Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
16.5.: Z policejního deníku: zloděj ukradl z aut nářadí; rozbitá výloha; opilý osmnáctiletý řidič boural

15.5.: V jihlavské zoologické zahradě se narodil dikobraz palawanský

15.5.: Festival Hudba tisíců Mahler Jihlava 2021 zahájí koncert Symfonie č. 7 v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava a dirigenta Marka Štilce

14.5.: Z policejního deníku: policisté chytili zloděje dlažby; krádež notebooku a dalších věcí z auta; opilci skončili na záchytce

14.5.: Výstava Vladimír Kiseljov – Bratři vášně: Wagner – Bruckner - Mahler v Jihlavě u příležitosti 110. výročí úmrtí skladatele Gustava Mahlera

14.5.: Na silnici I/38 u Havlíčkova Brodu začne oprava kanalizace odvodnění

14.5.: Linka 155, která zachraňuje životy, slaví svůj den. Na Vysočině loni záchranáři přijali více jak 87 tisíc tísňových volání

14.5.: Dominanta Karlova náměstí v Třebíči bude do konce října zrekonstruovaná

13.5.: Z policejního deníku: recidivista s komplicem kradli mobily; nález munice z druhé světové války; krádež kola

13.5.: V Předíně zbourají most, doprava povede po provizorní komunikaci a řízena bude kyvadlově

13.5.: U Svatého Kříže na silnici I/38 se stala tragická nehoda, silnice již je plně průjezdná

13.5.: Svatojánská pouť na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou pod širým nebem

13.5.: Pelhřimovské muzeum rekordů má ve sbírkách další přírůstek - půlmetrákový kuchyňský nůž

13.5.: Lávka z Polanky v Třebíči typu Bailey Bridge do šrotu nepůjde

13.5.: Celníci na Vysočině zajistili přes 26 tisíc cigaret bez platné tabákové nálepky

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 4.1.2010
Nedělní chytání lelků
Rozednívá se. Otevírám oči a přemýšlím. Občas se to hodí. Přemýšlení je dobrá věc. Určitě se hodí trošku přemýšlet, než hodně pracovat. Králíci z klobouku sice říkají, že práce šlechtí. To jo, leda tak králíky. Lidi huntuje. Co si budem povídat. A protože povídat si při rozednění není s kým, rozhodl jsem se po krátkém přemýšlení, že dneska budu lelkovat. To je taková bohulibá činnost. Nedělá to rámus, nikoho to neruší, a člověk si přitom užije. Nezbytnou součástí je ale chytání lelků. Takovej lelek nepřijde sám. Musí se chytnout. Vono jich kolem nás běhá spousta, na první pohled je jeden jako druhý, ale pozor, není lelek jako lelek. Mezi nima je spousta takových, co se jen tváří, že jsou lelci. Řeknete si, to je on. Chytnete jej. A najednou lelkujete někde na pracáku ve frontě a než se vzpamatujete, je konec lelkování. Jdete konat do fabriky...
Na lelky se musí chytře. Jdete kolem něj a děláte jakoby nic. Ahoj lelku. Tak co je dneska novýho. A než stačí lelek odpovědět, obrátíte hovor třeba na čelní stránku novin. A lelek je váš. Tam se dá lelkovat odshora dolů a zase nazpátek. Obyvkle tam o nic nejde. Vše je rok co rok při starém. Starý rok se obvykle nevyvedl a nový rok se slibně rozjíždí. Jak také jinak. Když člověk lelkuje, jde všechno samo sebou. Dalo by se říct, že lelkování je neomezeně dlouhá doba, kdy se vaše duševno raduje s vaším tělesnem. Při tom se dá jak ležet, tak stát. Dá se i pocházet. Nejvhodnějším prostředím je lesopark. Nebezpečné je přecházet s lelkem přes ulici. Žádný lelek není ostražitý. Na lelka se můžete spolehnout jen při lelkování. V tom čase vám nehrozí nic. Na ulici lelkovi také nic nehrozí, ale vás může přejet auto. Na to, prosím, dávejte dobrý pozor. Stejně tak pozor při lelkování za volantem. Nezapomeňte, že lelek za vás neřídí. On se tak jenom tváří. A neštěstí, to nechodí po lelcích, ale po lidech.
Přiznám se, že dneska jsem si krásně polelkoval. Americké ulice jsou při rozednění liduprázdné. Chodníky nejsou děravé, jako tam u nás doma a po trávnicích se dá chodit jako po kobercích. Člověk si může lelkovat před každým domkem. Je nad čím lelkovat. Všechno kvete. Muškáty rostou venku na záhonech, asparagusem jsou porostlé celé stráně a ovocné stromy rostou ve velkých květináčích. Pravý opak toho, co je u nás doma. Muškáty máme za oknem v květináčích, asparagus na poličce v kuchyni a stromy venku na zahradě. Ono chytnout amerického lelka byla stejně náhoda. Před lety jsem tady chodil kolem jedné zahrádky a tam měli na květinovém záhoně zmačkaný list papíru. Den, dva, celý týden si toho nikdo nevšiml. Jen já a můj český lelek. Americkému lelkovi to bylo patrně fuk. A nebo byl někde u barového pultu. Letos tam papír už nebyl. Konečně, po třech letech lecos odnese čas a nebo vít do zahrádky k sousedům...
A nakonec jednu zajímavost. Jdu si s lelkem po okraji zátoky, kde jsou krásně vyvedené asfaltové a betonové chodníky pro lelkující obyvatele San Diega. Koukám, pokukuju, čučím po pelikánech, tajně po holkách, kroutím hlavou nahoru a dolu, aby mi nic neuniklo, a co nevidím - novou dopravní značku. U nás doma je neznámá. Je kulatá, červeně orámovaná a uprostřed bílého kruhu je přeškrtnutá hořící cigareta. A hned vedle ní je velký betonový odpadkový koš. Pro kuřáky, kteří chtějí pokračovat v cestě. Byť jsem si krásně lelkoval, na okamžik mě lelek opustil. Nemohl jsem uvěřit neuvěřitelné realitě. Lelkovat na čistém vzduchu bez cigaretového kouře byla pohodička. Pošušňáníčko pro každého lelka, ať z Čech nebo z Ameriky. To už se mi dlouho nestalo, abych ten den tak nádherně prolelkoval. Takovou značku by magistrát mohl vyvěsit na Heulose. Pro jihlavské lelky. Moc se za to a za ně přimlouvám.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)