Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
3.5.: Z policejního deníku: nevybuchlou dělostřeleckou střelu odpálil pyrotechnik na poli; krádež dřeva za osmdesát tisíc

3.5.: Veřejné čtení jmen obětí druhé světové války v Havlíčkově Brodě

3.5.: V jihlavské nemocnici zkontroluje kožní lékařka zájemcům znaménka

3.5.: Pocitová mapa a Minijarmark na pelhřimovském náměstí v sobotu 11. května

2.5.: Řidič osobního auta v Čáslavicích srazil ženu a dvě děti; žena na následky zranění zemřela

2.5.: Za kováři, mobilními výhněmi i velkým bucharem na Šlakhamr v sobotu

2.5.: Z policejního deníku: zloděj ukradl ze sklepa kola s pneumatikami; opilí řidiči bourali

2.5.: Táborská zoo 12. června otevře záchranné centrum CITES pro chladnomilné šelmy

2.5.: Putování jarní přírodou doprovázené ptačím zpěvem v Jihlavě

1.5.: Závody automobilů do vrchu v Náměšti nad Oslavou nabídnou také dakarský speciál

1.5.: Vysočinská muzea budou mít nový depozitář

1.5.: Vlčí bratři z táborské zoo oslaví v sobotu narozeniny

1.5.: Jak zákeřného vraha bukovské ženy za jeho čin utloukly motykami a vidlemi

30.4.: Žďárské muzeum slaví devadesáté narozeniny, připravilo výstavu o historii tvrze

30.4.: Z policejního deníku: policisté dopadli lupiče; řidička skončila s náklaďákem ve zdi domu, poškodila i další auta

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Nejstarší jihlavská madona
Není toho ani na malý článek. Nezbylo skoro nic. Povídalo se, že prý bývala kdysi ozdobou některého jihlavského kostela. Dřevěná plastika stojící matky s dítětem v náručí. Desetiletí, snad celá staletí pak putovala po všech možných koutech, až si jí kdosi všiml stát v rohu pekařské dílny.
Celá zčernalá, zaprášená, stala se patronkou Eiglova domu v ulici Matky Boží č. 22. Posledními majiteli byli Ferdinand a Aloisie Eiglovi.
Odborníci odhadli její stáří kolem poloviny 14. století. V pozůstalosti jihlavského archiváře JUDr. Emanuela Schwaba byly před časem nalezeny dvě její zajímavé fotografie. Plastika však po roce 1945 z domu zmizela a v Jihlavě se více neobjevila. Nezůstaly než fotografie a kresba od Vladimíra Urbánka v předválečných Jihlavských listech a různých knížkách.
Při stěhování archivu v létě loňského roku byl nalezen lístek s údajnou novou adresou této pozoruhodné gotické Madony. Hodně starý lístek. Čas ukáže, zda měl či neměl záhadný pisatel pravdu. Pátrání zatím neúspěšně pokračuje...

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)