Průvodce Brtnicí u Jihlavy z roku 1925 uvádí:
Lípy Svobody na náměstí Svobody byly slavnostně zasazeny tělocvičnou jednotou Sokol dne 13. dubna 1919 a dány do ochrany Okrašlovacího spolku. Jelikož uschly, nahrazeny jinými. Též dvanáct lip v trojúhelníku za hřbitovy, kde bylo neúhledné pusté místo, vysázel roku 1915 Okrašlovací spolek v upomínku na světovou válku. Zde konána oslava při dosáhnutí státní samostatnosti. Místo bylo určeno pro pomník padlých. Tento, znázorňující ženu s dítětem, očekávající mužův návrat, umístěn po dlouhých poradách u farního kostela a slavnostně odhalen 26. října 1924.
Podobnou událost kronikář zaznamenal v Mirošově:
Slavnostní zasazení Lípy svobody se konalo na návsi 25. května 1919. V trojúhelníku návsi mezi cestami proti domům č.11 a 26. Slavnosti se zúčastnilo množství lidí a školní děti, mezi nimi se vyjímaly bíle oblečené družičky. Správce školy v proslovu pojednal o osvobození našeho národa a v závěru byly zazpívány národní hymny. Amatérští fotografové zachytili průběh slavnosti na svých fotografiích.
Další sázení památeční Lípy svobody v Rounku u Vyskytné nad Jihlavou nám nezaznamenal tamní kronikář, ale celou oslavu nám barvitě přiblížil redaktor Jihlavských listů dne 14. 5. 1920:
Den 1. května 1920 nevymizí z paměti zdejších ba i okolních Čechů bohdá nikdy. Přičiněním rounecké a německo -vyskytné mládeže a dorostu vsazena byla ve zdejší obci právě uprostře "lípa svobody". Jako vždy, když se jedná o českou věc a českou menšinu, ukazovali mírumilovní naši spoluobčané druhého jazyka svou lásku k nám Čechům, tak i tentokráte v plném světle. Aby přišedší cizí hosté neměli kde se shromážditi, odepřel hostinský propůjčiti svou hospodskou místnost nejen pro den, ale i pro večerní obmýšlenou taneční zábavu. Sám starosta obce, vida, že sázení překaziti nemůže, všemožně se přičiňoval o to, aby vssazena byla někde v zákoutí na konci osady. Všechny tyto překážky přemoženy a slavnost konána. Odpoledne shromáždili se Čechové v hojné počtu z celého okolí do zahrady p. koláře Vacka, kde pro pohodlí zřízeny lavice a stoly. Když přišli hudebníci, seřadil se průvod. V čele nesen nár. prapor, za ním dívky v hojném počtu v malebných nár. krojích nesly lípu, ozdobenou praporky, a za nimi ostatní průvod v úplném pořádku kráčel za zvuku hudby a zpěvu nár. písní k určenému místu. Zajímavý pohled byl na kyselé tváře milých spoluobčanů, již obsadili kde jaké okno, kudy se průvod bral. Na místě po uvítání účastníků ujal se řeči předseda nár. výboru farnosti p. Kubát, učitel z Hlávkova, jenž objasnil příčinu a význam slavnosti. V řeči své byl vyrušován troubením na pastýřskou troubu, smíchem a pískáním nastrojeným v protějším německém statku. Nedali si naši milí sousedé ujít přece tak vzácnou příležitost ukázati pověstnou svou "nadkulturu" a vyvýšenost. Lípa vsazena za velebné naší nár. hymny, již všichni přítomní s obnaženými hlavami nadšeně zapěli. Po přednesu básně k uctění presidenta sleč. Kopečkovou zakončena slavnost zpátečním průvodem do zahrady p. Vacka, kde v družné zábavě setrváno až k večeru, kdy hlavně mladší účastníci šli s hudbou do sousední Ježené, kde mohli míti taneční zábavu.
Tolik událost sázení Lípy svobody v Rounku. Dnes není po památečním stromě ani památky. Zůstal jen jediný fotosnímek, na kterém je lípa zachycena. Přišel 15. březen 1939 a místní němečtí občané se rozhodli strom pokácet. Dejme však slovo německému kronikáři Sieglovi, který celou událost zaznamenal do obecní kroniky tehdejší Německé Vyskytné, dnes Vyskytné nad Jihlavou. V doslovném překladu se uvádí:
15. 3. K ránu opustili hosovští a někteří z Vysoké a při rozednění také rounečtí Sieglův mlýn a Rantířov a vrátili se domů. Když se rounečtí vrátili domů, shromáždila se celá vesnice na ulici před českou "lípou svobody". Pak byli přivedeni Češi, kteří r.1919 zasadili "lípu svobody". Měli nyní poraziti jimi zasazenou provokační lípu. Poněvadž se zdráhali, bylo jim dáno 5 minut na rozmyšlenou. Před jejím uplynutím pak přece odhodlali strom porazit a rozřezat. Zatím co Němci zpívali nadšeně německou hymnu a Horst Wesselovu píseň, titíž Češi, kteří před 20 lety zasadili svou hrdou Lípu svobody, konali zajisté pro sebe velmi smutnou práci : Kníže, Krejčí a Vacek. Pak se shromáždili mladíci kolem vlajky s hákovým křížem a pochodovali ve spořádaném útvaru do Nového Rounku, do Vyskytné, pak ale do Jiřína. Tam mají k vyřízení nějaké účty z 13. t. m. a také je vyřídí.
Jak zavzpomínal později jeden z rouneckých občanů, surově byl zbit listonoš a řada dalších Čechů v Jiříně, především tamní řídící učitel Josef Švec.
Tragický případ kácení Lípy svobody v Rounku, kácení památečního stromu, nemá patrně v našem regionu obdoby a měl později závěrečnou dohru po osvobození naší vlasti v květnu roku 1945. Ale život šel dál. Dnes stojí v Rounku nová Lípa svobody vysazená slavnostně 28. dubna 1946.