Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Zapomenutá pouť ke kapli sv. Barbory v Urbanově

Docela nedávno vyšla útlá knížečka s názvem Urbanov, kterou sepsalo hned několik autorů a společně vydaly Farní a Obecní úřady v Urbanově. Její podstatnou část zaujímá historie zdejšího farního kostela sv. Jana Křtitele. Už samo zasvěcení dává tušit, že půjde o velmi starou svatyni, kolem níž se v minulosti rozkládal hřbitov, dnes už zrušený. Při ohradní kamenné zdi pak byla postavena kaplička sv. Barbory.

Podle farní kroniky prošel kostel výraznou přestavbou v 18. století, což dokládá mimo jiné také nápis na náhrobní desce urbanovského faráře Ignáce Bertrama, který zde působil v letech 1780 až 1808. Kamenná deska se zachovala v podlaze právě námi sledované kapličky sv. Barbory. Toť ale vše.
Podíváme-li se na stavební vývoj tohoto kostela, který byl v roce 1964 prozkoumán univ. prof. Václavem Richterem a který je uveden v závěru zmíněné publikace, vidíme, že kostel byl vybudován v pozdněrománském slohu už někdy kolem roku 1220. V polovině 15. století byl částečně přestavěn a konečně po roce 1650 došlo k přístavbě manýristické kaple k severní straně lodi a k obnově celého kostela. Poslední přestavby se celý objekt dočkal v letech 1780 až 1788. O stavbě kapličky však není nikde zmínka.
Z novějších zápisů pouze víme, že v roce 1890 byly ke kapli sv. Barbory pořízeny nové dveře, v roce 1926 byla střecha pokryta plechem a v roce 1982 byla bratry Janem a Josefem Chalupovými z Mysliboře natřena.
A tak jediným, kdo napsal krátkou zprávu o "Zapomenuté pouti k sv. Barboře na starém hřbitově Urbanovském," byl Karel Eichler ve své knize Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku. Doslova uvádí:
"Od roku 1659 stojí na starém hřbitově Urbanovském kaple sv. Barbory, která (dle Wolneho) pro odpustky od četných poutníků bývala navštěvována, zvláště ze sousedních Čech. Dnes poutě ty už se nekonají, ba ani památky se po nich nezachovalo ni ve farním protokolu ni mezi lidem. V kapli bývá pouze o sv. Barboře, dovolí-li počasí, mše svatá sloužena. Věřící stojí vně na hřbitově, protože uvnitř sotva dvacet lidí má místo (jak oznámil Al. Škarda, tamnější farář)".
Můžeme pouze doplnit, že v roce 1659, kdy došlo ke stavbě kaple, byl duchovním správcem v Urbanově nejprve Matouš Vineus a v témže roce ještě Markus Rein. Zmíněný farář Alois Škarda, který na toto poutní místo upozornil, zde působil od roku 1877. Zemřel 8. listopadu 1899 a je zde v Urbanově pohřben.
Kaplí zasvěcených panně a mučednici sv. Barboře je na Moravě mnoho. Byla totiž počítána mezi čtrnáct svatých pomocníků a pokládána za patronku nepředvídané smrti. Byla vzývána věřícími křesťany, aby nezemřeli bez zaopatření svatými svátostmi. Snad právě proto jí byla zasvěcena zdejší hřbitovní kaplička. Stala se také patronkou horníků, dělostřelců, různých cechů a ochránkyní proti nebezpečí ohně.
Zajímavou informaci nám poskytl zdejší rodák pan Jan Chalupa, který sbírá veškeré dostupné zprávy o svém rodišti. Podle jeho vyprávění se prý říkávalo, že kaple byla vystavěna horníky, kteří po okolí v dávných dobách dolovali drahé kovy a původně dřevěnou kapličku postavili a zasvětili ke cti a chvále své patronky, sv. Barbory. Ale, kdo ví...
Není divu, že získávání historických informací o Urbanovu není snadné, neboť zdejší fara v roce 1721 do základů shořela a všechny vzácné dokumenty o kostele i celé urbanovské farnosti nenávratně zmizely v plamenech. Historik Alois Hrdlička ve své Topografii diecese brněnské uvádí rok požáru fary 1718 a vůbec se o poutní kapli sv. Barbory nezmiňuje. Patrně v roce 1908, kdy své pojednání psal, se o těchto oslavách už vůbec nic nevědělo.
Je škoda, když v zapomenutí musí upadnout slavná pouť v docela malé venkovské farnosti, třeba v Urbanově, ale i jinde. Mimochodem, sváteční den připadá vždy na 8. prosinec. A půjdete-li příště před vánočními svátky pro "barborky," vzpomeňte si na Urbanov.

Ladislav VILÍMEK
, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)