Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
30.5.: Studie revitalizace jihlavského náměstí posbírala přes 80 podnětů

30.5.: Na Vysočině na Žďársku přibyl jeden nový případ nemoci covid-19

30.5.: Filmový klub v Jihlavě uvede finský snímek Neznámý voják

29.5.: V pondělí začínají maturity, na Vysočině bude skládat zkoušku z dospělosti 3801 studentů

29.5.: Unikátní kufry doktora Stingla jsou novými exponáty Muzea rekordů a kuriozit v Pelhřimově

29.5.: Patronka hospice v Třebíči svatá Zdislava slaví 800 let od narození a 25 let od svatořečení

29.5.: Opilý řidič ve Žďáře nad Sázavou boural

29.5.: Magdalena Křenková představí ve Staré Říši svou sbírku básní

29.5.: Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy slaví jubileum, lidé mohou jít na vycházku

28.5.: Rušení nočního klidu v Pelhřimově skončilo napadením policisty

28.5.: Přetížený náklad museli přeložit; přísné pokuty pro řidiče a sankce ve správním řízení čeká také dopravce

28.5.: Nemocnice v Třebíči bude mít opravené operační sály

28.5.: Kompenzace pro OSVČ připraví Jihlavu o dalších asi 50 milionů korun

28.5.: Kino ve Velkém Meziříčí bude po koronavirové pauze promítat na novém plátně

28.5.: Jihlavští zdravotníci pomáhají ve školách, rozvážejí dezinfekce a ukazují správné mytí rukou

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Nad knihou, která nedávno vyšla

Je léto. Okna bývají až do večera otevřená a také slunce chodí spát v letním čase. Je dlouho vidět na modrý horisont a krátce na malou útlou knížečku veselých i vážných příběhů z ordinace. Rozumí se lékařské. Vonící tak prazvláštně, a čarovně, že ještě před vstupem do ní, snad v momentě, kdy se ozve ono vábivé vílí - Další prosím..., přestane většinu z nás všechno rázem bolet. Ale o tom dnes nebude řeč, budeme listovat a číst. Neviditelní staneme uprostřed ordinací a budeme svědky cizího strachu, cizí bolesti, cizího radování nad upatlanou dětskou prdýlkou nebo cizího potratu kdesi v lesním houští.

MUDr. Zezulka na pouti u sv. Antonína na Rounku u Jihlavy v červnu 2000... (foto: Rudolf Schebesta)
Co všechno musí lékař vyslechnout, aby napsal krátkou povídku Domov. Co prožívá, když život pacienta se neodvratně krátí a není naděje, že by se uzdravil. A tak, třeba až po mnoha dlouhých letech, napíše črtu o panu Vejvodovi, kde lékaře zastupuje v kritickou chvíli řidič sanitky, aby dopravil zpět do nemocnice pološíleného pacienta. A na otázku lékaře, jak to onen řidič dokázal, dostává překvapivou odpověď: "Já nevím, normálně jsme si promluvili". Ono je vůbec v této knížce všechno podivuhodně normální. Však to známe všichni jako pacienti, ale koho by napadlo, že se o nás bude jednou psát. Člověk se tady pozná v celé řadě příběhů, někdy se nadme hrdostí, to když i sám pan doktor ocení naše zatnuté zuby, jindy se pokusí přeskočit pár řádků a raději nečíst, to když si pan doktor postýskne a na adresu neznámého pacienta prozradí nějaké to jeho "choulostivé zakolísání". Inu, každý nemůže být hrdina, ale snad každý lékař by mohl psát romány.
Venku za oknem přešlapuje nedočkavé léto. Sedím s autorem druhého dílu knížky "Z deníku praktického lékaře II". Povídám si s doktorem Františkem Zezulkou. Je stále o čem si povídat. Nové a nové příběhy z jeho lékařské praxe plynou na povrch, jako pěna na hladinu pod jezem. A voda teče dál. Uteklo jí už hodně přes osmdesát let. Je stále průzračná, stále barevná, stále živá. Je temperamentní, jiskřivá, potutelná, laškující. Je prozářená vírou a láskou. Věřte, nevěřte, nebyla to cesta rájem. A těch bouřek! Ale nic naplat, zase se vyčasilo a cesta ubíhala i necestou.
Na úvod poslední povídky autor napsal: "Kdysi patřilo domovní znamení k domu. Někde měli nad dveřmi Slunce, jinde Měsíc, někde se šklebil medvěd nebo kvetl květ. Co by tam tak asi mohli mít doktoři?" Povídka nazvaná "Znamení" pak končí povzdechem, že život lékaře vlastně provázejí tuny vypsaných receptů. Tak tedy, že by uprostřed domovního znamení, jakéhosi věnce či kartuše, mohla být symbolická hromádka receptů? Kdepak, tenhle dům už zůstane navždy s prostou hladkou fasádou. Nenápadný. A proč by ne. Kolem dokola přece poletují stále nové a nové povídky. Je čas vzít do ruky pero a čistý papír položit na oválnou desku psacího stolu. Místo domovního znamení se bude psát... Římské číslice čekají - III, IV, V...
Nebudeme rušit. Poděkujme za návštěvu. A děkujme za pěknou knížku vydanou nakladatelstvím Jota - Javořice v Brně v roce 2000.
A teď, když už se za námi zavřely domovní dveře, ještě několik málo řádků o autorovi samotném: MUDr. František Zezulka, syn spisovatelky Vlasty Javořické, se narodil v roce 1915. Vystudoval lékařskou fakultu Karlovy university. Působil nejprve jako lékař - sekundář v nemocnici v Počátkách, pak byl praktickým lékařem v Kamenici nad Lipou, závodním lékařem ve Žďáře nad Sázavou, obvodním lékařem v Novém Městě na Moravě a v Dobroníně, posudkovým lékařem v Pelhřimově a konečně lékařem v Domově důchodců v Jihlavě. Jeho životní dráha nebyla snadná, byl a zůstal nestraníkem a silně věřícím katolíkem. Je otcem tří dětí, dědečkem šesti vnuků a pradědečkem dvou pravnuků. Zanedlouho oslaví své pětaosmdesáté narozeniny.
Vážený pane doktore, hodně zdraví a tvůrčích sil do dalších let!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)