Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.4.: Záchranná stanice v Pavlově na Havlíčkobrodsku zahájí v sobotu sezonu bohatým programem

25.4.: Svatojiřská pouť v gotickém kostelíku v Řečici v sobotu 27. dubna

25.4.: Nový ventilátor pomáhá novorozencům v havlíčkobrodské nemocnici dýchat

25.4.: Muž byl obviněn z krádeže mědi; škoda činila téměř osm set tisíc korun

25.4.: Hrad Roštejn zahájí sezonu mysliveckým odpolednem

24.4.: V čížovském malém rybníku může být po rekonstrukci více vody, přibyla i nová tůň

24.4.: V Třebíči byly opraveny další chodníky a schodiště, vedení radnice žádá občany, aby o nedostatcích vedení města informovali

24.4.: V Termesivech na Havlíčkobrodsku hoří hala lihovaru

24.4.: Povídání o přírodních krásách Mexika v jihlavském muzeu

24.4.: Na Havlíčkobrodsku byly nalezeny dvě munice

24.4.: Jihlavští zastupitelé schválili výjimky z doby nočního klidu

24.4.: I u nás už je mokřad jako oáza v poušti

24.4.: Havlíčkobrodskou nemocnici letos čekají investice za 55 milionů korun; aktuálně spouští magnetickou rezonanci

24.4.: Až do konce dubna mohou lidé nominovat strom roku

23.4.: V jihlavské galerii představní zvuky z idylického rumunského venkova

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
V zámku a podzámčí

Jak asi může vypadat taková novodobá pohádka či povídání. Sedněme si proto tiše v přítmí obývacího panelového pokoje či vedle radiátoru a tiše naslouchejme neuvěřitelnému vyprávění. Začněme třeba tím obvyklým: bylo, nebylo. Ono totiž na začátku opravdu BYLO a potom, za pouhých několik dnů, už NEBYLO. Psal se rok 1945. Byl květen. V zámku se ubytovala vítězná Rudá armáda a poražený zámecký pán, říšskoněmecký státní příslušník Leopold Václav Sternbach, velkostatkář, neznámo kam uprchl se svojí ženou Kristianou.

Je to už tuze dávno, paměť už jistě mnohým sloužit nebude a tak vyzvedněme na světlo pár listin jihlavského archivu a dejme slovo jim. Jsou bez zášti, bez emocí, bez srdce a svědomí. Za nic nemohou, jsou jen kusem papíru. A my, kteří jsme v té době byli tuze malí, hloupí a drželi se máminých sukní, poslouchejme pohádku o bohatém zámku, který na buben přišel a nakonec zapomenut chátral a chátral, div že se úplně nerozchátral. Dobrý člověk si ho, byť už hodně pozdě, přece jen povšiml...
Autorem čtení je Berní správa v Jihlavě, oddělení pro zajišťování nepřátelského majetku a název má dlouhý, předlouhý: "Zpráva o zjišťování a zajišťování majetkových předmětů v zámku říšskoněmeckého státního příslušníka Leopolda Wenzla Sternbacha, velkostatkáře v Třešti". Celkem jedenáct listů o pohádkovém bohactví, které bylo po staletí pečlivě ukládáno v jednotlivých komnatách zdejšího zámku a opatrováno jako oko v hlavě. Nicméně dlužno dodat, že tento seznam není úplný, neboť "byl pořízen členy MNV v Třešti teprve 17. prosince 1945 a obsahuje seznam zbytků zámeckého zařízení v různých místnostech zámku". I tak se člověku tají dech, co že všechno zbylo za zdmi zámku po rabování. A co zde bylo doopravdy, to už se nikdy nikdo nedoví. To by byl teprve seznam! Pohádkový. Však by se nám do této pohádky dobře hodil, protože tahleta pohádka nebude vlastně nikdy úplná. Ale my budeme skromní a vděční i za to krátké povídání. Ano, BYLO. Plno toho bylo až do května 1945. A jak to BYLO dál? Čtěme: "Podle vysvětlivek p. předsedy MNV v Třešti p. Šišy, byl zámek v květnu 1945 obsazen Rudou armádou. Rudoarmějci rozdávali germánský majetek civilnímu obyvatelstvu a když začali pálit nábytek, dal MNV v Třešti vyvézti zámecký nábytek do skladu v továrně Bartuněk a později zpět".
Dnes člověka mrazí při čtení těchto několika vět. Mnozí mávnou rukou, mnozí zahrozí, mnozí už tady mezi námi nejsou. A právě na ně se obrátil Okresní národní výbor v Jihlavě dne 9. listopadu 1945. Vyzval MNV v Třešti, "aby vyzval obyvatelstvo a postaral se o vrácení všech věcí odcizených ze zámku s poznámkou, že tento příkaz je kategorický". Dále bylo MNV Třešť nařízeno předložit seznam veškerého nábytku a předmětů, které MNV neoprávněně prodal místnímu obyvatelstvu a současně předložit inventář nábytku, obrazů, jakož i ostatních předmětů, které dosud v zámku jsou a to do 5. prosince 1945.
Co následovalo? To už se snad ani do pohádky nehodí, ale když už jsme začali, tak tedy pokračujme. Co je psáno, to je dáno. A co bylo psáno, nezní dnes pro nás pro všechny příliš lichotivě.
"Výzva třešťskému obyvatelstvu byla dána rozhlasem a písemně, ale nikdo nic nevrátil". Tak krátce a suše to konstatuje úřední zpráva. Že by nebylo slyšet? Dost, možná, hluchota a němota jsou zlé choroby. Často postihují celé generace na celá dlouhá desetiletí... Podívejme se tedy na to, co je psáno či co bylo zapsáno v pokladních knihách MNV. Nic. Zápis praví: "MNV v Třešti ovšem nemá vůbec žádné evidence o tom, jaké předměty a komu byly ze zámku prodány.... Podle pokladní knihy spravované p. XXX bylo MNV v Třešti rozprodáno z německého majetku předmětů asi za 600.000 až 700.000 bez jakékoliv evidence a původu a zápisy pokladní knihy jsou natolik sporé, že nemůže býti zjištěno, co bylo ještě ze zámeckého zařízení prodáno".
A co zbylo? Stále ještě úžasné množství různých skutečných pokladů, že se to člověku ani nechce věřit. No, řekněte sami:
26 velkých olejomaleb stojících postav, 160 menších obrazů, 503 rytin, kreseb a tisků, na 3000 starých a nových knih, několik stovek zbraní, hodin, svícnů, soch, různých kusů starého nábytku, lustrů a větší počet paroží. To vše ještě zůstalo "ve vykradeném zámku"...
Další cennosti Sternbachů byly zabaveny ve Stropnici v okrese Kaplice. Jednalo se o předměty ze stříbra, zlata, platiny, perel a drahokamů. Národní banka v Jihlavě převzala asi 60 těchto předmětů. Dětské věci a ošacení byly předány do Dětského domova ve Třešti. Hudební nástroje převzala zdejší Městská hudební škola.
Skoro hororově vypadá zápis o převzetí cenných předmětů zajištěných v hrobce Sternbachů ve Starém Městě v Čechách. Předměty byly uloženy ve dvou dřevěných rakvích. Zajistila je a zapečetila zvláštní komise dne 26. května 1945 a dopravila do Národní banky v Jihlavě. Po otevření bylo objeveno několik stovek předmětů ze stříbra, od příborů, přes svícny, poháry až k podnosům. Desítky předmětů z alpaky a mosazi. V další druhé rakvi byly uschovány porcelánové předměty. Malované a zlacené vázy, sochy a sošky, nádobí, rubínové sklo, umělecké předměty z cínu, mědi a mosazi, defilé stovek starožitností, až oči přecházejí. Přizvaný odborník pan B. Palme ml. upozornil tehdy na značnou cenu...
Asi 300 svazků vzácných starých knih ve třech bednách a jednu bednu porcelánu odvezl jistý profesor Diviš, poslaný z pražského musea jistým Dr. Skalským.
Zpráva Berní správy končí smutně: "Zkrátka, v Třešti se nakládalo se zámeckým majetkem podle příslušných směrnic tak, že dnes původně asi 50 zařízených pokojů zámku zeje prázdnotou. Nehledě k ostatnímu majetku po Němcích v Třešti".
Člověk žasne. Pohádka končí. BYLO, NEBYLO. Ale něco přece jen ZBYLO. Kdepak to asi všechno je? Což takhle jednou, jen tak, uspořádat výstavu ze zámku v Třešti. Nikdy jsem v jeho prostorách nebyl. Znám pouze z fotodokumentací z období přestavby na hotel. Byla by to jistě pro mnohé zajímavá podívaná a pro mne krásný konec trpké a hořké pohádky "O ZÁMKU A PODZÁMČÍ".

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 588 41 Vyskytná n. Jihl.


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)