Eva Jeníčková (Kucharičová, * 1978 v Jindřichově Hradci) je všestrannou výtvarnicí, která
kreslí, maluje, tiskne a fotografuje krajinu. Studovala Střední školu grafickou v Jihlavě
a jednooborovou výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého
v Olomouci. Je maminkou na plný úvazek, kromě volné autorské tvorby se věnuje poezii.
V současnosti žije a tvoří v Třebíči.

Krajina Evy Jeníčkové vizuálně pracuje s podobou reálné přírody, není však dokumentem
dané oblasti. Stala se prostředkem pro hledání individuálního propojení autorčiny osoby
s konkrétním místem, svědectvím vjemu, obrazem paměti. Ať už je námět zachycen uhlem,
grafitem, sazemi, barevným pastelem či fotografickou čočkou, jejich společným výrazem je
určitá potemnělost. Krajina ve tmě, v noci či ve chvíli, kdy den končí a noc začíná. Příroda se
proměňuje a nabízí odlišný prožitek, některé dojmy se utlumí, jiné se naopak zvýrazní. A tak
nás autorka prostřednictvím svých obrazů zve k niternému zpomalení, zastavení a prožití
daného momentu. K prožití momentu, ve kterém je koncentrováno ticho, samota, síla
přírody, síla okamžiku, příběh, duchovno.

Technika a proces tvoření je založen na intenzivním kontaktu s přírodou – první vrstvy kresby
jsou načrtnuty dřívkem z lesa, popelem či uhlíky z opuštěných ohnišť. Stopa linie místy
přechází z kresby v rytinu. Dotekem – vtíráním, rozmazáváním a stíráním vzniká finální dílo.
Dotek je tedy dalším pojítkem v tvorbě Evy Jeníčkové, je také ústřední myšlenkou aktuální
výstavy. Dotknout se materiálu, dotknout se obrazu, dotknout se struktury, dotknout se
přírody. Dotknout se něčeho, čeho se ve skutečnosti v pravém slova smyslu dotknout
nemůžeme.