Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.2.: Z vraždy muže v Kostelci je obviněn sedmnáctiletý narkoman, vraždil kladivem

26.2.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl dýky, šavle, svícny i alkohol

26.2.: Táborská zoo bude během jarních prázdnin na Táborsku otevřená každý den

26.2.: Nové parciální trolejbusy v Jihlavě už slouží veřejnosti a poskytovatel dotace schválil její vyplacení v plné výši 60,7 milionů korun

26.2.: Kriminalisté objasnili sérii vloupání do čerpacích stanic

26.2.: Jízdní souprava byla přetížena o deset tun, překročena byla i výška nákladu

26.2.: Chodci mezi Pístovem a Popicemi se stal osudný střet s autem

26.2.: Beseda Slon nad zlato PodpoVRCHem s výzkumníkem a fotografem Tomášem Jůnkem

25.2.: Z policejního deníku: recidivista v podmínce opět kradl; opilý muž napadl manželku a rozbil dveře, skončil na záchytce

25.2.: Vycházky za bledulemi do Ranska o prvních březnových víkendech

25.2.: V Kostelci u Jihlavy našli tělo jednašedesátiletého muže, zřejmě byl zavražděn

25.2.: Nejškaredější středy 20. století, i v osmačtyřicátém byla 25. února středa

24.2.: Výstava Roman Hušák, Jiří Plieštik – Fragmenty nabídne zamyšlení nad životem člověka

24.2.: Student z Olší nad Oslavou Viktor Racek šel do války jako jednoroční dobrovolník přímo ze školních lavic, domů se vracel jako poručík. Pojďme se seznámit s jeho osudem

24.2.: Kapří den připomene obranu Jihlavy před loupeživým rytířem Zikmundem z Rokštejna z roku 1402

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
U jihlavského pranýře
Pranýřování čili veřejné odsouzení některých přestupků bylo převzato z antiky. Ve středověku se objevují první pranýře a to především na místech blízko radnice.
Nejstarší podobu pranýře z horní části náměstí poskytuje vyobrazení na fresce v minoritském kostele...
Jednalo se ponejvíce o kamenné sloupy, velmi často zdobené, opatřené železnými kruhy pro připoutání odsouzence. Někdy byl delikvent postaven před kostel či stál během bohoslužeb přímo v kostele u oltáře. Vše záleželo na míře a druhu provinění.
V hořejší části jihlavského náměstí stojí od roku 1690 barokní mariánský sloup patnáct metrů vysoký. Od konce 13. století zde ale stával pranýř a snad zde byly vykonávány rovněž hrdelní tresty. Jeho nejstarší podobu nám poskytuje vyobrazení na fresce v minoritském kostele. Podle ní se jedná zcela zřetelně o kamenný tvarovaný sloup na podstavci, jehož střední část je zdobena gotickými prvky a zakončena vysokým kuželem nebo vícebokým jehlanem. Jeho vzhled nám může připodobnit dosud zachovaný pranýř v Borovanech.
Pranýř se nacházel na horní straně náměstí, přičemž na dolní je na dobovém plánu zachycena šibenice...
Dalším dokladem o umístění jihlavského pranýře na horní straně náměstí je plán města z roku 1647, kdy bylo město okupováno švédskou posádkou. Není bez zajímavosti, že právě v této tragické době, kdy se obyvatelé museli proti své vůli podílet na opravách hradeb a další spolupráci s nepřítelem, byla v dolní části postavena šibenice, kde byli pro výstrahu popravováni bez rozdílu všichni, kdo odmítali vykonávat rozkazy švédského velení města, tedy i samotní švédští vojáci.
Po výstavbě již zmíněného mariánského sloupu byl pranýř přemístěn na konci 17. století na dolní část náměstí, kde je dodnes připomínán žulovým kvádrem vedle tamní kašny. Za vlády Josefa II. byl v roce 1788 nadobro z náměstí odstraněn.
Podle středověkých kronikářů se při zvuku popravčího zvonku scházel u pranýře místní lid, aby se na místě veřejné potupy či hanby zúčastnil vykonání rozsudku. Šlo zpravidla o šidící pekaře a řezníky a nebo o ženy, které vedly nepořádný život nebo pomlouvaly. V roce1507 byla jedna taková mrskána na pranýři metlou a potom vyhnána z města, neboť poctivým manželkám a měštkám na cti utrhala. Podobně byla potrestána pekařka Judita, poněvadž vedla nemravný a darebný život a ukládala o čest některých měšťanů a mládenců. Potom jí vypálil kat na pravé tváři znamení a vymrskal ji cestou až ke Špitálské bráně, odkud byla navždy vyhnána z města. V roce 1590 se zapsal čertu Augustin Huber a stihl ho za to trest stát po tři neděle na vysokém kameni v kostele při kázání. U pranýře se rovněž konala mimořádná poprava mečem dne 30. května 1613. Pro výstrahu a vážné napomenutí všech zde byl sťat syn jihlavského soukeníka David Mulner, který v noci zákeřně probodl a zabil nějakého horníka. A tak bychom mohli pokračovat. Stále pokračovat. Pranýře jsou sice minulostí, ale soudy soudí dál...

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)