Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
1.10.: V novoměstské nemocnici se starají nejen o tělo, ale také o duši

1.10.: V jihlavském domě Gustava Mahlera se představí fotograf Šimon Pikous

1.10.: Nejrychlejší česká parní lokomotiva projede v neděli Vysočinou, zastaví v Havlíčkově Brodě a ve Žďáře nad Sázavou

30.9.: Řidiči mohou od soboty využívat průtah Jaroměřicemi nad Rokytnou

30.9.: Z policejního deníku: opilý muž rušil noční klid; opilý řidič se řítil rychlostí 126 kilometrů za hodinu

30.9.: Výstava věnovaná náhradní rodinné péči v pelhřimovské nemocnici

30.9.: Rumun důsledné celníky neoklamal

30.9.: Podpořte žďárskou charitu v péči o umírající, přispějte do sbírky Koláč pro hospic

29.9.: Z policejního deníku: opilý muž poškodil dveře, opilý muž vyhrožoval skokem pod vlak, skončil na záchytce

29.9.: Při tradičním Koláči pro hospic na Třebíčsku letos můžete přispět na auto pro lékaře a hospicové sestry

29.9.: Největší táborská kočka Luena nevynechá jediný okamžik vhodný k očistě

29.9.: Na střechy nebo fasády v centru Jihlavy nelze instalovat fotovoltaické elektrárny

29.9.: Muž byl obviněn z trestného činu

29.9.: Muž a žena jsou obviněni z trestného činu

29.9.: Kde ptáci narážejí do skel? Zapojte se do pátrání

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Glosy Iglau.cz:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Až se zima zeptá, co jsme dělali v létě...
Sdílet článek
Co mají společného neschválení injekce z veřejných peněz na záchranu amerických finančních institucí - kterou zamítli v pondělí v kongresu Bushovi republikáni - nedělní nebývale vysoké volební zisky populistů v Rakousku a truchlivá nálada ve Světlé nad Sázavou po oznámení propuštění dvanácti stovek místních sklářů? Zdánlivě nic. Jenže svět se nám opět mění před očima a tak zde vše nějak souvisí se vším! Všechny tři události totiž mají společné jedno - moderní člověk zpohodlněl a ztratil pud sebezáchovy. Domnívá se, že naseká-li dluhy, někdo je za něj vždy zaplatí. Je přesvědčen, že jeho vlastní bezpečí zajistí namísto osobní aktivní akce kýmsi zařízené odklizení nepohodlných spoluobyvatel kamsi daleko a současně míní, že výše a pravidelnost jeho výdělků je jeho svatým nedotknutelným právem, které proň musí vždy a za všech okolností na okolí vynutit všemohoucí stát, obec či kraj...
Nicméně současná nastupující krise je pouze logickým a ostatně už léta očekávaným zlomem, který podle všech zákonů ekonomiky musel jednou nastat. Již antické národy dobře věděly, že po tučných letech vždy přicházejí léta hubená a zase naopak. Proto rozumný hospodář v letech blahobytu svoje přebytky ukládal na setbu a horší časy namísto toho, aby okázale hodoval - či se nedej Bože dokonce ještě i zadlužoval.
Ovšem přesně naopak se chovali Evropané v posledních desetiletích. I u nás vesele rostou státní výdaje, lidé "hodují" a zadlužují se a namísto investic do sebe a svého osobního růstu ze svých pravidelně stoupajících výdělků jen po celá léta o něco více tloustnou...
A tak nyní náhle přichází zima, která se leckoho z nás zeptá, co jsme dělali v létě. "Opalovali jsme se a po litrech pili Martini," odpoví rozpačitě většina tuzemců s lítostivým pohledem na prázdné uhláky u studených kamen. Protože namísto drobných, leč trvalých investic v blahých časech hospodářského růstu do svéprávnosti lidí, do jejich vzdělání, tvůrčích řemesel či samostatných živností jsme utápěli miliardy od daňových poplatníků do pozemků, infrastruktury a daňových úlev pro zahraniční montovny v průmyslovém sektoru, jemuž odborníci předvídali útlum již před deseti lety.
A tak se stalo, že živnostník na vlastních nohou je dvacet let po pádu komunismu v této zemi lovnou zvěří pro byrokraty všeho druhu, s vyhlídkou minimálního důchodu či trapné korunové almužny v případě těžší nemoci, zatímco manuální zaměstnanec kterékoli zahraniční montážní linky na cokoli je váženým občanem, který dokonce ani nemusí osobně platit daně a sociální či zdravotní pojištění. To vše totiž zcela bez jeho přičinění a vědomí automaticky dělá mzdový účetní, placený ovšem nikoli jím, ale jeho zaměstnavatelem! Přičemž ještě další a další výdobytky mají ti, kteří nic neumí, nic se učit nechtějí a hlavně se o nic nestarají...
A tak v naší zemi ani za dlouhých dvacet let nevznikl silný střední stav samostatných svobodných lidí nejrozmanitějších profesí a schopností, kteří by byli schopni se o sebe postarat v každém počasí a době. Člověk tvůrčích schopností, přijme-li svobodný životní styl, se tu stává podivínem, od něhož je třeba se držet raději dál. Nedostane dotaci ani daňovou úlevu, vše si musí platit sám - dopředu a bez jistoty jakéhokoli budoucího výdělku - a ještě jej za to stát svazuje byrokratickou kazajkou, minimální daní, zvyšujícím se pojištěním či nerovnoprávným méněcenným postavením v řadě oblastí.
Kolik lidí žehrajících nad třicetikorunovými poplatky u lékaře tak například ví, že žádný privátní lékař v této zemi nemá v případě, že sám onemocní, pražádný nárok na jakékoliv nemocenské dávky? Kolik zaměstnanců, lamentujících dnes a denně nad zvyšujícím se důchodovým věkem vůbec tuší, že malíř, herec, spisovatel či novinář na volné noze nedostane starobní - a už vůbec ne invalidní - pensi až do své smrti (pokud si ovšem dobrovolně a zcela sám neplatí měsíc co měsíc aktivně nemalé nepovinné sociální pojištění)?
A asi i proto tu nějak stále nevidět zástupy Billů Gatesů, Milošů Formanů či Josefů Sudků a neslyšet ruch rodinných dílniček či zvonky na dveřích neasijských, v pátek i svátek stále otevřených novosecesních krámků. To bychom se totiž té krise ani zdaleka tolik bát nemuseli...
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je 2. říjen
(19. září kalendáře iuliánského)
• 2022 rok křesťanského letopočtu
• 7511 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 2. 10.:
Sobota po neděli osmnácté po Svatém Duchu Sv. Andělů Strážných
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 19. 9. (2. 10.):
Mč. Trofimus, Savvatij a Dorimedont; mč. Zosima, poustevník; kn. Igor Černigovský
t. Kiriak, poustevník; mč. Petronie; ct. Theofan Milostivý
Ap. Jakub Alfeus; spr. Abraham, praotec a Lot

  Další glosy:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: