Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.4.: Záchranná stanice v Pavlově na Havlíčkobrodsku zahájí v sobotu sezonu bohatým programem

25.4.: Svatojiřská pouť v gotickém kostelíku v Řečici v sobotu 27. dubna

25.4.: Nový ventilátor pomáhá novorozencům v havlíčkobrodské nemocnici dýchat

25.4.: Muž byl obviněn z krádeže mědi; škoda činila téměř osm set tisíc korun

25.4.: Hrad Roštejn zahájí sezonu mysliveckým odpolednem

24.4.: V čížovském malém rybníku může být po rekonstrukci více vody, přibyla i nová tůň

24.4.: V Třebíči byly opraveny další chodníky a schodiště, vedení radnice žádá občany, aby o nedostatcích vedení města informovali

24.4.: V Termesivech na Havlíčkobrodsku hoří hala lihovaru

24.4.: Povídání o přírodních krásách Mexika v jihlavském muzeu

24.4.: Na Havlíčkobrodsku byly nalezeny dvě munice

24.4.: Jihlavští zastupitelé schválili výjimky z doby nočního klidu

24.4.: I u nás už je mokřad jako oáza v poušti

24.4.: Havlíčkobrodskou nemocnici letos čekají investice za 55 milionů korun; aktuálně spouští magnetickou rezonanci

24.4.: Až do konce dubna mohou lidé nominovat strom roku

23.4.: V jihlavské galerii představní zvuky z idylického rumunského venkova

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Zapomenutá pouť ke kapli sv. Barbory v Urbanově

Docela nedávno vyšla útlá knížečka s názvem Urbanov, kterou sepsalo hned několik autorů a společně vydaly Farní a Obecní úřady v Urbanově. Její podstatnou část zaujímá historie zdejšího farního kostela sv. Jana Křtitele. Už samo zasvěcení dává tušit, že půjde o velmi starou svatyni, kolem níž se v minulosti rozkládal hřbitov, dnes už zrušený. Při ohradní kamenné zdi pak byla postavena kaplička sv. Barbory.

Podle farní kroniky prošel kostel výraznou přestavbou v 18. století, což dokládá mimo jiné také nápis na náhrobní desce urbanovského faráře Ignáce Bertrama, který zde působil v letech 1780 až 1808. Kamenná deska se zachovala v podlaze právě námi sledované kapličky sv. Barbory. Toť ale vše.
Podíváme-li se na stavební vývoj tohoto kostela, který byl v roce 1964 prozkoumán univ. prof. Václavem Richterem a který je uveden v závěru zmíněné publikace, vidíme, že kostel byl vybudován v pozdněrománském slohu už někdy kolem roku 1220. V polovině 15. století byl částečně přestavěn a konečně po roce 1650 došlo k přístavbě manýristické kaple k severní straně lodi a k obnově celého kostela. Poslední přestavby se celý objekt dočkal v letech 1780 až 1788. O stavbě kapličky však není nikde zmínka.
Z novějších zápisů pouze víme, že v roce 1890 byly ke kapli sv. Barbory pořízeny nové dveře, v roce 1926 byla střecha pokryta plechem a v roce 1982 byla bratry Janem a Josefem Chalupovými z Mysliboře natřena.
A tak jediným, kdo napsal krátkou zprávu o "Zapomenuté pouti k sv. Barboře na starém hřbitově Urbanovském," byl Karel Eichler ve své knize Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku. Doslova uvádí:
"Od roku 1659 stojí na starém hřbitově Urbanovském kaple sv. Barbory, která (dle Wolneho) pro odpustky od četných poutníků bývala navštěvována, zvláště ze sousedních Čech. Dnes poutě ty už se nekonají, ba ani památky se po nich nezachovalo ni ve farním protokolu ni mezi lidem. V kapli bývá pouze o sv. Barboře, dovolí-li počasí, mše svatá sloužena. Věřící stojí vně na hřbitově, protože uvnitř sotva dvacet lidí má místo (jak oznámil Al. Škarda, tamnější farář)".
Můžeme pouze doplnit, že v roce 1659, kdy došlo ke stavbě kaple, byl duchovním správcem v Urbanově nejprve Matouš Vineus a v témže roce ještě Markus Rein. Zmíněný farář Alois Škarda, který na toto poutní místo upozornil, zde působil od roku 1877. Zemřel 8. listopadu 1899 a je zde v Urbanově pohřben.
Kaplí zasvěcených panně a mučednici sv. Barboře je na Moravě mnoho. Byla totiž počítána mezi čtrnáct svatých pomocníků a pokládána za patronku nepředvídané smrti. Byla vzývána věřícími křesťany, aby nezemřeli bez zaopatření svatými svátostmi. Snad právě proto jí byla zasvěcena zdejší hřbitovní kaplička. Stala se také patronkou horníků, dělostřelců, různých cechů a ochránkyní proti nebezpečí ohně.
Zajímavou informaci nám poskytl zdejší rodák pan Jan Chalupa, který sbírá veškeré dostupné zprávy o svém rodišti. Podle jeho vyprávění se prý říkávalo, že kaple byla vystavěna horníky, kteří po okolí v dávných dobách dolovali drahé kovy a původně dřevěnou kapličku postavili a zasvětili ke cti a chvále své patronky, sv. Barbory. Ale, kdo ví...
Není divu, že získávání historických informací o Urbanovu není snadné, neboť zdejší fara v roce 1721 do základů shořela a všechny vzácné dokumenty o kostele i celé urbanovské farnosti nenávratně zmizely v plamenech. Historik Alois Hrdlička ve své Topografii diecese brněnské uvádí rok požáru fary 1718 a vůbec se o poutní kapli sv. Barbory nezmiňuje. Patrně v roce 1908, kdy své pojednání psal, se o těchto oslavách už vůbec nic nevědělo.
Je škoda, když v zapomenutí musí upadnout slavná pouť v docela malé venkovské farnosti, třeba v Urbanově, ale i jinde. Mimochodem, sváteční den připadá vždy na 8. prosinec. A půjdete-li příště před vánočními svátky pro "barborky," vzpomeňte si na Urbanov.

Ladislav VILÍMEK
, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)