Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.3.: Žena za volant nesmí, přesto stále řídí, opakovaně odmítá test na drogy. Jen v březnu ji policisté zastavili čtyřikrát

28.3.: Zastřelit chráněného medvěda je neospravedlnitelné. Slováci nyní navíc chystají ústavní zákon umožňující hromadné vraždění těchto ohrožených zvířat

28.3.: Z policejního deníku: nález granátu a nábojů; zloděj si odnesl kolo za dvacet tisíc

28.3.: Josef Patočka z Jihlavy oslavil sté narozeniny

27.3.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl nářadí; za volantem bez řidičáku

27.3.: Staročeské Velikonoce na Michalově statku nabídnou nahlédnutí do časů před zrušením poddanství v Čechách

27.3.: Na operačních sálech v jihlavské nemocnici využívají anesteziologové nové přístroje

27.3.: Kriminalisté dopadli další distributory pervitinu

27.3.: Historii Velkého Meziříčí pomohou dětem poznávat muzejní programy

26.3.: Řidič Audi od nehody, která se stala u Šimanova, ujel. Policisté hledají svědky

26.3.: Z policejního deníku: vandal poškodil auta; při střetu osobního auta a náklaďáku utrpěli zranění čtyři lidé

26.3.: Velikonoce v Jihlavě zahájí na Zelený čtvrtek jarmark, řehtačkový průvod, velikonoční loupení vajíček i folklorní muzika

26.3.: Silný vítr trápí Vysočinu, hasiči odklízejí popadané stromy

26.3.: Malebnou krajinou jihozápadní Moravy s historickou Jemnickou dráhou

26.3.: Autobus z Moldavska vezl do Londýna místo cestujících přes šest set litrů alkoholu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 25.12.2010
Pryč s cizáckými vánočními kýči
Čas miloučkých emailů pomalu utichá a zjihlá nitra se navracejí do reality. Nepříjemné pouliční rozbředlo pomalu tuhne a ježíškovské obaly se hromadí kol přeplněných kontejnerů. Dříve vrabci klovali igelitové obaly, ale dnes vrabčáčky nevidět. Prý se postupně stěhují jinam. Ani u nás ve vsi, ani u našeho krmítka se po celý čas vánoční neukázali. Inu, držet vás tady, vážení opeřenci, nemůžeme. Volání přírody je mocné a polské nivy lákají, alespoň se to povídá. Tak tedy, děkujeme, odlétejte.
Zmínil jsem emaily, ale rozepíšu se pouze o jednom jediném. Byl burcující, byl hoden uvědomělých agitek předsametovských časů. Zprvu jsem se domníval, že jde o zbloudilé vánoční přání neznámého soudruha z doby krátce po normalisaci, co se ke mně éterem náhodně přichomejtlo. Leč, mýlil jsem se. Datum bylo současné. Nepříliš mnoho slov doprovázely dva barevné obrázky, které však, žel, nejsem schopen přeposlat a tak nechť se čtenář spokojí alespoň s textem:
Šťastné a veselé Vánoce jak vystřižené z obrázů Josefa Lady ... OBRÁZEK ... a žádné americké kýče.
OBRÁZEK
Text nehodlám komentovat a přistupuji nejprve k obrázku Josefa Lady. Prostorná venkovská světnice s trámovým stropem, tatínek s maminkou, čtyři dětičky jako schůdečky, dědeček s babičkou. Stromeček na stole, obrázky na stěnách, pod stromečkem betlém. Tatínek s dědečkem vesele pokuřují dýmky a vůbec se neohlížejí na zdraví svých ratolestí a svoje vlastní. Tady se po staročesku hazarduje se zdravím a já se mám nad tím veselit a šťastnit. Nikdy. Rád bych ovšem upozornil tvůrce této vánoční zdravice na čas, kdy ještě nebyl na světě a proto o oné době překypující politickými agitkami patrně jen něco málo slýchával. Velmi dobře si onu dobu dokážu připomenout, Tehdy byly z Ladových obrázků odstraňovány křížky na kostelních báních, řada obrázků nebyla vůbec publikována a Ladův měsíční kalendář doznal výrazné ateistické proměny. Ze všech měsíců, lednem počínaje a prosincem konče, byli odstraněni jejich svatí patroni a na uvolněná místa v rámečcích ve středu obrázků byly vtěsnány Ladovské minikytičky. Kalendář mám dodnes schovaný.
Jinak je tomu s obrázkem s americkým kýčem. Na fotografii leží na břiše nahatý postarší muž se santovskou čepicí a na nohou má santovské boty. Tak takové kýče, soudruhu odesilateli této zdravice, takové americké kýče nikdy. Jen poznamenám, že jsem na svých mnohaměsíčních pobytech v USA nikde nahatého sanťáka neviděl. Vídal jsem je důstojně procházet ulicemi a dobrácky zvát do přeplněných obchodů, vídal jsem santovské čepice na spoustě hlav pomazaných i holohlavých, vídal jsem nepřeberné množství krásných vánočních i chanukových blahopřání a bez problémů jsem pod americkým stromečkem slavil jak českého Ježíška, tak na druhý den po ránu Santa Klause co mi nadělil sladkosti do pytlíku ve tvaru válenky.
Jako správný Čech jsem pro hájení a držení našich českých kýčů. To by tak hrálo, aby nám vládl cizí kýč. Ve vzduchu už poletuje imperialistický, ale ten jsem odehnal. Jen mi to mimoděk zase připomnělo plakáty s americkou mandelínkou bramborovou co hryzala naše české bramborové pláně a nebo alegorické vozy co projížděly jihlavskými ulicemi po májovém průvodu, kde odulí američtí bankéři ve fracích a cilindrech s americkou vlajkou rdousili ubohé dělníky černé pleti.
Tak vidíte, co s člověkem nadělá jedno jediné emailové vánoční přání. Jedno vánoční pozdravení s americkým kýčem a moje sedmdesátiletá krátká paměť se míní rozletět do nekonečna. Jen mi ještě dovolte letmé ohlédnutí za jedním z tvůrců českého betlému z české chlebové střídy, na českého sochaře Šlezingera z Jihlavy, co po českém poúnorovém soudním procesu pracoval v českém koncentráku při českých uranových dolech pro tehdejší nejmenovanou velmoc, jinak jedinou záštitu světového míru. A já tou dobou tajtrdlíkoval v české škole před novoroční ryze českou jolkou a vůbec nic netušil...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)