Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Žena z Třebíčska opakovaně volala na tísňovou linku, nadýchala více jak tři promile

18.3.: Výstava Látky s vůní kadidla v Pelhřimově představí historické církevní textilie

18.3.: V Jihlavě v ulici Romana Havelky byl nalezen mrtvý muž

18.3.: Osmnáct mladistvých v Polné bylo pod vlivem alkoholu; jeden z chlapců měl téměř tři promile

18.3.: Festival dokumentů Jeden svět už posedmé v Havlíčkově Brodě

18.3.: Bělostné koberce bledule jarní na Vysočině

17.3.: Vodní elektrárna Dalešice nabídne zájemcům speciální prohlídky o víkendu 23. -24. března

17.3.: U Dačic zemřel po nehodě čtyřiadvacetiletý mladík

17.3.: Sčítání ptáků na krmítkách ovládla sýkora koňadra, druhý je vrabec

17.3.: Mozkohračky v akci aneb Hrajeme si nebo se učíme? na krajském úřadě v Jihlavě

17.3.: Malé letadlo v Třebíči při přistávání zavadilo kolem o auto

17.3.: Jaro ožívá na křídlech prvních čápů

17.3.: Horácká galerie představí grafiku a objekty jihlavského výtvarníka Františka Dörfla

17.3.: Cyklista v Jemnici měl téměř dvě promile alkoholu

16.3.: Žena odcizila zboží za více než jedenáct tisíc korun, muž se pokusil odcizil brusku

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Henčov
Skláním se nad starou rukopisnou mapou z roku 1778. A v úctě "smekám" před anonymním autorem. Těch stromečků, těch teček trávy, těch křivolakých cest a mezí. Vznáším se pohledy nad henčovským katastrem a marně si spolu se slovníčkem lámu hlavu nad překlady pomístních názvů: In der Tvira genant či An Pindla. Bez zajímavosti není ani název obce: Hayzen Dorff. Spíše to připomíná vypálenou ves. Uprostřed panenské přírody vypálili lidé určité místo a to nejen pro sídliště, ale také pro budoucí pole. Kdo by neznal Žďár nebo Ždírec. Podobné sídliště vzniklo na přelomu 12. a 13. století v blízkém okolí Staré Jihlavy. V listinách z let 1233 až 1304 se objevuje ves jménem Serech, Sarech, Sirek a Sarek, zkrátka, Žďárec nebo Žďárek. Bezpochyby docela malá ves. Že by...? Dodnes nebyla celá řada starých vsí při kostele sv. Jana Křtitele ve Staré Jihlavě lokalisována. K nim patří i Žďárek. Jedno je však jisté a na tom se shoduje většina badatelů, že totiž všechny hledané vsi se musely nacházet v bezprostřední blízkosti kostela, neboť v něm se odbývaly křty a kolem něho se pohřbívalo. Navíc, náš Žďárek se podle zápisů musel nacházet na české straně.
Jak víme, bylo zdejší území někdy krátce před polovinou 13. století kolonisováno německy hovořícími osadníky. Celá řada původních českých a moravských vsí získala tehdy ještě další, zcela nová, německá pojmenování. Nelze rovněž vyloučit, že řada českých názvů zanikla a v některých případech mohlo dojít i k zániku vsi samotné, pokud neskýtala možnost dalšího rozvoje nebo tomuto rozvoji vlastní polohou bránila. Odborníci soudí, že na území rodícího se královského města Jihlavy takový případ nastal. Mohlo jít o jednu či dvě staré vsi. Tak, a teď, pátrejme... Písemných pramenů je jako šafránu. Pomístní názvy starých tratí upomínající na stará sídliště se objevují jen sporadicky. Většina se týká vzdálenějších míst v okolí Jihlavy. Několik zaniklých vsí se přesto podařilo tímto způsobem po takřka 700 letech lokalisovat. Žďárek však doposud odolává...
Obraťme proto naši pozornost k nejstarším písemným pramenům uloženým v jihlavském archivu. První listina se zmínkou o Henčovu byla vyhotovena 13. září 1509 králem Vladislavem II. Uděluje v ní Jihlavským právo, aby jejich vsi na české straně "...tvrzi wesky male jmenem messin, pierpawmhoffe a hainzendorff..." odváděly všechny platy a daně na Moravu. Jak mnozí jistě poznali, jde o Měšín, Hruškové Dvory a náš Henčov. Pokud jde o zápisy v jihlavkých městských knihách, objevuje se první k datu 1359 a to v první knize, na první stránce: "Ulricus Heynczendorfus" neboli Ulrich z Henčova, což je nejen nejstarší písemná zmínka o této vsi, ale také první její známý obyvatel. Pak následují další zápisy: Hainczendorf, Hanczendorff, Hantzendorff, až do konečné podoby Heinzendorf v roce 1846. Z této doby je rovněž znám první český název Henčov, později Hinčina.
Mohl by německý název vsi připomínat, byť vzdáleně, Žďárek, žďáření, vypalování? Dr. A. Altrichter poukazoval na vznik z osobního jména Heinz, jmenovaní nevyloučili ani domácí podoby Heino či Hanno - "Heinzova ves". Historik A.J. Pátek usuzoval na vznik z osobního jména Hynek či Hynce. To vše by nasvědčovalo tomu, že půjde o osídlení z druhé poloviny 13. století, z období tzv. vnější kolonisace, kdy v okolí Jihlavy došlo postupně k objevům ložisek stříbrných rud a k zakládání hornických osad. Proč se tedy objevuje v písemných pramenech výhradně Sarek, a to ještě v roce 1304 (!), zatímco Hainzendorff až roku 1359! Mám důvod se domnívat, že u zrodu německého pojmenování mohlo být slůvko "heiss" - žhavý.
Podíváme-li se na půdorys Henčova z roku 1778 a na plužinu ve tvaru klínových záhumenic doplněnou dělenými úseky, můžeme ves tohoto typu zařadit mezi tzv. lesní návesní vsi. Konečně, ještě koncem 18. století pokrýval větší část katastru les. V té době se Henčov skládal ze dvou částí. Východní tvořilo půlkruhové seskupení šesti stavení s vodním zdrojem uprostřed a původně s jednou cestou přicházející od západu, od Jihlavy. Západní část vsi byla založena na předsunutém místě na návrší. Šlo patrně o dvorec rozdělený později na tři samostatné usedlosti. Od poloviny 19. století až do roku 1945 zde na velkostatku o rozloze 402 ha hospodařil průmyslník K. Löw z Helenína.
Z uvedených skutečností by vyplývalo, že k založení vsi došlo už počátkem 13. století na předem vymýceném a vypáleném prostranství a na výhodném jižním návrší chráněném lesy ze všech stran. Způsob založení se pak odrazil i do prvotního jména Sarek. V žádném případě nešlo o ryze hornickou osadu zakládanou obvykle neplánovaně a chaoticky v těsném sousedství dolů a bez předem organisované plužiny. Přesto nelze vyloučit, že by se v blízkém okolí nedolovalo. Nasvědčují tomu nejen lesem zarůstající pinkoviště, ale příkladně i pomístní název "beim Dammwiesen," U hrází, jinak místo zaniklých rybníků v loukách vedle lesa.
Pomístní název "Tuchmacher Leiten" z počátku 19. století zase poukazuje na další rozvoj soukenictví v okolí včetně zřizování rámových polí na pozemcích méně vhodných pro zemědělskou činnost. Jinak ve všech blízkých mlýnech byly tehdy instalovány valchy, neboť jediná řeka Jihlava poskytovala těmto zařízením dostatek odpovídající vodní sily.
Hojnost zápisů v první městské knize svědčí o významném postavení Henčova, který patřil k jihlavským kmenovým vsím ležícím na českém území. Přesto zůstával malou vsí, což bylo dáno okolním členitým terénem s hlubokými stržemi. Od 15. do 17. století zde trvale přebývalo 7 osedlých. Z rejstříků městské sbírky je patrné, že v období husitských válek neplatila tato ves téměř žádné poplatky, což by nasvědčovalo tomu, že bývala častěji pustošena. Velká pohroma ji postihla za třicetileté války, když byla 26. února 1646 švédskou posádkou okupující Jihlavu vypálena. V průběhu těchto tragických let zde takřka polovina všech gruntů zpustla. Od konce 17. století se však počet usedlíků opět ustálil na 7, z nichž polovina vlastnila pozemky o rozloze jednoho lánu (cca 20 ha) i více. Po roce 1750 byla ves přičleněna k území Moravy.
Život tady býval rušný, lidé přicházeli z daleka a zase odcházeli, především pak do blízké Jihlavy. Z roku 1425 známe zdejšího Hannse tovaryše, Michela seczera, sazeče čili typografa, Peschera a Jenikawera, který se v roce 1420 vystěhoval z dnešního Větrného Jeníkova, Nicolause Heinzmani de Puschhofen čili obyvatele z později zaniklého Boříšova, dalšího Nicolause a Hannse a konečně Michaela de Przibislauia, z Přibyslavic a jistého Cremsera, jehož rod zde pobýval ještě v 16. století. Spojení sazeče a (dost možná) papírníka z Přibyslavic by mohlo svědčit pro papírnu s tiskárnou. Jména ze 16. a dalších století svědčí o trvale národnostně smíšeném obyvatelstvu: Brosl, Pable, Jacob, Matausch, Proksch Mattl, Herman, Neubauer, nelze vyloučit ani přítomnost Židů - Siemandl Koscher, Veith Neu Wirth. Příjmení Schneller, Teltscher, Boudalek či Bodelik nebo Kütler, se objevují v okolí až do 20. století. Mimo rolníky zde nalezneme krejčí, hrnčíře a řadu dalších řemeslníků.
První katastrální plán vsi z roku 1778 nám předkládá nejen přehled všech rodin obývajících 9 zdejších gruntů, ale také pohled na vzdálenější soubor staveb s popisnými čís. 10 - Holy Mühle, stojící při řece Jihlavě a složený ze 3 objektů. Pojmenování Hulův mlýn nalezneme ještě v písemnostech z poloviny 20. století. Zde se nejen mlela mouka a v hamru drtila stříbrná ruda, bývalo to místo důležitých veřejných setkání a schůzí. Jedna z nich, smuteční, se konala 21. září 1937 u příležitosti úmrtí našeho prvního presidenta T.G. Masaryka. Tryzny se zúčastnilo snad všechno obyvatelstvo z okolí, aby vyslechlo nejen projevy představitelů okolních obcí, ale také rozhlasové vysílání smutečních projevů, což zaznamenal jeden z kronikářů. V blízkosti mlýnu procházela stará cesta k Meziříčí a Brnu a býval tady důležitý brod přes řeku Jihlavu, později nahrazený dřevěným a pak obloukovým kamenným mostem, který byl v roce 1934 odstraněn a na jeho místě vystavěn most betonový. Dnešní železobetonový přemostil nejen řeku, ale také železniční trať.
Vzhled zdejší domovní zástavby ovlivnila především výstavba nových domů a rekonstrukce starých v období let 1927 až 1935. Stavební archiv nám předkládá jména jak stavebníků, tak také stavitelů. Počínaje architektem z Brna a konče zednickým mistrem z Velkého Beranova. Nejčastěji se zde objevují stavitelé J. Janda a E. Bumbálek z Luk, K. Rejchrt, V. Liška, B. Miksche a R. Janko z Jihlavy. Dům pro správce velkostatku a tzv. lovecký zámeček v lese před Henčovem zadal v roce 1922 továrník a velkostatkář v jedné osobě, Karl Löw, architektu F. Hulovi z Prahy - Dejvic a vlastní realisaci známé jihlavské stavební firmě ing. K. Weignera.
Podle kolaudačních protokolů víme, že pod správu zdejší obce patřila za první republiky rovněž dolní část osady Nových Domků při státní silnici na Brno, lidově nazývaná "Zlámané jelito". Jak píše historik Pátek, pojmenování obdržela proto, že "...kdysi vozka s velikým nákladem tudy jedoucí právě v místech, kde stojí "Domky," zlámal část vozu, kterou tehda nazývali "jelitem"; i musil tu po celou noc a den státi, nežli vůz uvedl do pořádku".
A další zajímavosti? Až do roku 1930 sem pošťák přinášel dvakrát denně poštu a balíky ze sousedního Helenína. V témže roce zde byla zřízena místní knihovna. V předvečer 28. října 1930 vypukla v kraji sněhová bouře, při níž orkán dosahoval rychlosti 150 km/hod. V polesí velkostatku vyvrátil a polámal stovky stromů. Spousty napadeného sněhu a závěje znemožnily dětem návštěvu školy v Heleníně. Připomeňme si, že do roku 1872 docházely zdejší děti do školy v Kosově a teprve potom šlapaly jen poloviční cestu do Helenína. V roce 1932 byla obec elektrifikována, když byla připojena na Löwovu elektrárnu v Malém Beranově. Bez zajímavosti není ani výstavba hospody na návsi, o kterou tvrdošíjně usiloval továrník Löw, aby se realisovala na jím určeném místě a ani o centimetr stranou. Po delším bezvýsledném dopisování se zastupiteli pohrozil dokonce zrušením nabídky. Archivní dokumenty o pokračujícím jednání mlčí, ale podle sdělení pamětníků se hospoda nakonec postavila. Dnes slouží k bydlení.
Vynechat bychom neměli ani blízké letiště provozované od poloviny 30. let 20. století naší armádou a po druhé světové válce jihlavským aeroklubem. Ještě dnes si vzpomínám na první slavné letecké dny a na svůj první let v zeleném hornoplošníku pilovotaném bývalým anglickým válečným letcem, kterému se v roce 1939 podařilo uprchnout z protektorátu do Anglie. Byl to tehdy pro mne úchvatný a dodnes nazapomenutelný zážitek, stejně jako vystoupení leteckého akrobata na hrazdě zavěšené pod letadlem, které mělo takřka tragickou dohru. Snad si ještě někdo jiný vzpomene...
Statistika uvádí, že v roce 1880 zde žilo 103 Němců a 68 Čechů. V roce 1910 už 142 Čechů a 126 Němců. V roce 1945 muselo zdejší obec opustit posledních 6 německých rodin. Na jejich místo přišlo za pár let pár jiných německých rodin z oblasti Jeseníků. Tak šel život...
Část romantického údolí s rybníčkem a blatouchy posloužila nedávno jako skládka. A protože místo už je plné, a s budováním hory se zde zatím nepočítá, přijíždějí desítky opozdilců a odhazují modré pytle s odpadem kde se jen dá. Krásný vzhled je na ten Boží svět... Zdejší starousedlíky to pěkně štve a televizní krteček by jistě řekl: Ach jo... Lidi!!!
Ladislav VILÍMEK

Z jihlavských čtvrtí:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav VILÍMEK...
Dnes je úterý 19. březen
(6. březen kalendáře iuliánského)
• 2019 rok křesťanského letopočtu
• 7508 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 19. 3.:
Úterý po druhé neděli postní Sv. Josefa, snoubence blahoslavené Panny Marie, vyznavače a patrona zemí Koruny české
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 6. 3. (19. 3.):

  :


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: