Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.9.: Z policejního deníku: silně opilý cyklista boural a skončil v nemocnici; opilí řidiči za volantem bourali

27.9.: Vernisáž výstavy Ka3ka3: Na dotek modrého světla v jihlavské galerii ve čtvrtek 30. září

27.9.: U Velké Bíteše na 153. kilometru dálnice D1 ve směru na Brno bourala cisterna, provoz je omezen

27.9.: Budete v době voleb v nemocnici? Existuje několik možností, jak i zde můžete odevzdat svůj hlas

26.9.: Z policejního deníku: krádež nářadí za 50 tisíc; krádež kola; řidič s 1,78 promile v dechu boural

26.9.: Přednáška o moravských šibenicích v jihlavském muzeu

25.9.: Ve vodách Velkého Dářka na Žďársku se objevila bochnatka americká, nevábně vypadající sladkovodní živočich

24.9.: Z policejního deníku: hledaný muž skončil ve vězení; krádež věcí z auta za 12 tisíc, policie nabádá, buďte opatrní, cenné věci ve vozech nenechávejte

24.9.: V zoologické zahradě v Jihlavě se narodil párek pand červených

24.9.: V třebíčské nemocnici lékaři v rámci dne melanomu odhalili šest kožních prekanceróz

24.9.: Táborská zoo děkuje za záchranu zraněného káněte, ne každý je ke zvířecímu utrpení lhostejný

24.9.: Houbařská vycházka na Velký Špičák v sobotu

23.9.: Z policejního deníku: kriminalisté dopadli distributora pervitinu; zloděj ukradl z chalupy nádobí a hodiny; opilá řidička bourala

23.9.: Trikolora, Svobodní a Soukromníci vyzvali své příznivce ve volebních komisích k vlastnoruční dokumentaci výsledků voleb!

23.9.: Trasa dálnice D1 v úseku Koberovice – Humpolec po svatém Václavu již bez omezení

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Pístov
Bývalo po válce dobrým zvykem, že každou letní neděli ráno putovaly stovky lačných výletníků přes tichou vesnici Pístov dále lesem až k rybníku Okrouhlík. Tady se posvačila mezi stromy vajíčka natvrdo a posolený chleba, semtam se sezobla zapomenutá borůvka a pak už hajdy do teplé vody. Otcové chvilku přešlapovali podél "pláže" a pak šupky do malé hospůdky k Prokšům na velké pivo.
K obědu býval vždy řízek s chlebem a okurkou a limonáda Zonka. Pak byla nucená chvilka oddechu, aby jídlo správně slehlo a zase hurá do vody. Majetnější a šťastnější zde měli své dřevěné chatky s malovanými trpaslíky na okenicích a benátské noci na hladině rybníka.
Znal jsem cestu i vesnici zpaměti. Na návsi hospoda, kterou jsme navštěvovali při zpáteční cestě, kaplička a řada mohutných obílených štítů s okny a vlnícími se záclonami za muškáty. To nás "měšťáky" bedlivě sledovaly oči místních babek, aby pak po celý týden bylo o čem drbat. Za vsí bylo táhlé návrší a Boží muka a několik novějších domků.
To, že mládí uteklo, s tím se nedá nic dělat, ale že krása vesnických domů mizí pod "ohyzdnými" přestavbami, to je napováženou. Udržet rázovitou náves by neměl být až takový problém. Máme přece předpisy, řízení, razítka a zase razítka. Máme komise malé a velikánské. Tak proč to, zatraceně, nejde a nejde. Kam se to všichni díváme?
A než vstoupíme na okamžik do historie, přece jen slovo nejpovolanějšího, docenta Dobroslava Líbala, který na závěr jedné své kritické statě o demolicích historické zástavby vesnic napsal: "Veškeré světově jedinečné bohactví, vytvořené našimi předky, by se scvrklo na rozptýlené nesouvislé solitery. Jedno z největších kulturních bohactví lidstva, jež přežilo války i politická protivenství, by zaniklo hanebně opuštěno".
A my stále ještě boříme!...
První písemná zmínka o Pístovu je z listiny krále Václava I. z roku 1234. Psal se tehdy PESTOW, později Pistaw, Pistau a na mapě z roku 1647 je dokonce uvedeno Bistau. Původně slovanská osada byla během stříbrné horečky kolonisována německy hovořícími horníky a později byla převážně německou vesnicí. Dodnes se v okolí dochovala řada důlních děl ze 13. či 14. století. Po opuštění dolů zůstalo zde devět zemědělských usedlíků. Největší pohromou byla okupace Jihlavy Švédy a pak den 29. května 1647, kdy byla celá vesnice pobořena, trámy a prkna odvezeny do města na opravy hradeb a zbytek zapálen. Obyvatelé se rozutekli nebo museli přejít na pomoc do Jihlavy. Nejstarší obrázek vesnice pochází právě z onoho tragického léta roku 1647 a dokumentuje poničené domy, kam se později soustřeďovaly císařské jednotky před vítězným úderem na město v prosinci téhož roku. Léta Páně 1684 připadá už celá ves městu Jihlavě. Počet domů se zvyšuje a roku 1900 jich má Pístov 24 a obyvatel 154 Němců a 21 Čechů. Ve dvacátých letech tohoto století zde byla opět neúspěšně obnovena těžba tuhy. Za zmínku jistě stojí, že od 14. století byla voda ze zdejších rybníků dodávána dřevěným potrubím až do Jihlavy. Rok 1945 znamenal odsun německého obyvatelstva a příliv českých osídlenců. Tolik historické poohlédnutí.
Boží muka za vsí v letech budování socialismu zmizela a jako nemovitá kulturní památka číslo 5066 byla odepsána Ministerstvem kultury ČSR ze seznamu. Psal se srpen 1983. Docela nedávno nám jeden starousedlík sdělil, že nějaká taková Boží muka komusi ve vsi překážela a tak je odvezl a hodil pod hráz rybníka. On neřekl přesně kam a protože už byl prosinec a zamrzlo, necháme si pátrání na letošní jaro... Uvidíme.
Říká se, a bylo to kdysi dávno nepsaným pravidlem, že při stavbě jedné kaple se zasvěcením Nejsvětější Sv. Trojici, jak je tomu v případě návesní kaple v Pístově, musí se postavit ještě další do počtu tří, které tak vytvoří Božský trojúhelník. A ono to platí i v tomto případě. Druhá do počtu byla kaple na návsi v nedalekém Horním Kosově a dále pak kaple na okraji Starých Hor. Dvě z nich jsou řádně opraveny, ale třetí ve Starých Horách byla kýmsi záhadně zbourána a následně ministerstvem, kultura, nekultura, podle všech předpisů odepsána. Byl srpen 1983.
Co říci závěrem, snad jen povzdech, že všechno to bývalé úmyslné demolování sakrálních staveb a stavbiček se pouze změnilo na kradení a vykrádání. Samozřejmě, že pro peníze.. Pro co taky jiného, z čeho by asi někteří jinak bohatli. A ještě jeden povzdech skutečného odborníka, který při nedávné návštěvě jihlavského archivu mi smutně sdělil, že už jsou u nás oblasti, kde není co chránit, kde není co obdivovat, kde už není "vůbec nic". Tak alespoň ty, Přírodo, vydrž se svým medem a strdím!!!
Ladislav VILÍMEK

Z jihlavských čtvrtí:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav VILÍMEK...
Dnes je pondělí 27. září
(14. září kalendáře iuliánského)
• 2021 rok křesťanského letopočtu
• 7510 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 27. 9.:
Pondělí po neděli osmnácté po Svatém Duchu Sv. Kosmy a Damiána, mučedníků a patronů zemí Koruny české
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 14. 9. (27. 9.):

  :


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: