„Jsme velmi rádi, že se nám podařilo rozšířit skupinu našich ovcí a koz rozšířit o nová vzácná plemena. Koza walliská pocházející z jižního Švýcarska patří k nejstarším plemenům vůbec. V minulosti bylo ohroženo vyhubením, v sedmdesátých letech minulého století žilo jen 440

zvířat. Díky úsilí jednotlivých chovatelů, zoologických zahrad a dalších organizací se podařilo jejich počet zvýšit do konce dvacátého století na 1570 kusů. Podobně pohnutý osud má také původní české plemeno ovce valašská, první záznamy o něm pochází ze 16. století. Jejich počet zásadně klesal až na pouhých 130 kusů v roce 2001. Valašku proto ministerstvo zemědělství zařadilo od programu uchování genetických zdrojů, díky čemuž se počet těchto ovcí zvýšil až na 952 v roce 2022. Na záchraně těchto starobylých plemen se bude nyní podílet i naše zoologická zahrada,“ říká ředitel ZOO Tábor Evžen Korec a dodává.

Koza walliská je plemenem kozy domácí a pochází z jižního Švýcarska z kantonu Wallis. Je výrazně černobíle zbarvená, přičemž krk a hlava jsou černé a zadní část těla bílá. Má velmi dlouhou srst a obě pohlaví mají rohy, které u kozlů mohou dorůst až 80 centimetrů. Jde o jedno z nejstarších plemen koz, kterému v minulosti hrozilo vyhynutí. V 70. letech 20. století přežívalo jen 440 zvířat. Díky záchranným programům jejich počet na konci 20. století vzrostl až na 1570 kusů.

Ovce valašská je původním českým hrubovlnným plemenem ovce domácí, první zmínky o tomto plemeni na našem území pochází ze 16. století. Patří do skupiny cápových ovcí chovaných v oblasti Karpat a na Balkáně. Na naše území se dostala díky osídlení Valachy rumunského původu pravděpodobně na přelomu 15. a 16. století. Protože pochází z horských oblastí, je velmi odolná a přizpůsobivá i extrémním klimatickým podmínkám. Může být bílá, černá, šedá nebo strakatá. Berani jsou rohatí, bahnice (samice) rohy mohou mít i nemusí. Plemeno je aktuálně zařazeno do genových zdrojů ohrožených druhů zvířat. Díky tomu se podařilo zabránit jejímu vyhubení. V roce 2001 žilo jen 130 jedinců ovce valašské, o jednadvacet let později už jich bylo 952.

Ovce jákobova je plemeno ovce domácí, které se ve své současné podobě rozšířilo z Anglie. Přesný původ znám není, poprvé však byly pravděpodobně chovány v 16. století právě v Anglii. Některé prameny uvádí, že tam byly dovezeny z Blízkého východu. Tutu hypotézu podporují starověké syrské a mezopotámské reliéfy zobrazující ovce se čtyřmi rohy velmi podobného vzhledu. Genetické znaky ale spojení s východními plemeny neprokazují. Název plemene odkazuje na biblickou postavu Jákoba, kterému se měla díky jeho nadpřirozeným schopnostem narodit černobíle strakatá jehňata. Je typická černobíle strakatým či skrvnitým zbarvením a dlouhým poměrně tlustým ocasem. Obě pohlaví mají rohy, samci dva až tři páry rohů, samice jeden až dva páry. V Česku patří k vzácným a vymírajícím plemenům domácích zvířat.