Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.1.: Vzpomínka na básníka Jana Zahradníčka v třebíčské knihovně

25.1.: V Polné hořelo odpadní dřevo

25.1.: U Starého Pelhřimova narazil kamion do stromu, řidič je zraněný

25.1.: U Pacova se osobní auto převrátilo na bok, nikdo nebyl zraněn

25.1.: Na dálnici D1 v Jihlavě skončil kamion mimo vozovku

24.1.: Veřejná sbírka na Mašínův statek, spolek oslovil jihlavské zastupitelstvo i veřejnost

24.1.: U Lovčovic na Třebíčsku utrpěli při nehodě zranění tři lidé, z toho dvě děti

24.1.: Recidivista dostal hlad, ukradl uzenou krkovici

24.1.: Jihlavští archeologové objevili středověkou jímku s historickými artefakty

24.1.: František Hoffmann 1920–2015; muž, který propadl kouzlu Jihlavy a její minulosti

24.1.: Divoká Oslava se stala národní přírodní rezervací

24.1.: Aplikace Záchranka opět překračuje hranice České republiky

23.1.: Řidiči bez dokladů a pod vlivem alkoholu stále usedají za volant

23.1.: V třebíčském útulku skončilo 15 zubožených psů z Čechočovic

23.1.: V jihlavské nemocnici začala oprava stravovacího provozu a přišly změny pro pacienty

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
U jihlavského pranýře
Pranýřování čili veřejné odsouzení některých přestupků bylo převzato z antiky. Ve středověku se objevují první pranýře a to především na místech blízko radnice.
Nejstarší podobu pranýře z horní části náměstí poskytuje vyobrazení na fresce v minoritském kostele...
Jednalo se ponejvíce o kamenné sloupy, velmi často zdobené, opatřené železnými kruhy pro připoutání odsouzence. Někdy byl delikvent postaven před kostel či stál během bohoslužeb přímo v kostele u oltáře. Vše záleželo na míře a druhu provinění.
V hořejší části jihlavského náměstí stojí od roku 1690 barokní mariánský sloup patnáct metrů vysoký. Od konce 13. století zde ale stával pranýř a snad zde byly vykonávány rovněž hrdelní tresty. Jeho nejstarší podobu nám poskytuje vyobrazení na fresce v minoritském kostele. Podle ní se jedná zcela zřetelně o kamenný tvarovaný sloup na podstavci, jehož střední část je zdobena gotickými prvky a zakončena vysokým kuželem nebo vícebokým jehlanem. Jeho vzhled nám může připodobnit dosud zachovaný pranýř v Borovanech.
Pranýř se nacházel na horní straně náměstí, přičemž na dolní je na dobovém plánu zachycena šibenice...
Dalším dokladem o umístění jihlavského pranýře na horní straně náměstí je plán města z roku 1647, kdy bylo město okupováno švédskou posádkou. Není bez zajímavosti, že právě v této tragické době, kdy se obyvatelé museli proti své vůli podílet na opravách hradeb a další spolupráci s nepřítelem, byla v dolní části postavena šibenice, kde byli pro výstrahu popravováni bez rozdílu všichni, kdo odmítali vykonávat rozkazy švédského velení města, tedy i samotní švédští vojáci.
Po výstavbě již zmíněného mariánského sloupu byl pranýř přemístěn na konci 17. století na dolní část náměstí, kde je dodnes připomínán žulovým kvádrem vedle tamní kašny. Za vlády Josefa II. byl v roce 1788 nadobro z náměstí odstraněn.
Podle středověkých kronikářů se při zvuku popravčího zvonku scházel u pranýře místní lid, aby se na místě veřejné potupy či hanby zúčastnil vykonání rozsudku. Šlo zpravidla o šidící pekaře a řezníky a nebo o ženy, které vedly nepořádný život nebo pomlouvaly. V roce1507 byla jedna taková mrskána na pranýři metlou a potom vyhnána z města, neboť poctivým manželkám a měštkám na cti utrhala. Podobně byla potrestána pekařka Judita, poněvadž vedla nemravný a darebný život a ukládala o čest některých měšťanů a mládenců. Potom jí vypálil kat na pravé tváři znamení a vymrskal ji cestou až ke Špitálské bráně, odkud byla navždy vyhnána z města. V roce 1590 se zapsal čertu Augustin Huber a stihl ho za to trest stát po tři neděle na vysokém kameni v kostele při kázání. U pranýře se rovněž konala mimořádná poprava mečem dne 30. května 1613. Pro výstrahu a vážné napomenutí všech zde byl sťat syn jihlavského soukeníka David Mulner, který v noci zákeřně probodl a zabil nějakého horníka. A tak bychom mohli pokračovat. Stále pokračovat. Pranýře jsou sice minulostí, ale soudy soudí dál...

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)