Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.7.: Z policejního deníku: nález letecké pumy; neznámý sprejer počmáral dům a popelnice

18.7.: Vlci z nelegálního chovu našli dočasný domov v záchranném centru CITES v ZOO Tábor

18.7.: Stavba parkoviště začala, sledovat ji můžete online

18.7.: Klášter v Nové Říši je novým atraktivním turistickým cílem Vysočiny

17.7.: Z policejního deníku: zloděj odjel na elektrokoloběžce; opilý řidič ujel od nehody

17.7.: Z evropské přírody už nenávratně zmizely desítky druhů zvířat. Slováci se nyní snaží vystřílet další

17.7.: Letní kino v Jihlavě promítne film Barbie

16.7.: Zvířata z táborské zoo si užívají studené sprchy a ledové „dorty“

16.7.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl centrálu a bezpečnostní zámky; řidič, který boural, nadýchal 3,88 promile

16.7.: V Muzeu rekordů v Pelhřimově je k vidění brazilské vydání knihy a klasické vydání sešitové románu Dobrý voják Švejk

16.7.: Na Vysočině se množí klíšťata, nemocných klíšťovou encefalitidou a Lymskou borreliózou přibývá

16.7.: Lávka u Staré plovárny v Jihlavě je opravená, dělníci k ní nosili nářadí i materiál v kýblech

16.7.: Kandidátní listiny do krajských voleb podalo na Vysočině třináct politických stran, hnutí a koalic

15.7.: Čeští zemědělci hledají cesty, jak nedoplatit na nízké ceny obilí. Letos proto vyseli nejvíce máku za poslední roky a mírně navyšují i plochy dalších plodin

15.7.: Z policejního deníku: vandal poničil garážová vrata; recidivistka ukradla prádlo; opilí řidiči bourali

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Pane. Kupte si rakvičku!
Sdílet článek
Tento zvláštní příběh se stal už dávno. Pradávno. „Narodil“ se v době plné pověr, které se dědily z generace na generaci. Lidé tehdy věřili, že v rybnících žijí hastrmani, v lesích se kromě dalších bytostí prohání hejkalové a o půlnoci lze na odlehlých místech potkat tajuplné bílé tele.
image-1
Chlapci chodívali za děvčaty na schůzky kudy se dalo. Pěšky přes louky, rokle i lesy. Jeden mladý chasník si vyhlédl nejhezčí dívku ze sousední vsi. Místní mládenci to ovšem velmi těžko nesli. Představa, že spanilou pannu se chystá odvést přespolní vetřelec byla pro ně nepřijatelná. Nad žejdlíkem piva v hospodě dali hlavy dohromady a přemítali, jak se nežádoucího soka zbavit. Jeden z nich, zručný truhlář pak dostal nápad. Připravili dokonalý plán. Vyrobil malou dětskou rakvičku...

Na zamilovaného nápadníka čekali v lese u pěšiny. Dobře věděli, že právě tudy mládenec půjde večer opět od své milé. Dobře se připravili. Maminkám doma vzali bílá prostěradla, truhlář přinesl rakvičku. Na místě rozdělali oheň, zahalili se do bílých plachetek, posedali si okolo a trpělivě čekali. Za strom schovali i onen předmět symbolizující smrt dítěte. Podivné společenství ozařovaly plameny, okolo se bylo slyšet noční zvuky lesa. Z dálky se občas ozvalo houkání sýčka. To všechno ladilo kolorit neobyčejného výjevu.

Najednou zaslechli jak se lesem blíží kroky a veselé pohvizdování. Mládenec byl myšlenkami u svého děvčete. Konečně se dočkal příslibu brzké svatby a to všechno měl v srdci. Najednou se před ním u cesty objevil mystický obrázek. Oheň na malé mýtině, okolo podivné bytosti v bílých hávech. Kromě praskání ohně divné ticho.

Zvláštní výjev chlapce zaskočil. Přesto statečně, nebo možná automaticky, ještě udělal několik kroků. Pak zůstal stát. Od ohně náhle vstala jedna ze záhadných postav. Na rukou podivný předmět na rukou přikrytý plachetkou. Bytost se přiblížila až k chasníkovi. Plachetka se svezla na zem a tichem se ozval skřehotavě laděný šepot. "Velectěný pane, kupte si tu rakvičku,“. V mládenci by krve nedořezal. V posvátné hrůze se dlouhé vteřiny díval na ten malý, bílý předmět. A pak ve zběsilém úprku zmizel ve tmě. U ohně se rozlehl hlasitý smích.

Plán byl dokonalý. Překvapeným spiklencům přesto nepřinesl to co zamýšleli. Okolo nás žijí lidé kteří jsou více citliví a vnímaví. Někteří je mylně pokládají za slabochy a zbabělce. V rozhodných okamžicích, se ale změní na skálu, kterou nic nepohne. A to byl i tento případ. Chlapec si nakonec svoji vyvolenou odvedl k oltáři. Na svět přivedli první ratolest a pak ještě několik. Žili šťastně. Podivná věc, ale potkala rodinu onoho truhláře. Ano, toho co vyrobil tu malou, bílou rakvičku. První syn zemřel několik týdnů po narození, za další dva roky přišel o malou dcerku.

P.S. V Pěti knihách Mojžíšových, v Desateru dvanácti kmenů izraelského národa poslední přikázání zní: Nebudeš sousedovi závidět dům a ženu jeho...
BOB, Eva ŠINKOVSKÁ
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je pátek 19. červenec
(6. červenec kalendáře iuliánského)
• 2024 rok křesťanského letopočtu
• 7513 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 19. 7.:
Pondělí po neděli osmé po Svatém Duchu Sv. Vincence z Pauly, vyznavače
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 6. 7. (19. 7.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: