Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.1.: Z policejního deníku: sprejer řádil v Krucemburku; krádež věcí z auta v Jihlavě

20.1.: Opilý muž ohrožoval v Jihlavě na ulici Tyršova ženu, policisté žádají svědky o pomoc

20.1.: Naučná stezka kolem Konventského rybníka ve Žďáře nad Sázavou bude do podzimu opravena

20.1.: Na Vysočině v současnosti probíhá výstavba obchvatu Havlíčkova Brodu a Osové Bítýšky

20.1.: Dvaatřicetiletý řidič se po dálnici D1 na Vysočině řítil rychlostí 198 kilometrů v hodině

19.1.: Z policejního deníku: cyklista se při nehodě zranil; hledaný muž skončil ve vězení; krádež čtyřiceti litrů nafty

19.1.: Předporodní kurzy v havlíčkobrodské nemocnici on-line, k tomu osobní konzultace a emailová poradna pro nastávající maminky

19.1.: Místo narození: sanitka číslo 260

19.1.: Kriminalita se na Vysočině loni snížila; objasněnost v regionu přesáhla 64 procent

19.1.: Kaple svatého Huberta vyhrála v soutěži O nejhezčí turistickou pohlednici

19.1.: Bývala poštovní stanice ve Stonařově postavená v roce 1750 byla prohlášena za kulturní památku

18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Bílý Kámen

Ušmudlaná pohlednice a na ní dva hnědé obrázky. Celkový pohled a pak náves s kapličkou. Před vchodem stojí vzorně vedle sebe pár místních obyvatel. Na velkém kameni vedle kaple, o kterém bude psáno později, stojí rošťák kluk na jedné noze. Nakladatel: Schmergl, hostinský. Snad koncem roku 1915. Takový je "pozdrav z Bílého Kamene".

Většina obytných stavení měla polovalbovou střechu krytou došky i šindelem. U cesty stály statné rozložité lípy, z nichž některé tu přečkaly dodnes. Malá okénka jakoby ospale civěla z pod dřevěných štítů do poledního slunce. Bílé zdi vonící čerstvým vápnem zvaly kolem létající vlaštovky na kus řeči. Poesie venkova. Dík staré pohlednici jen málo zřetelná, ale přesto nabízející možnost psát další sloky této básně...
Bílý Kámen, Weissenstein, Albo lapide. Která ves se může chlubit hned třemi názvy. Od svého vzniku až do poloviny 15. století patřila želivským premonstrátům. Patrně byla založena kolem poloviny 13. století kousek vedle velkého kutiště, odkud se z hlubin země vynášela stříbronosná ruda. Ta potom putovala po svahu dolů k potoku na roztloukání, promývání a posléze na tavení v malých pecích. Podle dochovaného pomístního názvu RENN - HÜBEL a jednoho zdejšího těžaře pracujícího pro želivský klášter, který měl kontakty na dolnorakouské kláštery, můžeme se domnívat, že také zdejší horníci přišli z této oblasti.
Sláva dolů však brzy pohasla, ale jejich velikost můžeme obdivovat dodnes. Největší kutiště má délku 230 m a obsahuje 27 šachet, z nichž některé mají průměr odvalů 12 až 16 metrů a hloubku kolem 5 metrů. Ruch na kutišti ustal asi do poloviny 14. století a tak poslední zmínky o této vsi se objevují už jen sporadicky ve IV. jihlavské městské knize v letech 1503 - 1509, kdy právě na Rennhublu se už jenom těžilo dřevo pro tesaře Hanuse Weysenstaynera. Obydlí se potom pomalu rozpadala až zarostla travou a tak v Trčkově urbáři z roku 1554 je Biley Kamen uveden jako pustý.
V roce 1596 jej Trčkové prodávají a novým majitelem se stává město Jihlava. Louky a pole jsou pronajímány zájemcům z okolních vsí a teprve v roce 1712 dochází k budování prvních šesti domků na novém bezpečnějším místě. Vzniká tak dnešní Bílý Kámen, vzdálený od historické staré vsi necelých půl kilometru jižněji. O pár let později je postaven bělokamenský dvůr, včetně sýpky a stájí pro mladý dobytek a ovce, zrušený a rozparcelovaný v roce 1778. V této době je stranou vsi postavena myslivna. Současně je budováno několik velkých rybníků s názvy Borový, Jedlový nebo Návesní a tak spolu se starým Křivým a Silničním a celou spoustou malých rybníčků v zahradách jich lze na katastrálním plánu z konce 18. století napočítat dobrých patnáct.
Vraťme se však do vsi, kde uprostřed křižovatky tří cest vznikla jakási náves a na ní kaple sv. Petra a Pavla. Tato pozdně barokní orientovaná stavba vznikla v samém závěru 18. století. Uvnitř se nachází krásná ilusivní malba oltáře s postavami sv. Václava a sv. Floriana. Na bočních stěnách klenby jsou ve čtyřech kartuších vymalováni sv. Jeroným, sv. Ludmila, sv. Alois a sv. Josef. Kolem vstupních dveří je další velice zajímavá idealisovaná malba Zvěstování Panny Marie, Svatého Ducha a Anděla Strážce s mečem. Půvab umocňuje cihlová podlaha a světlo dopadající ze dvou bočních oken. Celá stavba byla opravena společným úsilím zdejšího obecního úřadu a věřících a před pár lety zde opět započaly tradiční pouťové bohoslužby. Naposledy se zde hluk traktorů mísil se zpěvem nábožných písní více jak stovky věřících z místa i okolí.
K dalším zajímavostem patří již výše zmíněný zvláštní kámen vedle kaple, na němž je uprostřed jednodušší kresby letopočet 1754. Mohlo by se jednat o místo, odkud bylo započato s měřením zdejšího území pro potřeby Teresiánského katastru českého z roku 1757, které tehdy pořizovala každá vrchnost, v tomto případě město Jihlava. Další pamětihodností je kamenný kříž s okosenými hranami a se šípem, jeho vznik lze datovat do 15. století. Opodál byly zjištěny a popsány ještě dva křížové kameny po kterých však už dnes není ani památky. Prý byly zničeny při budování nové silnice, kdo ví...
Ze severu je ves chráněna mohutnými lesy, kde se nachází velký lom a celá řada studní s výtečnou pitnou vodou, která je odváděna do vodojemu v nedaleké Vyskytné odkud bude postupně rozváděna do pěti vesnic. Inu, kde je voda, tam je život. A tak nic nestojí v cestě dalšímu rozvoji této pěkné vesnice.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)