Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.1.: U Budíkovic na Třebíčsku se zranili při nehodě čtyři lidé

26.1.: Tradiční Masopust na Veselém kopci již v sobotu 1. února

26.1.: Měšťanský dům ve Svratce čeká rekonstrukce, bude v něm radnice a galerie vysočinských malířů

26.1.: Meteorologové varují před ledovkou nejen na Vysočině

26.1.: Kytarový recitál Od baroka po současnost v podání Libora Janečka v novoměstské Horácké galerii

25.1.: Vzpomínka na básníka Jana Zahradníčka v třebíčské knihovně

25.1.: V Polné hořelo odpadní dřevo

25.1.: U Starého Pelhřimova narazil kamion do stromu, řidič je zraněný

25.1.: U Pacova se osobní auto převrátilo na bok, nikdo nebyl zraněn

25.1.: O víkendu energetici v Dukovanech ukončí práce na čtvrtém bloku a odstaví třetí výrobní blok

25.1.: Na dálnici D1 v Jihlavě skončil kamion mimo vozovku

25.1.: Filmový klub v Jihlavě uvede německý film Snímek 25 km/h

24.1.: Veřejná sbírka na Mašínův statek, spolek oslovil jihlavské zastupitelstvo i veřejnost

24.1.: U Lovčovic na Třebíčsku utrpěli při nehodě zranění tři lidé, z toho dvě děti

24.1.: Recidivista dostal hlad, ukradl uzenou krkovici

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Předvánoční

Blíží se vánoční svátky a člověk se pojednou stává vnímavější a citlivější ke všemu co ho obklopuje a čeho si, dost možná, po celý rok ani nevšimne. Prochází se cestou necestou, zaklání hlavu pod vysokým stromem a při pohledu na oblak si marně vybavuje hloubku vesmíru a délku vlastního života. Pak spočine pohledem na dřevěný kříž s Kristem, který kdosi postavil právě na tomto místě a právě vedle tohoto stromu. Nebo tomu bylo naopak, kdo ví. Ať už jsme či nejsme věřící, musíme se na čas zastavit. Krásné místo, krásný pohled. Hladké dřevo kříže, vrásčitá kůra stromu. Ve vteřině prolétneme vlastní historií a přijmeme i trochu té cizí.

Hladké dřevo kříže, vrásčitá kůra stromu... (Kříž na Rounku u Jihlavy)
Dřevěné kříže u cest. Co o nich víme. U obce Rounek stál ve druhé polovině 18. století jeden na okraji a stojí zde dodnes. Dokládá to mapa z roku 1780. Před léty uhnil, ale byla pořízena truhlářem Rohem jeho přesná kopie a ta znovu vyzdvižena. Kdo ví, pokolikáté... Podobný osud potkal daleko větší kříž na druhém konci. Zub času tady narušil nejen dřevěnou konstrukci, ale i železné snýtované pláty Ukřižovaného. Bylo to v polovině osmdesátých let a nést tehdy přes dva metry velkého Krista z jedné vsi do druhé, už ani nevím, co mě tehdy pořádně zapotilo. Dobrá věc se však podařila. Místo nýtování bylo použito svářečky a pak už jen vybarvit, a hotovo. Všechny kříže v naší obci stojí na svém původním místě. Mám dobrý pocit, že se nám podařilo, tehdy, dobré dílo!
Nejstarší dřevěný kříž na Jihlavsku: zázračný kříž v Jamném...
A když už jsme u té historie, tak snad o nejstarším dřevěném kříži na Jihlavsku. Je v Jamném a je nejen původním nejstarším křížem, ale pro svůj zvláštní význam a krásné provedení se stal součástí hlavního oltáře ve zdejším farním kostele Nalezení Sv. Kříže. Připomínán je už v roce 1667 a vypráví se o něm, že byl původně postaven na místě, kde se událo mnoho vražd a loupeží "aby mimojdoucí se zastavili a modlitbami usmířili Boha tolika zločiny rozhněvaného a také proto, aby Bůh od příbytků a polí zdejších farníků odvrátil krupobití a zlé povětří". Není nejmenších pochyb, že jeho stavbu podpořili jesuité, kterým jamenský statek od 17. století patřil a kteří v okolí prováděli tvrdou rekatolisaci. Na ochranu před nepohodou byla nad křížem nejprve postavena stříška na šesti sloupcích a později, roku 1702, byl přemístěn do kaple, která byla postavena jen pár kroků od původního místa. Tím byl údajně zachráněn a jak již bylo zmíněno, stal se součástí hlavního oltáře v pozdějším barokním kostele, budovaném postupně v letech 1705 -1859.
Váže se k němu i několik pověstí. První vypráví o tom, že jednu krutou zimu jakási chudá žena stříšku odnesla domů a zatopila s ní. Nato s mužem těžce onemocněla a teprve když sousedé udělali novou stříšku nad křížem, rázem se uzdravili. Při instalaci kříže na oltář bylo použito úchytu na čepu a tak lze s křížem pootáčet. Tato skutečnost dala vzniknout další pověsti. Všude se zaháněly bouřky a krupobití vyzváněním zvonů, jen v Jamném se k tomuto účelu provádělo otáčení křížem v tu stranu, odkud se čekala pohroma a odkud se blížily černé mraky. Natáčení kříže prováděl místní kostelník a za to dostával od farníků míru žita. Chodili za ním také ze sousedních vesnic, ale když jednou v nedalekých Věžnicích potloukly kroupy všechno obilí, nedostal už nic. Dokonce se začalo říkat, že jamenský kostelník pohromy přivolává, inu, nevděk stále světem vládne. A tak rokem 1906 se s tímto zvykem skončilo a místní farář Simonides otáčení křížem zakázal.
Stmívá se a naše cesty míří k domovu. Procházíme tiše jabloňovými alejemi a na spadaném listí šustí první sněhové vločky. Začínají se mi vybavovat Ladovy obrázky. Chalupy se baculatí, černé skládky se bíle zaoblí a podél cest se připomenou kříže. Kamenné, železné, dřevěné a taky zlámané. Připomínající dobu docela nedávnou a nebo naši dnešní lhostejnost. Drobné památky v naší krajině neuchrání žádný, byť sebelepší, paragraf, ale jen a jen lidé. Jdoucí cestou necestou s očima a srdcem dokořán.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)