Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.4.: Oba hlavní vjezdy do pelhřimovské nemocnice budou od 22. dubna do 15. května uzavřeny

20.4.: Medvědí trojka z táborské zoo se těší na návštěvníky

20.4.: Kraj Vysočina postaví v Třebíči nový pavilon praktické výuky pro budoucí zemědělce a veterináře

15.4.: Upleťte si pomlázku a najděte velikonoční vajíčko v táborské zoo

15.4.: Dětská pohotovost v jihlavské nemocnici čelí zneužívání a problémům s nerovnoměrným rozložením služeb

13.4.: Truck Trial v Pístově u Jihlavy: Když se monstra z oceli utkají s nezdolným terénem

12.4.: Výstava Leteckomodelářského klubu v zámeckých konírnách v Třebíči

12.4.: Květinové vazby na zámku ve Velkém Meziříčí budou k vidění po celé Velikonoce

10.4.: Smetanovy sady v Jihlavě čeká oživení: park dostane nové stromy, keře i cesty

10.4.: Pašijová hra Co se stalo s Ježíšem? ve Žďáře nad Sázavou

10.4.: Nemocnice v Pelhřimově modernizuje diagnostiky kolorektálního karcinomu

10.4.: Kreativní velikonoční tvoření a prohlídky v jaderné elektrárně v Dukovanech

10.4.: Cesta z Třebíče na Pekelný kopec ožije mraveništěm, obřím včelím úlem či pavučinou

8.4.: Řidič Mercedesu se obcí prohnal rychlostí 126 kilometrů v hodině, přišel o řidičský průkaz

8.4.: V jihlavské nemocnici na Den zdraví poradí kuřákům i nastávajícím maminkám

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 26.12.2012
Štědrý den
Purpura na plotně... není. Není na plotně, ale je kdesi kolem mne. A voní, stále voní. Marná sláva, pane Suchý, bez téhle písničky by nebyly letošní české Vánoce v daleké Kalifornii. A na okně u sousedů sedí kočka a venku štěká pes odnaproti a je takřka horký letní den a celý svět se ve mně směje. No, řekněte, kdo by neměl dobrou náladu skrz veskrz, když vás hostitelé hýčkají. Cože si dáme ke štědrovečernímu pokrmu, platýze? Kilo za šedesát dolarů. No, to bude pošušňáníčko a k tomu ještě s českým bramborovým salátem vypracovným zlatými českými ručičkami z amerických organických surovin. Tatínku můj milovaný, tam kdesi nahoře, slyšíš to. Tvůj synek si bude lebedit ještě dál než je daleko za bývalou železnou oponou. Kdo by si to byl pomyslel, Půl století jsem nevytáhl paty za hranice našeho Československého státu. Přečkal dvě okupace a spoustu manifestací, až konečně někdo zacinkal klíčema a neskutečné se uskutečnilo. Letošní české Vánoce budu prožívat celých dvacet čtyři hodin v Kalifornii.
Je štědré dopoledne a já spolu s vnukem jedeme koupit pivo a italskou vodovou zmrzlinu. A teď, čtenáři, pozor. Dojíždíme k pokladně, ve vozíku je balík zmrzliny a krabice s dvanácti láhvemi belgického piva za 15 dolarů. České pivo jsme nenašli. Platíme, či spíš vnuk chce platit, ale pokladní vznáší námitku. Ač je vnuk chlapák jako hora, má vlastní auto i kreditku, pivo nedostane. Není mu jednadvacet. A pokud si jej chceme odvést, ukazuje na mne, tak to pivo musí zalatit ten starý pán, co jde s vámi. Vysvětlení, že jsem dědeček, bylo rázně odmítnuto, I stalo se, dostal jsem do rukou stodolarovku a s noblesou českého magnáta jsem pivo nejen zaplatil, ale také odnesl k autu. Jo, a ještě postřeh, v žádném super či hypermarketu neprodávají cigarety. Nikde žádná reklama, že kouření škodí zdraví. Cigarety se prodávají v takových zvláštních obchodech, kde se nonstop prodává neuvěřitelný sortiment lihovin a piva a kde snad mívají i naše plzeňské, ale je prý drahé..
A další překvapení mě čekalo odpoledne. To jsem jako kluk prožíval velmi těžce a už jsem se nemohl dočkat až přijde Ježíšek. Tentokrát ale přišla americká sousedka, cukrářka, a za dobrou sousedskou spolupráci udělala našim hostitelům dort. Nebylo by to nic divného, kdyby to byl dort, jak jej znám z domova. Tenhle byl ale naprosto vyjímečný. Tvarem i ozdobením. Připomínal část zasněžené hornaté krajiny. Vedle zlatého, ale nejedlého nápisu Merri Christmas bylo po krajině rozeseto pár jedlých cukrových figurek sněhuláků a skřítků a na vrcholku ujížděl Santa se sobím spřežením, žel, také nejedlý. Jen se za cukrářkou zavřely dveře, všichni jsme se pustili do koštování tohoto sladkého zázraku. Byl vynikající. Lehounce se rozplýval na jazyku a mizel v našich lačných dutinách. Úplně jsme zapomněli na předsevzetí, že svoje chuti omezíme na minimum a necháme si je až ke štědrovečernímu stolu.
Musím přiznat, že to byl krásný večer. Přiznala to i naše hostitelka. Na stromečku hořely opravdové svíčičky. Dárků byly hromádky. Ježíšek se plácl přes šekovou knížku. Ale hlavně se povídalo a vzpomínalo. Lidé by si měli povídat. Je toho tolik, co bychom si měli říci a obvykle zjistíme, že už bývá pozdě, že už není se koho ptát. Ptejme se a na nic nečekejme. Stojí za to vědět, vědět víc. Hodně toho vědět. Ptejme se, dokud jsme.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)