Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
U jihlavského pranýře
Pranýřování čili veřejné odsouzení některých přestupků bylo převzato z antiky. Ve středověku se objevují první pranýře a to především na místech blízko radnice.
Nejstarší podobu pranýře z horní části náměstí poskytuje vyobrazení na fresce v minoritském kostele...
Jednalo se ponejvíce o kamenné sloupy, velmi často zdobené, opatřené železnými kruhy pro připoutání odsouzence. Někdy byl delikvent postaven před kostel či stál během bohoslužeb přímo v kostele u oltáře. Vše záleželo na míře a druhu provinění.
V hořejší části jihlavského náměstí stojí od roku 1690 barokní mariánský sloup patnáct metrů vysoký. Od konce 13. století zde ale stával pranýř a snad zde byly vykonávány rovněž hrdelní tresty. Jeho nejstarší podobu nám poskytuje vyobrazení na fresce v minoritském kostele. Podle ní se jedná zcela zřetelně o kamenný tvarovaný sloup na podstavci, jehož střední část je zdobena gotickými prvky a zakončena vysokým kuželem nebo vícebokým jehlanem. Jeho vzhled nám může připodobnit dosud zachovaný pranýř v Borovanech.
Pranýř se nacházel na horní straně náměstí, přičemž na dolní je na dobovém plánu zachycena šibenice...
Dalším dokladem o umístění jihlavského pranýře na horní straně náměstí je plán města z roku 1647, kdy bylo město okupováno švédskou posádkou. Není bez zajímavosti, že právě v této tragické době, kdy se obyvatelé museli proti své vůli podílet na opravách hradeb a další spolupráci s nepřítelem, byla v dolní části postavena šibenice, kde byli pro výstrahu popravováni bez rozdílu všichni, kdo odmítali vykonávat rozkazy švédského velení města, tedy i samotní švédští vojáci.
Po výstavbě již zmíněného mariánského sloupu byl pranýř přemístěn na konci 17. století na dolní část náměstí, kde je dodnes připomínán žulovým kvádrem vedle tamní kašny. Za vlády Josefa II. byl v roce 1788 nadobro z náměstí odstraněn.
Podle středověkých kronikářů se při zvuku popravčího zvonku scházel u pranýře místní lid, aby se na místě veřejné potupy či hanby zúčastnil vykonání rozsudku. Šlo zpravidla o šidící pekaře a řezníky a nebo o ženy, které vedly nepořádný život nebo pomlouvaly. V roce1507 byla jedna taková mrskána na pranýři metlou a potom vyhnána z města, neboť poctivým manželkám a měštkám na cti utrhala. Podobně byla potrestána pekařka Judita, poněvadž vedla nemravný a darebný život a ukládala o čest některých měšťanů a mládenců. Potom jí vypálil kat na pravé tváři znamení a vymrskal ji cestou až ke Špitálské bráně, odkud byla navždy vyhnána z města. V roce 1590 se zapsal čertu Augustin Huber a stihl ho za to trest stát po tři neděle na vysokém kameni v kostele při kázání. U pranýře se rovněž konala mimořádná poprava mečem dne 30. května 1613. Pro výstrahu a vážné napomenutí všech zde byl sťat syn jihlavského soukeníka David Mulner, který v noci zákeřně probodl a zabil nějakého horníka. A tak bychom mohli pokračovat. Stále pokračovat. Pranýře jsou sice minulostí, ale soudy soudí dál...

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)