Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.1.: „Covidový“ rok přinesl v Jihlavě více porodů; narodilo se 1370 dětí

26.1.: Za přetížená vozidla padají vysoké pokuty; policisté z Kamion týmu se loni zaměřili na vozidla převážející dřevo

26.1.: Z policejního deníku: krádež horského kola, žena neplatí alimenty, šoféři bez řidičáků

26.1.: Výjimečná naučná stezka Šebeň nedaleko Velkého Meziříčí je poškozená

26.1.: Tuhou zimu prožívají nejhůře dravci a sovy, kterým jde často o život

26.1.: Na Vysočině loni zemřeli při nehodách tři cyklisté; příčina vážných zranění nebo úmrtí cyklisty při dopravní nehodě je poranění hlavy

26.1.: Na Vysočině je 276 mostů, žádný není v havarijním stavu

26.1.: Havlíčkův Brod je Historickým městem roku 2020, postupuje do celostátní soutěže

26.1.: Do schránek havlíčkobrodské Charity v někdo vložil obálky s penězi, ta je ale přijmout nemůže

25.1.: Řidič v noci nebezpečnou jízdou ohrožoval ostatní, policistům nezastavil, nakonec havaroval; policisté žádají o pomoc svědky

25.1.: Za krádeže v jihlavské prodejně recidivistovi hrozí až osmiletý trest

25.1.: Z policejního deníku: zloděj vzal šperky a peníze, opilec skončil na záchytce, řidiči a řidičky pod vlivem alkoholu a drog

25.1.: Poctiví nálezci odevzdávají do městských ztrát a nálezů i desítky tisíc korun

25.1.: Kolem skal ve Žďárských vrších pokračuje těžba, dominanty se po létech odhalují

25.1.: Domácnosti navštíví pracovníci statistického úřadu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Byla jednou jedna rozhledna

Malebná návrší a táhlé zalesněné kopce lemují severní panorama Jihlavy. Z hlubin staletí a země se ozývá dunění. To horníci kutají v prvních šachtách na návrší Sparbergu... Dodnes tu zůstalo nespočet jam a odvalů. Zůstal i suchý náhon k vodotěžnému stroji vedoucí od Zborné až k šachtě sv. Jiří či sv. Trojice na úpatí tohoto 613 metrů vysokého vrchu.

Z původní rozhledny na vrchu Rudném (Sparbergu) zbyly jen zarostlé trosky...
Sparberg nebo též Schodlberg, pak Schatzberg a dnes Rudný. Všechna pojmenování souvisejí s dolováním stříbra. Hora plná drahého kovu, plná pokladů. Hora opředená bájemi a pověstmi. Ne náhodou byla častým místem jihlavských výletníků a když na jejím vrcholu byl postaven v polovině 19. století triangulační bod, nedivme se, že jeho tři ochozy se staly jakousi první vyhlídkovou věží. Dodejme, že podobných triangulačních bodů či vlastně dřevěných věží různých výšek bylo tehdy budováno nespočet a dodnes jejich základy připomínají hromady kamenů na vrcholcích kopců i kopečků a nebo dokonce jejich zažloutlé fotografické snímky.
Triangulační věž - předchůdkyně rozhledny na Rudném (Sparbergu)...

Ale pojďme zpět na náš vrch. O vyhlídce už bylo řečeno vše, její obrázek se nedochoval a tak ze zápisů různých jihlavských spolků a z novinových zpráviček víme, že v její blízkosti bylo tehdy vybudováno množství dřevěných lavic a stolů a přístřešek pro prodej občerstvení pro nedělní výletníky. Snad největší událostí se tehdy v sedmdesátých letech stal studentský majáles, při kterém se zde poprvé veřejně zpívala píseň Kde domov můj. Událost popsal v jedné ze svých povídek přímý účastník, student a pozdější kněz, spisovatel Václav Kosmák, který v letech 1853 až 1862 studoval v Jihlavě.
Období romantismu však přálo nejen výletníkům, ale i stavbám romantických vyhlídek a krásným rozhlednám. Ani Jihlavané nechtěli zůstat pozadu a tak opět došlo na Schatzberg. Na popud jihlavského okrašlovacího spolku byla zahájena v roce 1907 sbírka na stavbu. Plán vyhotovil někdejší městský stavitel, architekt Kajetán Malnati.
A zde je jihlavská rozhledna z roku 1907 v celé své někdejší kráse na dobové kresbě...
Na dochovaných plánech uložených ve Státním okresním archivu v Jihlavě je datum jejich schválení 19. května 1907. O nebývalém úsilí organisátorů a stavební firmy svědčí fakt, že dne 1. září téhož roku se konalo slavnostní otevření. Velkou část uhradila veřejná sbírka a tak radosti a slávy nebylo dlouho konec. Uprostřed stromů a ptačího zpěvu se tyčila do výšky 27,7 metrů vkusně provedená, dřevem obložená osmiboká konstrukce usazená na kamenné 4 metry vysoké podezdívce. Sama vyhlídková plošina byla umístěna ve výšce 26 metrů a poskytovala návštěvníkům překrásný pohled do zdejšího kraje.
Rozhledna byla hojně navštěvována až do začátku druhé světové války. Osvobození se však nedočkala, neboť byla v roce 1940 úmyslně zapálena a zcela shořela. Ještě dnes jsou na vrcholu Rudného patrné zbytky její kamenné podstavy. V nedávné době se objevily zprávy, že prý bude znovu obnovena. Původní plány jsou v archivu k disposici. Nuže, dočká se tento malebný kus země opět pohledů z výše 613 plus 26 metrů? Uvidíme. Bude-li jasno. Nebude-li, nebude ani rozhledna.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)