Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.1.: Vzpomínka na básníka Jana Zahradníčka v třebíčské knihovně

25.1.: V Polné hořelo odpadní dřevo

25.1.: U Starého Pelhřimova narazil kamion do stromu, řidič je zraněný

25.1.: U Pacova se osobní auto převrátilo na bok, nikdo nebyl zraněn

25.1.: Na dálnici D1 v Jihlavě skončil kamion mimo vozovku

24.1.: Veřejná sbírka na Mašínův statek, spolek oslovil jihlavské zastupitelstvo i veřejnost

24.1.: U Lovčovic na Třebíčsku utrpěli při nehodě zranění tři lidé, z toho dvě děti

24.1.: Recidivista dostal hlad, ukradl uzenou krkovici

24.1.: Jihlavští archeologové objevili středověkou jímku s historickými artefakty

24.1.: František Hoffmann 1920–2015; muž, který propadl kouzlu Jihlavy a její minulosti

24.1.: Divoká Oslava se stala národní přírodní rezervací

24.1.: Aplikace Záchranka opět překračuje hranice České republiky

23.1.: Řidiči bez dokladů a pod vlivem alkoholu stále usedají za volant

23.1.: V třebíčském útulku skončilo 15 zubožených psů z Čechočovic

23.1.: V jihlavské nemocnici začala oprava stravovacího provozu a přišly změny pro pacienty

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Revue Iglau.cz:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Posvícení - po jihlavsku Kirmes
Sdílet článek
Podle Ottova slovníku naučného z r. 1903 je posvícení výroční podzimní slavnost, která se koná na památku posvěcení chrámu. Posvícení se podle tohoto zdroje vyvinulo z pohanského obyčeje oslavovat šťastnou sklizeň a příchod zimy. Na Vysočině bylo posvícení nazýváno místy hody, v jihlavském jazykovém ostrově pak Kirmes...
image-1
Vlastní ráz posvícení se zde v našem hornatém kraji odnepaměti odbýval v radovánkách, v pečení koláčů a také v obětech, jejichž pozůstatkem bývalo stínání kohouta a shazování kozla. Po stětí kohouta se vraceli venkované do hostince, kde prý pili a hodovali jako v neděli. Tento zvyk se konal před takzvanou zlatou, neboli krásnou či pěknou hodinkou, to jest druhý den v pondělí po posvícení.
Do tradice posvícení zasáhl až neblaze proslulý humanista, císař Josef II. Ten chtěl počet posvícení omezit, neboť posvícení považoval - stejně jako církevní poutě - za zvyk, který podle jeho názoru odváděl prostý lid od práce a od střízlivých myšlenek.
A tak Josef II. ustanovil jediné oficiální posvícení v celé monarchii na první neděli po svátku svatého Havla, tedy po 16. říjnu. Nicméně na venkově konservativního Jihlavska se od té doby slavila posvícení dvě - dosavadní hody v tradičních termínech pro tu kterou obec přes zákaz Josefa II. zůstaly a navíc se k tomu začalo slavit ještě i posvícení nové - takzvané císařské.
Jak patrno ze starých kronik, obě tato posvícení prý bývala svátkem svátků. Jak uvádí kronikář: nebylo snad chalupy, kde by se v tyto dny obešli bez koláčů a masa, i kdyby prý ani na sůl neměli. Posvícení pak trvalo zpravidla dva dny a před ním se na Vysočině ještě obcházeli příbuzní v okolních vesnicích - dá rozum, že s výslužkou. To aby příbuzenstvo dostalo chuť na posvícenskou husu a koláče.
Jak se dočítáme ze záznamů z přelomu 19. a 20. století, například na Moravskobudějovicku, kde v některých vsích měli všichni občané společně ryby v obecním rybníku, bylo posvícení zvláště slavnostní. Policajt, ponocný a hajný v jedné osobě vyrazil krátce před posvícením špunt z potrubí obecního rybníka a když voda opadla, sešel se na hrázi obecní výbor. Pod tímto dozorem vylovil policajt ryby do trok, ty pak se vysypaly na trávník a nastalo třídění. Velké ryby měly sedláci, menší chalupníci.
Moderní doba však slavnostním koláčům, posvícenským husám i hodovním rybám notně ukrojila z jejich dávné popularity. I když ne všude. Zatímco ve městech našeho kraje obyčej slavení posvícení, hodů či Kirmes vymizel už za první světové války, v mnohých vsích se slaví ona podzimní slavnost díkůvzdání dodnes. A málokdo přitom dnes už ví, zda se v jeho vsi neslaví to úředně nikdy nezrušené - "svatohavelské" po 16. říjnu - posvícení císařské...
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je sobota 25. leden
(12. leden kalendáře iuliánského)
• 2020 rok křesťanského letopočtu
• 7509 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 25. 1.:
Sobota po neděli druhé po Zjevení Páně Obrácení sv. Pavla, apoštola
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 12. 1. (25. 1.):
Mč. Taťána a další s ní v Římě umučení; svt. Sáva Srbský

  Další revue:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: