Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.10.: Sdružení Krajina z Počítek zrušilo podzimní výsadbu stromů

28.10.: Rektor Vysoké školy polytechnické v Jihlavě uctil památku 28. října

28.10.: Prymulovo drzé a arogantní chování je skandální

28.10.: Nenechme zvítězit strach nad našimi životy

28.10.: Cestáři na Vysočině mají na zimu dostatek posypového materiálu i připravenou techniku

27.10.: Časové kupóny a elektronickou peněženku do Jihlavské MHD lze již zaplatit i kartou

27.10.: Z policejního deníku: z chaty u hřiště zmizela kasička; opilec budil pohoršení či srážka se zvěří

27.10.: Udělejte z podzimní zahrady ráj pro ptáky

27.10.: Prasata divoká z táborské zoo děkují za lesní plody

27.10.: Návštěvníci hřbitovů by měli o Dušičkách dodržovat vládní pravidla a nařízení

27.10.: Neznámý zloděj sebral v Brtnici autobus a havaroval, policie žádá o pomoc svědky

27.10.: Na dálnici D1 boural kamion, směr na Brno je neprůjezdný

27.10.: Mobilní odběrový tým vysočinských hasičů odebral v domově pro seniory v Telči 43 vzorků na covid

26.10.: Řidič osobního auta se v Jihlavě zřítil s autem z mostu na cyklostezku

26.10.: Z policejního deníku: dělostřelecký granát v nákladu dřeva; opilý řidič havaroval či opilec, který chtěl skočit z okna

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Skalpelem a perem

Bojím se doktorů. Doktorů medicíny. Byť vystudovali lékařskou fakultu Karlovy university. Proto jsem bral do ruky malou knížečku s velkými rozpaky. A nemýlil jsem se. Přiznávám se, že jsem několik vět či souvětí přelétl pouze očima. Pár desítek písmenek, která jinak barvitě popisovala různé lékařské úkony a zachraňovala lidské životy. Jsem od narození posera. Mně také byla nepřímo věnována jedna z autorských povídek o velkém silném řezníkovi, kterého položila pouhá vidina injekční stříkačky. Ale dost už představování sebe sama.

MUDr. František Zezulka se svojí matkou spisovatelkou Vlastou Javořickou...
Přede mnou leží drobné dílko nazvané Z deníku praktického lékaře, kterou vydalo nakladatelství Bonus A v roce 1997. Autor - František Zezulka a rozumí se MUDr., což je ale skryto a zapsáno až na záložce obalu. Narozen v roce 1915, působil jako lékař sekundář v nemocnici v Počátkách, pak jako praktický lékař v Kamenici nad Lipou, kde ho ve funkci ředitele OÚNZ zastihla prověrková doba, která ho ovšem neprověřila. Bodejť, byl nestraník a ještě k tomu silně věřící. A, co by asi nikdo netušil, byl a stále bude synem spisovatelky Vlasty Javořické. Inu, koulelo se jablíčko, koulelo... Naštěstí ne daleko od stromu. A po pádu se oklepalo a přijalo místo, tu závodního lékaře ve Žďáře nad Sázavou, tu zase obvodního lékaře v Novém Městě na Moravě a v Dobroníně, pak posudkového lékaře v Pelhřimově, až svoji pouť zakončilo jako lékař v Domově důchodců v Jihlavě. Nebylo lehké vyhovět tehdy soudruhům. Ale pan doktor zůstal pánem a vydržel. Co, jenom vydržel. On o tom všem svém pochodování napsal velkou hrst ohlédnutí, črt, pousmání a vzpomínek. Kdybych nosil klobouk, smekl bych, ale protože chodím prostovlasý, tak jsem ho při prvním setkání pouze pozdravil a při druhém také. Vím, co se sluší a patří, ale při podání ruky jsem měl onen zvláštní pocit, jestli náhodou nezapomněl pan doktor v ruce skalpel. Já ho tam prostě cítil. Já ho prostě cítil i v té knížečce. Pletl se mi do čtení, Tam, kde jsem čekal ještě slůvko, nebylo nic. Tečka. Slov jako šafránu, ale o to byla ta slova vzácnější. Přesná jako chirurgické řezy. Doktor se holt nezapře ani při psaní. I to veselé bylo šito přesným stehem, ani jedno píchnutí navíc. Ale dloubnutí, ta jsou cítit citelně. Pan doktor umí dloubnout na správném místě ve správném okamžiku. Teď už bych neřekl, že doktor, ale člověk, přítel, otec, manžel, chlap. Až si tu knížečku přečtete, dáte mi za pravdu.
Hodně krásných a upřímných slov si odnáším a ponesu dál svým vlastním životem. Byly tolik potřebnou vodou na můj vlastní mlýnek. Kdo z vás by odolal slovům v úvodu povídky Signál:
Kde sídlí svědomí? A kde duše?
Nevíme. Na tak složitou otázku nemá ani lékařská věda jednoduchou odpověď. Ale spácháme-li přečin proti němu, proti svému svědomí, ozve se.
Je to lítost, jsou to výčitky? Je to vzkaz nás samotných sobě?
Nevíme.
Knížka vyšla před třemi lety, když pan doktor oslavil se svou ženou zlatou svatbu. A pro pořádek dodejme ještě, že je otcem tří dětí, dědečkem šesti vnuků a pradědečkem dvou pravnuků. Že toho není ještě dost? Máte plnou pravdu. Chystá se další knížka, další doktorská povídání. A já si dodám odvahy a půjdu udělat své první interview. Jak říká sám pan doktor na závěr jedné své povídky: Na všechno v životě nejsou směrnice. A někdy je lepší pár slz na začátku než na konci!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)