Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Předvánoční

Blíží se vánoční svátky a člověk se pojednou stává vnímavější a citlivější ke všemu co ho obklopuje a čeho si, dost možná, po celý rok ani nevšimne. Prochází se cestou necestou, zaklání hlavu pod vysokým stromem a při pohledu na oblak si marně vybavuje hloubku vesmíru a délku vlastního života. Pak spočine pohledem na dřevěný kříž s Kristem, který kdosi postavil právě na tomto místě a právě vedle tohoto stromu. Nebo tomu bylo naopak, kdo ví. Ať už jsme či nejsme věřící, musíme se na čas zastavit. Krásné místo, krásný pohled. Hladké dřevo kříže, vrásčitá kůra stromu. Ve vteřině prolétneme vlastní historií a přijmeme i trochu té cizí.

Hladké dřevo kříže, vrásčitá kůra stromu... (Kříž na Rounku u Jihlavy)
Dřevěné kříže u cest. Co o nich víme. U obce Rounek stál ve druhé polovině 18. století jeden na okraji a stojí zde dodnes. Dokládá to mapa z roku 1780. Před léty uhnil, ale byla pořízena truhlářem Rohem jeho přesná kopie a ta znovu vyzdvižena. Kdo ví, pokolikáté... Podobný osud potkal daleko větší kříž na druhém konci. Zub času tady narušil nejen dřevěnou konstrukci, ale i železné snýtované pláty Ukřižovaného. Bylo to v polovině osmdesátých let a nést tehdy přes dva metry velkého Krista z jedné vsi do druhé, už ani nevím, co mě tehdy pořádně zapotilo. Dobrá věc se však podařila. Místo nýtování bylo použito svářečky a pak už jen vybarvit, a hotovo. Všechny kříže v naší obci stojí na svém původním místě. Mám dobrý pocit, že se nám podařilo, tehdy, dobré dílo!
Nejstarší dřevěný kříž na Jihlavsku: zázračný kříž v Jamném...
A když už jsme u té historie, tak snad o nejstarším dřevěném kříži na Jihlavsku. Je v Jamném a je nejen původním nejstarším křížem, ale pro svůj zvláštní význam a krásné provedení se stal součástí hlavního oltáře ve zdejším farním kostele Nalezení Sv. Kříže. Připomínán je už v roce 1667 a vypráví se o něm, že byl původně postaven na místě, kde se událo mnoho vražd a loupeží "aby mimojdoucí se zastavili a modlitbami usmířili Boha tolika zločiny rozhněvaného a také proto, aby Bůh od příbytků a polí zdejších farníků odvrátil krupobití a zlé povětří". Není nejmenších pochyb, že jeho stavbu podpořili jesuité, kterým jamenský statek od 17. století patřil a kteří v okolí prováděli tvrdou rekatolisaci. Na ochranu před nepohodou byla nad křížem nejprve postavena stříška na šesti sloupcích a později, roku 1702, byl přemístěn do kaple, která byla postavena jen pár kroků od původního místa. Tím byl údajně zachráněn a jak již bylo zmíněno, stal se součástí hlavního oltáře v pozdějším barokním kostele, budovaném postupně v letech 1705 -1859.
Váže se k němu i několik pověstí. První vypráví o tom, že jednu krutou zimu jakási chudá žena stříšku odnesla domů a zatopila s ní. Nato s mužem těžce onemocněla a teprve když sousedé udělali novou stříšku nad křížem, rázem se uzdravili. Při instalaci kříže na oltář bylo použito úchytu na čepu a tak lze s křížem pootáčet. Tato skutečnost dala vzniknout další pověsti. Všude se zaháněly bouřky a krupobití vyzváněním zvonů, jen v Jamném se k tomuto účelu provádělo otáčení křížem v tu stranu, odkud se čekala pohroma a odkud se blížily černé mraky. Natáčení kříže prováděl místní kostelník a za to dostával od farníků míru žita. Chodili za ním také ze sousedních vesnic, ale když jednou v nedalekých Věžnicích potloukly kroupy všechno obilí, nedostal už nic. Dokonce se začalo říkat, že jamenský kostelník pohromy přivolává, inu, nevděk stále světem vládne. A tak rokem 1906 se s tímto zvykem skončilo a místní farář Simonides otáčení křížem zakázal.
Stmívá se a naše cesty míří k domovu. Procházíme tiše jabloňovými alejemi a na spadaném listí šustí první sněhové vločky. Začínají se mi vybavovat Ladovy obrázky. Chalupy se baculatí, černé skládky se bíle zaoblí a podél cest se připomenou kříže. Kamenné, železné, dřevěné a taky zlámané. Připomínající dobu docela nedávnou a nebo naši dnešní lhostejnost. Drobné památky v naší krajině neuchrání žádný, byť sebelepší, paragraf, ale jen a jen lidé. Jdoucí cestou necestou s očima a srdcem dokořán.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)