Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
4.11.: Čtyři Kameny zmizelých v Pelhřimově připomenou tragický osud rodiny Friedovy

4.11.: Svatomartinský koncert v Třebíči nabídne moderní styl duchovní hudby s prvky ethno či jazzu

4.11.: Skupinu ovcí a koz v táborské zoo rozšířila dvě vzácná starobylá plemena

4.11.: Přednáška Historické knihy v moderních knihovnách představí dějiny Moravské zemské knihovny

4.11.: Hejtmanem Kraje Vysočina byl zvolen Martin Kukla z hnutí ANO

1.11.: Čaj o páté v jihlavském muzeu bude věnován Bedřichu Smetanovi. V Jihlavě studoval německé gymnázium

1.11.: Surikaty z táborské zoo si užívají strašidelný Halloween

1.11.: Patnáctiletá Berta si užívá klidného stáří, miluje drbání po celém těle

1.11.: Muži si mohou v novoměstské nemocnici nechat preventivně vyšetřit karcinom prostaty

31.10.: Zájemci o studium Praktická sestra mohou navštívit odborné učebny v pelhřimovské nemocnici

31.10.: Zájem Čechů o adventní zájezdy výrazně roste. Tradičně vyrazí zejména na trhy do Rakouska a Německa. První začínají už tento týden

31.10.: Změny v nájemním právu týkající se vyklizení bytu. Novela umožňující snazší vystěhování nájemce

31.10.: Vysočinské muzejní sbírky budou uloženy ve speciálních regálech v Pelhřimově a Novém Městě na Moravě

31.10.: Starý zatopený pískový lom v Blatinách bude obnoven coby cenný biotop

31.10.: Příběh dušičkový...

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Brusel umožní opětovné vyhubení vlků, státy EU snížily jeho ochranu
Sdílet článek
Pomáhá udržovat rovnováhu v přírodě tím, že snižuje stavy přemnožené zvěře. Díky lepší ochraně životního prostředí se pomalu vrací i do míst, ze kterých byl v minulosti bez milosti vyhuben. Nyní však hrozí, že se bude historie opakovat. Státy Evropské unie se dohodly, že sníží ochranu vlků z přísně chráněných na chráněné. To umožní jejich snadnější odstřel a v konečném důsledku povede až k jejich dalšímu vyhubení. Rozhodnutí navíc nebylo podložené žádnými vědeckými studiemi, ale zvítězil krvelačný lobbing farmářů a myslivců a touha po pomstě.
image-1
Začalo to pohádkou O Červené Karkulce. Hodná nevinná dívenka se vydala na dlouhou cestu tmavým lesem, kde na ní číhalo nebezpečí v podobě proradného vlka. Ten nejenže sežral hodnou Karkulku, ale nejprve se pustil do její babičky. Teprve hodný myslivec ďábelské zvíře zabil a babičku i s Karkulkou zachránil. Smyslem příběhu pro děti bylo ukázat jim les a obecně jakékoliv vzdálenější neznámé místo jako něco nebezpečného, kam je neradno vydávat se o samotě. Nezáviděníhodná role největšího padoucha v tomto poučném vyprávění padla na vlky. Tmavá chlupatá zvířata volně běhající po lese vzdáleně připomínající čerty si dokázal živě představit každý, mnozí ho zahlédli i na vlastní oči. Vlci se tak hříčkou osudu stali hlavním strašákem a jako takoví vyvolávají v lidech strach až do dnešních dnů. Bohužel naprosto neoprávněně.

Také současné dění kolem vlků nejen u nás, ale v celé Evropě, má v sobě spoustu silných emocí, bez kterých se neobejde žádný dobrý příběh. Strach, hamižnost, krvelačné lovecké pudy i touha po pomstě. Koktejl dost silný na to, aby vyvolal novou válku. Válku na život a na smrt. Pro pochopení tohoto příběhu se ale musíme vrátit trochu do minulosti.

Evropská unie vynakládá od devadesátých let minulého století miliardy eur na ochranu evropské přírody a zvířat v ní žijících. Cílem je zachování biodiverzity a ochrana ohrožených druhů zvířat i rostlin. Program je natolik úspěšný, že se v posledních letech začaly do přírody vracet i druhy, které v dané lokalitě člověk zcela vyhubil. Zdálo by se, že je všechno v pořádku a na dobré cestě napravit to, co člověk už jednou pokazil.

Bohužel náš příběh není pohádka, ale realita. A ta často není tak pozitivní, jak by mohlo na první pohled vypadat. Postupný návrat vlků se stal trnem v oku dvěma silným skupinám – farmářům a myslivcům. Zatímco myslivci vidí v chráněných zvířatech konkurenci a touží po jejich trofejích, chovatelé hospodářských zvířat je viní z ohrožení vlastního živobytí. Média pravidelně zahlcují svými dojemnými příběhy, ve kterých jim zlí pohádkoví vlci zardousili tu ovci, tam kozu či tele. Z hospodářských zvířat často dělají div ne členy rodiny a fotkami roztrhaných zvířat se snaží vyvolat emoce, což se jim často daří. Problém je v tom, že neříkají ono pověstné „b“. Tedy že za zabitá zvířata dostanou náhradu. Ale hlavně, že lepší zabezpečení chovaných zvířat jim zaplatí stát. Společné mají tito farmáři často to, že žádné zabezpečení většinou nerealizovali. Za zabitá zvířata jsou tak odpovědní jen oni sami.

Velmi silné zastání získaly tyto dvě skupiny v září 2022, kdy na statku současné šéfky EU Ursuly von der Leyen vlk usmrtil poníka. S odvoláním na údajnou problémovost onoho vlka vydaly německé úřady velmi rychle výjimku a umožnily jeho odstřel, čímž daly průchod touze po pomstě a krvi. Lovci nakonec vlka uštvali a zastřelili. Britský Guardian však upozornil na nemyslnost těchto výjimek, protože podle jeho reportáže byl zastřelen úplně jiný vlk. Ten, který zabil poníka šéfky EU, tak stále běhá někde po lesích. Odstřel tak evidentně vůbec nic nevyřešil.

Z českých pověstí pochází jedno pořekadlo nebo spíš varování. Vůdce chodského povstání Jan Sladký Kozina měl těsně před svou smrtí pronést památnou větu „Do roka a do dne..“ Tato časově omezená výzva se objevuje i v našem současném vlčím příběhu, byť z jednoho roku se staly roky dva. Takřka na den přesně po dvou letech od zabití poníka snížila EU stupeň ochrany vlků, což umožní jejich jednodušší odstřel. Co na tom, že toto rozhodnutí nebylo podložené žádnou relevantní vědeckou studií. Jen se vyslyšelo volání chovatelů a myslivců po krvi. Za dost bylo učiněno také jedné osobní pomstě.

Útoky vlků na hospodářská zvířata jsou přitom velmi ojedinělé a účinným zabezpečením se jim dá zabránit. Ostatně i EU připouští, že jde o marginální problém. Vlci podle dat jednotlivých členských států EU zabijí jen 0,07 procenta všech chovaných hospodářských zvířat. V drtivé většině jde o nehlídaná zvířata s nedostatečným zabezpečením. Nesmyslnost střílení vlků připouští i Evropská komise ve zprávě, která byla podkladem pro snížení ochrany vlků. Jasně se v ní píše, že „necílené střílení vlků nemá žádný viditelný snižující efekt na počet vlčích útoků“. Aby to mělo nějaký efekt, musela by se vystřílet celá vlčí populace v širokém okolí. To v konečném důsledku povede ke kompletnímu vyhubení vlka z volné přírody.

Není divu, že se proti tomuto nesmyslnému rozhodnutí ostře postavilo na tři sta organizací zabývajících se ochranou přírody včetně World Wildlife Fund či Rewilding Europe. Ty v otevřeném dopisu kritizují, že EU podlehla lobbingu zástupců zemědělského průmyslu a loveckých zájmů. Rozhodnutí tak bylo učiněno pod vlivem emocí, nikoliv relevantních vědeckých dat a poznatků. Mnozí vědci zabývající se chováním šelem naopak upozorňují, že zabíjení vlků nebude účinné a může dokonce situaci ještě více zhoršit.

S námitkami souhlasí i táborská zoologická zahrada, která se k otevřenému dopisu a výzvě zachovat nejvyšší stupeň ochrany vlků přidává. Střílet zdravé vlky je čiré barbarství. Vlk je chráněnou šelmou, kterou člověk z naší krajiny už jednou zcela vyhubil. Vlk obecný je v současnosti u nás chráněn jako kriticky ohrožený druh, jeho zabití je tak trestným činem. Vztahuje se na něj také takzvaná Bernská úmluva, tedy Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť, podle níž je vlk přísně chráněným živočichem. Na tom by se nic měnit nemělo.

Vlk obecný byl odjakživa nedílnou součástí české přírody, než ho z ní člověk vyhubil. Teprve v posledních letech se toto prospěšné zvíře pomalu vrací. A buďme za to rádi. Pro člověka jsou velice prospěšní. Jako výborní lovci pomáhají regulovat divoce žijící kopytníky a snižovat jejich přemnožení. Výrazně také zlepšují zdravotní stav zvěře, protože selektivně loví hlavně staré a nemocné kusy, čímž zlepšují i její věkovou strukturu. Člověk by si měl proto jejich návratu vážit a ne proti němu bojovat.

Strach z vlků, který rozdmýchávají média a někteří myslivci, je naprosto zbytečný. Tento strach je uměle udržovaný nejrůznějšími bajkami a pohádkami v čele s tou O Červené Karkulce. Na rozdíl od toho smyšleného příběhu však člověku riziko od vlka prakticky nehrozí. Jde o nesmírně plachou šelmu, která se člověku zdaleka vyhne. Jedinou výjimkou by byl jedinec nakažený vzteklinou, což je u nás takřka vyloučené. Na našem území se žádný případ vztekliny neobjevil už od roku 2002. V celé Evropě není za posledních 50 let prokázán žádný případ, že by zdravý a volně žijící vlk zabil člověka. Na základě těchto faktů lze říct, že zdravý vlk je pro člověka neškodný.

Zabíjet jakékoliv volně žijící zvíře, natož přísně chráněné, je možné pouze v sebeobraně v případě bezprostředního ohrožení života. Zcela jistě takovým ohrožením není to, že se zvědavé zvíře člověku přiblíží na několik desítek metrů, načež samo v poklidu zmizí. I v případě, že se objeví opravdu agresivní a pro člověka nebezpečný vlčí jedinec (takový se ale v Evropě prokazatelně neobjevil už 50 let), lze to řešit jinak a humánněji. Ideální je jeho odchyt a převoz do některé z vlčích rezervací. Odstřel je v takovém případě neospravedlnitelný a považoval bych ho za barbarství a zbytečné vraždění. Věřím, že v tomto případě převáží zdravý rozum a k masovému vybíjení vlků nedojde. Do evropské přírody totiž jednoznačně patří.

Foto: ilustrační
Evžen KOREC
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je úterý 5. listopad
(23. říjen kalendáře iuliánského)
• 2024 rok křesťanského letopočtu
• 7513 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 5. 11.:
Pátek po neděli dvacáté třetí po Svatém Duchu Svatých ostatků, jež se chovají v chrámech našich diecésí
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 23. 10. (5. 11.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: