Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.2.: Z policejního deníku: vloupání do auta; dvě ženy se popraly; opilý cyklista

26.2.: Ve Sněžném se chystají opravit věž evangelického kostela z devatenáctého století

26.2.: V Havlíčkově Brodě se objevila vzácná sova pálená, bohužel se otrávila jedem na myši

25.2.: Záchranáři řidičku po nehodě u Cetorazu transportovali letecky do Českých Budějovic

25.2.: Z policejního deníku: krádež věcí za více jak 20 tisíc; muži přišli o peníze, které poslali na účet; vloupání do auta

25.2.: Policisté hledají zloděje, který v Jihlavě ženě ukradl peněženku a následně použil její platební kartu

25.2.: Hravé surikaty z táborské zoo si užívaly sněhové hrátky

25.2.: Generační obměna Dukovan končí, jaderná elektrárna ale bude přesto dál přijímat nové zaměstnance

24.2.: Z policejního deníku: zraněného muže v lese policisté vypátrali; muž porušil domovní svobodu; opilý řidič boural

24.2.: Pelhřimovské nemocnici pomohou hasiči na urgentním příjmu, ARO a oddělení tzv. červené COVID zóny

23.2.: Z policejního deníku: zloděj se vloupal do náklaďáku; rvačka na jihlavském náměstí; poškození skleníků

23.2.: V Dešově shořela stodola, příčina požáru je v šetření

23.2.: Táborská fosa si zvyká na neobvyklé zasněžené zimy

23.2.: Při ranních nehodách na Vysočině utrpěli zranění čtyři lidé, zraněné dítě dostalo od hasičů dráčka Záchranáčka

23.2.: O původu smírčích křížů a kamenů

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Skalpelem a perem

Bojím se doktorů. Doktorů medicíny. Byť vystudovali lékařskou fakultu Karlovy university. Proto jsem bral do ruky malou knížečku s velkými rozpaky. A nemýlil jsem se. Přiznávám se, že jsem několik vět či souvětí přelétl pouze očima. Pár desítek písmenek, která jinak barvitě popisovala různé lékařské úkony a zachraňovala lidské životy. Jsem od narození posera. Mně také byla nepřímo věnována jedna z autorských povídek o velkém silném řezníkovi, kterého položila pouhá vidina injekční stříkačky. Ale dost už představování sebe sama.

MUDr. František Zezulka se svojí matkou spisovatelkou Vlastou Javořickou...
Přede mnou leží drobné dílko nazvané Z deníku praktického lékaře, kterou vydalo nakladatelství Bonus A v roce 1997. Autor - František Zezulka a rozumí se MUDr., což je ale skryto a zapsáno až na záložce obalu. Narozen v roce 1915, působil jako lékař sekundář v nemocnici v Počátkách, pak jako praktický lékař v Kamenici nad Lipou, kde ho ve funkci ředitele OÚNZ zastihla prověrková doba, která ho ovšem neprověřila. Bodejť, byl nestraník a ještě k tomu silně věřící. A, co by asi nikdo netušil, byl a stále bude synem spisovatelky Vlasty Javořické. Inu, koulelo se jablíčko, koulelo... Naštěstí ne daleko od stromu. A po pádu se oklepalo a přijalo místo, tu závodního lékaře ve Žďáře nad Sázavou, tu zase obvodního lékaře v Novém Městě na Moravě a v Dobroníně, pak posudkového lékaře v Pelhřimově, až svoji pouť zakončilo jako lékař v Domově důchodců v Jihlavě. Nebylo lehké vyhovět tehdy soudruhům. Ale pan doktor zůstal pánem a vydržel. Co, jenom vydržel. On o tom všem svém pochodování napsal velkou hrst ohlédnutí, črt, pousmání a vzpomínek. Kdybych nosil klobouk, smekl bych, ale protože chodím prostovlasý, tak jsem ho při prvním setkání pouze pozdravil a při druhém také. Vím, co se sluší a patří, ale při podání ruky jsem měl onen zvláštní pocit, jestli náhodou nezapomněl pan doktor v ruce skalpel. Já ho tam prostě cítil. Já ho prostě cítil i v té knížečce. Pletl se mi do čtení, Tam, kde jsem čekal ještě slůvko, nebylo nic. Tečka. Slov jako šafránu, ale o to byla ta slova vzácnější. Přesná jako chirurgické řezy. Doktor se holt nezapře ani při psaní. I to veselé bylo šito přesným stehem, ani jedno píchnutí navíc. Ale dloubnutí, ta jsou cítit citelně. Pan doktor umí dloubnout na správném místě ve správném okamžiku. Teď už bych neřekl, že doktor, ale člověk, přítel, otec, manžel, chlap. Až si tu knížečku přečtete, dáte mi za pravdu.
Hodně krásných a upřímných slov si odnáším a ponesu dál svým vlastním životem. Byly tolik potřebnou vodou na můj vlastní mlýnek. Kdo z vás by odolal slovům v úvodu povídky Signál:
Kde sídlí svědomí? A kde duše?
Nevíme. Na tak složitou otázku nemá ani lékařská věda jednoduchou odpověď. Ale spácháme-li přečin proti němu, proti svému svědomí, ozve se.
Je to lítost, jsou to výčitky? Je to vzkaz nás samotných sobě?
Nevíme.
Knížka vyšla před třemi lety, když pan doktor oslavil se svou ženou zlatou svatbu. A pro pořádek dodejme ještě, že je otcem tří dětí, dědečkem šesti vnuků a pradědečkem dvou pravnuků. Že toho není ještě dost? Máte plnou pravdu. Chystá se další knížka, další doktorská povídání. A já si dodám odvahy a půjdu udělat své první interview. Jak říká sám pan doktor na závěr jedné své povídky: Na všechno v životě nejsou směrnice. A někdy je lepší pár slz na začátku než na konci!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)