Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.1.: Z policejního deníku: sprejer řádil v Krucemburku; krádež věcí z auta v Jihlavě

20.1.: Opilý muž ohrožoval v Jihlavě na ulici Tyršova ženu, policisté žádají svědky o pomoc

20.1.: Naučná stezka kolem Konventského rybníka ve Žďáře nad Sázavou bude do podzimu opravena

20.1.: Na Vysočině v současnosti probíhá výstavba obchvatu Havlíčkova Brodu a Osové Bítýšky

20.1.: Dvaatřicetiletý řidič se po dálnici D1 na Vysočině řítil rychlostí 198 kilometrů v hodině

19.1.: Z policejního deníku: cyklista se při nehodě zranil; hledaný muž skončil ve vězení; krádež čtyřiceti litrů nafty

19.1.: Předporodní kurzy v havlíčkobrodské nemocnici on-line, k tomu osobní konzultace a emailová poradna pro nastávající maminky

19.1.: Místo narození: sanitka číslo 260

19.1.: Kriminalita se na Vysočině loni snížila; objasněnost v regionu přesáhla 64 procent

19.1.: Kaple svatého Huberta vyhrála v soutěži O nejhezčí turistickou pohlednici

19.1.: Bývala poštovní stanice ve Stonařově postavená v roce 1750 byla prohlášena za kulturní památku

18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Výprava nikam

Je pošmourno. Schyluje se na déšť. Obloha bude co nevidět ronit slzy. Roň slzy, už brzy... Tlučeme na mohutná vrata, která se pojednou tiše otevírají. Tiše vstupujeme. V chodbě dlážděné ošoupaným kamenem na nás dýchá stará tvrz ze 16. století. Stropy v přízemí jsou opatřeny křížovými klenbami. V jedné síni spočívá celá klenba na mohutném pilíři se soklem majícím goticky profilovanou římsu. Před časem tudy kráčel a obdivoval se Sommer, Schaller a dokonce i Sedláček. Však je čím se chlubit.

Dnes již zbořený zámek Mirošov krátce před demolicí... (foto autor)
Procházíme kamenným ostěním s mohutnými dveřmi nad nimiž je v kameni vyryt nápis hlásající, že jsou zde uloženy starožitné sbírky. Majitel pan Vilém Richlý zde má celou řadu vykopávek z nedaleké tvrze u Vestenhofu. Motyky, sekery a také železný meč s rukojetí dlouhý 1,5 metru a sošku Jana Žižky z Trocnova ze 17. století, kterou nalezl v Dolní Cerekvi. Oči přecházejí.
Potichu jdeme dál. Času není mnoho. Zámek se bude co nevidět bourat. Jsme posledními návštěvníky. Tohle je poslední reportáž ze zámku v Mirošově. Jdeme po schodišti do prvního poschodí. Před námi se otevírá krásná mříž a my vstupujeme do zámecké kaple. Byla zbudována v 18. století z bývalého pokoje. Je kryta obdélníkovou českou klenbou. Na menším oltáři lemovaném baldachýnem je umístěn obraz Mouřenínské Panny Marie z 18. století. Po stranách jsou menší dva obrazy, ale v přítmí nelze rozpoznat jednotlivé světce. Na menze stojí šest svícnů, ale svítí pouze jediný. Uprostřed je umístěn malý dřevěný krucifix. Na stropě visí věčné světlo. Starobylá lampa. Už nesvítí. Na boční zdi je další obraz představující smrt sv. Xavera. V levém rohu obrazu je nápis: IOA - HOGNI - PINX - 1744. Jak zapsal jeden ze znalců "jest to obraz správné komposice, karnace i rozvržení světla - roucha tvarů banálních".
Pojednou, kde se vzal, tu se vzal, zavanul do kaple průvan. Mříž zavrzala v pantech a v uších to znělo jako sténání. Svíčka zhasla. Opouštíme zámeckou kapli, kterou nám jednou připomene zažloutlá fotografie neznámého návštěvníka. Ještě letmý pohled po celé síni. Po stěnách desítky parůžků a paroží. Hlava muflona, jelena, šavle, mohutné skříně, květiny, u stropu kovová lampa. Stěny a strop jsou zdobeny štukovým ornamentem a rámováním, Přidržujeme se chladného kovového zábradlí, pěkná kovářská práce, a pomalu sestupujeme do přízemí. Po cestě míjíme vstup do věže, která má čtyři patra. Nahlížíme do její přízemní části s křížovým klenutím a s malým okénkem pro hlídače či strážného. Už tu nikdy žádný nebude.
Jsme zase venku. Slunce září. Nic nevidíme. Nic. Zámek už není. Nedaleko je zámecký park. Pobouraná ohradní zeď. Zmrzačené a zlámané stromy. Ta tam jsou cestičky. Zmizelo jedno z největších venkovských sídel na Jihlavsku. Zmizel kus historie, kus krásy, dominanta vesnice. Zůstala opět jen "lejstra" v archivu. Dokumenty arogance, lhostejnosti a lidské blbosti. A draze vykoupené. Demolice stále v období budování rozvinutého socialismu asi dva miliony Kčs. Většina kamenných ostění zmizela u milovníků starožitností a část na skládce. Romantiku obce dnes zachraňuje kostelík sv. Josefa na návsi, orientovaná stavba z 18. století, stejně stará jako přestavba bývalého zámku, socha sv. Jana Nepomuckého a nádherná příroda v okolí. Cesty lemované stromořadím dubů a bříz, oblé stráně pro zimní radovánky a louky plné květinových vůní. Roň slzy ...máš důvod pro pláč, příteli.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)