Za předchůdce gramofonu můžeme pokládat ariston. Vizuálně již trochu gramofon připomínal, jelikož se jednalo o dřevěnou bedýnku, na kterou se pokládaly jednotlivé desky. V tomto případě to ovšem byly kotouče z pevné papírové lepenky o průměru 33 centimetrů s vyraženými otvory, které se nasazovaly podobně jako gramofonová deska.

Díky kovové firemní cedulce umístěné přímo na hracím stroji se dozvídáme, že byl prodáván v „Císařském a královském obchodním domě se zbožím ozdobným u města Paříže, Celetná ulice číslo 15". Jednalo se o moderní obchodní dům, který se nezabýval prodejem pouze jedné komodity, ale lidé si zde mohli na jednom místě zakoupit nepřeberné množství zboží. Ze stejného obchodního domu pak pocházejí i již zmíněné papírové desky. Dalším typem přístroje byl válečkový fonograf.

V našem depozitáři k němu nalezneme kolekci dvaceti fonografických válečků, které můžeme považovat za nejstarší typ moderního masově vyráběného zvukového nosiče. Na přelomu 19. a 20. století se při výrobě forem pro odlévání kopií válečků používalo malé množství zlata. Díky tomu byly tyto Edisonovy válečky v německy mluvících zemích označovány jako „Goldguss Walzen" a každý se nachází ve vlastním papírovém obalu s výrobním číslem. Například pod číslem 16525 se skrývá Píseň Toreadora z Bizetovy Carmen.

Ve sbírkách jsou zapsány rovněž klasické černé gramofonové desky pocházející z vydavatelství Ultraphon, které na hudebním trhu působilo od 20. do 40. let minulého století. Z počátku 30. let například pochází „Pochod svobody" nahraný R. A. Dvorským a orchestrem Melody Boys. Ve Velkém Meziříčí bylo možné gramofony a desky zakoupit například v hodinářském, zlatnickém a optickém závodě Ludvíka Marčíka na Náměstí. Dokládá to reklamní sdělení v adresáři z roku 1931, který sestavil a vlastním nákladem vydal Jan Černý a následně realizovala knihtiskárna Jana Muchy.

V pozdější době se v domácnostech začalo objevovat také rádio. Ve sbírkách máme například model 521 od firmy Philips, který se vyráběl ve 30. letech minulého století. Na přední straně byla umístěna tři kolečka, pomocí kterých se regulovala hlasitost, přepínal vlnový rozsah a provádělo se samotné ladění.

Flašinet
K hudební produkci samozřejmě v minulosti patřil flašinet. Ten náš je opatřen cedulkou s datem 18. srpna 1939 a jménem varhanáře Františka Ženíška z Košetic. Právě varhanáři patřili k významným výrobcům flašinetů. Aby bylo jasné, co je možné na strojek z našich muzejních sbírek zahrát, je na vnitřní straně je uveřejněn seznam šesti skladeb. Díky tomu dodnes víme, že z flašinetu se mohly linout například valčíkové melodie Chaloupky pod horami či Ten lásky čas. Další mechanický strojek typu kolovrátek zvládal přehrát rovněž šest skladeb, mezi kterými nechyběl pochod z opery Prodaná nevěsta či lidová píseň U panského dvora.

Zdroj: https://www.velkomeziricsko.…