Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
12.7.: Z policejního deníku: chodec po srážce s autem utrpěl vážné zranění; opilý řidič způsobil nehodu

12.7.: Voňavá výstava Zahrada Vysočiny v Žirovnici představí lilie i jedlé květy, chybět nebude ani kulturní program

12.7.: V Rašeliništi Pod Trojanem roste vzácná mokřadní ostřice, suchopýr i vachta, na Kozénku se daří vstavači kukačce i koniklecům

12.7.: Střelmistr z legií František Pól z Mostišť skončil jako školník

12.7.: Letní soutěž o zajímavé ceny v infocentrech ČEZ, pozvánka nejen do Dukovan a Dalešic

12.7.: Devětadvacetiletý muž, který sexuálně a fyzicky napadl mladou ženu, skončil ve vazbě

11.7.: Z policejního deníku: opilí sedmnáctiletí mladíci ničili vybavení hřiště

11.7.: Táborská zoo získala jednoho z nejinteligentnějších ptáků světa, ohroženého papouška nestora kea

11.7.: Paměť kůže: Jak sluneční záření ovlivňuje naše zdraví

11.7.: MUDr. Karel Kalla. Výjimečný a aktivní muž, který vedl primariát klinické biochemie v pelhřimovské nemocnici šestačtyřicet let

11.7.: Jihlavští policisté dopadli muže, který vykrádal auta a byl i v bytovém domě. Ukradené věci prodával a peníze použil na nákup drog

11.7.: Hračkobraní v Kamenici nad Lipou nabízí nejen výstavu hraček z přírodních materiálů, ale i divadlo či tvořivé dílny

10.7.: Z vyhlídkové věže kostela svatého Bartoloměje v Pelhřimově se můžete rozhlédnout i večer

10.7.: Z policejního deníku: krádež elektrokoloběžky před obchodem; zloděj potravin se snažil policistům uplavat

10.7.: Policisté hledají svědky a zraněné z víkendového festivalu Vysočina Fest

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Pístov...

Bývalo po válce dobrým zvykem, že každou letní neděli ráno putovaly stovky lačných výletníků přes tichou vesnici Pístov dále lesem až k rybníku Okrouhlík. Tady se posvačila mezi stromy vajíčka natvrdo a posolený chleba, semtam se sezobla zapomenutá borůvka a pak už hajdy do teplé vody. Otcové chvilku přešlapovali podél "pláže" a pak šupky do malé hospůdky k Prokšům na velké pivo.

K obědu býval vždy řízek s chlebem a okurkou a limonáda Zonka. Pak byla nucená chvilka oddechu, aby jídlo správně slehlo a zase hurá do vody. Majetnější a šťastnější zde měli své dřevěné chatky s malovanými trpaslíky na okenicích a benátské noci na hladině rybníka.
Znal jsem cestu i vesnici zpaměti. Na návsi hospoda, kterou jsme navštěvovali při zpáteční cestě, kaplička a řada mohutných obílených štítů s okny a vlnícími se záclonami za muškáty. To nás "měšťáky" bedlivě sledovaly oči místních babek, aby pak po celý týden bylo o čem drbat. Za vsí bylo táhlé návrší a Boží muka a několik novějších domků.
To, že mládí uteklo, s tím se nedá nic dělat, ale že krása vesnických domů mizí pod "ohyzdnými" přestavbami, to je napováženou. Udržet rázovitou náves by neměl být až takový problém. Máme přece předpisy, řízení, razítka a zase razítka. Máme komise malé a velikánské. Tak proč to, zatraceně, nejde a nejde. Kam se to všichni díváme?
A než vstoupíme na okamžik do historie, přece jen slovo nejpovolanějšího, docenta Dobroslava Líbala, který na závěr jedné své kritické statě o demolicích historické zástavby vesnic napsal: "Veškeré světově jedinečné bohactví, vytvořené našimi předky, by se scvrklo na rozptýlené nesouvislé solitery. Jedno z největších kulturních bohactví lidstva, jež přežilo války i politická protivenství, by zaniklo hanebně opuštěno".
A my stále ještě boříme!...
První písemná zmínka o Pístovu je z listiny krále Václava I. z roku 1234. Psal se tehdy PESTOW, později Pistaw, Pistau a na mapě z roku 1647 je dokonce uvedeno Bistau. Původně slovanská osada byla během stříbrné horečky kolonisována německy hovořícími horníky a později byla převážně německou vesnicí. Dodnes se v okolí dochovala řada důlních děl ze 13. či 14. století. Po opuštění dolů zůstalo zde devět zemědělských usedlíků. Největší pohromou byla okupace Jihlavy Švédy a pak den 29. května 1647, kdy byla celá vesnice pobořena, trámy a prkna odvezeny do města na opravy hradeb a zbytek zapálen. Obyvatelé se rozutekli nebo museli přejít na pomoc do Jihlavy. Nejstarší obrázek vesnice pochází právě z onoho tragického léta roku 1647 a dokumentuje poničené domy, kam se později soustřeďovaly císařské jednotky před vítězným úderem na město v prosinci téhož roku. Léta Páně 1684 připadá už celá ves městu Jihlavě. Počet domů se zvyšuje a roku 1900 jich má Pístov 24 a obyvatel 154 Němců a 21 Čechů. Ve dvacátých letech tohoto století zde byla opět neúspěšně obnovena těžba tuhy. Za zmínku jistě stojí, že od 14. století byla voda ze zdejších rybníků dodávána dřevěným potrubím až do Jihlavy. Rok 1945 znamenal odsun německého obyvatelstva a příliv českých osídlenců. Tolik historické poohlédnutí.
Boží muka za vsí v letech budování socialismu zmizela a jako nemovitá kulturní památka číslo 5066 byla odepsána Ministerstvem kultury ČSR ze seznamu. Psal se srpen 1983. Docela nedávno nám jeden starousedlík sdělil, že nějaká taková Boží muka komusi ve vsi překážela a tak je odvezl a hodil pod hráz rybníka. On neřekl přesně kam a protože už byl prosinec a zamrzlo, necháme si pátrání na letošní jaro... Uvidíme.
Říká se, a bylo to kdysi dávno nepsaným pravidlem, že při stavbě jedné kaple se zasvěcením Nejsvětější Sv. Trojici, jak je tomu v případě návesní kaple v Pístově, musí se postavit ještě další do počtu tří, které tak vytvoří Božský trojúhelník. A ono to platí i v tomto případě. Druhá do počtu byla kaple na návsi v nedalekém Horním Kosově a dále pak kaple na okraji Starých Hor. Dvě z nich jsou řádně opraveny, ale třetí ve Starých Horách byla kýmsi záhadně zbourána a následně ministerstvem, kultura, nekultura, podle všech předpisů odepsána. Byl srpen 1983.
Co říci závěrem, snad jen povzdech, že všechno to bývalé úmyslné demolování sakrálních staveb a stavbiček se pouze změnilo na kradení a vykrádání. Samozřejmě, že pro peníze.. Pro co taky jiného, z čeho by asi někteří jinak bohatli. A ještě jeden povzdech skutečného odborníka, který při nedávné návštěvě jihlavského archivu mi smutně sdělil, že už jsou u nás oblasti, kde není co chránit, kde není co obdivovat, kde už není "vůbec nic". Tak alespoň ty, Přírodo, vydrž se svým medem a strdím!!!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 58841 Vyskytná


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)