Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.3.: Žena za volant nesmí, přesto stále řídí, opakovaně odmítá test na drogy. Jen v březnu ji policisté zastavili čtyřikrát

28.3.: Zastřelit chráněného medvěda je neospravedlnitelné. Slováci nyní navíc chystají ústavní zákon umožňující hromadné vraždění těchto ohrožených zvířat

28.3.: Z policejního deníku: nález granátu a nábojů; zloděj si odnesl kolo za dvacet tisíc

28.3.: Josef Patočka z Jihlavy oslavil sté narozeniny

27.3.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl nářadí; za volantem bez řidičáku

27.3.: Staročeské Velikonoce na Michalově statku nabídnou nahlédnutí do časů před zrušením poddanství v Čechách

27.3.: Na operačních sálech v jihlavské nemocnici využívají anesteziologové nové přístroje

27.3.: Kriminalisté dopadli další distributory pervitinu

27.3.: Historii Velkého Meziříčí pomohou dětem poznávat muzejní programy

26.3.: Řidič Audi od nehody, která se stala u Šimanova, ujel. Policisté hledají svědky

26.3.: Z policejního deníku: vandal poškodil auta; při střetu osobního auta a náklaďáku utrpěli zranění čtyři lidé

26.3.: Velikonoce v Jihlavě zahájí na Zelený čtvrtek jarmark, řehtačkový průvod, velikonoční loupení vajíček i folklorní muzika

26.3.: Silný vítr trápí Vysočinu, hasiči odklízejí popadané stromy

26.3.: Malebnou krajinou jihozápadní Moravy s historickou Jemnickou dráhou

26.3.: Autobus z Moldavska vezl do Londýna místo cestujících přes šest set litrů alkoholu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Hruškové Dvory
Nejdříve se podíváme co nám o této nevelké vsi napsal v letech 1888 a 1901 historik Alois Josef Pátek. Podle jeho názoru se měla správně nazývat "Dvůr u hrušky," což odvodil z německého pojmenování Birnbaumhof. V roce 1888 zde žilo 128 obyvatel v 18 domech a na přelomu 19. a 20. století 158 obyvatel v 16 domech. Kousek za vsí se při řece Jihlavě nacházel Panský mlýn, kde byla tou dobou přádelna na vlnu a valcha. V roce 1750 připadla obec k Moravě a roku 1777 byl zdejší hospodářský dvůr, patřící do té doby městu Jihlavě, zrušen a jeho pozemky přiděleny obci.
Po přečtení těchto několika řádků mě mimochodem napadlo, zda právě onen název obce Birnbaumhof, česky správněji "Dvůr u hrušně," postupně nezdomácněl až po vnější kolonisaci tohoto území německy hovořícími osadníky, především pak horníky, kteří v těsném sousedství této vsi dobývali už kolem poloviny 13. století stříbrnou rudu. Jaký ale byl do té doby užívaný český název? Nepochybně šlo o docela malou ves, snad jen několik gruntů připomínajících kruhový dvorec. Podle nejstaršího katastrálního plánu z roku 1778 je možné usuzovat na lesní návesní ves s plužinou ve tvaru paprskovitých záhumenic. Jedno však je jisté, vedle tohoto sídliště procházela už dávno předtím prastará stezka z Čech na Moravu. Jako nepřímý důkaz by mohla posloužit římská mince nalezená v těchto místech počátkem 20. století a údajně nálezcem uložená do musea v Telči. Důležitým svědectvím však je pomístní název "Bey Böhmen Steig" zachycený geometry během mapování sousedního kosovského katastru koncem 18. století. Trasa této "České stezky" přecházela kousek odtud brodem přes řeku Jihlavu dále do nitra Moravy.
Brod zde můžeme spatřit dodnes. Vedle stojící starodávný krytý dřevěný most byl v polovině 20. století postupně nahrazen železnou lávkou. Na strmém návrší, na jehož vrcholek můžeme vystoupat starým hlubokým úvozem, stojí dodnes Hruškové Dvory. A první pojmenování? Těch se nabízí hned několik. Několik názvů vsí přináležících desátkem ke kostelu sv. Jana Křtitele ve Staré Jihlavě uváděných na listinách z let 1233 až 1304, které dodnes neumíme lokalisovat. V našem případě by se přímo nabízela ves "Vblazka" čili "U Blažka". Bezpochyby jedna z těch nejmenších vsí blíže Staré Jihlavy. Ves českého jména dávající tušit, že jde o docela malé sídliště. Sotva pár chalup "kolem Blažka". Po kolonisaci pak mohlo snadno dojít k přejmenování na stejně krátké "U hrušně," neboť první zápis uvádí pouze "Pyrmpaw". Ale je to jen pouhá domněnka, byť by se novým německy hovořícím osadníkům lépe vyslovovala...
Následuje první polovina 14. století, v níž nenajdeme jedinou zmínku o vsích U Blažka či Pyrmpaw. Až na začátku první jihlavské městské knihy objevíme při roce 1359 onen první zápis "Pyrmpaw". Teprve později Pirpawmhof, upozorňující na dvůr, dále Pirnabumer Höff, Byrnbaumhoff a od roku 1846 Birnbaumhof spolu s českým Hruškowe Dwory. První německy zapsaný název dokonce napovídá, že jde o bavorské nářečí, což potvrzuje jednu z několika oblastí odkud horníci spolu s dalšími kolonisty do zdejší krajiny. Při této příležitosti si dovolím malou poznámku: nechce se mi uvěřit, že by na neobydleném ostrohu nad frekventovaným brodem stála statná hrušeň vedle které by od poloviny 13. do poloviny 14. století stála bezejmenná hornická osada?
Je to nerozluštitelná záhada... A tak se raději vydejme po stopách dávného dolování. Nedaleko za humny Hruškových Dvorů při východní straně se nacházelo jedno z velkých kutišť, které můžeme zařadit do prvního období jihlavského dolování t.j. do počátku druhé poloviny 13. století. Pro jeho potřebu byla založena v blízkém údolí kaskáda čtyř hornických rybníčků, ve kterých se pak proháněly ryby ještě koncem 18. století a z nichž dva se doposud nacházejí v zahrádkářské kolonii. Tomu většímu se říkávalo "Matajch," patrně rybník v loukách, kde jsme se jako kluci šplouchali "na Adama," neboť v polovině 20. století zde nebývalo ani živáčka. Zahrádkářské a chatové rojení přišlo až mnohem později... Další neméně důležité důlní dílo se rozkládalo severně od vsi při staré cestě do Stříteže, což dokazuje hned několik pomístních názvů tratí zapsaných na prvním katastrálním plánu z roku 1778: Zech Viesen, Unter der Zech Viesen a In Wolks Winkel. Slůvko "Zech" je zde určito ve významu kutiště či důl a pokud jde o "vlčí kout," jinde "vlčí jámy," jde o lidový název místa starých dolů, kde hluboké jámy s odvaly připomínaly lidem údajné staré pasti na lapání vlků. Také součástí tohoto kutiště byly nepostradatelné rybníky. Poslední kutiště se rozkládalo těsně při západním okraji vsi a jedna ze starých důlních map zde počátkem 19. století zachytila tři šachty.
Dnes zde není po dolování stříbra ani stopy. Všechny šachty, štoly a odvaly byly naplánovány, až na dvě haldy ve skupině smrků blíže zahrádkářské kolonie zachycené a popsané v roce 1984 RNDr. Jiřím Vosáhlem a na prohlubeň mezi břízkami poblíž železniční trati, na kterou mě upozornil inf. Jan Luna, která je zavaleným ústím jedné ze tří již zmíněných šachet. A tak jenom podle vyjádření odborníků a nemnoha dochovaných zpráv víme, že zde první těžba probíhala až do husitských válek. K dalším pokusům o obnovení těžby se přikročilo v roce 1541, kdy byla nakrátko otevřena stará štola "das Reichsschube". Poslední pokus o obnovení těžby organisoval počátkem 18. století jihlavský podnikatel Georg Kharner von Löwensfeld, ale ani jeho snaha nebyla úspěšná a dílo pak bylo natrvalo opuštěno a ponecháno svému osudu.
Vraťme se však znovu do Hruškových Dvorů. Krátký čas po první světové válce, a také pár let po té druhé, byla ves nazývána Hruškovy Dvory. Ať jsem se snažil sebe víc, žádného trvale žijícího Hrušku jsem zde za posledních 250 let nenalezl, až na jednoho, majitele chaty, což bylo ovšem až ve druhé polovině 20. století. Pokud jde o nejstaršího známého majitele některého ze zdejších gruntů vůbec, pak musíme sáhnout po výpiscích německého historika Dr. Petridese. Byl zaznamenán už v první jihlavské městské knize k roku 1361 a byl jím jistý Stephan de Pyrpawmshof. Další obyvatele nám přibližuje listina sepsaná 6. července 1378, v níž vdova po jihlavském sladovníku Ditlinovi, Elisabeth, koupila 2 kopy grošů pražských věčného a dědičného úroku na dvoře v Hruškových Dvorech od Jeklina Holcze a Isaaka Žida, syna bývalého Barocha Žida, který patřil k nejbohatším mužům v Jihlavě. Z obsahu listiny by se dalo usuzovat nejen na prosperitu zdejšího dvoru, ale rovněž na jeho významné postavení, které bylo dáno právě probíhající těžbou stříbra v jeho těsné blízkosti. V následujícím 15. století se zde objevují jména Steffan, Prokop, Pesold a nebo "lukawer" či "weissenstein," což byli přesídlenci ze vsí Tloukova a vedle zanikajícího Bílého Kamene, německy zvané Lukaw a Weissenstein. A tak by bylo možné pokračovat i dále. Vše nakonec nasvědčuje tomu, že ves už nebyla jen pouhým dvorem, ale prosperující malou vsí na pomezí Čech a Moravy. Tato okolnost způsobila, že v roce 1509 připadla spolu s Henčovem a Měšínem do Čech, kde zůstala až do roku 1750, kdy byla rozhodnutím císařovny Marie Teresie opět připojena nazpět k Moravě.
Tak tedy - Hruškové Dvory. Ale nebyla to jenom hrušeň, která se zdejším obyvatelům stále připomínala. Plán z roku 1778 nám přiblížil ještě další pomístní názvy Bey der Birken a Beym Kersch Baum, U břízek a Pod třešní, zkrátka a dobře, naši předkové měli úctu ke stromům a stromů si vážili. Ve stejné úctě bývaly rovněž kapličky a nebo na návsi stojící dřevěné zvoničky, jak tomu bylo v našem případě, kdy kaplička stála jižně pod vsí na skalním ostrohu. Její místo zachytil neznámý autor na plánu a tak díky jemu víme, že byla vystavěna ve stylu barokním již před rokem 1778 a údajně měla připomínat dobu posledního zdejšího dolování. Není jistě bez zajímavosti, že byla vysvěcena až mnohem později a to v prvních dnech měsíce října roku 1824 v rámci velkých oslav nového přesvěcení mariánského sloupu na jihlavském náměstí, které se tehdy protáhlo na celý jeden týden. Slavnostní světící akt v Hruškových Dvorech provedl za hojné účasti věřících farář Martin Weber od sv. Jakuba v Jihlavě. Z toho lze usoudit, že jde o kapličku mariánskou, byť písemné potvrzení jejího zasvěcení nelze prozatím nikde dohledat.
K dalším zajímavostem patří severně za vsí stojící sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého opatřený letopočtem 1741, který stával původně při křižovatce pěti starých cest, z nichž dvě směřovaly do polí, jedna vedla do vsi, další do Henčova a jako hlavní byla uváděna Weg nach Saar, cesta do Žďáru. Přímo ve vsi pak stával při zdi statku čp. 10 starý křížový kámen, který ještě v roce 1895 stačil nakreslit jihlavský sběratel MUDr. Leopold Fritz. Šlo o jedno z mnoha tragických míst, na němž obvykle přišel kdosi neznámý o život. V tomto případě mohlo jít o událost popsanou v Leupoldově kronice, která se udála 3. července 1603, kdy ve vsi ubytovaná soldateska zavraždila ženu místního sedláka Jaksche. Památeční kámen však krátce před rokem 1983 ze svého místa náhle bezestopy zmizel a byl proto v témže roce ze soupisu kulturních památek odepsán.
Patrně nejtěžší zkouškou prošla ves během okupace Jihlavy švédskou posádkou, která tehdy většinu vesnic v okruhu tří mil kolem Jihlavy pobořila a vypálila. Hruškové Dvory tak byly 26. února 1646 zcela zničeny ohněm a lidé, pokud se jim nepodařilo uprchnout do bezpečí vzdálených vsí, byli odvlečeni na opevňovací práce do města. Neméně tragickou událostí v době docela nedávné, počátkem nacistické okupace ČSR v roce 1939, bylo násilné vystěhování celé zdejší židovské rodinys Pražákových z čp. 15 a 16 do ghetta v Polné, pak Terezína a nakonec do několika koncentračních táborů v Polsku. Staří manželé Vítězslav a Matilda byli zavražděni někdy v roce 1942 v Treblince, syn Karel s manželkou Bedřiškou ve stejném roce v Lublinu a Karolína, provdaná Kornová, byla spolu se svojí dvouletou dcerkou Helenkou poslána v roce 1944 do plynových komor v Osvětimi. Bylo to 15. května 1944, když transport dobytčích vagonů označený Dz projížděl rozkvetlými loukami vstříc smrti.
Nedílnou součástí vsi býval od nepaměti Herrn Mühle, jinak Panský mlýn, stojící při levém břehu řeky Jihlavy na jižním okraji zdejšího katastru. Podle vyobrazení z roku 1778 se sestával z velké obytné budovy a dvou mlýnských stavení majících v té době po dvou složeních čili po dvou mlýnských kolech, která byla poháněna asi 200 m dlouhým náhonem. Jedna část sloužila tradičně k mletí mouky, ve druhém objektu zřídil soukenický cech valchu. Nelze vyloučit, že v časech dolování se zde drtila ruda, podobně, jako kousek odtud na protějším břehu v tzv. Zlatomlýně, dnes objektu helenínské textilní školy. K prvním známým majitelům mlýnu v Hruškových Dvorech patřilo město Jihlava. V roce 1530 jej za 150 kop grošů českých zakoupil Augustin Segenschmied, aby o pár let později, roku 1568, byl jeho synem Jakobem opět odprodán městu zpět, ale už za částku 2.000 kop. Inu, kdo uměl, podnikal už tenkrát. Koncem 18. století byl vystavěn západně od vsi ovčín spásající tehdy holé příkré stráně nad řekou, kde v současnosti probíhá železniční trať na Brno a kdysi soukromá Löwova silnice do Helenína. V roce 1883 byla v nedalekém Panském mlýnu zřízena vedle valchy ještě přádelna vlny, kterou počínaje rokem 1918 provozoval židovský podnikatel Gustav Salomon z Jihlavy. Dnes patří objekty stavební firmě a v sousedství se nachází čistící stanice odpadních vod.
Co napsat na závěr? Po druhé světové válce se výrazně změnila celá ves. Německá většina obyvatelstva byla vystěhována do internačních táborů a na jejich místo se přistěhovaly české rodiny. Zemědělskou půdu, na které do roku 1956 hospodařilo neúspěšně JZD, převzaly státní statky. Vedle obilních lánů počaly vyrůstat mohutné tovární komplexy. Menší podniky pak zasáhly výrazně do vlastní domovní zástavby. Vesnický ráz obce se počal každým dnem valem vytrácet. Nyní jsme svědky rodící se periferie krajského města...
Ladislav VILÍMEK

Z jihlavských čtvrtí:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav VILÍMEK...
Dnes je čtvrtek 28. březen
(15. březen kalendáře iuliánského)
• 2024 rok křesťanského letopočtu
• 7513 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 28. 3.:
Neděle šestá postní - Květná neděle Sv. Jana Kapistrána, vyznavače
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 15. 3. (28. 3.):

  :


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: