Husitské bouře a násilnosti se Jihlavě vyhnuly, neboť do té doby byla vždy baštou katolíků stojících věrně na straně císaře Zikmunda. Snad právě proto se dočkala oné pocty, že byla vybrána jako místo závěrečných jednání mezi stranou katolickou a podobojí, ze kterých vzešla a dne 5. července 1436 byla slavnostně vyhlášena tzv. basilejská kompaktáta a císař Zikmund byl přijat za českého krále. Řada vzácných hostů obývala nepochybně tou dobou i zdejší klášterní prostory a chrám Nanebevzetí byl svědkem nejedné slavné mše svaté.
Podle listu z 6. dubna 1449 byl kvardiánem Niclos, za kterého se u městské rady přimlouval sám český a polský provinciál Mikuláš z Krnova a prosil městskou radu, aby byla klášteru a jeho bratřím nápomocna.
Listinou ze dne 23. srpna 1485 se obrátil konvent minoritů na jihlavskou obec ve věci směny louky "yn Spararrn", dnes vrch Rudný u Zborné, za městský rybník u Dörfleins, u Vísky. Její polohu nikdo přesně neurčil. Mohlo by jít o malou osadu, vísku, snad pět gruntů, která stávala v minulosti při jedné z frekventovaných cest z Jihlavy do Rančířova, v místech bývalého Sieglova dvora. Místo se nazývalo Stangendorf (Tyčkovitá ves, ves obehnaná tyčkovými ploty, ves útlá jako bidlo) a adresář z roku 1826 uvádí Stengendorfgasse, dnes ulice Na bělidle. Tady se nacházelo hned několik rybníků coby pozůstatků po blízké důlní činnosti a později tady byla zřízena cihelna. Jeden z rybníků se pak nazýval Cihlářský. Stejně tak mohlo jít o domky cihlářů, vísku, při cihelně na Panenském předměstí, v jejíž blízkosti se ve vytěženém prostoru nacházel rybník.
O dva roky později, 20. července 1487, odkázala jihlavská měšťanka Eliška z Petrovic, vdova po Jacobu Paurhanczovi, zdejšímu klášteru ves Rosice. Další majetek, tentokrát část řeky Jihlavy zvanou "Helbyer", zakoupili správcové kostela z nadání vdov Fuxkramerové a Margarethy Walherové určeného pro klášter.
Významným pro minoritský klášter a kostel bylo budování předměstí před bránou Matky Boží, zvané Panenské. Nejdříve došlo v průběhu let 1508 - 1509 na přestavbu vlastní brány a následujícího roku už počaly vyrůstat první domky, především řemeslníků. Radost z příchodu nových věřících, jak se později ukázalo, však netrvala dlouho. Tou dobou byl kvardiánem Valentin a klášteru se dařilo jistě dobře, když si mohl například zakoupit úrok na jednom z domů v ulici Matky Boží, který patřil Michaelu tkalci a jeho ženě Lidmille, za nemalý obnos 20 kop grošů českých. Uvedená listina je datována 20. října 1518 a kupující byl zastoupen správci Bratrstva sv. Anny při tomto klášteře. Stejnému příjemci t. j. Bratrstvu sv. Anny a Těla Božího byl roku 1521 určen dar 200 zlatých uherských od Markéty Krebsové na konání čtvrtečního procesí s Tělem Kristovým.
Roku 1522 počal kázat v Jihlavě luteránský kazatel Pavel Speratus a zakrátko se takřka celé město stalo luteránským. Nic nepomohly ani důtky, ani nařízení krále Ludvíka městské radě, aby byl Speratus vykázán z města a předveden před biskupa. Luterství si dál razilo cestu doprovázeno sociálními nepokoji a bouřemi za účasti jihlavských cechů.
Do jednoho takového "velkého reptání", jak uvedl kronikář Leupold, které propuklo po velké povodni 5. října 1520, zapojil se rovněž minoritský kvardián Hans Hoffman. Nelze se proto divit, že byl krátce potom odvolán minoritským kustodem pro Moravu. Episodu popisu Frant. Hoffmann v Listech a obrazech z minulosti Jihlavy.
Pozastavit se nemůžeme ani nad další nepříjemnou událostí pro město, když král Ludvík se při jedné z cest Jihlavě záměrně vyhnul a následně pak město obdrželo od moravského zemského sněmu důtku. Prý bylo tehdy nakaženo morem. Skutečným důvodem byla neposlušnost městské rady, která odmítala Speratovo vyhnání, byť jí bylo vyhrožováno ztrátou hrdla a statků.
Zdejší klášter zůstal i nadále pod správou minoritů, navzdory valem ubývajícímu počtu věřících. Potom přišla další velká pohroma. V roce 1523 zachvátil město zhoubný a dosud největší požár v jeho dějinách. Tehdy doslova lehlo celé popelem.
Luteránství však neustupovalo. Počínaje rokem 1524 se začala při křtech užívat němčina místo latiny a totéž v roce 1525 postihlo i vlastní bohoslužby, při kterých bylo podáváno podobojí. Doba nejistá a pohnutá zavdala příčinu k tomu, že se klášter dne 7. července 1525 rozhodl pro úschovu všech svých klenotů na radnici. Předání bylo provedeno za přítomnosti nejmenovaného kvardiána, dvou bratří a dvou kostelních správců. Podle Müllerova zápisu z roku 1865 zde bylo potvrzeno přijetí 12 různých klenotů. Teprve rok 1527 přinesl podle kronikářů jisté uklidnění a následně vypuzení posledního luteránského kazatele Vojtěcha Crucingera z Jihlavy.
- pokračování ve středu 11. června -