Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.9.: Z policejního deníku: bouračka u Žatce; zaplacená kabelka nepřišla; krádež nářadí

27.9.: V Rouchovanech krátce po poledni utonul starší muž

27.9.: Mezi Světnovem a Škrdlovicemi vyroste ovocná alej

26.9.: České domácnosti významně ušetří za energie; ČEZ od října zlevňuje elektřinu i plyn

26.9.: V Pelhřimově zřejmě vznikne Národní basketbalové muzeum

26.9.: Kdy by důchodci neměli používat poštou zaslané roušky?

26.9.: Filmový klub v Jihlavě uvede v pondělí polský film Corpus Christi

25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Rounek aneb Střepy přinášejí štěstí či poznání

Dvacet let chodí člověk jedním úvozem, jedním polem a jednou brázdou. Podobně chodil i starý hospodář. Ale tahle cesta měla jiný význam. Rok co rok se objevovaly na oranici nové a nové střepy. Bylo jich nakonec několik stovek. Podíváme-li se do historie Rounku, pak první písemné zprávy jsou z poloviny 14. století. V okolí jsou však zbytky starého dolování ještě o sto let starší. Mohla tato ves existovat již dříve? Na tuto otázku mohl odpovědět jedině archeolog a tak střepy putovaly na odborné posouzení Mgr. Davidu Zimolovi z Musea Vysočiny v Jihlavě. A zde je jeho zajímavý závěr:

Převážnou část nálezů, které sesbíral L. Vilímek na polích v okolí Rounku, tvoří střepy z keramických nádob sloužících k běžnému užívání v domácnostech. Jednalo se především o hrnce, džbány, poklice a misky. Můžeme je rozdělit do čtyř základních skupin podle způsobu zpracování, popřípadě výzdoby.
Pro nás nejzajímavější a nejcennější je hned první skupina nálezů, kterou můžeme zařadit do 2. poloviny 13. století. V této době využíval středověký hrnčíř hlíny s obsahem hrubšího písku a slídy. Pro vyšší nepropustnost nádoby se někdy přidávala do keramické hmoty tuha, jejíž výskyt máme doložen asi u třetiny rouneckých střepů. Keramické nádoby byly vypalovány v pecích jak oxidačním (za přístupu vzduchu) tak redukčním způsobem. Na pohled se způsob výpalu pozná podle barvy, oxidačně vypalované nádoby mají charakteristickou cihlově červenou barvu, kdežto redukční výpal se projeví zakuřovaným povrchem (černošedá barva). Podobný způsob zpracování využívali hrnčíři i po celé 14. století.
Druhá skupina keramických předmětů, kterou můžeme zařadit do průběhu 15. století, je rozdílná od první především výhradně redukčním výpalem, tenčím střepem a použitím jemnější hrnčířské hlíny. Některé nádoby byly navíc opatřeny kovově lesklým nátěrem zvyšujícím isolační vlastnosti. Technologicky pokročilejší jsou nádoby třetí skupiny pocházející ze 16. - 17. století. Oproti druhé skupině jsou výdutě nádob více zdobené plastickým dekorem - nalepovanými a protlačovanými páskami - a opatřené různými glazurami.
Zvláštní skupinu v rámci keramického zboží představují kachle, jejichž fragmenty byly vykopány při budování sklepa jednoho z domů přímo ve vesnici. Nejstarší kachel, jehož přední stěna je zdobena reliéfním motivem gotických lomených oblouků s rostlinnými obrazci, pochází z 15. století. Ostatní zlomky kamnářských výrobků jsou mladší a můžeme je vročit do 16. - 18. století. Popisované nálezy dokládají používání kachlových kamen v domech na Rounku nejpozději od první třetiny 16. století. Nejstarší kachle nebyly opatřeny glazurou, kterou výrobci kamen používali až v průběhu 16. století. Poměrně kvalitní způsob provedení a reliéfní výzdoby na čelních stranách kachlů svědčí o dobré vybavenosti zdejších obydlí. Kamna s reliéfní výzdobou si jistě nemohli dovolit nejchudší rolníci, ale poněkud zámožnější vrstvy obyvatelstva. Je pravděpodobné, že již v 16. století takováto skupina lidí na Rounku žila.
Poslední skupina předmětů nalezená v okolí Rounku byla vyráběna a využívána v průběhu 19. a 20. století. Obvyklé keramické fragmenty doplňuje hojnost brousků na kosy, úlomků skleněných nádob či keramických zátek od pivních lahví.
Popisované nálezy dokládají osídlení v okolí Starého Rounku bezpečně od druhé poloviny 14. století prakticky do současnosti. Keramické fragmenty z první skupiny jsou ovšem s největší pravděpodobností starší a pochází již ze druhé poloviny 13. a první poloviny 14. století. Můžeme předpokládat, že poměrně nehostinný kraj nebyl vybrán k osídlení ze zemědělských důvodů. Ačkoliv nálezy nepochází z konkrétních archeologických objektů a vrstev, ale byly na pole vyvezeny spolu s hnojem nebo po rozbití vyhozeny na meze. Každoročním obděláváním byly pak rozvezeny po celém poli, své vykonalo zřejmě i rozorání mezí v padesátých letech našeho století.
Důvody založení Starého Rounku musíme hledat nejspíše ve starém dolování stříbra kolem nedalekého vrchu "U sv. Antonína" nebo v nutnosti založit osadu v blízkosti obchodní cesty z Jihlavy na Pelhřimov.

Ladislav VILÍMEK a Mgr. David ZIMOLA, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)