Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.2.: Z policejního deníku: vloupání do auta; dvě ženy se popraly; opilý cyklista

26.2.: Ve Sněžném se chystají opravit věž evangelického kostela z devatenáctého století

26.2.: V Havlíčkově Brodě se objevila vzácná sova pálená, bohužel se otrávila jedem na myši

25.2.: Záchranáři řidičku po nehodě u Cetorazu transportovali letecky do Českých Budějovic

25.2.: Z policejního deníku: krádež věcí za více jak 20 tisíc; muži přišli o peníze, které poslali na účet; vloupání do auta

25.2.: Policisté hledají zloděje, který v Jihlavě ženě ukradl peněženku a následně použil její platební kartu

25.2.: Hravé surikaty z táborské zoo si užívaly sněhové hrátky

25.2.: Generační obměna Dukovan končí, jaderná elektrárna ale bude přesto dál přijímat nové zaměstnance

24.2.: Z policejního deníku: zraněného muže v lese policisté vypátrali; muž porušil domovní svobodu; opilý řidič boural

24.2.: Pelhřimovské nemocnici pomohou hasiči na urgentním příjmu, ARO a oddělení tzv. červené COVID zóny

23.2.: Z policejního deníku: zloděj se vloupal do náklaďáku; rvačka na jihlavském náměstí; poškození skleníků

23.2.: V Dešově shořela stodola, příčina požáru je v šetření

23.2.: Táborská fosa si zvyká na neobvyklé zasněžené zimy

23.2.: Při ranních nehodách na Vysočině utrpěli zranění čtyři lidé, zraněné dítě dostalo od hasičů dráčka Záchranáčka

23.2.: O původu smírčích křížů a kamenů

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Vánoce, Vánoce

Bydlela v našem domě v přízemí krásná stará paní. Její byt, to byl starožitný poklad. Tak by se to dalo dnes popsat. Na stěnách staré obrazy a kresby. V knihovně spousta starých knih a spousta starých jihlavských kalendářů. Dodnes bych řadu obrázků poznal z dálky. Jihlavské ulice, domy a cizí neznámé krajiny. Romantické hory. Spousta různých postav a postaviček. Tajemná vůně uzamčených skříní a dávno vyhaslých porculánových dýmek po panu Jiřím Janoušovi. Tady jsme si tiše povídali a já tady snil své první velké sny o životě.

Vánoce provázel vždy a řídká krupičná kaše, kterou jsem miloval, protože byla řídká a ta doma tuhá. Paní Janoušová si ji dělala proto, že prý už neměla zuby. Tak mi to bylo tehdy vysvětlováno. A proto jsem ani já nechtěl mít zuby. A chodil jsem tam každý den. V sametových šatech s námořnickým límcem. Posezení za přítomnosti několika jihlavských starých dam hovořících často víc německy než česky. Však taky čaj "byl hajs" a na "kchostnu" cosi bylo a na "seslu" se nesmělo vrtět, aby von nespad na tu zem. Bože, to byla krása. To byly Vánoce. A taky sněhu bylo spousta a kachlová kamna, no...
To by byla samostatná kapitola o teple domova!
Naše Vánoce byly ve znamení elektrického vlaku, který kroužil na podlaze, ale před tím zazvonil Ježíšek a gramofon spustil Narodil se Kristus Pán. A my se veselili a staří rodičové uronili nejednu slzu a bylo to všechno navoněné vanilkovými rohlíčky. Zkrátka, psal se rok 1950. A pak přišli ostatní z domu v Minoritské ulici číslo 1 a tiše se mluvilo a ještě tišeji pomlouvalo lidovědemokratické zřízení... A pan Pecka řekl sem tam nějaký vtip a maminka se červenala a říkala: "No fuj, pane Pecka..." Panečku, to byly Vánoce! Ten den jsme mohli spálit i tři uhláky. To bylo teploučko! Ještě druhý den jsme si nemuseli dávat pod peřinu termofor. Co vy víte o teplu domova...!
Nedávno jsem procházel v archivu staré jihlavské kalendáře. A hle, jeden zamilovaný obrázek se z toho zatuchla vynořil. Marie Terezie u vánočního stromečku. Měli jsme lepší, náš tatínek dělal každý rok jiný. Jednou byl celý stříbrný, jindy bleděmodrý. Jen za okupace byl příliš barevný, samá vata a vlašské ořechy ve staniolu a vopravdická jablka na nitích. Na černých, kradených z Lineol - Werke, kde se používaly při výrobě zařízení pro rakety V 1 a V 2. Co vy víte o Židovské ulici a domě ve dvoře a o mém kamarádovi Otíkovi a o holce Schwarzové, kterou jsem miloval... Co vy víte o teple, když všude bylo zima jako v psírni a za náletu jsme spali v neckách ve sklepě zabaleni do dek. Už ani nevím, jak chutnalo to teplo protileteckého bunkru. Byl to vlastně sklep. A mizernej. Stačila by prý docela malinkatá bombička a bylo po nás, po všech.
Nedávno mi přišel do archivu dopis. Hledám židovskou rodinu Kauffmannových, psal neznámý z Prahy. Chtěl vědět, kde bydlela, ve kterém domě. Měli tehdy docela malou holčičku a jednoho dne museli opustit Jihlavu a odjet nejprve do Prahy a pak do Terezína. Před odjezdem dala tahle židovská holčička svému malému kamarádovi vánoční ozdoby. Na památku, prý si koupí jinde jiné ozdoby. Nekoupila. Zemřela v Terezíně. A chlapec, dnes starší pán, žijící v Praze, si pojednou vzpomněl. Či nevzpomněl. Nemohl. I on se přestěhoval a teď by strašně rád našel ten dům, něco se dozvěděl. Cokoliv. A tak pátráme společně po onom domě v Jihlavě a hledáme. A stále nic. Snad zítra. Alespoň ten dům. Zůstalo jen pár vánočních ozdob. Jak málo někdy po někom zůstane. Vyvětralo tehdy teplo spousty domovů. A nejen židovských. Válka je hodně velkej vůl.
Zavřeme raději stránku, zavřeme okno, nachytejme co nejvíce tepla do svých domovů. Až přijdou vánoční svátky zazpívá mi můj vnuk Killian ze San Diega z USA české koledy. Česky. Domov je všude kde jsme my!!!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)