„Jsme velice rádi, že se nám podařilo získat takhle mimořádné zvíře. Bílé zbarvení Gandalfa není způsobeno albinismem, ale extrémně vzácnou genetickou mutací zvanou leucismus. Bílí lvi žijí ve volné přírodě jen zcela výjimečně a pouze na jediném místě na světě – v oblasti Timbavati sousedící s Krugerovým národním parkem v Jihoafrické republice. Podle organizace Global White Lion Protection Trust jich ve volné přírodě žije méně než dvacet. O něco větší počet bílých lvů bychom nalezli v různých světových zoologických zahradách, ke kterým ode dneška patří i zoo v Táboře,“ říká ředitel ZOO Tábor Evžen Korec.

Africké domorodé kmeny bílé lvy po staletí považují za hvězdné bytosti, které jsou darem od bohů. Věří, že jim mají zajistit mír a prosperitu. Vědci v jejich skutečnou existenci dlouho nevěřili a považovali je jen za součást legend afrických domorodců. První popsané pozorování bílého lva pochází až z roku 1938, dlouho však bylo zpochybňováno. Poprvé vyfocen byl dokonce až v sedmdesátých letech minulého století. „Vědci jejich extrémní vzácnost nejprve vysvětlovali tím, že jsou vůči běžně zbarveným lvům v nevýhodě. Teprve nedávno se ukázalo, že opak je pravdou, protože ve světlých písčitých oblastech jižní Afriky jsou maskovaní mnohem lépe. Ani to je ale neuchránilo od smutného osudu mnoha jiných živočišných druhů. Kvůli jejich výjimečnosti se na ně zaměřili pytláci toužící po mimořádné trofeji. Od roku 1994 tak nebyl ve volné přírodě spatřen ani jeden bílý lev a byli tak považováni za ve volné přírodě vyhynulé. To se změnilo až po zahájení jejich návratu do přírody v roce 2004, první bílá lvíčata se díky tomu v rezervaci Timbavati narodila už o dva roky později. V roce 2014 se poprvé objevila také v sousedním Krugerově národním parku. Přesto stále žije více bílých lvů v zoologických zahradách než ve volné přírodě,“ doplňuje ředitel zoo Korec a připomíná, že bílý lev je i symbolem českého nejvyššího státního vyznamenání.

Společně se samcem Gandalfem do táborské zoologické zahrady přicestovala také sedmiletá samice Aisha, jejíž zbarvení je standardní. Oba lvi jsou zástupci lvů pustinných, v táborské zoologické zahradě tak žijí už dva páry těchto majestátních zvířat.

Lvi obývají stepní, lesostepní a polopouštní oblasti převážně východní a v menší míře i západní subsaharské Afriky v počtu 20 až 30 tisíc kusů (nejnižší odhady hovoří o pouhých deseti tisících). Jsou to společenská zvířata a loví ve smečkách. Jejich nejčastější kořistí jsou velcí

savci, především kopytníci. Většinou loví samice, samci se lovu účastní jen výjimečně. Ačkoliv loví samice, přednostní právo na ulovenou kořist má vždy dominantní samec.

U lvů se projevuje výrazný pohlavní dimorfismus, hlavním a určujícím rysem lvích samců je jejich hříva. Hlavní role hřívy spočívá v rozpoznání „kvality samce“. Její velikost a zbarvení je znamením kondice, přičemž se zdá, že lvi vnímají tmavou barvu jako signál dominance. Hříva také chrání hrdlo samce v boji s jiným lvem. Většinu dne odpočívají, dokážou prospat až 20 hodin denně. Lvi se páří v jakémkoliv ročním období. V průběhu páření, které trvá několik dní, kopuluje pár pravidelně dvacetkrát až čtyřicetkrát denně. Tento druh je zařazen na seznam CITES. Na listině ohrožených druhů IUCN je africká subpopulace označená jako zranitelná, indická subpopulace jako ohrožená.

Zoo je od listopadu otevřená pouze o víkendech od 9:00 do 16:00.