Denní zpravodajství:
Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
3.5.: Z policejního deníku: nevybuchlou dělostřeleckou střelu odpálil pyrotechnik na poli; krádež dřeva za osmdesát tisíc3.5.: Veřejné čtení jmen obětí druhé světové války v Havlíčkově Brodě
3.5.: V jihlavské nemocnici zkontroluje kožní lékařka zájemcům znaménka
3.5.: Pocitová mapa a Minijarmark na pelhřimovském náměstí v sobotu 11. května
3.5.: Hradební parkány v Jihlavě budou kvůli údržbě zeleně dva dny uzavřeny
3.5.: Běh a procházka pro miminka do dlaně v neděli v Jihlavě
2.5.: Řidič osobního auta v Čáslavicích srazil ženu a dvě děti; žena na následky zranění zemřela
2.5.: Za kováři, mobilními výhněmi i velkým bucharem na Šlakhamr v sobotu
2.5.: Z policejního deníku: zloděj ukradl ze sklepa kola s pneumatikami; opilí řidiči bourali
2.5.: Táborská zoo 12. června otevře záchranné centrum CITES pro chladnomilné šelmy
2.5.: Putování jarní přírodou doprovázené ptačím zpěvem v Jihlavě
1.5.: Závody automobilů do vrchu v Náměšti nad Oslavou nabídnou také dakarský speciál
1.5.: Vysočinská muzea budou mít nový depozitář
1.5.: Vlčí bratři z táborské zoo oslaví v sobotu narozeniny
1.5.: Jak zákeřného vraha bukovské ženy za jeho čin utloukly motykami a vidlemi
Publicistika:
H
umoresky
Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…
Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.
Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.
Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?
Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…
Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.
Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?
Příběh ztraceného kocourka Mňouka…
Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem
Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.
Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…
Z jihlavských archivů:
Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:
Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!
Sdílet tento článek
Jihlavský Gelnhausenův kodex
Zájemci mohli shlédnout skutečný poklad, právní knihu, obsahující sbírku privilegií, statut a nálezů jihlavského městského a horního práva od dob Václava I. až po markraběte Jošta. Každý mohl obdivovat krásné gotické písmo písaře Jana z Gelnhausenu a dalších dvou písařů, jakož i práce dvou neznámých iluminátorů, kteří knihu doprovodili miniaturami šestnácti panovníků na trůnech či ve zbroji na koních. Překrásný pohled nabídla celostránková ilustrace, na které přísahají jihlavští konšelé před Ukřižovaným. Zajímavostí je i první vyobrazení jihlavského městského znaku s dvěma lvy a ježky. Každého jistě upoutaly bohatě kresebně zdobené či velké a malované iniciály.
Kniha, která vznikla v prvním desetiletí 15. století, je psána latinsky, německy a několik staletí česky na pergamenu. Vazba je kožená s mosazným terčem uprostřed desek a na rozích opatřena mosaznými nárožníky, kováním a jednou dochovanou sponou ve tvaru ukazovátka. Obsahuje celkem 187 listů a má úctyhodné rozměry 33,5 x 48,5 cm. Ladislav VILÍMEK, Rounek 25 Zpět nahoru na začátek stránky |
Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...
Ladislav Vilímek...
(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .