Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.6.: Sbírka skla, porcelánu a keramiky na zámku ve Velkém Meziříčí

24.6.: Z policejního deníku: žena která bourala, nadýchala přes tři promile; cyklista byl opilý

24.6.: V úkrytu kamionu se skrývali migranti, do návěsu se dostali zřejmě v Rumunsku

24.6.: Třiačtyřicetiletá žena z Pacova, po které policisté pátrali od 11. května, byla nalezena bez známek života

24.6.: Skalní stěna v ulici Mostecká v Jihlavě bude bezpečnější

24.6.: Na silnici I/23 u Vladislavi koncem týdne zmizí kyvadlově řízený provoz

24.6.: Jan Kodeš vstoupil v Pelhřimově do Rekordmanské síně slávy

24.6.: Fialovo znárodňování

24.6.: Dětské oddělení v jihlavské nemocnici obdrželo pro nejmenší pacienty dvacet nových monitorů dechu

23.6.: Závodník, který se v Jihlavě zranil při víkendovém závodu horských kol, zemřel

23.6.: Z policejního deníku: žena v jihlavské prodejně přišla o mobilní telefon, policisté žádají o pomoc svědky

23.6.: Policisté hledají svědky vážné nehody u Lísku a také cyklistu ve žluto černém dresu

23.6.: Pachatele vloupání přistihl majitel na místě činu

23.6.: Mladý řidič s vozidlem u Jihlavy havaroval, auto skončilo na střeše

23.6.: Meteorologové varují na Vysočině před požáry, silnými bouřkami a možnými povodněmi

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Glosy Iglau.cz:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Veřejnoprávní teplé pelíšky...
Sdílet článek
Když jsem počátkem tohoto týdne opět po měsíci platil oněch povinných 165 korun za veřejnoprávní rozhlas a televizi, napadlo mne, že bych se tedy mohl překonat a podívat se, cože to za tyto vydřidušsky mámené peníze z mé peněženky vlastně dostávám. A tak mě napadlo po mnoha a mnoha měsících si pustit veřejnoprávní zprávy na ČT1. A nestačil jsem se divit...
Po několika minutách otravných koktavých monologů neesteticky vyhlížejících děv mne napadlo začít přepínat mezi vysílači (bydlím v centru Jihlavy a tak mám možnost přijímat jak signál "moravský", tedy z Javořice, tak i "český" z Hradce Králové, což jsem kdysi využíval pro sledování mutovaných podvečerních zpráv z regionů). A v tu chvíli jsem zjistil, že jihlavský divák má možnost sledovat veřejnoprávní zprávy prakticky pouze z Brna. Nu, ne že by mě nezajímalo, cože bude s brněnským hlavním nádražím, či kolik stojí chvojí na Zelném trhu. Ale za tohle povinně komusi platit? A tak jsem oprášil svoji šťouralskou minulost, vzpomenuv si přitom zároveň na svého času obvyklé poměry ve veřejnoprávním Českém rozhlasu, a jal jsem se prohlížet, kdože je pod různými pořady ČT podepsán. A hleďme: aspoň dle jmen v titulcích se zdá, že i Česká televize je za povinné peníze daňových poplatníků pohodlným útočištěm pro celé žurnalistické rodinky a příbuzné. Zda je díky tomu kvalitnější, neodvažuji se soudit, nicméně podle těch výseků zpravodajství, které jsem tam tento týden viděl, nevím, nevím...
A tak se opět po létech ptám zcela vážně politiků: Kdy konečně někdo najde odvahu ukončit postbolševický obyčej povinného placení jakýchsi "veřejnoprávních" médií? Je člověk, žijící v 21. století, natolik nesvéprávný, že potřebuje pod kuratelou zákona královsky živit (ať se mu to líbí či nikoli) v této zemi jednu rozhlasovou a jednu televizní společnost? Ať mi někdo z politiků (které ostatně také živím) vysvětlí, proč tyto dva české mediální molochy, které jsou nezřídka dobrým hnízdečkem zatuchlosti a neproduktivity, pseudointelektuálů, umaštěných dívčin, bratrstev a rodinných klanů či pořadů, za které by se mnohdy nestyděl ani sám Zelenka - neblahé paměti - nebyly už dávno privatisovány? K čemu prosím potřebuje svéprávný občan svobodné země v době internetu, satelitních kanálů či volné dostupnosti novin a agentur z kteréhokoli koutu zeměkoule jakoukoli tuzemskou televizní či rozhlasovou stanici natolik nutně, že je povinen ji ze zákona platit?
A tak dámy a pánové z českého parlamentu - tentokrát už opravdu vážně: Vyzývám vás, abyste se touto podivností konečně začali seriosně zabývat! Myslím, že i bez České televize a Českého rozhlasu lze žít, aniž by byl člověk o cokoli ochuzen. Minimálně každý z nás bude bohatší o 165 korun měsíčně!
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je sobota 25. červen
(12. červen kalendáře iuliánského)
• 2022 rok křesťanského letopočtu
• 7511 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 25. 6.:
Pátek po neděli čtvrté po Svatém Duchu Sv. Viléma, opata Sv. Ivana, poustevníka
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 12. 6. (25. 6.):

  Další glosy:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: