Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
5.6.: Zemřel lékař Miloš Chmelíček, emeritní primář nemocnice v Třebíči

5.6.: V Jihlavě budou dezinfikovat popelové nádoby a kontejnery

5.6.: V Havlíčkově Brodě muž napadl druhého kvůli cigaretě, vyhrožoval mu zabitím

5.6.: Rekonstrukce přivaděče zajistí více kvalitní vody pro Hubenov

5.6.: Policisté pátrají po osmatřicetiletém Michalu Smětákovi z Pelhřimova, veřejnost žádají o pomoc

5.6.: Na konci dubna vyléčený člověk z koronaviru má nyní pozitivní testy, Jihlavsko je bez nakažených

5.6.: Letní koupaliště v Havlíčkově Brodě přivítá první návštěvníky ve čtvrtek 11. června

5.6.: Kriminalisté odhalili na Jihlavsku další pěstírny konopí

4.6.: Ve věži kostela ve Velkém Meziříčí byla nalezena nebezpečná munice, pyrotechnik ji odpálil v Martinicích

4.6.: V Třebíči jsou nové hmyzí hotely

4.6.: V Jihlavě začala oprava další části hlediště v amfiteátru Březinovy Sady

4.6.: Rychta v Krátké u Sněžného se přeměnila v dům přírody

4.6.: Rašeliniště u Jihlávky dodnes nesou svědectví doby ledové

4.6.: Práce na obchvatech Nového Veselí a Velkého Beranova směřují k podzimnímu dokončení

4.6.: Na Vysočinu se ženou bouřky s přívalovým deštěm, následně se ochladí

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Čestné občanství města Jihlavy

Čas od času se naskytne příležitost vyjádřit někomu obdiv a úctu k jeho doposud vykonané práci nebo k velkému celoživotnímu dílu, které zanechává v určité chvíli a v určitém místě pro všechny budoucí generace. A tak nám vyrostly pomníky a busty v parcích a na náměstích, ale také na hřbitovech, neboť někomu se dostalo této pocty, bohužel, až nad hrobem. Ale byly i další způsoby, jak vzdát hold významné osobnosti, třeba udělením řádu či medaile a nebo udělením čestného občanství města, městečka, ba i vesnice. A právě v této chvíli začíná naše hledání v archivních fondech Státního okresního archivu v Jihlavě. V době, kdy jinde rokují zastupitelstva o odebrání čestného občanství a opět jinde se jedná o jeho slavnostním udělení. Tak už to bývá, že se lidé v běhu času rozhodují jednou tak, a pak zase jinak.

Prvním doloženým držitelem čestného občanství města Jihlavy byl Christian rytíř d`Elvert narozený 11.4.1803 v Brně. Právník, pracovník ve státní správě v Jihlavě, brněnský purkmistr a poslanec. Byl uznávaným historikem, autorem četných děl, z nichž právě Dějinami Jihlavy, které vydal v roce 1850, proslavil naše město. Dodnes se na něj odvolává leckterý známý historik a je škoda, že některé z jeho prací nebyly přeloženy do češtiny, aby se s nimi mohla seznámit širší veřejnost, samozřejmě a především jihlavská. Zemřel v Brně 28.1.1896.
Dopis o udělení čestného občanství nebyl v archivu nalezen, neznáme ani datum slavnostního aktu, dochovaly se pouze dva blahopřejné dopisy k osmdesátým narozeninám a k výročí zlaté svatby. První je z roku 1883 a druhý je z 13.6.1889. Přečtěme si postupně alespoň dvě krátké ukázky:
"Vaše Blahorodí, stal jste se díky Dějinám Jihlavy nezapomenutelným a obyvatelstvo tohoto města ví, jaký odborný základ jste v tomto rozsáhlém díle položil".
"Vzácný svátek zlaté svatby, který 13. tohoto měsíce slavíte, opravňuje obecní radu města Jihlavy blahopřát Vašemu Blahorodí, nejstaršímu čestnému občanovi tohoto města.
Jihlava byla přece oním místem, kde jste, Vaše Blahorodí, působil jako krajský komisař a kde jste uzavřel pevný svazek a šťastné manželství s dcerou krajského hejtmana Leopolda rytíře Gusche, nadanou duchem i srdcem. Padesát let Vás ušlechtilá Vaše manželka vždy doprovází při Vašem neúnavném působení.
Přes bohatost Vašeho pracovního konání jste o minulost Jihlavy jevil vždy hluboký zájem, který jste vyjádřil dílem Dějiny Jihlavy, nejlepším to spisem vydaným v roce 1850, dílem, které budou ctít a uznávat také pozdější pokolení"
.
Krásná slova, skoro jako pohlazení. Byla to doba, kdy lidem skutečně stačilo jen málo. Milovali své město, svůj kraj, svůj domov. A poctu vyjadřovali každému, kdo jejich lásku za ně dovedl vyjádřit slovem a pohledem do dávné minulosti. Pyšnili se Jihlavou a měli jistě proč. Nedivme se, že také v těchto dnech obdržel dlouholetý ředitel jihlavského archivu a historik PhDr. František Hoffmann stejné ocenění za své rozsáhlé dílo věnované tomuto městu. Jedině ten, kdo pozná minulost svého města může hledět do budoucnosti a vnímat všechny jeho krásy v proměnách času. Snad, právě proto, jsou v řadách oceněných sem tam i historikové. Byť někdy až po 150 letech.
Ale pojďme dále, čas je neúprosný. Píše se rok 1862. Čestným občanem města se stává Jeho Excelence Ritter Anton von Schmerling, státní ministr. Politik. Není bez zajímavosti si přečíst opět řádek ze slavnostního dopisu: "...částečně byla rada požádána ctěnými muži z obce střelců a částečně zdejšími obyvateli, aby projednala poctění Jeho Excelence tímto městem, stejným způsobem, jako jiná města. S ohledem na okolnosti, že Jihlava je tak významné město se nemůže vyhnout kritice, že ve vztahu k menším městům jde jen pozadu, usnesla se obecní rada k naplnění všeobecného přání, využít vhodnou příležitost atd.,atd."
A následují další ministři, Friedrich Ferdinand von Beust nebo Karl Giskra. Jeden byl říšský a druhý vnitra. Ani pes po nich neštěkne. Pánbu ví, za co si to tenkrát vlastně zasloužili. Většinou, ale proto, že byli ministři. Ono to v minulosti bylo s politiky stejně podivné, jako v tomto století. Že by přece jen nevděk světem vládl? Uplynulo pár desítek let a čestného občanství se dostalo prvnímu dělnickému presidentovi Klementu Gottwaldovi. Kdyby bývala doba, jak doby bývaly, bylo by možné mu napsat podobný dopis, jak byl výše citován Jeho Excelenci. Tentokrát ale požádali částečně komunisté a částečně občané, ale hlavní věcí bylo nezůstat pozadu. A tak vedle města Jihlavy následovala jedna vesnička za druhou. I zde bylo vhodné příležitosti náležitě využito. Soudruh president se mohl jen a jen radovat. A lid také, neboť jeho vůle, tedy vůle lidu, se naplnila tak, že nakonec po čtyřiceti létech přetekla. To už ale nejsme v historii, ale v současnosti.
Vraťme se proto hodně rychle zpět, do roku 1867. Čestným občanem města Jihlavy se stává Jeho Excelence zemský poslanec Dr. Edward Sturm. Opět politik, advokát v Brně, zvolený do zemského sněmu za Jihlavu. Byl zde jistě pádný důvod si ho náležitě předcházet. Však je v onom krátkém slavnostním dopise zmínka, že: "...existují přesvědčivé platné důvody". Tedy, pro to "propůjčení práva čestného občanství," pro co taky jméno, když jde o vlivného politika.
A nyní pozor! Výjimkou by mohlo být jmenování Emericha Skowronskyho čestným občanem. Proč? Pan von Skowronsky byl správcem c.k. zdejší tabákové továrny, kterou za pruské okupace Jihlavy zachránil před konfiskací a město i stát před nepředstavitelnou škodou. Nedivme se, neboť v této době zde pracovalo 2300 žen a 70 mužů a ročně se zde vyprodukovalo 150 milionů kusů tabákových výrobků. Klobouk dolů, komu čest, tomu chvála! Co by dnes leckteré město za něj dalo, kdyby jim pomohl zaměstnat tolik lidí! A třeba i v tabačce, odkud vycházejí výrobky, které sice škodí lidskému zdraví, ale neškodí příjmům do rozpočtů, máme-li ovšem na mysli jen a jen peníze...
Chtě nechtě jsme ve 20. století. Pan radní Franz Tertsch. Copak asi udělal významného. Něco určitě. Přichází válka a svět i Jihlava mají docela jiné starosti. Lidé přicházejí o iluse a vojáci o nohu, o ruku, o život. Generálové teď dostávají zlaté medaile a mrzáci železné a vdovy a sirotci smuteční telegramy. Rodí se Československá republika a národ jásá a vrací se k udělování čestného občanství. Snad všemi vítán a oslavován je první president, osvoboditel, Tomáš G. Masaryk. Jihlava není výjimkou. Následují další čelní politici, Jan Černý, zemský president, Milan Hodža, předseda československé vlády. Čestným občanem se stává i druhý president, budovatel, Edvard Beneš. Po okupaci hitlerovským Německem jsou v Jihlavě nejen přejmenovány a poněmčeny všechny ulice a náměstí, ale udělená čestná občanství jsou československým představitelům, presidentům i ministrům, odebrána a zrušena.
Rok 1945. Svět se opájí mírem. Nejstrašnější válka v dějinách skončila. President Beneš se vrací do vlasti a čestné občanství je mu Jihlavou opět navráceno. Získává jej i další oblíbený politik, ministr zahraničních věcí Jan Masaryk. Významného ocenění se dostává i jihlavské rodačce Marii Kovaříkové, která po smrti svého muže, vrchního zdravotního rady, věnovala městu Jihlavě celoživotní sbírku osmi desítek vzácných obrazů, které se staly základem pro pozdější Galerii města Jihlavy, instalovanou na náměstí v domě čís. 14 a dodnes z větší části uchovávanou v majetku Oblastní galerie Vysočiny. Tak takových poctěných více, Jihlavo!
Únor 1948. Nastupuje dělnická třída na čele s KSČ. První dělnický president soudruh Klement Gottwald je poctěn čestným občanstvím města Jihlavy a snad všech měst a obcí okresu. Jeho kancelář děkuje za důvěru, které si soudruh president velice váží. Celá akce je řádně organisována a ukončena podle dochovaných hlášení do listopadu 1948. Pak už jsou vyznamenávána celá města - Řádem práce, Řádem Rudé hvězdy, Město hrdina. Vše rudne v záplavách vlajkosláv a průvodů. A na tom čase už nikdo nikdy nic nezmění. Ten čas tady byl a my jsme v tom čase žili. Komu jsme čest prokázali, ať mu tedy navždy zůstane. Neuškodí, když si občas budeme zpytovat své vlastní svědomí... Naše historie není lipovou větvičkou, nedá se lámat přes koleno! Už jsme se jí překroutili dost. Rozpleťme proto copy a nechme vlasy vlát volně... Konečně.

Staré dokumenty přeložila ředitelka Státního okresního archivu v Jihlavě PhDr. Renata Pisková

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)