořený zámek Mirošov krátce před demolicí... (foto autor)
Procházíme kamenným ostěním s mohutnými dveřmi nad nimiž je v kameni vyryt nápis hlásající, že jsou zde uloženy starožitné sbírky. Majitel pan Vilém Richlý zde má celou řadu vykopávek z nedaleké tvrze u Vestenhofu. Motyky, sekery a také železný meč s rukojetí dlouhý 1,5 metru a sošku Jana Žižky z Trocnova ze 17. století, kterou nalezl v Dolní Cerekvi. Oči přecházejí.
Potichu jdeme dál. Času není mnoho. Zámek se bude co nevidět bourat. Jsme posledními návštěvníky. Tohle je poslední reportáž ze zámku v Mirošově. Jdeme po schodišti do prvního poschodí. Před námi se otevírá krásná mříž a my vstupujeme do zámecké kaple. Byla zbudována v 18. století z bývalého pokoje. Je kryta obdélníkovou českou klenbou. Na menším oltáři lemovaném baldachýnem je umístěn obraz Mouřenínské Panny Marie z 18. století. Po stranách jsou menší dva obrazy, ale v přítmí nelze rozpoznat jednotlivé světce. Na menze stojí šest svícnů, ale svítí pouze jediný. Uprostřed je umístěn malý dřevěný krucifix. Na stropě visí věčné světlo. Starobylá lampa. Už nesvítí. Na boční zdi je další obraz představující smrt sv. Xavera. V levém rohu obrazu je nápis: IOA - HOGNI - PINX - 1744. Jak zapsal jeden ze znalců "jest to obraz správné komposice, karnace i rozvržení světla - roucha tvarů banálních".
Pojednou, kde se vzal, tu se vzal, zavanul do kaple průvan. Mříž zavrzala v pantech a v uších to znělo jako sténání. Svíčka zhasla. Opouštíme zámeckou kapli, kterou nám jednou připomene zažloutlá fotografie neznámého návštěvníka. Ještě letmý pohled po celé síni. Po stěnách desítky parůžků a paroží. Hlava muflona, jelena, šavle, mohutné skříně, květiny, u stropu kovová lampa. Stěny a strop jsou zdobeny štukovým ornamentem a rámováním, Přidržujeme se chladného kovového zábradlí, pěkná kovářská práce, a pomalu sestupujeme do přízemí. Po cestě míjíme vstup do věže, která má čtyři patra. Nahlížíme do její přízemní části s křížovým klenutím a s malým okénkem pro hlídače či strážného. Už tu nikdy žádný nebude.
Jsme zase venku. Slunce září. Nic nevidíme. Nic. Zámek už není. Nedaleko je zámecký park. Pobouraná ohradní zeď. Zmrzačené a zlámané stromy. Ta tam jsou cestičky. Zmizelo jedno z největších venkovských sídel na Jihlavsku. Zmizel kus historie, kus krásy, dominanta vesnice. Zůstala opět jen "lejstra" v archivu. Dokumenty arogance, lhostejnosti a lidské blbosti. A draze vykoupené. Demolice stále v období budování rozvinutého socialismu asi dva miliony Kčs. Většina kamenných ostění zmizela u milovníků starožitností a část na skládce. Romantiku obce dnes zachraňuje kostelík sv. Josefa na návsi, orientovaná stavba z 18. století, stejně stará jako přestavba bývalého zámku, socha sv. Jana Nepomuckého a nádherná příroda v okolí. Cesty lemované stromořadím dubů a bříz, oblé stráně pro zimní radovánky a louky plné květinových vůní. Roň slzy ...máš důvod pro pláč, příteli.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)