Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.7.: Z policejního deníku: zloděj, který ukradl figurínu policisty, byl vypátrán

25.7.: Stavba vysokoškolských studentských kolejí v Jihlavě může začít

25.7.: Policisté hledají svědky srážky dodávky s osobním autem u Rantířova na Jihlavsku

25.7.: Malovaný recesistní rozcestník v centru Třech Studní jeho autor Ivan Svatoš zrestauroval

25.7.: Jihlavská zoo přišla o žirafího samce, měl dlouhodobé zdravotní problémy. Komentované krmení se do odvolání ruší

24.7.: Z policejního deníku: neznámý vandal poničil auto; recidivista kradl v obchodě sušenky a bagety

24.7.: Přijďte se do táborské zoo blíže seznámit s roztomilými surikatami

24.7.: Polovina papoušků se má v češtině přejmenovat, nová jména získají i někteří ptáci. Zastavme tuhle šílenost!

24.7.: Policisté hledají svědky tonutí pětileté dívenky na Vodním ráji v Jihlavě

24.7.: Havlíčkův Brod zve o prázdninách na pohádky, do kina i na komentovanou prohlídku Staré radnice

24.7.: Festival židovské kultury Male chajim v Třebíči nabídne tance, přednášky, koncerty i výstavu fotografií z židovského hřbitova Pavla Heřmana

23.7.: Z policejního deníku: nález munice v zemi; na silnici se válely přepravky s pivem, auto nikde žádné nebylo

23.7.: Výstava miniatur slavné Slovanské epopeje od jihlavského malíře Jana Jiřího Rathsama v expozici Zlaté české ručičky v Pelhřimově

23.7.: V třebíčské porodnici mohou nově maminky rodit v šále, na balónu i porodní stoličce

22.7.: Čtyři sta let starý dub u Palečkova mlýna u Sokolí na Třebíčsku reprezentuje Vysočinu v anketě Strom roku 2024

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Legionář a úspěšný motocyklový závodník studoval gymnázium ve Velkém Meziříčí
Sdílet článek
Ač je všude uváděno, že legionář a motocyklový závodník Vladimír Kučka se narodil ve Velkém Meziříčí, pravdou je, že byl rodákem a občanem Oslavice. Ve Velkém Meziříčí studoval. Pojďme se seznámit s jeho osudem.
image-1
Vladimír Jan Josef Kučka se narodil 17. června 1897 v Oslavici v domě číslo 48. Dům patřil státním drahám, protože jeho otec Jan Kučka (narozen 2. června 1867 v Letovicích) byl strojvedoucím. Jan byl synem krejčího z Kunštátu Aloise Kučky a jeho ženy Florentiny rozené Millinové. Matkou Vladimíra a ženou Jana byla Marie (narozena 4. listopadu 1869 v Boskovicích, za Jana se provdala 2. května 1883 v Letovicích), dcera stolaře z Letovic Jana Krejčího a jeho ženy Vincencie rozené Weizerové.

Vladimír měl tři sestry: Ludmila Marie (narozena 7. dubna 1899), Jarmila Kristina (narozena 20. prosince 1900) a Dobromila Terezie (narozena 8. října 1902).

Jak již bylo naznačeno, Vladimír Kučka vystudoval gymnázium ve Velkém Meziříčí. Maturoval v roce 1915 ve třídě profesora Josefa Špačka. Přihlásil se na techniku v Brně, ale než stačil nastoupit, povolala jej armáda.

Do války šel s kroměřížským 3. pěším plukem. Do ruského zajetí padl 8. srpna 1916 u Berestěčka. Do československých legií se přihlásil v prosinci 1917 v Žitomiru a přijat byl 20. prosince 1918. Nejprve krátce sloužil u záložního praporu a pak byl přeřazen k autorotě 1. československé střelecké divize. Řídil obrněný automobil, se kterým se vyznamenal především v květnu 1915 při obsazení Penzy. Od 1. ledna 1919 byl velitelem 3. kolony záložního autoparku a poté velel československému oddílu pancéřovaných automobilů.

Domů se vracel na lodi Keemun, která z Vladivostoku vyplula v pět hodin odpoledne 20. května 1920. Projela hojně využívanou trasu kolem Malajsie a Indie, projela Rudým mořem a 8. července 1920 zakotvila v Terstu. Po návratu do Československa u armády zůstal, konkrétně u 1. automobilového praporu, a to až do roku 1932, kdy ze zdravotních důvodů z armády odešel.

V letech 1923 až 1929 byl štábní kapitán Vladimír Kučka úspěšným motocyklovým závodníkem. K závodům přičichnul už v Rusku, ale naplno se jeho kariéra rozjela až doma. Ministerstvo národní obrany pro něj ve Velké Británii zakoupilo luxusní motocykl Brough Superior SS 100. Už 30. září 1923 zvítězil v závodě do vrchu Schöber u Rumburka. Z dalších úspěchů je třeba vyzdvihnout vítězství 9. května 1926 na slavném závodě Zbraslav – Jíloviště či 6. června 1926, kdy zvítězil spolu s Bohumilem Turkem (stejný čas) v závodě do vrchu Brno – Soběšice.

Po odchodu do civilu založil s Vladimírem Ottmarem autoopravnu Autoarma. Vladimír Kučka ovšem zemřel už v roce 1941 na chronický zánět ledvin.

Foto: archiv autora

Zdroj: https://www.velkomeziricsko.…
Petr CHŇOUPEK
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je sobota 27. červenec
(14. červenec kalendáře iuliánského)
• 2024 rok křesťanského letopočtu
• 7513 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 27. 7.:
Úterý po neděli deváté po Svatém Duchu Sv. Pantaleona, mučedníka
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 14. 7. (27. 7.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: