Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.1.: „Covidový“ rok přinesl v Jihlavě více porodů; narodilo se 1370 dětí

26.1.: Za přetížená vozidla padají vysoké pokuty; policisté z Kamion týmu se loni zaměřili na vozidla převážející dřevo

26.1.: Z policejního deníku: krádež horského kola, žena neplatí alimenty, šoféři bez řidičáků

26.1.: Výjimečná naučná stezka Šebeň nedaleko Velkého Meziříčí je poškozená

26.1.: Tuhou zimu prožívají nejhůře dravci a sovy, kterým jde často o život

26.1.: Na Vysočině loni zemřeli při nehodách tři cyklisté; příčina vážných zranění nebo úmrtí cyklisty při dopravní nehodě je poranění hlavy

26.1.: Na Vysočině je 276 mostů, žádný není v havarijním stavu

26.1.: Havlíčkův Brod je Historickým městem roku 2020, postupuje do celostátní soutěže

26.1.: Do schránek havlíčkobrodské Charity v někdo vložil obálky s penězi, ta je ale přijmout nemůže

25.1.: Řidič v noci nebezpečnou jízdou ohrožoval ostatní, policistům nezastavil, nakonec havaroval; policisté žádají o pomoc svědky

25.1.: Za krádeže v jihlavské prodejně recidivistovi hrozí až osmiletý trest

25.1.: Z policejního deníku: zloděj vzal šperky a peníze, opilec skončil na záchytce, řidiči a řidičky pod vlivem alkoholu a drog

25.1.: Poctiví nálezci odevzdávají do městských ztrát a nálezů i desítky tisíc korun

25.1.: Kolem skal ve Žďárských vrších pokračuje těžba, dominanty se po létech odhalují

25.1.: Domácnosti navštíví pracovníci statistického úřadu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Židé ve Větrném Jeníkově

První písemná zmínka o Jeníkově je z roku 1226, kdy je uveden v listině papeže Honoria III. Není však vyloučeno, že český kronikář Vincensius zapsal z roku 1150 událost, která by se mohla týkat našeho Jeníkova.


Zde měl téhož roku o Vánocích, než dorazil do želivského kláštera, pobývat krátce olomoucký biskup Jindřich Zdík. Z obou dat vyplývá, že zdejší osada ležela na důležité stezce spojující Čechy s Moravou, po níž směřovala do Jihlavy a také do zdejšího okolí řada horníků a dalších kolonistů, kteří zde hledali ve stříbře své štěstí. Procházela tudy nebo navazovala čilé obchodní styky se zdejšími usedlíky také řada Židů, což dokládá i zápis v jihlavské městské knize, podle kterého v roce 1372 Mikuláš Prodil a Pertl, jeníkovský rychtář, dluží Barochu Židovi z Jihlavy 3 kopy a 2 groše. Pro přítomnost Židů hovoří také to, že v nedalekém Humpolci a Herálci existují významné židovské komunity, později pak jejich odchod do Jihlavy, či na vinopalny a lihovary do Plander, Úsobí, Branišova, Rantířova a jinam.
Z roku 1569 je zaznamenána událost, při které majitel zdejšího panství Jaroslav Trčka na Větrném Jeníkově nechal polapit a popravit svého nevěrného písaře Abrahama Grynwalda, který mu zpronevěřil 1.500 kop grošů.
Vzhledem k nedostatku archivních materiálů, které byly na zdejším panství postupně zničeny, spáleny nebo rozdány na obaly do obchodnických krámů, se dostáváme k dalším záznamům o zdejší židovské komunitě až do let 1785 - 1788. Tehdy bylo provedeno gruntovní měření městyse Větrný Jeníkov. Celkem zde bylo zaregistrováno 83 čísel popisných: číslo 6 bylo zapsáno římskou číslicí VI, což dokládá přítomnost Žida, neboť jejich domy byly číslovány zásadně římskými číslicemi. V tomto případě šlo o objekt vinopalny.
Plán se nezachoval, a tak další osídlení nelze určit. Nevíme, kolik židovských rodin zde pobývalo. Není vyloučeno, že také panskou flusárnu mohl provozovat Žid. Výrobou drasla z dřevěného uhlí se tradičně zabývali právě Židé v tomto kraji.
Další příležitostí pro Židy byla výstavba lihovaru v roce 1840, což se později potvrdilo. Pronájem spolu se zámeckým pivovarem držel Žid Lövít od roku 1882, když předtím se zaměstnával zemědělstvím, což dokládá dochovaný plán na přestavbu jeho usedlosti ve Větrném Jeníkově. Majetek však získal až při obchodování a v Jihlavě pak zakoupil v dnešní Benešově ulici dům čp. 30. V majetku židovské náboženské obce pak je uváděn jako Lewitův nadační dům a dopis z 30.7.1936 ohledně jeho obnovy je opatřen oválným razítkem KURATORIUM DES MARIE LEWIT`SCHEN STIFTUNGSHAUSES a podepsán tehdejším správcem Karlem Bondim. Pro úplnost je třeba uvést, že zde byla umístěna zimní modlitebna a řada společenských místností a o navrácení objektu do majetku židovské náboženské obce usilovalo několik jihlavských Židů po roce 1945, po návratu z koncentračních táborů.
Ale vraťme se zpět do roku 1866. Tehdy, dne 10. července, se usadila ve Větrném Jeníkově pruská posádka a zabavila ve vinopalně Jana Lowíta celkem 16 věder kořalky a další zboží i jinde. Doklad o tom podává "Výkaz rekvisice a kontribuce, ježto nepřátelské vojsko vymáhalo a stravy, kterou ubytovatelé dávali". Soupis je datován 16. září 1866. Postižení byli: Ján Levít na čp. 6 - 15 1/2 věder kořalky, Herman Seinder na čp. 36 - odebrané zboží za 60 zlatých, Julius Jelinek na čp. 65 - odebrané zboží za 42 zlatých, Kateřina Delert(ová) na čp. 60 - 12 mázů vína za 9 zlatých a 60 krejcarů, Eduard Schanul na čp. 5 - 83 věder piva.
Podle uvedených popisných čísel lze usuzovat, že zdejší židovské osídlení bylo rozptýlené po celé obci a netvořilo pravděpodobně ani v minulosti uzavřené ghetto, a to především pro malý počet usedlých Židů. Přítomnost zdejšího hřbitova a nejstarší čitelný náhrobek z roku 1700 však napovídají, že židovská náboženská obec zde existovala a patrně v závěru 2. poloviny 19. století byla připojena k nedalekému Úsobí. Hřbitov však sloužil všem Židům v okolí, a to až do počátku 20. století, kdy se na moderních náhrobcích objevují jména Salamon Gross, Rudolf Bauer (rod známý z Humpolce) nebo Moses Hecht. Na starých deskách psaných hebrejsky můžeme číst jména Jakov Den Cvi Levi - zemřel 1861, Jakova Raiban - zemřela 1834, Šimon Levi, Šmuel - zemřel 1876, Elion, Ba Lizar Troil - zemřel 1866, Abraham Naivirt.
Ve Státním okresním archivu v Jihlavě, fond Obecní úřad Větrný Jeníkov, je i seznam rekrutů z 11.4.1856, kde na čp. 116 je zaregistrován Jan Kraus, s poznámkou "jest v Praze". Na "Konskriptním roztřídním a losovním listu" z roku 1856 je uveden na čp. 6 Levit Theodor, spolupachtýř na vinopalně, a již zmíněný Jan Kraus na čp. 116, obuvník.
Do období prusko-rakouské války nás zavádí další listina. "Rozvrh dle daně za přípřež pro pruské vojsko", kde jsou uvedeni Seiner Herman čp. 36 - 8 zl. 36 kr., Lewit Ján čp. 63 - 21 zl. a 28 kr. a konečně Seiner Herman čp. 76 - 6 zl. a 8 kr. V závěru listiny je uvedeno datum 25. červen 1867.

Povinná daň pro rok 1867 uvádí v seznamu tyto Židy:

Herman Seiner, obchodník, čp. 76 - 70 zl. a 10 kr.
Jan Levit, sládek, čp. 63 - 52 zl. a 24 kr.
Julius Jelinek, obchodník, čp. 65 - 25 zl. a 2 1/2 kr.
Isák Vassermann, zelinář, čp. 80 - 8 zl.
Salamon Vassermann, domkář, čp. 54 - 97 kr.
Emanuel Vittmann, domkář, čp. 88 - 95 kr.
Jeníkovská kronika uvádí, že obchody v obci byly výhradně v majetku Židů. Z různých pramenů vyplývá, že v roce 1836 zde žilo 23 Židů, roku 1920 jen 2 Židé.
V roce 1884 zde působí židovský lékař Zeiver Pereles, jehož osobnost je známa v širokém okolí. Rod Jelínků podniká na hospodě (později hostinec "U Jelínků"), kde se konají schůze zastupitelstva, hrají se divadla; v roce 1907 je Josef Jelínek v obecní radě. Dochoval se plán na přestavbu hostince, který nese prvky typické i pro jiné židovské stavby, např. půlkruhově zakončená okna bohatá secesní fasáda ap.
Nahlédněme nyní do seznamu příslušníků obce z let 1921 - 1926. Objevuje se tu řada Židů, z nichž nakonec odcházejí dva poslední, a sice rabín Marek Jedlinský a Hedvika Jedlinská, pomocnice v domácnosti na čp. 99. Dům kupuje obec za 1.900,- Kč a upravuje jej na chudobinec. Dnes je dům zbořen. Dost možná, že sloužil dočasně i jako náhradní modlitebna. Informace o jeho uspořádání a o posledních Židech ve Větrném Jeníkově nebylo možné zjistit v žádných dostupných pramenech. Stojí za zmínku, že Marek Jedlinský byl rabínem v Humpolci, a to od roku 1898 do roku 1922. V letech 1902 - 1914 byl starostou Židovské náboženské obce Humpolec a na slavnosti konané při příležitosti 150. výročí postavení tamní synagogy měl velmi působivé kázání ke všem věřícím, jejichž počet rok od roku klesal. Zemřel v roce 1924 a je pochován na židovském hřbitově v Humpolci. Pro nemoc strávil pravděpodobně poslední léta svého života v tichém a klidném prostředí Větrného Jeníkova. Po jeho smrti žena Hedvika odjíždí neznámo kam.
Skutečností je, že z Jeníkova nebyl nikdo z rasových důvodů deportován do koncentračního tábora, či jinak během Protektorátu omezován.
Ve dvacátých letech zde však podnikali Adolf Brock s rodinou - obchodník, Šimon Blann s rodinou - výrobce lihovin, Gustav Bergmann s rodinou - obchodník, rodina Čížkova - berní ředitel, kožešník, vinárník, dr. Jakub Fluss - pensista, Julius Glücklich - universitní profesor z Brna, Marie Goldmannová, Karolina Guttmannová, Hugo Hauscheider a Oskar Haller - obchodníci, Karel Hitschmann s rodinou - obchodník, Rudolf Kolein - výrobce lihovin, Robert Kumermann s rodinou - obchodník střižním zbožím, Eduard Kaufman - hostinský, Adolf Kaufman - nákup obilí, Franz Kohn - obchodní pomocník, Jakub Klein s rodinou - krupařství, sklenářství, Otto Kraus - obchodník střižním zbožím a povozník, Antonie Porgesová - soukromnice, Matylda Spitrerová - obchod s vlnou, Josefa Seidlová - obchodnice, Samuel Schneider - soukromník a obchod střižním zbožím, Marek a Kateřina Schäfrnerovi - obchodník a soukromnice, Josef Tachovský s rodinou - hostinský, syn zubní technik, Rudolf Ullman s rodinou - obchod s vlnou, Emanuel Vratislavský - hodinář, Max Závodský s rodinou - obchod s dřívím, povoznictví, soukromník.

Z "Matriky příslušníků obce 1923 - 1938" vyjímáme:

- Wassermanová Barbora s vnučkou Pavlínou a vnukem Šalamonem odjíždějí 1934 do Prahy
- Polák Moric s rodinou, nájemce dvora; syn Alfred odchází do Lvova, ostud ostatních není znám
- Wassermann Jakub s rodinou - další osud neznámý
- Polák Simon s rodinou, sládek - další osud neznámý
- Polák Maxmilian s rodinou, manželka Regina roz. Ebstein, rodina přišla z palírny v Čáslavicích, 5 dětí, z nich Moric se oženil do Znojma, František rovněž do Znojma, osud dalších není znám
- Wassermannová Anna a Karel (sourozenci) z Vídně - další osud neznámý
- Polák František s manželkou Kateřinou přicházejí v roce 1938 do Prahy a jsou zde přijati - další osud není znám
Tady můžeme své putování za Židy do Větrného Jeníkova ukončit. Většina zmizela neznámo kam. Nevíme, kolik z nich přežilo nacistické běsnění. Nikdo nepodává svědectví, nikdo se ve Větrném Jeníkově nepřihlásil. Na archivní dokumenty začíná opět usedat prach...

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)