Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.1.: „Covidový“ rok přinesl v Jihlavě více porodů; narodilo se 1370 dětí

26.1.: Za přetížená vozidla padají vysoké pokuty; policisté z Kamion týmu se loni zaměřili na vozidla převážející dřevo

26.1.: Z policejního deníku: krádež horského kola, žena neplatí alimenty, šoféři bez řidičáků

26.1.: Výjimečná naučná stezka Šebeň nedaleko Velkého Meziříčí je poškozená

26.1.: Tuhou zimu prožívají nejhůře dravci a sovy, kterým jde často o život

26.1.: Na Vysočině loni zemřeli při nehodách tři cyklisté; příčina vážných zranění nebo úmrtí cyklisty při dopravní nehodě je poranění hlavy

26.1.: Na Vysočině je 276 mostů, žádný není v havarijním stavu

26.1.: Havlíčkův Brod je Historickým městem roku 2020, postupuje do celostátní soutěže

26.1.: Do schránek havlíčkobrodské Charity v někdo vložil obálky s penězi, ta je ale přijmout nemůže

25.1.: Řidič v noci nebezpečnou jízdou ohrožoval ostatní, policistům nezastavil, nakonec havaroval; policisté žádají o pomoc svědky

25.1.: Za krádeže v jihlavské prodejně recidivistovi hrozí až osmiletý trest

25.1.: Z policejního deníku: zloděj vzal šperky a peníze, opilec skončil na záchytce, řidiči a řidičky pod vlivem alkoholu a drog

25.1.: Poctiví nálezci odevzdávají do městských ztrát a nálezů i desítky tisíc korun

25.1.: Kolem skal ve Žďárských vrších pokračuje těžba, dominanty se po létech odhalují

25.1.: Domácnosti navštíví pracovníci statistického úřadu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Nad knihou, která nedávno vyšla

Je léto. Okna bývají až do večera otevřená a také slunce chodí spát v letním čase. Je dlouho vidět na modrý horisont a krátce na malou útlou knížečku veselých i vážných příběhů z ordinace. Rozumí se lékařské. Vonící tak prazvláštně, a čarovně, že ještě před vstupem do ní, snad v momentě, kdy se ozve ono vábivé vílí - Další prosím..., přestane většinu z nás všechno rázem bolet. Ale o tom dnes nebude řeč, budeme listovat a číst. Neviditelní staneme uprostřed ordinací a budeme svědky cizího strachu, cizí bolesti, cizího radování nad upatlanou dětskou prdýlkou nebo cizího potratu kdesi v lesním houští.

MUDr. Zezulka na pouti u sv. Antonína na Rounku u Jihlavy v červnu 2000... (foto: Rudolf Schebesta)
Co všechno musí lékař vyslechnout, aby napsal krátkou povídku Domov. Co prožívá, když život pacienta se neodvratně krátí a není naděje, že by se uzdravil. A tak, třeba až po mnoha dlouhých letech, napíše črtu o panu Vejvodovi, kde lékaře zastupuje v kritickou chvíli řidič sanitky, aby dopravil zpět do nemocnice pološíleného pacienta. A na otázku lékaře, jak to onen řidič dokázal, dostává překvapivou odpověď: "Já nevím, normálně jsme si promluvili". Ono je vůbec v této knížce všechno podivuhodně normální. Však to známe všichni jako pacienti, ale koho by napadlo, že se o nás bude jednou psát. Člověk se tady pozná v celé řadě příběhů, někdy se nadme hrdostí, to když i sám pan doktor ocení naše zatnuté zuby, jindy se pokusí přeskočit pár řádků a raději nečíst, to když si pan doktor postýskne a na adresu neznámého pacienta prozradí nějaké to jeho "choulostivé zakolísání". Inu, každý nemůže být hrdina, ale snad každý lékař by mohl psát romány.
Venku za oknem přešlapuje nedočkavé léto. Sedím s autorem druhého dílu knížky "Z deníku praktického lékaře II". Povídám si s doktorem Františkem Zezulkou. Je stále o čem si povídat. Nové a nové příběhy z jeho lékařské praxe plynou na povrch, jako pěna na hladinu pod jezem. A voda teče dál. Uteklo jí už hodně přes osmdesát let. Je stále průzračná, stále barevná, stále živá. Je temperamentní, jiskřivá, potutelná, laškující. Je prozářená vírou a láskou. Věřte, nevěřte, nebyla to cesta rájem. A těch bouřek! Ale nic naplat, zase se vyčasilo a cesta ubíhala i necestou.
Na úvod poslední povídky autor napsal: "Kdysi patřilo domovní znamení k domu. Někde měli nad dveřmi Slunce, jinde Měsíc, někde se šklebil medvěd nebo kvetl květ. Co by tam tak asi mohli mít doktoři?" Povídka nazvaná "Znamení" pak končí povzdechem, že život lékaře vlastně provázejí tuny vypsaných receptů. Tak tedy, že by uprostřed domovního znamení, jakéhosi věnce či kartuše, mohla být symbolická hromádka receptů? Kdepak, tenhle dům už zůstane navždy s prostou hladkou fasádou. Nenápadný. A proč by ne. Kolem dokola přece poletují stále nové a nové povídky. Je čas vzít do ruky pero a čistý papír položit na oválnou desku psacího stolu. Místo domovního znamení se bude psát... Římské číslice čekají - III, IV, V...
Nebudeme rušit. Poděkujme za návštěvu. A děkujme za pěknou knížku vydanou nakladatelstvím Jota - Javořice v Brně v roce 2000.
A teď, když už se za námi zavřely domovní dveře, ještě několik málo řádků o autorovi samotném: MUDr. František Zezulka, syn spisovatelky Vlasty Javořické, se narodil v roce 1915. Vystudoval lékařskou fakultu Karlovy university. Působil nejprve jako lékař - sekundář v nemocnici v Počátkách, pak byl praktickým lékařem v Kamenici nad Lipou, závodním lékařem ve Žďáře nad Sázavou, obvodním lékařem v Novém Městě na Moravě a v Dobroníně, posudkovým lékařem v Pelhřimově a konečně lékařem v Domově důchodců v Jihlavě. Jeho životní dráha nebyla snadná, byl a zůstal nestraníkem a silně věřícím katolíkem. Je otcem tří dětí, dědečkem šesti vnuků a pradědečkem dvou pravnuků. Zanedlouho oslaví své pětaosmdesáté narozeniny.
Vážený pane doktore, hodně zdraví a tvůrčích sil do dalších let!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)