Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Rounek aneb Střepy přinášejí štěstí či poznání

Dvacet let chodí člověk jedním úvozem, jedním polem a jednou brázdou. Podobně chodil i starý hospodář. Ale tahle cesta měla jiný význam. Rok co rok se objevovaly na oranici nové a nové střepy. Bylo jich nakonec několik stovek. Podíváme-li se do historie Rounku, pak první písemné zprávy jsou z poloviny 14. století. V okolí jsou však zbytky starého dolování ještě o sto let starší. Mohla tato ves existovat již dříve? Na tuto otázku mohl odpovědět jedině archeolog a tak střepy putovaly na odborné posouzení Mgr. Davidu Zimolovi z Musea Vysočiny v Jihlavě. A zde je jeho zajímavý závěr:

Převážnou část nálezů, které sesbíral L. Vilímek na polích v okolí Rounku, tvoří střepy z keramických nádob sloužících k běžnému užívání v domácnostech. Jednalo se především o hrnce, džbány, poklice a misky. Můžeme je rozdělit do čtyř základních skupin podle způsobu zpracování, popřípadě výzdoby.
Pro nás nejzajímavější a nejcennější je hned první skupina nálezů, kterou můžeme zařadit do 2. poloviny 13. století. V této době využíval středověký hrnčíř hlíny s obsahem hrubšího písku a slídy. Pro vyšší nepropustnost nádoby se někdy přidávala do keramické hmoty tuha, jejíž výskyt máme doložen asi u třetiny rouneckých střepů. Keramické nádoby byly vypalovány v pecích jak oxidačním (za přístupu vzduchu) tak redukčním způsobem. Na pohled se způsob výpalu pozná podle barvy, oxidačně vypalované nádoby mají charakteristickou cihlově červenou barvu, kdežto redukční výpal se projeví zakuřovaným povrchem (černošedá barva). Podobný způsob zpracování využívali hrnčíři i po celé 14. století.
Druhá skupina keramických předmětů, kterou můžeme zařadit do průběhu 15. století, je rozdílná od první především výhradně redukčním výpalem, tenčím střepem a použitím jemnější hrnčířské hlíny. Některé nádoby byly navíc opatřeny kovově lesklým nátěrem zvyšujícím isolační vlastnosti. Technologicky pokročilejší jsou nádoby třetí skupiny pocházející ze 16. - 17. století. Oproti druhé skupině jsou výdutě nádob více zdobené plastickým dekorem - nalepovanými a protlačovanými páskami - a opatřené různými glazurami.
Zvláštní skupinu v rámci keramického zboží představují kachle, jejichž fragmenty byly vykopány při budování sklepa jednoho z domů přímo ve vesnici. Nejstarší kachel, jehož přední stěna je zdobena reliéfním motivem gotických lomených oblouků s rostlinnými obrazci, pochází z 15. století. Ostatní zlomky kamnářských výrobků jsou mladší a můžeme je vročit do 16. - 18. století. Popisované nálezy dokládají používání kachlových kamen v domech na Rounku nejpozději od první třetiny 16. století. Nejstarší kachle nebyly opatřeny glazurou, kterou výrobci kamen používali až v průběhu 16. století. Poměrně kvalitní způsob provedení a reliéfní výzdoby na čelních stranách kachlů svědčí o dobré vybavenosti zdejších obydlí. Kamna s reliéfní výzdobou si jistě nemohli dovolit nejchudší rolníci, ale poněkud zámožnější vrstvy obyvatelstva. Je pravděpodobné, že již v 16. století takováto skupina lidí na Rounku žila.
Poslední skupina předmětů nalezená v okolí Rounku byla vyráběna a využívána v průběhu 19. a 20. století. Obvyklé keramické fragmenty doplňuje hojnost brousků na kosy, úlomků skleněných nádob či keramických zátek od pivních lahví.
Popisované nálezy dokládají osídlení v okolí Starého Rounku bezpečně od druhé poloviny 14. století prakticky do současnosti. Keramické fragmenty z první skupiny jsou ovšem s největší pravděpodobností starší a pochází již ze druhé poloviny 13. a první poloviny 14. století. Můžeme předpokládat, že poměrně nehostinný kraj nebyl vybrán k osídlení ze zemědělských důvodů. Ačkoliv nálezy nepochází z konkrétních archeologických objektů a vrstev, ale byly na pole vyvezeny spolu s hnojem nebo po rozbití vyhozeny na meze. Každoročním obděláváním byly pak rozvezeny po celém poli, své vykonalo zřejmě i rozorání mezí v padesátých letech našeho století.
Důvody založení Starého Rounku musíme hledat nejspíše ve starém dolování stříbra kolem nedalekého vrchu "U sv. Antonína" nebo v nutnosti založit osadu v blízkosti obchodní cesty z Jihlavy na Pelhřimov.

Ladislav VILÍMEK a Mgr. David ZIMOLA, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)