Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
3.5.: Z policejního deníku: nevybuchlou dělostřeleckou střelu odpálil pyrotechnik na poli; krádež dřeva za osmdesát tisíc

3.5.: Veřejné čtení jmen obětí druhé světové války v Havlíčkově Brodě

3.5.: V jihlavské nemocnici zkontroluje kožní lékařka zájemcům znaménka

3.5.: Pocitová mapa a Minijarmark na pelhřimovském náměstí v sobotu 11. května

3.5.: Hradební parkány v Jihlavě budou kvůli údržbě zeleně dva dny uzavřeny

3.5.: Běh a procházka pro miminka do dlaně v neděli v Jihlavě

2.5.: Řidič osobního auta v Čáslavicích srazil ženu a dvě děti; žena na následky zranění zemřela

2.5.: Za kováři, mobilními výhněmi i velkým bucharem na Šlakhamr v sobotu

2.5.: Z policejního deníku: zloděj ukradl ze sklepa kola s pneumatikami; opilí řidiči bourali

2.5.: Táborská zoo 12. června otevře záchranné centrum CITES pro chladnomilné šelmy

2.5.: Putování jarní přírodou doprovázené ptačím zpěvem v Jihlavě

1.5.: Závody automobilů do vrchu v Náměšti nad Oslavou nabídnou také dakarský speciál

1.5.: Vysočinská muzea budou mít nový depozitář

1.5.: Vlčí bratři z táborské zoo oslaví v sobotu narozeniny

1.5.: Jak zákeřného vraha bukovské ženy za jeho čin utloukly motykami a vidlemi

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Kaple Bolestné Panny Marie v Jihlavě opravena

Kostel sv. Jakuba Většího v Jihlavě tvoří jednu z nejvýraznějších dominant tohoto města. Jeho dvě nestejné věže upoutávají naši pozornost nejen na všech známých vedutách, ale při kterékoliv návštěvě městě. Na jeho severní straně pak vystupuje z kamenné zdi mohutná barokní kaple Bolestné Panny Marie.

Má půdorys osmiúhelníka a byla postavena v roce 1702. V důsledku restaurátorských prací byla po dva roky uzavřena, aby dne 5. prosince roku 2000 byla opět slavnostně předána svému účelu. Pod vedením restaurátorky Kateřiny Knorové zde zkušené ruce odborníků znovu oživily zářivé malby Václava Jindřicha Noseckého a Michala Václava Halbaxe, které byly při posledních opravách necitlivě přemalovány, a současně opravily bohatou štukovou výzdobu na stěnách i v kopuli. Autorem této mimořádně významné štukatérské práce byl Giocomo Antonio Corbellini.
Lešení se pomalu skládá k zemi. Celá nádhera kaple znovu procitá. Vstupujeme do středu kaple z hlavní chrámové lodě a procházíme další pozoruhodností. Bohatě kovanou kovovou mříží se znakem strahovského kláštera a s drobnými malbami na plechu, které znázorňují Pietu, sv. Jakuba Většího a sv. Norberta. Podle některých průvodců jde o jeden z největších a nejkrásnějších kovářských výtvorů na Moravě. Po stranách jsou umístěny dvě sochy klečících havířů z poloviny 18. století, kdy se v této kapli ještě konaly slavné mše, kterých se zúčastňovali poslední jihlavští havíři s rozžatými kahany.
K nejpůsobivějším momentům patří pohled na oltář, v jehož středu se ve skleněné skříni nachází gotická Pieta z doby kolem roku 1350. Údajně sem byla přenesena z minoritského kostela. K té se v minulosti upíraly zraky celé řady věřících a poutníků, aby si vyprosili odpuštění či uzdravení.
Celý prostor nás naplňuje pokorou a klidem. Ze všech stran na nás hledí mlčenlivé obrazy a sochy svatých. Vše je v dokonalém souladu, v dokonalé harmonii. Někdo se v úžasu rozhlíží a někdo má při modlitbě hlavu skloněnou. Obdiv patří nejen starým umělcům, ale také současným restaurátorům. Jejich práce je jako malý zázrak, který se tu na mohutném lešení během dvou let udál. Krása barokní kaple Bolestné Panny Marie půjde do dalšího tisíciletí! Je nestárnoucí. Je věčná.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)