Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
14.10.: Řidiči projedou po silnici II/602 mezi Jihlavou a Pelhřimovem v úseku Strměchy–Olešná už ráno 16. října; rekonstrukce končí o dva týdny dříve

14.10.: Výstava věnovaná dvojici osobností české grafiky – Adolfu Absolonovi a Martinu Srbovi v jihlavském muzeu

14.10.: V kině Dukla v Jihlavě proběhne přehlídka německy mluvených filmů Das filmfest

14.10.: Plicní lékaři z Vysočiny odhalili v kraji 14 nemocných; Den otevřených ambulancí upozornil na smrtelnou nemoc – idiopatickou plicní fibrózu

14.10.: Opilí a zdrogovaní hříšníci za volantem

14.10.: Neznámý pachatel se v Lučicích na Havlíčkobrodsku vloupal do prodejny, způsobil škodu za třicet tisíc korun

14.10.: Na Telčsku a v Novém Městě na Moravě se opilci vlamovali do bytu ke známým

14.10.: Na Pelhřimovsku hořela výrobna dřevěných pelet, škoda je šest milionů korun

13.10.: Vzpomínky na Karla Gotta mohou Třebíčané zapsat ještě v pondělí

13.10.: V jihlavské galerii vystoupí Burkhard Beins; představí sólo na bicí

13.10.: V areálu nemocnice v Pelhřimově bude volné parkování třicet minut

13.10.: U Osové Bítýšky havaroval motorkář, těžce se zranil

13.10.: Neznámý pachatel sebral z auta ve Víru na Žďársku peněžensku s finanční hotovostí, osobními doklady i platební kartou

12.10.: Vyrážíte do Podyjí na kole? Tady je jednoduché desatero vstřícného chování k přírodě

12.10.: Přednáška o milostném obraze Salus Populi Romani

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Glosy Iglau.cz:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Bratři Mašínové (tentokrát ještě jednou)...
Sdílet článek
Na včerejší glosu o bratrech Mašínech jsem dostal tolik zuřivých emailů, že tentokrát odpovím souhrnně. Bylo mi leckým vyčteno, že prý hájím "vrahy". Mašínové, dle některých pisatelů, neměli tolik odvahy, aby stříleli po těch, kteří tu vládli, a tak prý svoje zločinecké sklony ukojili na obyčejných "pošťácích" či "pokladnících". Rovněž jsem byl upozorněn, že údajně nelze klást rovnítko mezi nacismus a komunismus. Dokonce jsem se setkal s tvrzením, že prý zde, v Československu, již na konci 40. let nepanoval válečný stav a tak prý byly vojenské akce bří Mašínů neomluvitelnými zločiny v době míru...
Připomenu, že když nic jiného, sami komunističtí pohlaváři, například Alexej Čepička, hovořili po Únoru opakovaně z tribun o tom, že "Československo i celý východní blok se nachází v ostré válce se Západem". Tedy zde válečný stav byl i podle komunistů samotných! Kromě toho však samozřejmě zdejší režim vykazoval veškeré atributy organisovaného státního teroru, včetně masivního vraždění, trvalého loupení soukromého majetku a plošné persekuce obyvatel. V důsledku čehož tvrzení, že snad Mašínové okolo sebe stříleli jako pominutí, zatímco v této zemi měl panovat blankytný mír, z továrních komínů, symbolů štěstí, se vesele kouřilo a socialismus u nás právě rozkvétal jako nádherná rudá růže, je v lepším případě nepochopením či neznalostí historie, v případě horším rovnou důkazem o závažném poškození rozlišovacích schopností mnohých našich spoluobčanů.
A tak si k oné často zmiňované střelbě Mašínů na "nevinné lidi" opět dovolím, prominete-li, ještě naposled malý exkurs do své vlastní rodiny:
Můj druhý děda, tedy táta mého otce, byl za II. světové války jako politický vězeň v Dachau. Pamatuji si, jak často vyprávěl, že když v roce 1945 spojenci rozbombardovali část lágru, tak se velké skupině nejen českých vězňů podařilo uniknout. Pomocí zbraní, rozházených v doutnajícím zbořeništi, se vězni prostříleli skrze zmatené stráže ven a nakonec se po mnoha dnech polomrtví hladem dostali až ke spojeneckým vojskům. V této skupině také byl, jestli si dědovo vyprávění dobře pamatuji, například i pozdější pražský kardinál Josef Beran, pozdější komunistický ministr a "lidovec" Josef Plojhar, pozdější zeť Gottwalda Alexej Čepička či rovněž pozdější litoměřický kardinál Štěpán Trochta. A teď si představme, že by dnes někdo tvrdil, že všichni tito lidé, kteří zcela jistě na svém útěku z lágru zastřelili nejednoho "obyčejného občana německé Říše", tedy "pošťáka", strážného či dozorce, byli zločinci... (Pravda, kdyby Adolf Hitler vyhrál nakonec válku, exemplárnímu "soudu" by bezpochyby nikdo z nich neunikl. Přičemž nepochybuji o tom, že u soudu by byl použit slovník stejný, jako v českých novinách po atentátu na Reichsprotektora i později po útěku bratří Mašínů, tedy, že šlo o "teroristy, neštítící se ani sprostých vražd".)
Nuže, a jaký je vposledku rozdíl mezi koncentráky v Dachau a v Československu? V obou neplatilo právo, v obou panovalo nucené otroctví, v obou život a smrt závisela na libovůli hrstky vyvolených, v obou byli jeho obyvatelé zbaveni všech občanských práv a svého soukromého majetku a oba koncentráky byly oploceny ostnatým drátem, střeženy samopaly a pojištěny hrdleními paragrafy polního soudnictví.
Snad jen jeden rozdíl by tu byl, a sice, že po 41 let neprodyšně uzavřený komunistický lágr zvaný Československo byl svojí velikostí, délkou trvání i - jak právě můžeme na probíhající diskusi o bratřích Mašínech vidět - právě obludným dopadem na stav duší většiny svých vězňů, o mnoho, o mnoho horší!
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je úterý 15. říjen
(2. říjen kalendáře iuliánského)
• 2019 rok křesťanského letopočtu
• 7508 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 15. 10.:
Pondělí po neděli dvacáté prvé po Svatém Duchu Sv. Terezie, panny
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 2. 10. (15. 10.):

  Další glosy:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: