Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
3.2.: Z policejního deníku: krádež horského kola z dřevníku; sedmnáctiletý mladík byl agresivní a opilý, skončil v nemocnici

3.2.: Vodní ráj v Jihlavě zahájil třiadvacátou sezonu, v lednu se přišlo vykoupat téměř jedenáct tisíc lidí

3.2.: Tříkrálová sbírka na Třebíčsku vynesla částku přes 3,8 milionu korun, peníze pomohou rodinám s dětmi s postižením či ohrožením ve vývoji, i rodinám v těžké životní situaci či domácímu hospici

3.2.: Přes 47 tisíc řidičů na Vysočině letos čeká výměna řidičáku, o nový mohou žádat online

3.2.: Novoměstská nemocnice povolí návštěvy, pouze v neděli a ve středu

2.2.: Z policejního deníku: zloděj si z auta odnesl cigarety; krádež lyží, dětské postýlky, koloběžky a dalších věcí ze sklepa

2.2.: Sypače musely najíždět z protisměru, policisté z dálničního oddělení na Vysočině měli velmi náročnou službu

2.2.: Silnice II/130 mezi obcemi Nová Ves u Leštiny a Leštinou u Světlé na Havlíčkobrodsku je po nehodě auta neprůjezdná

2.2.: Přesnější diagnostika, pohodlnější kontakt s lékaři nebo lepší fungování nemocnice – to vše už dnes umožňuje digitalizace zdravotnických zařízení. Digitální nemocnice vše ukazuje na jednom místě

2.2.: Kraj Vysočina podpoří natočení dokumentu o indologovi Vincenci Lesném, rodáku z Třebíčska

2.2.: Koupí „Zelené hory“ lze přispět na dobrou věc, výtěžek z prodeje poputuje na konto novoměstské nemocnice

1.2.: Zdravé stravování jde stranou; restaurace vyvážená jídla raději nenabízejí, lidé by si za ně přitom připlatili

1.2.: Z policejního deníku: recidivisté kradli v obchodě; chodkyně utrpěla po střetu s autem zranění

1.2.: V lednu se stalo na Vysočině 374 nehod, tři lidé zemřeli

1.2.: Turci, ras s kobylou či kramář - areálem na Veselém Kopci projde v sobotu historický masopustní průvod

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Revue Iglau.cz:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Silentium...
Sdílet článek
Vzpomínám si, jak jsem kdysi jako malý ministrant u svatého Jakuba jednou dostal na dva týdny "dištanc" za opakovaný hlasitý smích v sakristii před bohoslužbou. Na stěnách tam totiž tehdy všude visely přísné barevné nápisy: "SILENTIUM - TICHO".
image-1
Čas od času si na tyto svatojakubské cedulky vzpomenu; zpravidla vždy, když si jednou za měsíc jdeme s kolegy popovídat do některé jihlavské kavárny a domů se pak člověk vrací s nefunkčními hlasivkami. Po celý večer totiž skoro všude překřikujeme rádio, music-box nebo alespoň nesrozumitelný řev televize, kterou vlastně nikdo neposlouchá...
Jakoby moderní člověk trpěl mnoha tajemnými fobiemi a ta nejslyšitelnější z nich byla právě obecná hrůza z ticha. Nedávno jsme hráli v jednom klubu a po čtyřhodinovém vystoupení - v okamžiku, kdy jsme ještě ani nevypnuli aparaturu - si obsluha okamžitě pustila z reproduktorů na stěně rádio. "Přece tady nebudeme potichu jako při mši..." zněla vyčítavá odpověď na můj udivený protest, že toho kraválu dnes přece už musí mít všichni plné uši.
Jenže také omyl - ta číšnice patrně netušila, že právě při mších se dnes "silentiofobie" mnohde uplatňuje až příliš slyšitelně. Nepostradatelné chvíle posvátného ticha pochopila lidová liturgická tvořivost jako nefunkční zbytečné zdržování a tak se - už od plné čtvrthodinky před bohoslužbou přes celou mši až po závěrečné požehnání - leckde fidlá, hudlá, řeční a pěje "sine fine". Dá rozum, že pokud možno fortissimo, ať jsou svátky nebo pátky...
Hrůzu z ticha lze určitým způsobem pochopit. Pokud totiž ticho vnímáme jen jako pouhou nepřítomnost zvuků - a tím oslabení podvědomé jistoty, že jsme ještě naživu a obklopeni lidmi - pak skutečně ticho může budit úzkost.
A přitom ticho není "nedostatek hluku"!
Latinský termín silentium totiž znamená kromě ticha také "mlčení" a navíc z něho odvozený výraz "silenda" je jedním z označení pro mysterium či tajemství. A tak lze říci, že i jazykově je ticho jakoby nezbytným prapředpokladem k duchovnímu, duševnímu a koneckonců i fyzickému růstu. Jestliže úplně na počátku bylo Slovo, pak muselo zaznít právě do tajemného naprostého ticha. Přičemž právě Ticho bylo onou půdou, ve které zrno Slova se stoprocentním užitkem zaklíčilo.
Než Kristus započal svoji veřejnou činnost, nejdříve se na čtyřicet dní uchýlil do samoty na poušť. Nešel tam ovšem hubnout, sypat si pískem či popelem hlavu, popřípadě posedávat v štiplavé žíněné košili posmutněle po kamenech. Odešel do "pouště ticha", aby zde intensivně mohl komunikovat se svým Otcem.
Každý z nás to asi někdy zažil - stačí ve dne vejít do kteréhokoli prázdného otevřeného kostela, sednout si do lavice, zavřít oči a chvilku zbrzdit veškerý tok myšlenek. Pokud se nám to podaří (a máme navíc štěstí, že po chrámu v tu chvíli nepobíhá nějaký Hlustvisihák s klíči, kýbly či košťaty), pojednou v tom "sakrálním tichu" zjistíme, že se cosi děje. V tom živoucím tichu člověk zničehonic zaostřuje na věci, které dosud neviděl, a žebříček těch zrovna dnešních nezbytných povinností jakoby se začal přeskupovat odzadu dopředu. A to nikoli násilně, ale s úžasně lehkou samozřejmostí. Takové ticho necítíme bolestně v uších, jako když náhle po hodině práce na cirkulárce z ničeho nic vyletí pojistky, ale vnímáme jej jako všeprostupující záplavu, která se dá skoro krájet, hníst nebo jen tak nechat padat na hlavu a do otevřených dlaní...
A tak s počínající velikonoční dobou postní, ve vlastním zájmu, zkusme nyní někdy využít síly Silentia. Ticha, které nebude jen pouhým "půstem od hluku".
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je sobota 4. únor
(22. leden kalendáře iuliánského)
• 2023 rok křesťanského letopočtu
• 7512 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 4. 2.:
Čtvrtek po Devítníku Sv. Ondřeje Korsiniho, biskupa a vyznavače
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 22. 1. (4. 2.):

  Další revue:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: