Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.4.: Oba hlavní vjezdy do pelhřimovské nemocnice budou od 22. dubna do 15. května uzavřeny

20.4.: Medvědí trojka z táborské zoo se těší na návštěvníky

20.4.: Kraj Vysočina postaví v Třebíči nový pavilon praktické výuky pro budoucí zemědělce a veterináře

15.4.: Upleťte si pomlázku a najděte velikonoční vajíčko v táborské zoo

15.4.: Dětská pohotovost v jihlavské nemocnici čelí zneužívání a problémům s nerovnoměrným rozložením služeb

13.4.: Truck Trial v Pístově u Jihlavy: Když se monstra z oceli utkají s nezdolným terénem

12.4.: Výstava Leteckomodelářského klubu v zámeckých konírnách v Třebíči

12.4.: Květinové vazby na zámku ve Velkém Meziříčí budou k vidění po celé Velikonoce

10.4.: Smetanovy sady v Jihlavě čeká oživení: park dostane nové stromy, keře i cesty

10.4.: Pašijová hra Co se stalo s Ježíšem? ve Žďáře nad Sázavou

10.4.: Nemocnice v Pelhřimově modernizuje diagnostiky kolorektálního karcinomu

10.4.: Kreativní velikonoční tvoření a prohlídky v jaderné elektrárně v Dukovanech

10.4.: Cesta z Třebíče na Pekelný kopec ožije mraveništěm, obřím včelím úlem či pavučinou

8.4.: Řidič Mercedesu se obcí prohnal rychlostí 126 kilometrů v hodině, přišel o řidičský průkaz

8.4.: V jihlavské nemocnici na Den zdraví poradí kuřákům i nastávajícím maminkám

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Ze zámku ve Velkém Meziříčí: Stanislav Vodička v muzejních sbírkách
Sdílet článek
Osobnost Stanislava Vodičky dodnes nabádá k úctě ke starému řemeslu, psanému slovu i lásce k přírodě. Letos v březnu si připomínáme již 115. výročí narození tohoto pozoruhodného člověka. Jeho život, jenž se začal psát 15. března 1910 v malé vesničce Rožďalovicích na Nymbursku, by jistě vydal na román.
image-1
Chlapec z devíti dětí ze začátku ve výběru své profese poněkud tápal. Klíčové pro něho bylo až setkání s Janem Rajmanem, které otevřelo mladému Vodičkovi svět zlatých ořízek, pergamenových předsádek a kožených vazeb. Obor umělecké knihařství dále rozvíjel v dílnách v Tasově, který se mu stal druhým domovem. A když došlo v 50. letech k likvidaci živnostenského podnikání, odešel do Velkého Meziříčí, kde v archivu podniku Kablo ve své práci pokračoval.

A jelikož se za osobností Stanislava Vodičky skrývají nekonečné hodiny trpělivé práce, okouzlí nás především umělecky zdařilými knižními vazbami. V muzejní knihovně tak nalezneme díla Aloise Jiráska, Jakuba Arbese či Vladimíra Holana, která prošla Vodičkovou knihařskou dílnou.

Archivní fond zase obsahuje básnické rukopisy psané tužkou na malých formátech nebo zezadu na hlavičkovém papíře Kabla, zkrátka tak, jak přicházela inspirace. Drobné prozaické dílo psané na stroji oslavuje přírodu v celé její kráse a nese názvy například: „Racek zálesák", „Uvězněná kukačka" či „Sen". Kuriózní je i dopis ze dne 25. 9. 1959 adresovaný neznámému soudruhovi s omluvou, že se z důvodu bramborové brigády nemůže účastnit muzejní rady.

Lidé na něj vzpomínají jako na skromného člověka s otevřeným srdcem a velkého znalce přírody. Jeho knihy „Tam, kde usínají motýlové", „Planina ticha" či „Jepičí okamžiky" si lze vypůjčit v muzejní knihovně.

Patrná je z dobových snímků i spolupráce s Jakubem Demlem, kdy si můžeme prohlédnout nejen Vodičkovy civilní fotografie zachycující okamžiky strávené na rybách i při práci v knihařské dílně, ale i obrázky z kulturního života, kdy byl činný v lidovém souboru Vysočina nebo se účastnil knihovních besed v Borech a Křižanově.

Stanislava Vodičku nám v muzeu nepřipomínají pouze knihy, fotografie či rukopisy, ale při troše fantazie si také můžeme představit, jak to v takové knihvazačské dílně vypadalo. Součástí muzejních sbírek totiž jedna taková dílna je. Mezi předměty tak nalezneme šlapací šičku, kolovou a pákovou řezačku, oklepávací lisy a zlatičku.

Zajímavým artefaktem spjatým s tímto knihařem a spisovatelem je také hnědá kožená bunda do pasu. Nejen že pochází z Vodičkova majetku, ale kůži si na její ušití sám vydělával.

Kotlík na teplý klíh
Válcovitá nádoba z měděného plechu na první pohled nijak zvlášť nezaujme. Při bližším ohledání si všimneme, že nádoba je dvojitá, kdy vnitřní část přesahuje přes průměr vnějšího pláště. Dochoval se i štětec s částí ztvrdlého klihu. Zajímavostí je, že tento sbírkový předmět se k nám dostal díky likvidaci škod po velké povodni v květnu 1985, která zasáhla i archiv podniku Kablo. Do muzea jej ještě téhož roku daroval Antonín Dvořák. Kotlík používal knihař Stanislav Vodička k šetrnému ohřívání klihu ve vodní lázni a v různých obdobách jej knihaři používají dodnes.

Zdroj: https://www.velkomeziricsko.…
Dana CEJNKOVÁ
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je středa 23. duben
(10. duben kalendáře iuliánského)
• 2025 rok křesťanského letopočtu
• 7514 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 23. 4.:
Pátek po druhé neděli Velikonoční Sv. Vojtěcha, biskupa pražského, mučedníka a patrona zemí Koruny české Sv. Jiří, mučedníka
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 10. 4. (23. 4.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: