Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.9.: Z policejního deníku: bouračka u Žatce; zaplacená kabelka nepřišla; krádež nářadí

27.9.: V Rouchovanech krátce po poledni utonul starší muž

27.9.: Mezi Světnovem a Škrdlovicemi vyroste ovocná alej

26.9.: České domácnosti významně ušetří za energie; ČEZ od října zlevňuje elektřinu i plyn

26.9.: V Pelhřimově zřejmě vznikne Národní basketbalové muzeum

26.9.: Kdy by důchodci neměli používat poštou zaslané roušky?

26.9.: Filmový klub v Jihlavě uvede v pondělí polský film Corpus Christi

25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Třikrát z židovské historie Jihlavsku

Příhoda z Dolní Cerekve

V letech 1713 až 1741 byl farářem v této vsi Karel Jugl. S velkou horlivostí se právě zde věnoval studiu hebrejštiny a židovskému učení. Stále k sobě zval různé rabíny, až jistý "tentokráte mistr, který titul mureine měl, jménem Matus Polák, rodilý z města Lublína, syn Abrahama" mu dal vysvědčení, že získal titul rabína.
V roce 1745 vydal spis O Židech, jejich obyčejích, pověrách a mravech. Zemřel v Praze u sv. Haštala 8.6.1746. Za zmínku stojí i část jeho vzpomínek ze studií: "Totiž ráno ve 4 hodiny až do 8, od jedné hodiny až do čtyř, na večer od půl sedmé až do půl desáté". Tolik času věnoval učení, aby nakonec svým dílem podpořil i dekret Marie Terezie z 18. prosince 1744, kterým oznamovala "...že rozličné příčiny pohnuly ji k tomu, aby na budoucí časy žádný Žid ve království Českém trpěn nebyl".

Židé v okolí Jihlavy

Zajímavý je pohled do Trčkovského urbáře z roku 1554, jehož opis je uložen ve Státním okresním archivu v Jihlavě. Pod vsí Ježená (Geziena Wes) je uvedeno celkem 11 osedlých, z nichž druhý v pořadí je zapsán "Gira Ssid" (snad Jíra Žid), který zde hospodařil na 1 lánu.
Ves měla v té době strategickou polohu, neboť se zde stýkala tři panství. Ve vsi byl mlýn, krčma a později vinopalna a kousek odtud významné kutiště, kde se dolovalo stříbro. Je známo, že Trčkové se pokoušeli obnovit těžbu na různých místech a to právě ve II. polovině 16. století. Začátkem 17. století se zde objevují jména Christoff Lauffer, Salomon Hukau a Jakob Sswarcz. Přicházeli a odcházeli. Snad Židé, snad katolíci či protestanti, kdo ví...

Příhoda z Terezína

Mladí lidé se potkávali všude, potkávali se i v Terezíně. Ona, Židovka na první pohled, on Žid, příjmení Veselý, vystudoval elektrotechniku a tady spravoval náckům vypínače, žehličky a kdo ví, co ještě všechno musel.
Po večerech se povídalo, o lásce málo, o původu už víc. Slovo dalo slovo a tak dnes víme, že prapředek pana Veselého se musel po Bílé Hoře rozhodnout. Stát se katolíkem, nebo nestát a odejít. Stal se Židem. Ano, řeklo by se, dal se dobrovolně k Židům. Mohl zůstat a pracovat a žít. Až do konce roku 1940, kdy jeho potomek musel do Terezína. A právě tady se potkali, všechno si pověděli a koncem roku 1944 nebo začátkem roku 1945 je Červený kříž odvezl do Švýcarska. Měli v neštěstí štěstí. Dnes žijí spokojeně někde v Americe... On se psával Josef Veselý a ona Zuzana Goldmannová.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)