Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
16.2.: Vyšla kniha Víra, zbožnost, mecenát - Páni z Ronova a Přibyslavi a církev ve středověku

16.2.: Přednáška Společenský život hmyzu v muzeu v Humpolci

16.2.: Jana Bojanovská provede zájemce výstavou Františka Mořice Nágla v jihlavské galerii

16.2.: Filmový klub v Jihlavě uvede celovečerní dokument Koudelka fotografuje Svatou zemi

15.2.: Vysočinská záchranka má nové vozidlo pro mimořádné události a velké nehody

15.2.: Valentýnské odpoledne s čokoládou v Pelhřimově lákalo malé i velké

15.2.: V poslední době se šíří výhrůžné e-maily, policie občany nabádá, aby nic neplatili

15.2.: V Národním domě v Třebíči vystoupí Lenka Slabá s rodinnou kapelou

15.2.: Přednáška o tmě jako ohroženém druhu v muzeu v Jihlavě

15.2.: Nemocnice v Třebíči má nový přístroj na rozbíjení ledvinových kamenů

15.2.: Na úzkokolejce v Kamenici nad Lipou vykolejil vlak

15.2.: Masopustní veselice v Okříškách již v sobotu 23. února

15.2.: Kriminalisté objasnili sérii vloupání do chat na Pelhřimovsku

14.2.: Výstava ve Světlé nad Sázavou přibližuje svatby v proměnách času

14.2.: Výstava s titulem Sudý svět fotografky Mirky Hedvábné v muzejní kavárně v Jihlavě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Glosy Iglau.cz:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Až se zima zeptá, co jsme dělali v létě...
Sdílet článek
Co mají společného neschválení injekce z veřejných peněz na záchranu amerických finančních institucí - kterou zamítli v pondělí v kongresu Bushovi republikáni - nedělní nebývale vysoké volební zisky populistů v Rakousku a truchlivá nálada ve Světlé nad Sázavou po oznámení propuštění dvanácti stovek místních sklářů? Zdánlivě nic. Jenže svět se nám opět mění před očima a tak zde vše nějak souvisí se vším! Všechny tři události totiž mají společné jedno - moderní člověk zpohodlněl a ztratil pud sebezáchovy. Domnívá se, že naseká-li dluhy, někdo je za něj vždy zaplatí. Je přesvědčen, že jeho vlastní bezpečí zajistí namísto osobní aktivní akce kýmsi zařízené odklizení nepohodlných spoluobyvatel kamsi daleko a současně míní, že výše a pravidelnost jeho výdělků je jeho svatým nedotknutelným právem, které proň musí vždy a za všech okolností na okolí vynutit všemohoucí stát, obec či kraj...
Nicméně současná nastupující krise je pouze logickým a ostatně už léta očekávaným zlomem, který podle všech zákonů ekonomiky musel jednou nastat. Již antické národy dobře věděly, že po tučných letech vždy přicházejí léta hubená a zase naopak. Proto rozumný hospodář v letech blahobytu svoje přebytky ukládal na setbu a horší časy namísto toho, aby okázale hodoval - či se nedej Bože dokonce ještě i zadlužoval.
Ovšem přesně naopak se chovali Evropané v posledních desetiletích. I u nás vesele rostou státní výdaje, lidé "hodují" a zadlužují se a namísto investic do sebe a svého osobního růstu ze svých pravidelně stoupajících výdělků jen po celá léta o něco více tloustnou...
A tak nyní náhle přichází zima, která se leckoho z nás zeptá, co jsme dělali v létě. "Opalovali jsme se a po litrech pili Martini," odpoví rozpačitě většina tuzemců s lítostivým pohledem na prázdné uhláky u studených kamen. Protože namísto drobných, leč trvalých investic v blahých časech hospodářského růstu do svéprávnosti lidí, do jejich vzdělání, tvůrčích řemesel či samostatných živností jsme utápěli miliardy od daňových poplatníků do pozemků, infrastruktury a daňových úlev pro zahraniční montovny v průmyslovém sektoru, jemuž odborníci předvídali útlum již před deseti lety.
A tak se stalo, že živnostník na vlastních nohou je dvacet let po pádu komunismu v této zemi lovnou zvěří pro byrokraty všeho druhu, s vyhlídkou minimálního důchodu či trapné korunové almužny v případě těžší nemoci, zatímco manuální zaměstnanec kterékoli zahraniční montážní linky na cokoli je váženým občanem, který dokonce ani nemusí osobně platit daně a sociální či zdravotní pojištění. To vše totiž zcela bez jeho přičinění a vědomí automaticky dělá mzdový účetní, placený ovšem nikoli jím, ale jeho zaměstnavatelem! Přičemž ještě další a další výdobytky mají ti, kteří nic neumí, nic se učit nechtějí a hlavně se o nic nestarají...
A tak v naší zemi ani za dlouhých dvacet let nevznikl silný střední stav samostatných svobodných lidí nejrozmanitějších profesí a schopností, kteří by byli schopni se o sebe postarat v každém počasí a době. Člověk tvůrčích schopností, přijme-li svobodný životní styl, se tu stává podivínem, od něhož je třeba se držet raději dál. Nedostane dotaci ani daňovou úlevu, vše si musí platit sám - dopředu a bez jistoty jakéhokoli budoucího výdělku - a ještě jej za to stát svazuje byrokratickou kazajkou, minimální daní, zvyšujícím se pojištěním či nerovnoprávným méněcenným postavením v řadě oblastí.
Kolik lidí žehrajících nad třicetikorunovými poplatky u lékaře tak například ví, že žádný privátní lékař v této zemi nemá v případě, že sám onemocní, pražádný nárok na jakékoliv nemocenské dávky? Kolik zaměstnanců, lamentujících dnes a denně nad zvyšujícím se důchodovým věkem vůbec tuší, že malíř, herec, spisovatel či novinář na volné noze nedostane starobní - a už vůbec ne invalidní - pensi až do své smrti (pokud si ovšem dobrovolně a zcela sám neplatí měsíc co měsíc aktivně nemalé nepovinné sociální pojištění)?
A asi i proto tu nějak stále nevidět zástupy Billů Gatesů, Milošů Formanů či Josefů Sudků a neslyšet ruch rodinných dílniček či zvonky na dveřích neasijských, v pátek i svátek stále otevřených novosecesních krámků. To bychom se totiž té krise ani zdaleka tolik bát nemuseli...
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je 17. únor
(4. únor kalendáře iuliánského)
• 2019 rok křesťanského letopočtu
• 7508 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 17. 2.:
Neděle Devítník
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 4. 2. (17. 2.):

  Další glosy:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: