V traumatisujícím nás kouzlu osobnosti B. Kafky poznali jsme typ člověka jemného, jakoby i vnějškově zušlechtěného vlastním vědním oborem...
Odvěkým tajemstvím obestřená "Nová věda parapsychologie" je v hlavním titulu knihy ohraničena podtituly "Hypnosa, Schopnost médií, Komunikace se zemřelými, Zhmotnění, Lourdský zázrak" - jakoby kouzlem osobnosti svého nedostižného tvůrce apostrofovala "úsudek svědecký genia" (Aristoteles): "Docílili jsme rozluštění tohoto obrovského problému: tělo zachází, avšak duše s energotronovým tělem nadále žije a pokračuje v nekonečné přítomnosti mimo prostor a čas. Tím vcházíme do věčnosti, do zcela jiného světa, neznámého, neprobádaného, nesrozumitelného vzhledem, který máme ještě prostudovat a z něhož nemůžeme vyloučit pozemské názory..."
Imposantní a vnitřně hluboce ukázněný zjev Břetislava Kafky - "představitele parapsychologického bádání v Evropě...", uvedl nám - vysokoškolským studentům vědního oboru psychologie Filosofické fakulty Masarykovy university v Brně (v době zimního semestru 1945/1946) nezapomenutelný univ. prof. PhDr. Mihajlo Rostohar (1878 - 1966)... dodnes prožívám velkou duchovní přítomnost osobnosti B. Kafky detailně živým vzpomínáním... Osobitě tajemné a podmanivou jazykovou modulací provázené pozdravení uvedl vyzváním, aby zájemci "o komunikaci s Ním" vystoupili s jednoduchou charakteristikou místa, kde studovali - a aby v mysteriosním smyslu "tajemstvím obestřených míst kraje" (v pojetí slavného francouzského filosofa prof. Ch. Richeta) - chvíli souvisle hovořili... Vzpomínal jsem kouzelný kraj Novoměstska, nepodbízivých krás Vysočiny - a "tajemností míst" (prof. Charles - Robert Richet) Březinových Jaroměřic nad Ro kytnou, Demlova Tasova i Nového Města na Moravě již zvěčnělého básníka a překladatele MUDr. J. Svítila - Karníka...
"Duch těla zbavený není omezen na náš prostor a žije v dimensi vyšší..." - utkvělo v celoživotní mé pamětní skladbě z bezprostřední a jasnozřivě prozářeným pohledem provázené odpovědi duchovní osobnosti Břetislava Kafky... a prostor postupně již zšeřelé seminární místnosti brněnské fakulty pronikala hluboce informativní úvaha vzácného hosta: známý astronom a francouzský okultní psycholog C. Flammarion (1842 - 1925), jehož spisy jsou přeloženy do mnoha jazyků, výrazně ovlivnil Březinova genia, pozdně gotický malíř Hieronym Bosch (1450 - 1516) do otevřené krajiny umisťoval biblický děj... podobně tak plynou (vzpomínal podivuhodně soustředěný B. Kafka...) dřevoryty novoměstského malíře K. Němce (1879 - 1960), jehož pohled na lidské osudy a příběhy se odehrává "v lůně všemocné Matky přírody" (B. Kafka). Podivuhodně o parapsychologickém bádání o lidské bytosti vzdělaný Břetislav Kafka vzpomínal i "mediální osobnosti" malíře Vysočiny V áclava Jíchy, přítele Otokara Březiny z jaroměřické školy, jehož pastely, akvarely i tužkové kresby okouzlovaly...
Podobným způsobem i postupem svého jasnozřivého vcítění v odpovědi dávně mých fakultních spolustudujících prožíval B. Kafka svým mimořádným vhledem v parapsychologické jevy všechna místa, odkud na brněnskou Filosofickou fakultu přišli: tajemně členěné Beskydy, kouzelný kraj Poželetaví... a všechny nás udivoval svým jemně diferencovaným mimosmyslovým poznáváním, rovněž sugestivním výkladem o svých řezbářských a sochařských dílech - jemným naznačením tajemného i duchovního svých religiosních výtvorů...
V té době setkání s B. Kafkou se velmi sledoval, zkoumal i ověřoval problém - nedostižným duchovním bohatstvím Kafkova genia nazvaný "fluid oduší", který se uvolňuje několik dní pře smrtí... "Moji jasnovidní subjekti...", píše B. Kafka ve své knize "mi přesně na den i hodinu určovali přesnou dobu skonu lidí a nikdo nemůže říci, že bychom se kdy mýlili. Je zřejmé, že duše prostřednictvím fluidu oduší oživuje tělo a že tato energie je jasnovidcům viditelná. Nenalézá-li ji uspaný subjekt v některé části těla, hlásí s určitostí, že ono místo je tmavší a dovede z toho předem určit smrt...". V obsáhlé kapitole "Stav Duše - Život - Smrt a Oduší" (str. 82 - 92) pozoruhodným vcítěním B. Kafka objasňuje, jak postupem času získával "schopné subjekty - citlivce", s jejichž pomocí vstupoval do podvědomí lidí a určoval postup léčení... Nadlidským úsilím badatelské a léčitelské práce projekt oval nedostižně tvůrčí duch B. Kafky knihu NOVÉ ZÁKLADY EXPERIMENTÁLNÍ PSYCHOLOGIE (Duševědné výzkumy a objevy).
V popředí zájmů tehdejšího "universitního světa", zdůvodňujícího "záhady Duše" - zaujímalo čelné místo vědecké dílo profesora pařížské university Charles - Roberta Richeta (1850 - 1936): experimentálními výzkumy jasnovidectví a materialisací (zvláště u významných médií...) získal si zásluhy o parapsychologii... Podle biologa světového jména, profesora university v Lipsku Hanse Driesche (1867 - 1941) je zhmotnění (materialisace) prostorové vytváření jevů, které mají tvar, například prstů, neúplných rukou, hlav apod. - "...vznikají z beztvárné ektoplasmy, jakési to mlhoviny, vycházející z těla fysikálního média a zhušťující se působením jeho zvláštní energie..." (B. Kafka).
Z tajemstvím pronikajícího světa tehdejší prózy (v době fakultního setkání s B. Kafkou v roce 1946) zaujalo dílo skvělého katolického prozatéra Jana Čepa (1902 - 1974) - magickou až myšlenkou "ustavičného loučení tohoto světa...". Vrcholením emocionálního kouzla poesie pak lákalo básnictví katolicky protrpěné duše Jana Zahradníčka (1905 - 1960), především mystickou krásou veršů jeho básnické sbírky z roku 1937 "Pozdravení slunci" ("...ó slunce, ty anděle ohnivé rady, monstrance, jíž se koří věže a vody!")
Z mnoha vůdčích osobností katolické Moravy, které vzpomínaly vědecké a badatelské dílo kouzlem obestřené osobnosti B. Kafky - vracím se k nedostižnému vystoupení skvělého kazatele a řečníka, vynikajícího znalce filosofického díla Aristotelova a sv. Tomáše Akvinského: prof. ThDr. Josefa Silvestra Maria Braita (14. června 1898 - 25. září 1962). Dodnes nezapomenutelnou přednášku "debatních večerů Filosofické fakulty MU v Brně" (zimní sem. 1945 - 1946) uvedl připomenutím knihy "Nové základy experimentální psychologie" B. Kafky, o níž v duchovní a filosofické revui na hlubinu, kterou založil již v roce 1926, napsal: "Vaše kniha dává pokyny veliké ceny. Neostýchám se zpříma doporučiti studium této knihy..." Tklivá památka až ve věčnost Času nezapomenutelné a nesmazatelné osobnosti v našich kulturních dějinách prof. ThDr. J.S.M. Braita - je provázena jeho zatčením v padesátých letech, vězněním a propuštěním na tzv. první amnestii pro po litické vězně z 11. května 1960, kdy již jeho obdivně nezdolné a nadlidsky obětavé zdraví bylo zlomeno... Uložení do hrobky dominikánů v Olomouci provázela jen tichá píseň ct. sester dominikánek, jakoby kouzlem dávných vzpomínek krášlená práce + zvěčnělého z posledních let: Život sv. Dominika, zakladatele řádu kazatelů, zvaných také dominikánů, jehož náhrobek v Bologni je vyzdoben scénami z jeho života...
Duch těla zbavený není omezen na náš prostor a žije v dimensi vyšší...
Pro nás tak dávně nezapomenutelné pravdy a duchovní hodnoty dovedl rozumově nepostižitelnými poznámkami obsáhnout "duch rozlehlého Horizontu" (R.M. Rilke) - Břetislav Kafka v setkání s námi - vysokoškolskými studenty... Genialitou svých interpretačních schopností parapsychologických jevů dokazoval, že "parapsychologii lze považovat za vědu budoucnosti... jevy, spadající do oboru parapsychologie, mají dnes již většinou své místo v systému věd. Pozbyly tedy své "okultnosti". Mediálně tvarovanou vzpomínkou nelze mi obsáhnout šíři vědeckých, parapsychologických i praktickými aplikacemi obohacovaných zájmů, nezdolného i nezlomného úsilí astrálního až genia dnes zvěčnělého Břetislava Kafky... V traumatisujícím nás "kouzlu osobnosti" B. Kafky poznali jsme typ člověka jemného, jakoby i vnějškově zušlechtěného vlastním vědním oborem...
Ve "věčnost rozhozeného Času" (J. Čep) - anebo jak nám dávno řekl B. Kafka "v hlubiny nezřejmé Budoucnosti": "Největším a nejskvělejším objevem dvacátého věku je objev, že lidská přirozenost smrtí nezaniká, pouze se vývojem postupně mění a zdokonaluje a dává tělu vyšší hmotný a dokonalejší energotronový tvar..."
Tvůrce nového vědního oboru B. Kafka cítil s lidským utrpením a chápal, že jen přísným osobním odříkáním, skálopevným odhodláním trpět za spravedlivou věc - a snad i asketickým způsobem života, může ostatním pomoci...
Tajemstvím provázená "realita života" - "duši se zjevuje víc a více prožitý život, vidí současně činy dobré a špatné, žije v přítomnosti celého svého života. V duši se probouzí úzkost, podle viny i muka..." byla pro obdivného ducha Břetislava Kafky jednou z pravd, v nichž setrvával a s níž experimentoval po celý svůj nedostižně a obdivuhodně - mnohdy i strastiplně, naplňovaný život.