Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.2.: Z vraždy muže v Kostelci je obviněn sedmnáctiletý narkoman, vraždil kladivem

26.2.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl dýky, šavle, svícny i alkohol

26.2.: Táborská zoo bude během jarních prázdnin na Táborsku otevřená každý den

26.2.: Nové parciální trolejbusy v Jihlavě už slouží veřejnosti a poskytovatel dotace schválil její vyplacení v plné výši 60,7 milionů korun

26.2.: Kriminalisté objasnili sérii vloupání do čerpacích stanic

26.2.: Jízdní souprava byla přetížena o deset tun, překročena byla i výška nákladu

26.2.: Chodci mezi Pístovem a Popicemi se stal osudný střet s autem

26.2.: Beseda Slon nad zlato PodpoVRCHem s výzkumníkem a fotografem Tomášem Jůnkem

25.2.: Z policejního deníku: recidivista v podmínce opět kradl; opilý muž napadl manželku a rozbil dveře, skončil na záchytce

25.2.: Vycházky za bledulemi do Ranska o prvních březnových víkendech

25.2.: V Kostelci u Jihlavy našli tělo jednašedesátiletého muže, zřejmě byl zavražděn

25.2.: Nejškaredější středy 20. století, i v osmačtyřicátém byla 25. února středa

24.2.: Výstava Roman Hušák, Jiří Plieštik – Fragmenty nabídne zamyšlení nad životem člověka

24.2.: Student z Olší nad Oslavou Viktor Racek šel do války jako jednoroční dobrovolník přímo ze školních lavic, domů se vracel jako poručík. Pojďme se seznámit s jeho osudem

24.2.: Kapří den připomene obranu Jihlavy před loupeživým rytířem Zikmundem z Rokštejna z roku 1402

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Vánoce, Vánoce

Bydlela v našem domě v přízemí krásná stará paní. Její byt, to byl starožitný poklad. Tak by se to dalo dnes popsat. Na stěnách staré obrazy a kresby. V knihovně spousta starých knih a spousta starých jihlavských kalendářů. Dodnes bych řadu obrázků poznal z dálky. Jihlavské ulice, domy a cizí neznámé krajiny. Romantické hory. Spousta různých postav a postaviček. Tajemná vůně uzamčených skříní a dávno vyhaslých porculánových dýmek po panu Jiřím Janoušovi. Tady jsme si tiše povídali a já tady snil své první velké sny o životě.

Vánoce provázel vždy a řídká krupičná kaše, kterou jsem miloval, protože byla řídká a ta doma tuhá. Paní Janoušová si ji dělala proto, že prý už neměla zuby. Tak mi to bylo tehdy vysvětlováno. A proto jsem ani já nechtěl mít zuby. A chodil jsem tam každý den. V sametových šatech s námořnickým límcem. Posezení za přítomnosti několika jihlavských starých dam hovořících často víc německy než česky. Však taky čaj "byl hajs" a na "kchostnu" cosi bylo a na "seslu" se nesmělo vrtět, aby von nespad na tu zem. Bože, to byla krása. To byly Vánoce. A taky sněhu bylo spousta a kachlová kamna, no...
To by byla samostatná kapitola o teple domova!
Naše Vánoce byly ve znamení elektrického vlaku, který kroužil na podlaze, ale před tím zazvonil Ježíšek a gramofon spustil Narodil se Kristus Pán. A my se veselili a staří rodičové uronili nejednu slzu a bylo to všechno navoněné vanilkovými rohlíčky. Zkrátka, psal se rok 1950. A pak přišli ostatní z domu v Minoritské ulici číslo 1 a tiše se mluvilo a ještě tišeji pomlouvalo lidovědemokratické zřízení... A pan Pecka řekl sem tam nějaký vtip a maminka se červenala a říkala: "No fuj, pane Pecka..." Panečku, to byly Vánoce! Ten den jsme mohli spálit i tři uhláky. To bylo teploučko! Ještě druhý den jsme si nemuseli dávat pod peřinu termofor. Co vy víte o teplu domova...!
Nedávno jsem procházel v archivu staré jihlavské kalendáře. A hle, jeden zamilovaný obrázek se z toho zatuchla vynořil. Marie Terezie u vánočního stromečku. Měli jsme lepší, náš tatínek dělal každý rok jiný. Jednou byl celý stříbrný, jindy bleděmodrý. Jen za okupace byl příliš barevný, samá vata a vlašské ořechy ve staniolu a vopravdická jablka na nitích. Na černých, kradených z Lineol - Werke, kde se používaly při výrobě zařízení pro rakety V 1 a V 2. Co vy víte o Židovské ulici a domě ve dvoře a o mém kamarádovi Otíkovi a o holce Schwarzové, kterou jsem miloval... Co vy víte o teple, když všude bylo zima jako v psírni a za náletu jsme spali v neckách ve sklepě zabaleni do dek. Už ani nevím, jak chutnalo to teplo protileteckého bunkru. Byl to vlastně sklep. A mizernej. Stačila by prý docela malinkatá bombička a bylo po nás, po všech.
Nedávno mi přišel do archivu dopis. Hledám židovskou rodinu Kauffmannových, psal neznámý z Prahy. Chtěl vědět, kde bydlela, ve kterém domě. Měli tehdy docela malou holčičku a jednoho dne museli opustit Jihlavu a odjet nejprve do Prahy a pak do Terezína. Před odjezdem dala tahle židovská holčička svému malému kamarádovi vánoční ozdoby. Na památku, prý si koupí jinde jiné ozdoby. Nekoupila. Zemřela v Terezíně. A chlapec, dnes starší pán, žijící v Praze, si pojednou vzpomněl. Či nevzpomněl. Nemohl. I on se přestěhoval a teď by strašně rád našel ten dům, něco se dozvěděl. Cokoliv. A tak pátráme společně po onom domě v Jihlavě a hledáme. A stále nic. Snad zítra. Alespoň ten dům. Zůstalo jen pár vánočních ozdob. Jak málo někdy po někom zůstane. Vyvětralo tehdy teplo spousty domovů. A nejen židovských. Válka je hodně velkej vůl.
Zavřeme raději stránku, zavřeme okno, nachytejme co nejvíce tepla do svých domovů. Až přijdou vánoční svátky zazpívá mi můj vnuk Killian ze San Diega z USA české koledy. Česky. Domov je všude kde jsme my!!!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)