Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
15.7.: Retro jízda na všech možných bicyklech od Dolního mlýna v Balinách v sobotu

15.7.: Kamenný most z 18. století mezi Henčovem a Velkým Beranovem byl prohlášen za kulturní památku

14.7.: Nová laparoskopická věž umožní operatérům v třebíčské nemocnici operovat častěji a šetrněji

14.7.: Město Jihlava rekonstruuje pomník na náměstí Svobody

14.7.: Malpa hnědá v táborské zoo je rozený hamoun!

13.7.: V Jihlavě od úterý roušky v MHD, ve službách, v sociálních službách i ve velkých obchodech

13.7.: V Brtnici nadýchal šestnáctiletý chlapec přes dvě promile alkoholu

13.7.: U Ostrova nad Oslavou byly nalezeny dva dělostřelecké granáty a dělostřelecká mina

13.7.: Registrace na Jihlavský půlmaraton je otevřena!

13.7.: Na dálnici D1 na 139. kilometru se srazila tři nákladní auta, dálnice na Prahu je neprůjezdná

13.7.: Letní promoce absolventů Vysoké školy polytechnické Jihlava se ruší

13.7.: Krajské nemocnice na Vysočině jsou připraveny operativně navýšit kapacity odběrových míst

13.7.: Jiří Suchý: Často jsem své texty napsal ve svých snech

12.7.: Vlak u Pacova srazil ženu, vrtulník ji transportoval do nemocnice

12.7.: Přibyslav zakoupila novou techniku na úklid města a okolí

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Bílý Kámen

Ušmudlaná pohlednice a na ní dva hnědé obrázky. Celkový pohled a pak náves s kapličkou. Před vchodem stojí vzorně vedle sebe pár místních obyvatel. Na velkém kameni vedle kaple, o kterém bude psáno později, stojí rošťák kluk na jedné noze. Nakladatel: Schmergl, hostinský. Snad koncem roku 1915. Takový je "pozdrav z Bílého Kamene".

Většina obytných stavení měla polovalbovou střechu krytou došky i šindelem. U cesty stály statné rozložité lípy, z nichž některé tu přečkaly dodnes. Malá okénka jakoby ospale civěla z pod dřevěných štítů do poledního slunce. Bílé zdi vonící čerstvým vápnem zvaly kolem létající vlaštovky na kus řeči. Poesie venkova. Dík staré pohlednici jen málo zřetelná, ale přesto nabízející možnost psát další sloky této básně...
Bílý Kámen, Weissenstein, Albo lapide. Která ves se může chlubit hned třemi názvy. Od svého vzniku až do poloviny 15. století patřila želivským premonstrátům. Patrně byla založena kolem poloviny 13. století kousek vedle velkého kutiště, odkud se z hlubin země vynášela stříbronosná ruda. Ta potom putovala po svahu dolů k potoku na roztloukání, promývání a posléze na tavení v malých pecích. Podle dochovaného pomístního názvu RENN - HÜBEL a jednoho zdejšího těžaře pracujícího pro želivský klášter, který měl kontakty na dolnorakouské kláštery, můžeme se domnívat, že také zdejší horníci přišli z této oblasti.
Sláva dolů však brzy pohasla, ale jejich velikost můžeme obdivovat dodnes. Největší kutiště má délku 230 m a obsahuje 27 šachet, z nichž některé mají průměr odvalů 12 až 16 metrů a hloubku kolem 5 metrů. Ruch na kutišti ustal asi do poloviny 14. století a tak poslední zmínky o této vsi se objevují už jen sporadicky ve IV. jihlavské městské knize v letech 1503 - 1509, kdy právě na Rennhublu se už jenom těžilo dřevo pro tesaře Hanuse Weysenstaynera. Obydlí se potom pomalu rozpadala až zarostla travou a tak v Trčkově urbáři z roku 1554 je Biley Kamen uveden jako pustý.
V roce 1596 jej Trčkové prodávají a novým majitelem se stává město Jihlava. Louky a pole jsou pronajímány zájemcům z okolních vsí a teprve v roce 1712 dochází k budování prvních šesti domků na novém bezpečnějším místě. Vzniká tak dnešní Bílý Kámen, vzdálený od historické staré vsi necelých půl kilometru jižněji. O pár let později je postaven bělokamenský dvůr, včetně sýpky a stájí pro mladý dobytek a ovce, zrušený a rozparcelovaný v roce 1778. V této době je stranou vsi postavena myslivna. Současně je budováno několik velkých rybníků s názvy Borový, Jedlový nebo Návesní a tak spolu se starým Křivým a Silničním a celou spoustou malých rybníčků v zahradách jich lze na katastrálním plánu z konce 18. století napočítat dobrých patnáct.
Vraťme se však do vsi, kde uprostřed křižovatky tří cest vznikla jakási náves a na ní kaple sv. Petra a Pavla. Tato pozdně barokní orientovaná stavba vznikla v samém závěru 18. století. Uvnitř se nachází krásná ilusivní malba oltáře s postavami sv. Václava a sv. Floriana. Na bočních stěnách klenby jsou ve čtyřech kartuších vymalováni sv. Jeroným, sv. Ludmila, sv. Alois a sv. Josef. Kolem vstupních dveří je další velice zajímavá idealisovaná malba Zvěstování Panny Marie, Svatého Ducha a Anděla Strážce s mečem. Půvab umocňuje cihlová podlaha a světlo dopadající ze dvou bočních oken. Celá stavba byla opravena společným úsilím zdejšího obecního úřadu a věřících a před pár lety zde opět započaly tradiční pouťové bohoslužby. Naposledy se zde hluk traktorů mísil se zpěvem nábožných písní více jak stovky věřících z místa i okolí.
K dalším zajímavostem patří již výše zmíněný zvláštní kámen vedle kaple, na němž je uprostřed jednodušší kresby letopočet 1754. Mohlo by se jednat o místo, odkud bylo započato s měřením zdejšího území pro potřeby Teresiánského katastru českého z roku 1757, které tehdy pořizovala každá vrchnost, v tomto případě město Jihlava. Další pamětihodností je kamenný kříž s okosenými hranami a se šípem, jeho vznik lze datovat do 15. století. Opodál byly zjištěny a popsány ještě dva křížové kameny po kterých však už dnes není ani památky. Prý byly zničeny při budování nové silnice, kdo ví...
Ze severu je ves chráněna mohutnými lesy, kde se nachází velký lom a celá řada studní s výtečnou pitnou vodou, která je odváděna do vodojemu v nedaleké Vyskytné odkud bude postupně rozváděna do pěti vesnic. Inu, kde je voda, tam je život. A tak nic nestojí v cestě dalšímu rozvoji této pěkné vesnice.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)