Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.9.: Z policejního deníku: bouračka u Žatce; zaplacená kabelka nepřišla; krádež nářadí

27.9.: V Rouchovanech krátce po poledni utonul starší muž

27.9.: Mezi Světnovem a Škrdlovicemi vyroste ovocná alej

26.9.: České domácnosti významně ušetří za energie; ČEZ od října zlevňuje elektřinu i plyn

26.9.: V Pelhřimově zřejmě vznikne Národní basketbalové muzeum

26.9.: Kdy by důchodci neměli používat poštou zaslané roušky?

26.9.: Filmový klub v Jihlavě uvede v pondělí polský film Corpus Christi

25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Glosy Iglau.cz:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Veřejnoprávní teplé pelíšky...
Sdílet článek
Když jsem počátkem tohoto týdne opět po měsíci platil oněch povinných 165 korun za veřejnoprávní rozhlas a televizi, napadlo mne, že bych se tedy mohl překonat a podívat se, cože to za tyto vydřidušsky mámené peníze z mé peněženky vlastně dostávám. A tak mě napadlo po mnoha a mnoha měsících si pustit veřejnoprávní zprávy na ČT1. A nestačil jsem se divit...
Po několika minutách otravných koktavých monologů neesteticky vyhlížejících děv mne napadlo začít přepínat mezi vysílači (bydlím v centru Jihlavy a tak mám možnost přijímat jak signál "moravský", tedy z Javořice, tak i "český" z Hradce Králové, což jsem kdysi využíval pro sledování mutovaných podvečerních zpráv z regionů). A v tu chvíli jsem zjistil, že jihlavský divák má možnost sledovat veřejnoprávní zprávy prakticky pouze z Brna. Nu, ne že by mě nezajímalo, cože bude s brněnským hlavním nádražím, či kolik stojí chvojí na Zelném trhu. Ale za tohle povinně komusi platit? A tak jsem oprášil svoji šťouralskou minulost, vzpomenuv si přitom zároveň na svého času obvyklé poměry ve veřejnoprávním Českém rozhlasu, a jal jsem se prohlížet, kdože je pod různými pořady ČT podepsán. A hleďme: aspoň dle jmen v titulcích se zdá, že i Česká televize je za povinné peníze daňových poplatníků pohodlným útočištěm pro celé žurnalistické rodinky a příbuzné. Zda je díky tomu kvalitnější, neodvažuji se soudit, nicméně podle těch výseků zpravodajství, které jsem tam tento týden viděl, nevím, nevím...
A tak se opět po létech ptám zcela vážně politiků: Kdy konečně někdo najde odvahu ukončit postbolševický obyčej povinného placení jakýchsi "veřejnoprávních" médií? Je člověk, žijící v 21. století, natolik nesvéprávný, že potřebuje pod kuratelou zákona královsky živit (ať se mu to líbí či nikoli) v této zemi jednu rozhlasovou a jednu televizní společnost? Ať mi někdo z politiků (které ostatně také živím) vysvětlí, proč tyto dva české mediální molochy, které jsou nezřídka dobrým hnízdečkem zatuchlosti a neproduktivity, pseudointelektuálů, umaštěných dívčin, bratrstev a rodinných klanů či pořadů, za které by se mnohdy nestyděl ani sám Zelenka - neblahé paměti - nebyly už dávno privatisovány? K čemu prosím potřebuje svéprávný občan svobodné země v době internetu, satelitních kanálů či volné dostupnosti novin a agentur z kteréhokoli koutu zeměkoule jakoukoli tuzemskou televizní či rozhlasovou stanici natolik nutně, že je povinen ji ze zákona platit?
A tak dámy a pánové z českého parlamentu - tentokrát už opravdu vážně: Vyzývám vás, abyste se touto podivností konečně začali seriosně zabývat! Myslím, že i bez České televize a Českého rozhlasu lze žít, aniž by byl člověk o cokoli ochuzen. Minimálně každý z nás bude bohatší o 165 korun měsíčně!
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je 27. září
(14. září kalendáře iuliánského)
• 2020 rok křesťanského letopočtu
• 7509 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 27. 9.:
Neděle sedmnáctá po Svatém Duchu Sv. Kosmy a Damiána, mučedníků a patronů zemí Koruny české
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 14. 9. (27. 9.):
POVÝŠENÍ SVATÉHO KŘÍŽE PÁNĚ. Zesnutí Jana Zlatoústého. Den postní; povoleno víno a olej, ale bez ryby 1.Kor 1,18-24; Jan 19,6-11; 13-20; 25-28; 30-35

  Další glosy:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: