Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.1.: Čtvrtý ročník Ježíškových vnoučat byl výjimečný solidaritou; dárci seniorům věnovali více než 22 milionů korun

28.1.: Z policejního deníku: krádež nafty; zloděj si odnesl potraviny i boty; řidič boural s nepojištěným autem

28.1.: Na dálnici D1 bude omezený provoz a snížena rychlost na 124,6 km a také na 125,9 - 124,6 kilometru, důvodem je poškozený panel

28.1.: Koupaliště v Bystřici nad Pernštejnem bude mít dvacetimetrovou skluzavku

27.1.: Zděděná sbírka obrazů Josefa Kosinky by mohla být instalována ve Staré radnici ve Žďáře nad Sázavou

27.1.: Z policejního deníku: opilá agresivní žena se zranila, opilec seděl na chodníku, šestnáctiletý hoch usedl opilý za volant

27.1.: Sněžení nejvíce komplikuje dopravu na Žďársku

27.1.: Registr vozidel v Jihlavě již funguje v běžném režimu, pracovníci se vrátili z karantény

27.1.: Pojmenujte zubří mláďata z táborské zoo, autoři vybraných jmen je nakrmí

27.1.: Loni policisté na Vysočině zahájili 238 správních vyhoštění cizinců

27.1.: Auto, se kterým řidič ujížděl policistům, patři matce řidiče bez řidičáku, policistům se přihlásil důležitý svědek

26.1.: „Covidový“ rok přinesl v Jihlavě více porodů; narodilo se 1370 dětí

26.1.: Za přetížená vozidla padají vysoké pokuty; policisté z Kamion týmu se loni zaměřili na vozidla převážející dřevo

26.1.: Z policejního deníku: krádež horského kola, žena neplatí alimenty, šoféři bez řidičáků

26.1.: Výjimečná naučná stezka Šebeň nedaleko Velkého Meziříčí je poškozená

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
U jihlavského pranýře
Pranýřování čili veřejné odsouzení některých přestupků bylo převzato z antiky. Ve středověku se objevují první pranýře a to především na místech blízko radnice.
Nejstarší podobu pranýře z horní části náměstí poskytuje vyobrazení na fresce v minoritském kostele...
Jednalo se ponejvíce o kamenné sloupy, velmi často zdobené, opatřené železnými kruhy pro připoutání odsouzence. Někdy byl delikvent postaven před kostel či stál během bohoslužeb přímo v kostele u oltáře. Vše záleželo na míře a druhu provinění.
V hořejší části jihlavského náměstí stojí od roku 1690 barokní mariánský sloup patnáct metrů vysoký. Od konce 13. století zde ale stával pranýř a snad zde byly vykonávány rovněž hrdelní tresty. Jeho nejstarší podobu nám poskytuje vyobrazení na fresce v minoritském kostele. Podle ní se jedná zcela zřetelně o kamenný tvarovaný sloup na podstavci, jehož střední část je zdobena gotickými prvky a zakončena vysokým kuželem nebo vícebokým jehlanem. Jeho vzhled nám může připodobnit dosud zachovaný pranýř v Borovanech.
Pranýř se nacházel na horní straně náměstí, přičemž na dolní je na dobovém plánu zachycena šibenice...
Dalším dokladem o umístění jihlavského pranýře na horní straně náměstí je plán města z roku 1647, kdy bylo město okupováno švédskou posádkou. Není bez zajímavosti, že právě v této tragické době, kdy se obyvatelé museli proti své vůli podílet na opravách hradeb a další spolupráci s nepřítelem, byla v dolní části postavena šibenice, kde byli pro výstrahu popravováni bez rozdílu všichni, kdo odmítali vykonávat rozkazy švédského velení města, tedy i samotní švédští vojáci.
Po výstavbě již zmíněného mariánského sloupu byl pranýř přemístěn na konci 17. století na dolní část náměstí, kde je dodnes připomínán žulovým kvádrem vedle tamní kašny. Za vlády Josefa II. byl v roce 1788 nadobro z náměstí odstraněn.
Podle středověkých kronikářů se při zvuku popravčího zvonku scházel u pranýře místní lid, aby se na místě veřejné potupy či hanby zúčastnil vykonání rozsudku. Šlo zpravidla o šidící pekaře a řezníky a nebo o ženy, které vedly nepořádný život nebo pomlouvaly. V roce1507 byla jedna taková mrskána na pranýři metlou a potom vyhnána z města, neboť poctivým manželkám a měštkám na cti utrhala. Podobně byla potrestána pekařka Judita, poněvadž vedla nemravný a darebný život a ukládala o čest některých měšťanů a mládenců. Potom jí vypálil kat na pravé tváři znamení a vymrskal ji cestou až ke Špitálské bráně, odkud byla navždy vyhnána z města. V roce 1590 se zapsal čertu Augustin Huber a stihl ho za to trest stát po tři neděle na vysokém kameni v kostele při kázání. U pranýře se rovněž konala mimořádná poprava mečem dne 30. května 1613. Pro výstrahu a vážné napomenutí všech zde byl sťat syn jihlavského soukeníka David Mulner, který v noci zákeřně probodl a zabil nějakého horníka. A tak bychom mohli pokračovat. Stále pokračovat. Pranýře jsou sice minulostí, ale soudy soudí dál...

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)