Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.3.: Žena za volant nesmí, přesto stále řídí, opakovaně odmítá test na drogy. Jen v březnu ji policisté zastavili čtyřikrát

28.3.: Zastřelit chráněného medvěda je neospravedlnitelné. Slováci nyní navíc chystají ústavní zákon umožňující hromadné vraždění těchto ohrožených zvířat

28.3.: Z policejního deníku: nález granátu a nábojů; zloděj si odnesl kolo za dvacet tisíc

28.3.: Josef Patočka z Jihlavy oslavil sté narozeniny

27.3.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl nářadí; za volantem bez řidičáku

27.3.: Staročeské Velikonoce na Michalově statku nabídnou nahlédnutí do časů před zrušením poddanství v Čechách

27.3.: Na operačních sálech v jihlavské nemocnici využívají anesteziologové nové přístroje

27.3.: Kriminalisté dopadli další distributory pervitinu

27.3.: Historii Velkého Meziříčí pomohou dětem poznávat muzejní programy

26.3.: Řidič Audi od nehody, která se stala u Šimanova, ujel. Policisté hledají svědky

26.3.: Z policejního deníku: vandal poškodil auta; při střetu osobního auta a náklaďáku utrpěli zranění čtyři lidé

26.3.: Velikonoce v Jihlavě zahájí na Zelený čtvrtek jarmark, řehtačkový průvod, velikonoční loupení vajíček i folklorní muzika

26.3.: Silný vítr trápí Vysočinu, hasiči odklízejí popadané stromy

26.3.: Malebnou krajinou jihozápadní Moravy s historickou Jemnickou dráhou

26.3.: Autobus z Moldavska vezl do Londýna místo cestujících přes šest set litrů alkoholu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sasov
Dorf Sachsenthal. Čtvercová náves obestavěná malými domky přilepenými jeden ke druhému. Celkem 10 popisných čísel. Šikmo návsí přecházela cesta z polí dále směřující přes dřevěný mostek nad říčkou Jihlávkou k městu Jihlavě. Psal se rok 1778, když geometr Franciscus Vincenz de Finkoir provedl první zaměření. V roce 1780 byl první katastrální plán této vsi namalován tuší na papíře, pečlivě vybaven a předán na jihlavskou radnici. Dnes je uschována ve Státním okresním archivu v Jihlavě.
Naskýtá se nám jedinečná možnost postát nad zmizelou spletí starých cest, mosaikou zelených políček a kaskádou modrých rybníčků směřujících od poslední chalupy směrem jihovýchodním vzhůru do kopce Der Kalch - hübl. Jinak řečeno, do Kolíblu. Devět malých vodních nádrží a čtyři prázdné. Opět pozůstatek po dávném dolování v této části Vysočiny. Až na výjimky obdržel každý rybník své jméno. Tak třeba ten první, Hoofftauchtl, rybníkU dvora, další byl Kucheltaucht, žeby Placka nebo přece jen Kuchyňský rybník?! hliněné nádobí bylo třeba dobře umývat. A prát prádlo v potoce v údolí, kdo by chodil takovou dálku... Sand-rauchtaucht, Stadl taucht, Rohr tauch, Zahl taucht, Gränzl taucht, Schwarz taucht, Neu taucht a nakonec rybník přímo s poetickým názvem Kirschbaumteich čili Třešňový rybník. Kombinace nepříliš vhodná ke konsumaci, ale tak už to v životě chodí. Kdo chce, může pokračovat v překládání a dohadovat se. Jenže, smůla, dodnes se dochoval pouze Rohrteich, Vodárenský, odkud byla v minulosti rozvedena užitková voda do vsi. Ostatní časem zanikly.
Nedochovalo se ani několik málo archivních dokumentů ze života obce před druhou světovou válkou, kdy vesnice patřila ke Kosovu. Začátkem 20. století tady ve 12 domcích přebývalo 87 obyvatel, později bylo o jednoho více a všichni německé národnosti. Po jejich vystěhování v roce 1945 přišli čeští osídlenci. V roce 1954 se stal Sasov místní částí Jihlavy. Dodnes zde hospodaří školní statek, který v roce 1958 vystřídal zdejší JZD. Dominantou vsi patrně stále ještě jsou modré silážní věže a dostaveníčko si zde dávají majitelé a milovníci koní. Tak tedy prrrr...
Sasov. První písemně doložený název této vsi, Sachsenthal, pochází z roku 1778 a nikoliv 1846, jak uvádí publikace Místní jména na Moravě a ve Slezsku. V tomto udávaném roce se však objevilo ještě druhé pojmenování této malé vsi - Bürgerlust. Místo měšťanské rozkoše, zábavné či výletní místo Jihlavanů. V dalších letechse ujalo lidové Saksentál nebo Sachsentál. Český název Sasov byl ustanoven v roce 1924. Obyvatelům se říkávalo Guskáci a to podle bývalých majitelů původního dvora Goskohof, Gosků vo Sachsenthal, kteří získali dvůr v roce 1688 od Waldhausenů za částku 600 zlatých. V roce 1721 odkoupilo pak dvůr město k rozparcelování dvoru pro celkem 11 zájemců - Joseph Srnetz, Paul Kleichsner, Mathes Lang, Georg Gleichsner, Mathes Teltscher, Georg Bünder, Joseph Hable, Jacob Miksche, Martin Pausser, Mathes Neübauer, Joseph Pausser. Část pozemků obhospodařoval Mathes Wrzak a Martin Neübauer ze Studének a Frantz Müller a lékárník Wainer z Jihlavy. Proč tolik jmen najednou? Stačí pozorně číst. Některá příjmení se vyskytují v Jihlavě a jejím okolí doposud a 300 let není zase tak krátká doba.
Jak již bylo konstatováno, plán z roku 1778 - 1780 nám přiblížil pohled na uspořádání vsi a nejen to, díky drobným postřehům geometra také vzhled krajiny. Břehy kolem říčky Jihlávky, stejně jako břehy většiny uvedených rybníčků byly osázeny stromy. Cesta jdoucí od silnice z Příseky se úbočím Kolíblu klikatila a po jedné z rybničních hrází, jakoby bez povšimnutí, minula Sasov pospíchaje k Jihlavě. Pro úplnost si připomeňme, že dnešní asfaltová silnice běžící středem Kolíblu až na jeho vrcholek, kde se rozděluje ve dvou směrech na Střížov a Brtnici, byla zbudována až v polovině 20. století. Do té doby se tato prastará komunikace rozdvojovala už pár stovek metrů za Pančavou za mostem, když ve směru na Brtnici sledovala patrně trasu historické tzv. Haberské stezky. Políčka, louky, pěšiny, hladiny vodních nádrží a potůčků charakterisovaly tvář tohoto katastru o rozloze 1,7 km čtverečních.
Historií obce se podrobněji zabýval německý historik dr. A. Altrichter. Jemu vděčíme za poslední přehled obyvatel v roce 1924 a 1945. Zachytil rovněž lidová pojmenování jednotlivých popisných čísel, která se v několika případech udržela takřka dvě století. Na popisném čísle 1 se říkalo U šafáře "Schaffer," čís. 2 U zedníka "Maurer," čís. 7 bylo skoro největší, tedy "Nobl" tzv. "lepší grunt," dnes bychom řekli výstavní či honosná stavba. V čís. 11 býval "Schenk," patrně ona hojně navštěvovaná hospoda, později restaurant, kde si Jihlavané mohli vyhodit z kopýtka. Dům to býval nevelký a stál stranou zástavby v jižním cípu obce. V první polovině 20. století zde žil a čepoval rod Pauserů.
Půjdeme-li dnes od Sasova proti proudu říčky Jihlávky směrem na západ, bude naše putování obklopeno ploty. Bývalé stráně plné jahodníků a roztroušené zeleně byly v posledních desetiletích 20. století zaplaveny zahrádkáři. Terasy, bungalovy, monstra, to vše je k vidění na několika málo kilometrech kdysi romantické procházky zeleným údolím sevřeným příkrými stráněmi, což vyjadřuje i starý pomístní název Der untere grund. Žel, ušetřen nezůstal ani úzký proužek louček podél říčního koryta. Dokonale využitá nebo zneužitá krajina? ...V jednom místě při levém břehu nad Jihlávkou stávala kdysi samota. Dobře se na ni pamatuji. Vedle ní se choulila studánka s báječně studenou vodou "jako led". Na mapě z roku 1780 je zachyceno stavení s poznámkou Bergwerks - hütte, později Berghänsl, hornický domek, ale ještě předtím huť. První těžba zde probíhala neznámo kdy. Teprve roku 1773 došlo k opětovnému prozkoumání zdejších odvalů a po kladném posudku odborníků byla stará štola dlouhá 58 m znovu otevřena. Malé dílo čili Kleinwerkl, jak se kutišti říkalo, se postupně rozrůstalo. Šachty sv. Prokop a sv. František poskytovaly tehdy kvalitní rudu a tak došlo k otevření další šachty Josef, podle císaře, která měla usnadnit dopravu vyrubané horniny na povrch a zlepšit větrání dolů. Pro urychlení důlní těžby byla později vyhloubena další šachta Marie Teresie, k níž měly podzemní štoly dorazit. Jak uvádí RNDr. Jiří Vosáhlo, znalec této problematiky a autor mnoha pojednání o jihlavském rudním revíru, nestalo se tak. V polovině cesty, u nově hloubené šachty sv. Jakub bylo dolování zastaveno a v roce 1780 bylo dílo dlouhé 367 m opuštěno. Všechny jmenované šachty a šachtice včetně odvalů byly aplanovány. Zůstal jen výtok důlní vody v podobě již zmíněné studánky. Na místě dolů bychom nalezli tovární haly, benzínovou pumpu a nekonečný zástup zahrádek.
V nedávné době jsem objevil v jihlavském archivu plán zachycující celé popisované Malé dílo. Jeho autor na něm zachytil další dnes už neexistující hornický domek a také přístřešky nad šachtami Josef a Marie Teresie, které připomínají stará Agricolova vyobrazení z knihy De re metallica libri XII., vydané v Basileji roku 1556. Některé věci, jak patrno, přežívají celé věky, jiné nám mizejí takřka před očima. Není to škoda?
Ale pojďme tím naším údolím ještě o kousek dál. Propleťme se mezi zahrádkami až k místu, kde stojí střelnice. Tady jsme jako kluci sbírali asfaltové holuby při mysliveckých kláních. Tady střílela policie i lidové milice do příkré holé stráně, na které nejednou závodily motocykly při jízdě do vrchu. Jsem pamětníkem. Zdejší podmáčené louky zlátly pod trsy blatouchů a konkurovaly nebi modří droboučkých pomněnek. V tůňkách jsme se šplouchali a chytali ryby. Mřenka nebo parma, co já vím, chutnaly báječně. Byla to báječná léta pod psa. Pořád nás někdo pronásledoval a honil a nadával do holomků. No, řekněte, kdo to měl celá ta léta a v krátkých kalhotech nebo černých glotových trenýrkách nad kolena snášet!
Hned vedle tohoto pustnoucího areálu je dosud velmi dobře patrný brod přes Jihlávku a můstek pro pěší. Za ním se při kraji lesa choulí malá kolonie zv. Domky. A tady někde, kousek nad ní, snad při malém rybníčku, rozkládala se v minulosti zaniklá ves Boříšov. Nikoliv na místě dnešního Sasova či poblíž Pančavy, jak uvádí celá řada historiků, ale právě zde. Odpovídá tomu nejen letmý průzkum terénu, ale především studium starých katastrálních plánů a map všech okolních vsí včetně sousedního Rančířova.
Ves Boříšov se poprvé objevuje na listině z roku 1233, kdy patřila desátkem spolu s dalšími ke kostelu sv. Jana Křtitele ve Staré Jihlavě. Naopak poslední záznam o ní z roku 1565 nalezneme v X. jihlavské městské knize. Podle odhadu neměla více jak 10 usedlostí. Její zánik můžeme spojovat s odchodem obyvatel do nebývale prosperující Jihlavy, stejně jako se stěhováním do nově budovaného Nového Rančířova při tamním kostele sv. Petra a Pavla, což byla prakticky jen pouhá cesta přes kopec. Podle nemnoha zápisů v jihlavských městských knihách probíhal odchod tamních obyvatel postupně od poloviny 15. století. Důležité je, že v zápisech jsou dosti podrobně lokalisovány různé boříšovské louky a pole. Nejčastěji při říčce Klain Ygla, což je Jihlávka a při boříšovské cestě do Rančířova nebo Jihlavy. Tato okolnost nemůže nechat nikoho na pochybách, že ves se nacházela blíže Rančířova. Ostatně z této vsi vedla původně cesta do Jihlavy buď přímo přes Boříšov a nebo v jeho těsné blízkosti, což dokládá její znázornění na staré katastrální mapě z konce 18. století. Taktéž i mapy a plány z počátku 19. století zachytily tuto komunikaci a nejen tu. Z Jihlavy vedla důležitá cesta právě přes Boříšov a dále na vrchol Kolíblu a není vyloučeno, že šlo o jednu z možných variant tolik diskutované trasy tzv. Haberské stezky. Mám na mysli část z Jihlavy do Brtnice, která se v tomto úseku jeví jako pohodlnější a mimo jakékoliv mokřady, strže a pod. Od Jihlavy pokračovala dnešní Znojemskou ulicí a v místech před vysílačkou odbočovala k Domkům, kolem tamního Boříšova a dále po návrší Kolíblu vzhůru, kde navázala na dnešní silnici k Přísece a Brtnici.
Dalším dokladem o existenci Boříšova právě v tomto popisovaném místě je v jihlavském archivu založená listina s datem 25. listopadu 1503, kdy rančířovský farář Niklas Peyert odevzdává jihlavskému rychtáři Ladislavovi louku u Boříšova, psáno "Purischaw," která se nachází pod Rančířovským kopcem, psáno "untern Rannczirperg," na novějších mapách pouze Ranzer Wald, les. Jak z textu vyplývá, byla část boříšovských pozemků obhospodařována rančířovskou farou a snad jenom zarůstající obrysy chalup ještě připomínaly bývalou ves. Více důkazů snad ani netřeba. Další by mohl potvrdit archeologický průzkum.
Naše putování je u konce. Nazpátek do města půjdeme po staré boříšovské cestě. Bývala úzká, místy kamenitá, místy zase blátivá. Dnes je podstatně lepší. Jezdí po ní auta a část pokrývá asfaltový koberec.
Ladislav VILÍMEK

Z jihlavských čtvrtí:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav VILÍMEK...
Dnes je čtvrtek 28. březen
(15. březen kalendáře iuliánského)
• 2024 rok křesťanského letopočtu
• 7513 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 28. 3.:
Neděle šestá postní - Květná neděle Sv. Jana Kapistrána, vyznavače
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 15. 3. (28. 3.):

  :


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: