Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
7.12.: V sobotu v podvečer zemřela v Přibyslavi při střetu s osobním autem chodkyně

7.12.: U Želiva havarovala řidička s osobním autem, skončila v péči zdravotníků

7.12.: U Vladislavi se při nehodě převrátilo auto na střechu, řidička utrpěla zranění

7.12.: Sobotní ranní nehody, zřejmě v důsledku ledovky, naštěstí bez zranění

7.12.: Krajina mýma očima fotografa Františka Štohanzla v muzejní kavárně v Jihlavě

7.12.: Jihlavský filmový klub uvede velkopelý hudební dokument Pavarotti

6.12.: Výstavy v muzeu ve Žďáře nad Sázavou přiblíží Vánoce za socialismu i za první republiky

6.12.: V Pelhřimově je stále bezpečno, není důvod k panice a strachu

6.12.: Pachatele dopadli policisté v Jihlavě rychleji, než okradený zjistil, že věci nemá

6.12.: Od začátku roku do konce listopadu šetřili policisté na Vysočině 4 448 dopravních nehod; zemřelo 44 lidí

6.12.: Neznámý pachatel ve Světlé nad Sázavou vnikl na soukromý pozemek a brutálně utýral k smrti dva psy

6.12.: Meteorologové varují před sobotní ledovkou na Vysočině

6.12.: Adventní koncert ve Velké Lhotě; rozezní se i cenné varhany

5.12.: Z rodného domku komunistického funkcionáře Bohumíra Šmerala v Třebíči je Centrum tradiční lidové kultury

5.12.: V Pelhřimově vzplál akumulátor koloběžky, záchranná služba odvezla tři lidi do nemocnice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Židovský hřbitov vJihlavě

Počátkem druhé poloviny 19. století bylo pro zdejší Židovskou náboženskou obec nanejvýš důležité mít konečně důstojnou a velkou synagogu a současně zřídit blíže města odpovídající hřbitov. Není divu, neboť prudký nárůst židovského obyvatelstva si to přímo vyžadoval.


První obřadní síň židovského hřbitova v Jihlavě (Archiv Jihlava)
Do této doby sloužil hřbitov v Puklicích, což znamenalo potíže s přepravou nebožtíka a trpěla i důstojnost celého obřadu. V archivu je založen dopis prvního jihlavského rabína Dr. J.J. Ungera ze dne 27. října 1867, kde sděluje městské radě tento neudržitelný stav a mimo jiné uvádí, že v roce 1862 zemřelo v Jihlavě 5 souvěrců, 1863 - 3, 1864 - 9, 1865 - 12, 1866 - 7 a 1867 za prvních devět měsíců již 18 osob. Současně informuje o probíhajícím jednání s majitelem pozemku v katastru bývalé obce Pístov, který je již součástí předměstí Jihlavy a nachází se u křižovatky cest do Batelova a Horního Kosova. Podobný dopis odesílá o den později, 28. října 1867, i předseda ŽNO Leopold Schnürmann. I on zdůrazňuje celkem 54 mrtvých v posledních letech a souhlas majitele vhodného pozemku, Franze Cžapa, s odprodejem za účelem zřízení židovského hřbitova pro zdejší náboženskou obec. Konečné jednání se uskutečnilo dne 3. dubna 1868 za účasti zástupců všech zainteresovaných stran. Za město MUDr. Leopold Fritz, Dr. Grüner, Adolf Kirschner, Johann Swoboda a Johann Lang, za ŽNO Leopold Schnürmann, rabín Dr. Jakob Unger, Hermann Grünfeld a Emanuel Wiener a konečně vlastník pozemku, parcelní č. 244, 245 a 246, Franz Cžap. Připojena je i první skica budoucího hřbitova. Zůstal založen i plán první obřadní síně, který v roce 1868 nakreslil architekt Eduard Rathausky. Připomeňme jen, že byl spoluatorem plánů na jihlavskou synagogu. Všechny uvedené skutečnosti by odpovídaly tomu, že hřbitov byl slavnostně otevřen v roce 1869, tedy rok předtím, než bylo založeno v Jihlavě pohřební bratrstvo Chevra - Kadiša (1870). Některé prameny totiž uvádějí rok založení 1867, což je doba, kdy teprve probíhala jednání o umístění a koupi vhodného pozemku.
Podíváme-li se na první obřadní síň, jde o stavbu velmi prostou, v klasicistním slohu. Na levé straně, při pohledu na přiložený plán, byla umístěna místnost pro potřeby pohřebního bratrstva a dále márnice. Středem procházela chodba z ulice na vlastní hřbitov. Na pravé straně byla místnost pro rozloučení pozůstalých s mrtvým. Od průjezdu se táhla středem hřbitova hlavní cesta, která byla přibližně v každé třetině předělena kolmo bočními cestami. Tím byla celá plocha rozdělena na šest přibližně stejných částí. Tento stav se zachoval dodnes. Dodejme ještě rozměry uvedené budovy: délka 8 a 1/4 víd. sáhu, šířka 4 a 3/4 v.s. a výška budovy asi 3 a 3/4 v.s. To odpovídá cca délce 6,5 metru, šířce 3,7 metru a výšce 3 metry.

Vítězný návrh nové obřadní síně vídeňského architekta Wilhelma Stassneho z roku 1903, který byl nakonec realisován. Tato obřadní síň židovského hřbitova však byla na počátku okupace vypálena a počátkem 60. let pak zcela asanována... (Archiv Jihlava)
K další významné přestavbě došlo až na samém počátku 20. století. Podle dochovaných plánů máme možnost se podívat na dva návrhy obřadní síně. Nerealisovaný projekt od jihlavského stavitele Ignaze Langa, jehož židovská firma zaujímala ve městě významné postavení a podílela se na řadě stavebních zakázek, a na vítězný návrh vídeňského architekta Wilhelma Stassneho, který pocházel z vážené jihlavské židovské rodiny.
Stavitel Lang kreslil plány 7. srpna 1902. Jeho návrh předpokládal uprostřed objektu obřadní síň, na levé straně byt hrobníka a na opačné pak podsklepený prostor márnice s čekárnou. Samotná obřadní síň byla rozdělena na čtyři části, z nichž pravděpodobně největší bal určena k rozloučení se zesnulým. Při posuzování obou návrhů to mělo negativní vliv na konečné rozhodování, neboť prostor byl tímto řešením příliš roztříštěný a ztrácel na velkorysosti, zatím co konkurenční návrh se svým pojetím přímo nabízel. Celkový vzhled se přizpůsoboval stávající synagoze, která byla postavena v historisujícím románskomaurském slohu. Objekt měl být 32,25 metru dlouhý, 9,55 metru široký a 15,8 metru vysoký.
Architekt Wilhelm Stassny se sídlem ve Vídni I., Krugerstrasse 8, nakreslil plány 12. května 1903. Uprostřed objektu byla umístěna velká obřadní síň s katafalkem na jižní straně. V pravé nižší části s průchodem, byl umístěn byt hrobníka. Kuchyň s příslušenstvím a jeden pokoj. Na levé straně byla márnice (Todtenkamer) a čekací síň (Warteraum). Zde byl vjezd pro povozy z ulice na vlastní hřbitov. Celá tato honosná pseudorománská stavba s řadou historisujících prvků byla 34,5 metru dlouhá, 9,95 metru široká a vysoká 13,5 metru. Postavena byla v roce 1904 a téhož roku, 8. prosince, slavnostně vysvěcena Dr. Ungerem, prvním jihlavským rabínem. Na počátku okupace byl objekt vypálen a v archivu je uložena řada písemných dokumentů o probíhajícím jednání mezi ŽNO a městem o případné opravě či demolici. Od 18. dubna 1940 se jednalo až do 12.6.1941. Jednání se mimo jiné účastnili i zástupci Sicherheitsdiens des RFSS - SD - Dienststelle Iglau, zentralstelle für jüd. Auswanderung Prag - Střešovice, Dělostřelecká 11, zástupci radnice i ŽNO Jihlava (Jüdische Kultusgemeiride in Iglau) a to Dr. Meisl. Střední část t.j. vlastní obřadní síň byla nakonec demolována a nahrazena zdí. Ponechány byly pouze nízké objekty márnice s kanceláří a byt hrobníka. Po osvobození se jednalo opět. Tentokrát 4.8.1952 kolem povalení 3 pomníků a hřbitovní zdi v délce 25 metrů a to v důsledku špatného uskladnění uhlí na skládce v sousedství hřbitova. Jednání tehdy vedl za ŽNO Jihlava Karel Meisl, úřadující místopředseda, A. Weissenstein, tajemník a hrobník Jan Dočkal. Poslední oprava střechy a stropu v domku hrobníka nese datum 26. dubna 1955. V roce 1956 už se objevují jen stížnosti na vodu ve sklepě a promáčené podlahy v domku. Koncem 60. let dochází k úplné demolici posledních zbytků kdysi honosné obřadní síně. Dnes je na hřbitově prostý objekt márnice, kde jsou umístěny dvě mramorové desky s hebrejskými modlitbami a deska se jmény donátorů z původního objektu.
Pro úplnost lze poznamenat, že se dochovala i žádost Gabriela Hellmanna na zřízení zděné hrobky na zdejším hřbitově s datem 23. dubna 1925 a plán dřevěné šupny (dřevníku) od Vinzenze Zeizingera z Jihlavy ze dne 3. září 1907, která stála na pravé straně při hřbitovní zdi.

Ladislav VILÍMEK, Státní okresní archiv Jihlava


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)