Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
15.5.: V jihlavské zoologické zahradě se narodil dikobraz palawanský

15.5.: Festival Hudba tisíců Mahler Jihlava 2021 zahájí koncert Symfonie č. 7 v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava a dirigenta Marka Štilce

14.5.: Z policejního deníku: policisté chytili zloděje dlažby; krádež notebooku a dalších věcí z auta; opilci skončili na záchytce

14.5.: Výstava Vladimír Kiseljov – Bratři vášně: Wagner – Bruckner - Mahler v Jihlavě u příležitosti 110. výročí úmrtí skladatele Gustava Mahlera

14.5.: Na silnici I/38 u Havlíčkova Brodu začne oprava kanalizace odvodnění

14.5.: Linka 155, která zachraňuje životy, slaví svůj den. Na Vysočině loni záchranáři přijali více jak 87 tisíc tísňových volání

14.5.: Dominanta Karlova náměstí v Třebíči bude do konce října zrekonstruovaná

13.5.: Z policejního deníku: recidivista s komplicem kradli mobily; nález munice z druhé světové války; krádež kola

13.5.: V Předíně zbourají most, doprava povede po provizorní komunikaci a řízena bude kyvadlově

13.5.: U Svatého Kříže na silnici I/38 se stala tragická nehoda, silnice již je plně průjezdná

13.5.: Svatojánská pouť na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou pod širým nebem

13.5.: Pelhřimovské muzeum rekordů má ve sbírkách další přírůstek - půlmetrákový kuchyňský nůž

13.5.: Lávka z Polanky v Třebíči typu Bailey Bridge do šrotu nepůjde

13.5.: Celníci na Vysočině zajistili přes 26 tisíc cigaret bez platné tabákové nálepky

12.5.: Zfetovaný opilec z Hrotovic za jízdu v nepříčetnosti, při níž u Stonařova zmrzačil dva lidi, dostal šest let

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 27.1.2010
A to je ta krásná země...
lověk pookřeje. A nechybí ani úsměv na tváři. Mezi anglickým textem pojednou pár českých slovíček. Taková přívětivá větička - vítáme vás. A pod ní už jen Welcome a zase jen a furt anglický text. Inu, Czechoslovak Genealogical Society International. A nelze opomenout ani obrázek na titulní stránce tohoto útlého a úsporného leporelka. Bodrá krojovaná česká holčina s dřevěnými hráběmi pohrabává posečené pole kdesi na Kolínsku.
Soudě podle krajiny bez kopečků a s řadou topolů na horisontu. Opodál jiné děvče sbírá klásky. Ani zrno na zmar. To se v našich zemích traduje od nepaměti. Nejdříve jen ústním podáním, později hesly na titulních stránkách všech novinových plátků v naší bývalé ČSSR. A nesmím zapomenout ani na koňský potah se žebřiňákem. Obrázek nakreslil Mikoláš Aleš v roce 1901, kdy o traktorech a sklizni obilovin kombajny neměl nikdo ani tušení. Proč to vlastně uvádím. Máme 21. století. V naší zemi už nehrabeme, alespoň ne hráběmi. Kroje jsou také vidět jen folklorních festivalech. Titulní list by si zasloužil obrázek ze současnosti. Realisticky nebo romanticky, to už je jedno. Je co ukazovat. Je čím se pochlubit. To platí i pro ty, kdož se rozhodnou využít služeb organisace sestavující rodokmeny těm, jejichž kořeny zapustily v naší hlíně. V Čechách, na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku. Autor publikace to rozepsal ještě podrobněji, pro Bohemian [Czech], Slovak, Moravian, German-Bohemian [Bohmisch], Hungarian, Jewish, Rusyn a Silesian. Tak viva vida, co nás tady bylo. Já osobně, shodou osudového okamžiku, patřím mezi Czechisch, ale jeden můj přítel je evidentně Bohmisch. Musím mu to povědět. Určitě bude překvapen, on pořád zdůrazňuje, že je jihlavský Němec.
Nějak se ne a ne odpoutat od domova. Třeba jen prstíčkem po papíru. Zase nakukuju do dalšího drobného výtisku českého domečku v Balboa parku v San Diegu. Před pár týdny jsem tam rovnal ve větru naši českou vlajku. A taky slovenskou. Vítr je tam zamotal. A taky jsem před časem uvedl na Regionalistu, že v onom propagačním výtisku je zatraceně hrubá chyba - Václav Kraus of President Czech Republic. Of of ci uf uf. Ale já se tentokrát probíral ještě dalšími několika odstavečky. A co čert nechtěl. Prvním presidentem ČSR byl plným jménem Tomas Garrigue Masaryk a o vznik samostatného státu se vedle něho nepřičinl Generál Miloš Štefánik, ale pokud je nám všem známo, ano je známo, Milan Rastislav Štefánik. Ten Miloš mi připodobnil jiného generála, tajemníkového Milouše Jakešovýho, který se ovšem nepřičinil o nic a ještě s ním byla nakonec legrace. Ale čtěme dál, tiskařům vypadlo pár písmenek, Jan Kollar se vždy psal s dvěma "l", totéž v případě Gregora Johanna Mendela, Johann se vždy psal s dvěma "l", totéž v případě Gregora Johanna Mendela, Johann měl vždy dvě "n", ale to se může stát v každé knize. Na jediném nevelkém lístečku papíru by se to ale stávat nemělo. A pojďme dál, Alois je od narození Jirásek a nikoliv Jerásek a známý malíř Otokar Mařák byl od narození Julius, leda že by měl stejně úspěšného bratra někde v cizině a u nás doma se o tom nevědělo. Mám výhrady i k básníkovi Karlu Čapkovi, já v něm spatřuji především výtečného spisovatele a stejně úspěšného dramatika a mezi světoznámými hudebními skladateli postrádám jedno jméno, a zvláště v tomto jubilejním roce by tam rozhodně nemělo chybět, jméno Gustava Mahlera. Určitě je znám víc, než Rudolf Friml, u něhož je v závorce uvedeno Rose Marie, zatim co Mahlerovi by závorkám nestačila celá jedna stránka. A co vidím ještě, spíš nevidím. Tuším. Jsem o tom dokonce přesvědčen. Proč by uvedený lístek nemohl být opatřen českým a anglickým textem. Ať se návštěvníci podívají, jak u nás doma píšeme, a Češi, ať tady v tom příšeří pookřejí, když už personál česky neumí ani slůvko. A potom ta mapka naší republiky a to naše hlavní město Prague. Prague, jaka Prague. My máme Prahu, píšeme Praha, a to Prague bych dal do závorky. Alespoň já bych to tak udělal. Pro mne je Praha Prahou, to máte marný... A teď mi dovolte, abych si s chutí zapěl a trošičku se nadmul. Jsem Čech a my Češi, my Prahu nedáme, radši ji... Ale to už přeháním. A tak raději končím a všem vám doma nepřeji žádnou kalamitu mik, mik, mik...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)