Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.9.: České domácnosti významně ušetří za energie; ČEZ od října zlevňuje elektřinu i plyn

26.9.: V Pelhřimově zřejmě vznikne Národní basketbalové muzeum

26.9.: Kdy by důchodci neměli používat poštou zaslané roušky?

26.9.: Filmový klub v Jihlavě uvede v pondělí polský film Corpus Christi

25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

24.9.: Pod třebíčským náměstím archeologové našli například středověký poutní odznak, hrací kostku či minci krále Václava II.

24.9.: Okříšky zakoupily nové vratné kelímky na nápoje s kresbou Štěpána Mareše

24.9.: Kuchařka Z receptáře našich předků nabízí staré recepty z Vysočiny, jihu Čech a Moravy a Dolního Rakouska

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Výprava nikam

Je pošmourno. Schyluje se na déšť. Obloha bude co nevidět ronit slzy. Roň slzy, už brzy... Tlučeme na mohutná vrata, která se pojednou tiše otevírají. Tiše vstupujeme. V chodbě dlážděné ošoupaným kamenem na nás dýchá stará tvrz ze 16. století. Stropy v přízemí jsou opatřeny křížovými klenbami. V jedné síni spočívá celá klenba na mohutném pilíři se soklem majícím goticky profilovanou římsu. Před časem tudy kráčel a obdivoval se Sommer, Schaller a dokonce i Sedláček. Však je čím se chlubit.

Dnes již zbořený zámek Mirošov krátce před demolicí... (foto autor)
Procházíme kamenným ostěním s mohutnými dveřmi nad nimiž je v kameni vyryt nápis hlásající, že jsou zde uloženy starožitné sbírky. Majitel pan Vilém Richlý zde má celou řadu vykopávek z nedaleké tvrze u Vestenhofu. Motyky, sekery a také železný meč s rukojetí dlouhý 1,5 metru a sošku Jana Žižky z Trocnova ze 17. století, kterou nalezl v Dolní Cerekvi. Oči přecházejí.
Potichu jdeme dál. Času není mnoho. Zámek se bude co nevidět bourat. Jsme posledními návštěvníky. Tohle je poslední reportáž ze zámku v Mirošově. Jdeme po schodišti do prvního poschodí. Před námi se otevírá krásná mříž a my vstupujeme do zámecké kaple. Byla zbudována v 18. století z bývalého pokoje. Je kryta obdélníkovou českou klenbou. Na menším oltáři lemovaném baldachýnem je umístěn obraz Mouřenínské Panny Marie z 18. století. Po stranách jsou menší dva obrazy, ale v přítmí nelze rozpoznat jednotlivé světce. Na menze stojí šest svícnů, ale svítí pouze jediný. Uprostřed je umístěn malý dřevěný krucifix. Na stropě visí věčné světlo. Starobylá lampa. Už nesvítí. Na boční zdi je další obraz představující smrt sv. Xavera. V levém rohu obrazu je nápis: IOA - HOGNI - PINX - 1744. Jak zapsal jeden ze znalců "jest to obraz správné komposice, karnace i rozvržení světla - roucha tvarů banálních".
Pojednou, kde se vzal, tu se vzal, zavanul do kaple průvan. Mříž zavrzala v pantech a v uších to znělo jako sténání. Svíčka zhasla. Opouštíme zámeckou kapli, kterou nám jednou připomene zažloutlá fotografie neznámého návštěvníka. Ještě letmý pohled po celé síni. Po stěnách desítky parůžků a paroží. Hlava muflona, jelena, šavle, mohutné skříně, květiny, u stropu kovová lampa. Stěny a strop jsou zdobeny štukovým ornamentem a rámováním, Přidržujeme se chladného kovového zábradlí, pěkná kovářská práce, a pomalu sestupujeme do přízemí. Po cestě míjíme vstup do věže, která má čtyři patra. Nahlížíme do její přízemní části s křížovým klenutím a s malým okénkem pro hlídače či strážného. Už tu nikdy žádný nebude.
Jsme zase venku. Slunce září. Nic nevidíme. Nic. Zámek už není. Nedaleko je zámecký park. Pobouraná ohradní zeď. Zmrzačené a zlámané stromy. Ta tam jsou cestičky. Zmizelo jedno z největších venkovských sídel na Jihlavsku. Zmizel kus historie, kus krásy, dominanta vesnice. Zůstala opět jen "lejstra" v archivu. Dokumenty arogance, lhostejnosti a lidské blbosti. A draze vykoupené. Demolice stále v období budování rozvinutého socialismu asi dva miliony Kčs. Většina kamenných ostění zmizela u milovníků starožitností a část na skládce. Romantiku obce dnes zachraňuje kostelík sv. Josefa na návsi, orientovaná stavba z 18. století, stejně stará jako přestavba bývalého zámku, socha sv. Jana Nepomuckého a nádherná příroda v okolí. Cesty lemované stromořadím dubů a bříz, oblé stráně pro zimní radovánky a louky plné květinových vůní. Roň slzy ...máš důvod pro pláč, příteli.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)