Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.9.: Z policejního deníku: bouračka u Žatce; zaplacená kabelka nepřišla; krádež nářadí

27.9.: V Rouchovanech krátce po poledni utonul starší muž

27.9.: Mezi Světnovem a Škrdlovicemi vyroste ovocná alej

26.9.: České domácnosti významně ušetří za energie; ČEZ od října zlevňuje elektřinu i plyn

26.9.: V Pelhřimově zřejmě vznikne Národní basketbalové muzeum

26.9.: Kdy by důchodci neměli používat poštou zaslané roušky?

26.9.: Filmový klub v Jihlavě uvede v pondělí polský film Corpus Christi

25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Revue Iglau.cz:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Jihlavský folklor: pozapomenutá kapitola?
Sdílet článek
Jihlavsko je prakticky jediným regionem Vysočiny, který dodnes nemá svůj vlastní folklor. Pokusy naroubovat do této oblasti horácké zvyky ze sousedních regionů - například z Telečska či Žďárska - se setkaly s nezdarem a tak je hlavní město Vysočiny v této oblasti prakticky bez minulosti, bez tradic a bez kořenů.
Přesto bývaly doby, kdy na Jihlavsku folklor vzkvétal - oblast měla svůj specifický kroj, své písně a dokonce i svoje unikátní výrazné nářečí. Nikoli však v češtině. Již od 13. století se na Jihlavsku usazovali německy hovořící kolonisté - většinou těžaři stříbra - kteří zde počali budovat vsi a města, v nichž rychle zdomácněli.
S úpadkem těžby stříbrných rud se z bývalých důlních podnikatelů postupně stávali kupci a soukeníci, kteří se kromě každodenních starostí o své živnosti a obchody také stále více bavili. A tak ve středověku v Jihlavě vznikají tradice mistrovského zpěvu, divadla a své kořeny tu zapouští i osobitý folklor, ovlivněný jazykem, společenským postavením i kulturními schopnostmi zdejšího obyvatelstva.
Němčinou hovořící obyvatelé jihlavského jazykového ostrova, jenž se rozprostírá okolo Jihlavy na jedné straně až k Přibyslavi a dnešnímu Havlíčkovu Brodu a na straně druhé až za Stonařovsko, získali během staletí své osobité nářečí, zvyky i kroj. Vše mělo svá pravidla, ať již šlo o velkolepé městské slavnosti, či jen venkovskou svatbu a pohřeb. Obyčeje se předávaly z generace na generaci, přičemž každá přidala do mozaiky jihlavského folkloru svůj kamínek.
Přišla však první světová válka a v ní začaly poprvé zjevně zrát jedovaté plody nacionalismu. Rok 1918, 1938 a nakonec i rok 1945 se staly pro obyvatele jihlavského jazykového ostrova osudovými. V rámci pošetilé snahy vytvořit napříště v českých zemích demokracii fungující výhradně jen na geneticky čisté národní bázi bez příměsí a rušivých tónů byli ze země vypuzeni i němčinou hovořící Jihlavané.
V nadšení nad novými pořádky si zpočátku málokdo všiml, že oblast Jihlavska o cosi přichází. V euforii poválečných let, která postupně přerostla v komunistickou diktaturu budující nové zítřky, prakticky nikomu nevadilo, že ze vsí Jihlavska ze dne na den zmizely kroje, písně, zvyky a jejich místo zaujaly pouze hmotné starosti nových kolonistů. Náhle bezcené knihy psané v nenáviděném jazyce byly spáleny, citery rozštípány.
Obyvatelé Jihlavska, kteří museli své domovy náhle opustit, však svoji kulturu milovali více než by kdo předpokládal. Lidé, kteří sebou na pouť do nové vlasti nemohli vzít nejen svůj majetek, ale dokonce ani zpěvníky či národopisné sbírky, počali už ve sběrných táborech rekonstruovat notu po notě pouze na základě svých vzpomínek. Tak například někdejší zakladatel Jihlavského pěveckého sdružení Fritz Stolle sám na balicí papír zapisoval vše co znal, neboť lidská pamět je tak krátká.
A tak došlo ke zvláštní věci. Z piety k místům, odkud pocházejí, začali bývalí Jihlavané v nové vlasti zachráněné fragmenty své staleté kultury udržovat s nesmírnou pečlivostí, takže to co z kdysi živého folkloru Jihlavska zbylo, zůstalo úzkostlivě zakonservováno v původní podobě. Zatímco folklorní umění všech ostatních evropských regionů se v posledních padesáti letech přirozeným způsobem dále vyvíjelo, lidová hudba a zvyky Jihlavska od roku 1945 prakticky nedoznaly změny.
V důsledku toho je však kulturní odkaz jihlavského jazykového ostrova nesmírně unikátní, neboť jihlavský folklor může dnešní obyvatel regionu s úžasem pozorovat prakticky v originální původní podobě z první poloviny 20. století. Lze tak například opět slyšet proslulé jihlavské citery ve stejném provedení, v jakém se v jihlavských ulicích a hospůdkách s nimi denně setkávali i naši dědové a pradědové.
Všechny tyto písně, zvyky a kroje pro naše dnešní smysly udržely tři generace bývalých obyvatel Jihlavska v nové vlasti...
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je 27. září
(14. září kalendáře iuliánského)
• 2020 rok křesťanského letopočtu
• 7509 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 27. 9.:
Neděle sedmnáctá po Svatém Duchu Sv. Kosmy a Damiána, mučedníků a patronů zemí Koruny české
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 14. 9. (27. 9.):
POVÝŠENÍ SVATÉHO KŘÍŽE PÁNĚ. Zesnutí Jana Zlatoústého. Den postní; povoleno víno a olej, ale bez ryby 1.Kor 1,18-24; Jan 19,6-11; 13-20; 25-28; 30-35

  Další revue:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: