Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
13.7.: V Jihlavě od úterý roušky v MHD, ve službách, v sociálních službách i ve velkých obchodech

13.7.: V Brtnici nadýchal šestnáctiletý chlapec přes dvě promile alkoholu

13.7.: U Ostrova nad Oslavou byly nalezeny dva dělostřelecké granáty a dělostřelecká mina

13.7.: Registrace na Jihlavský půlmaraton je otevřena!

13.7.: Na dálnici D1 na 139. kilometru se srazila tři nákladní auta, dálnice na Prahu je neprůjezdná

13.7.: Letní promoce absolventů Vysoké školy polytechnické Jihlava se ruší

13.7.: Krajské nemocnice na Vysočině jsou připraveny operativně navýšit kapacity odběrových míst

13.7.: Jiří Suchý: Často jsem své texty napsal ve svých snech

12.7.: Vlak u Pacova srazil ženu, vrtulník ji transportoval do nemocnice

12.7.: Přibyslav zakoupila novou techniku na úklid města a okolí

12.7.: Prior je jako brambora ve šperkovnici, řekl Jiří Bartoška při návštěvě Jihlavy

12.7.: Opilá řidička zavinila na Třebíčsku nehodu

12.7.: Naučné stezky v Balinském a Nesměřském údolí budou obnoveny

11.7.: Před jihlavskou nemocnicí opět stojí kvůli koronaviru červený stan, od pondělního rána se v něm začne testovat

11.7.: Na Vysočině řádila bouřka, u Rantířova najel vlak do padlého stromu v kolejišti

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Revue Iglau.cz:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Silentium...
Sdílet článek
Vzpomínám si, jak jsem kdysi jako malý ministrant u svatého Jakuba jednou dostal na dva týdny "dištanc" za opakovaný hlasitý smích v sakristii před bohoslužbou. Na stěnách tam totiž tehdy všude visely přísné barevné nápisy: "SILENTIUM - TICHO".
image-1
Čas od času si na tyto svatojakubské cedulky vzpomenu; zpravidla vždy, když si jednou za měsíc jdeme s kolegy popovídat do některé jihlavské kavárny a domů se pak člověk vrací s nefunkčními hlasivkami. Po celý večer totiž skoro všude překřikujeme rádio, music-box nebo alespoň nesrozumitelný řev televize, kterou vlastně nikdo neposlouchá...
Jakoby moderní člověk trpěl mnoha tajemnými fobiemi a ta nejslyšitelnější z nich byla právě obecná hrůza z ticha. Nedávno jsme hráli v jednom klubu a po čtyřhodinovém vystoupení - v okamžiku, kdy jsme ještě ani nevypnuli aparaturu - si obsluha okamžitě pustila z reproduktorů na stěně rádio. "Přece tady nebudeme potichu jako při mši..." zněla vyčítavá odpověď na můj udivený protest, že toho kraválu dnes přece už musí mít všichni plné uši.
Jenže také omyl - ta číšnice patrně netušila, že právě při mších se dnes "silentiofobie" mnohde uplatňuje až příliš slyšitelně. Nepostradatelné chvíle posvátného ticha pochopila lidová liturgická tvořivost jako nefunkční zbytečné zdržování a tak se - už od plné čtvrthodinky před bohoslužbou přes celou mši až po závěrečné požehnání - leckde fidlá, hudlá, řeční a pěje "sine fine". Dá rozum, že pokud možno fortissimo, ať jsou svátky nebo pátky...
Hrůzu z ticha lze určitým způsobem pochopit. Pokud totiž ticho vnímáme jen jako pouhou nepřítomnost zvuků - a tím oslabení podvědomé jistoty, že jsme ještě naživu a obklopeni lidmi - pak skutečně ticho může budit úzkost.
A přitom ticho není "nedostatek hluku"!
Latinský termín silentium totiž znamená kromě ticha také "mlčení" a navíc z něho odvozený výraz "silenda" je jedním z označení pro mysterium či tajemství. A tak lze říci, že i jazykově je ticho jakoby nezbytným prapředpokladem k duchovnímu, duševnímu a koneckonců i fyzickému růstu. Jestliže úplně na počátku bylo Slovo, pak muselo zaznít právě do tajemného naprostého ticha. Přičemž právě Ticho bylo onou půdou, ve které zrno Slova se stoprocentním užitkem zaklíčilo.
Než Kristus započal svoji veřejnou činnost, nejdříve se na čtyřicet dní uchýlil do samoty na poušť. Nešel tam ovšem hubnout, sypat si pískem či popelem hlavu, popřípadě posedávat v štiplavé žíněné košili posmutněle po kamenech. Odešel do "pouště ticha", aby zde intensivně mohl komunikovat se svým Otcem.
Každý z nás to asi někdy zažil - stačí ve dne vejít do kteréhokoli prázdného otevřeného kostela, sednout si do lavice, zavřít oči a chvilku zbrzdit veškerý tok myšlenek. Pokud se nám to podaří (a máme navíc štěstí, že po chrámu v tu chvíli nepobíhá nějaký Hlustvisihák s klíči, kýbly či košťaty), pojednou v tom "sakrálním tichu" zjistíme, že se cosi děje. V tom živoucím tichu člověk zničehonic zaostřuje na věci, které dosud neviděl, a žebříček těch zrovna dnešních nezbytných povinností jakoby se začal přeskupovat odzadu dopředu. A to nikoli násilně, ale s úžasně lehkou samozřejmostí. Takové ticho necítíme bolestně v uších, jako když náhle po hodině práce na cirkulárce z ničeho nic vyletí pojistky, ale vnímáme jej jako všeprostupující záplavu, která se dá skoro krájet, hníst nebo jen tak nechat padat na hlavu a do otevřených dlaní...
A tak s počínající velikonoční dobou postní, ve vlastním zájmu, zkusme nyní někdy využít síly Silentia. Ticha, které nebude jen pouhým "půstem od hluku".
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je pondělí 13. červenec
(30. červen kalendáře iuliánského)
• 2020 rok křesťanského letopočtu
• 7509 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 13. 7.:
Pondělí po neděli šesté po Svatém Duchu Sv. Anakleta, papeže a mučedníka
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 30. 6. (13. 7.):

  Další revue:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: