Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.1.: Řidička osobního auta se při nehodě v Ledči nad Sázavou zranila

28.1.: V Třešti u benzínky se poprali dva muži

28.1.: U Stříteže na Jihlavsku utrpěli při nehodě zranění dva lidé

28.1.: První náměstek jihlavské primátorky Petr Laštovička rezignuje na všechny své funkce

28.1.: Policisté v Kraji Vysočina vykázali loni z obydlí celkem 73 násilných osob

28.1.: Děti aspoň s jednou jedničkou na vysvědčení budou mít o prázdninách vstup do jihlavské zoo za jednu korun

28.1.: Doteky strun a kouzla měchu v Telči

27.1.: Řidiči pod vlivem drog a alkoholu

27.1.: Výstava Ateliér duchů v jihlavské galerii Vysočiny

27.1.: V jihlavské nemocnici otevřeli jednodenní chirurgii, poslouží hlavně pacientům, kteří podstupují artroskopické výkony

27.1.: Tříkrálová sbírka v Oblastní charitě v Třebíči poprvé přesáhla tři miliony

27.1.: Svět ohrožuje koronavirus, do Česka zatím toto nebezpečné onemocnění nedorazilo

27.1.: Kriminalita se na Vysočině loni mírně zvýšila; objasněnost dosáhla téměř 63 procent

27.1.: Dvacátá Tříkrálová sbírka už má svůj výsledek

27.1.: Anketní otázka v Okříškách: Podpořili byste regulaci zábavní pyrotechniky?

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Zapomenutá pouť ke kapli sv. Barbory v Urbanově

Docela nedávno vyšla útlá knížečka s názvem Urbanov, kterou sepsalo hned několik autorů a společně vydaly Farní a Obecní úřady v Urbanově. Její podstatnou část zaujímá historie zdejšího farního kostela sv. Jana Křtitele. Už samo zasvěcení dává tušit, že půjde o velmi starou svatyni, kolem níž se v minulosti rozkládal hřbitov, dnes už zrušený. Při ohradní kamenné zdi pak byla postavena kaplička sv. Barbory.

Podle farní kroniky prošel kostel výraznou přestavbou v 18. století, což dokládá mimo jiné také nápis na náhrobní desce urbanovského faráře Ignáce Bertrama, který zde působil v letech 1780 až 1808. Kamenná deska se zachovala v podlaze právě námi sledované kapličky sv. Barbory. Toť ale vše.
Podíváme-li se na stavební vývoj tohoto kostela, který byl v roce 1964 prozkoumán univ. prof. Václavem Richterem a který je uveden v závěru zmíněné publikace, vidíme, že kostel byl vybudován v pozdněrománském slohu už někdy kolem roku 1220. V polovině 15. století byl částečně přestavěn a konečně po roce 1650 došlo k přístavbě manýristické kaple k severní straně lodi a k obnově celého kostela. Poslední přestavby se celý objekt dočkal v letech 1780 až 1788. O stavbě kapličky však není nikde zmínka.
Z novějších zápisů pouze víme, že v roce 1890 byly ke kapli sv. Barbory pořízeny nové dveře, v roce 1926 byla střecha pokryta plechem a v roce 1982 byla bratry Janem a Josefem Chalupovými z Mysliboře natřena.
A tak jediným, kdo napsal krátkou zprávu o "Zapomenuté pouti k sv. Barboře na starém hřbitově Urbanovském," byl Karel Eichler ve své knize Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku. Doslova uvádí:
"Od roku 1659 stojí na starém hřbitově Urbanovském kaple sv. Barbory, která (dle Wolneho) pro odpustky od četných poutníků bývala navštěvována, zvláště ze sousedních Čech. Dnes poutě ty už se nekonají, ba ani památky se po nich nezachovalo ni ve farním protokolu ni mezi lidem. V kapli bývá pouze o sv. Barboře, dovolí-li počasí, mše svatá sloužena. Věřící stojí vně na hřbitově, protože uvnitř sotva dvacet lidí má místo (jak oznámil Al. Škarda, tamnější farář)".
Můžeme pouze doplnit, že v roce 1659, kdy došlo ke stavbě kaple, byl duchovním správcem v Urbanově nejprve Matouš Vineus a v témže roce ještě Markus Rein. Zmíněný farář Alois Škarda, který na toto poutní místo upozornil, zde působil od roku 1877. Zemřel 8. listopadu 1899 a je zde v Urbanově pohřben.
Kaplí zasvěcených panně a mučednici sv. Barboře je na Moravě mnoho. Byla totiž počítána mezi čtrnáct svatých pomocníků a pokládána za patronku nepředvídané smrti. Byla vzývána věřícími křesťany, aby nezemřeli bez zaopatření svatými svátostmi. Snad právě proto jí byla zasvěcena zdejší hřbitovní kaplička. Stala se také patronkou horníků, dělostřelců, různých cechů a ochránkyní proti nebezpečí ohně.
Zajímavou informaci nám poskytl zdejší rodák pan Jan Chalupa, který sbírá veškeré dostupné zprávy o svém rodišti. Podle jeho vyprávění se prý říkávalo, že kaple byla vystavěna horníky, kteří po okolí v dávných dobách dolovali drahé kovy a původně dřevěnou kapličku postavili a zasvětili ke cti a chvále své patronky, sv. Barbory. Ale, kdo ví...
Není divu, že získávání historických informací o Urbanovu není snadné, neboť zdejší fara v roce 1721 do základů shořela a všechny vzácné dokumenty o kostele i celé urbanovské farnosti nenávratně zmizely v plamenech. Historik Alois Hrdlička ve své Topografii diecese brněnské uvádí rok požáru fary 1718 a vůbec se o poutní kapli sv. Barbory nezmiňuje. Patrně v roce 1908, kdy své pojednání psal, se o těchto oslavách už vůbec nic nevědělo.
Je škoda, když v zapomenutí musí upadnout slavná pouť v docela malé venkovské farnosti, třeba v Urbanově, ale i jinde. Mimochodem, sváteční den připadá vždy na 8. prosinec. A půjdete-li příště před vánočními svátky pro "barborky," vzpomeňte si na Urbanov.

Ladislav VILÍMEK
, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)