Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.5.: Z policejního deníku: krádež plotu, zloděj si odnesl nádobí i sekeru; opilý řidič boural

19.5.: Výstava Co přinesl obchvat v havlíčkobrodském muzeu nabídne unikátní nález středověkého rudního mlýna

18.5.: Zvířecí rodinu v táborské zoo rozšířil mýval Rocket. ZOO Tábor je jediná zoo v Česku, která mývaly může přijímat

18.5.: Ze zámku ve Velkém Meziříčí: zpracování lnu

18.5.: Výstava fotografií Jaroslava Hedvábného s titulem Toulky Moravským Toskánském v jihlavské muzejní kavárně

18.5.: Sarajevo 1914: Řidič, který vstoupil do dějin, pocházel z Telče

18.5.: Policista roku 2023 – dva tituly zamířily na Vysočinu. Vítězem v kategorii Tým roku se stal vysočinský pracovní tým Falešný bankéř

18.5.: Festival Ji.hlava se prodlužuje a otevírá se místnímu publiku

17.5.: Zoologická zahrada v Jihlavě získala slona za za odchov čtyř mláďat aligátora čínského

17.5.: Z policejního deníku: policisté dopadli sprejera; pohřešovaného mladíka z Čáslavi vypátrali policisté na Vysočině

17.5.: Primář Karel Křikava: Chirurgie je náročný, ale velmi krásný a naplňující obor

17.5.: Pacientům před výměnou kolenního a kyčelního kloubu lékaři zodpoví dotazy

17.5.: Jihlavští kriminalisté dopadli pětatřicetiletého zloděje, který kradl rybářské náčiní, jízdní kola i dveře

17.5.: Jihlavský magistrát rozesílá občanům pokyny k platbě za odpady e-mailem

16.5.: Z policejního deníku: mladík poškodil dopravní značení

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Legionář a úspěšný motocyklový závodník studoval gymnázium ve Velkém Meziříčí
Sdílet článek
Ač je všude uváděno, že legionář a motocyklový závodník Vladimír Kučka se narodil ve Velkém Meziříčí, pravdou je, že byl rodákem a občanem Oslavice. Ve Velkém Meziříčí studoval. Pojďme se seznámit s jeho osudem.
image-1
Vladimír Jan Josef Kučka se narodil 17. června 1897 v Oslavici v domě číslo 48. Dům patřil státním drahám, protože jeho otec Jan Kučka (narozen 2. června 1867 v Letovicích) byl strojvedoucím. Jan byl synem krejčího z Kunštátu Aloise Kučky a jeho ženy Florentiny rozené Millinové. Matkou Vladimíra a ženou Jana byla Marie (narozena 4. listopadu 1869 v Boskovicích, za Jana se provdala 2. května 1883 v Letovicích), dcera stolaře z Letovic Jana Krejčího a jeho ženy Vincencie rozené Weizerové.

Vladimír měl tři sestry: Ludmila Marie (narozena 7. dubna 1899), Jarmila Kristina (narozena 20. prosince 1900) a Dobromila Terezie (narozena 8. října 1902).

Jak již bylo naznačeno, Vladimír Kučka vystudoval gymnázium ve Velkém Meziříčí. Maturoval v roce 1915 ve třídě profesora Josefa Špačka. Přihlásil se na techniku v Brně, ale než stačil nastoupit, povolala jej armáda.

Do války šel s kroměřížským 3. pěším plukem. Do ruského zajetí padl 8. srpna 1916 u Berestěčka. Do československých legií se přihlásil v prosinci 1917 v Žitomiru a přijat byl 20. prosince 1918. Nejprve krátce sloužil u záložního praporu a pak byl přeřazen k autorotě 1. československé střelecké divize. Řídil obrněný automobil, se kterým se vyznamenal především v květnu 1915 při obsazení Penzy. Od 1. ledna 1919 byl velitelem 3. kolony záložního autoparku a poté velel československému oddílu pancéřovaných automobilů.

Domů se vracel na lodi Keemun, která z Vladivostoku vyplula v pět hodin odpoledne 20. května 1920. Projela hojně využívanou trasu kolem Malajsie a Indie, projela Rudým mořem a 8. července 1920 zakotvila v Terstu. Po návratu do Československa u armády zůstal, konkrétně u 1. automobilového praporu, a to až do roku 1932, kdy ze zdravotních důvodů z armády odešel.

V letech 1923 až 1929 byl štábní kapitán Vladimír Kučka úspěšným motocyklovým závodníkem. K závodům přičichnul už v Rusku, ale naplno se jeho kariéra rozjela až doma. Ministerstvo národní obrany pro něj ve Velké Británii zakoupilo luxusní motocykl Brough Superior SS 100. Už 30. září 1923 zvítězil v závodě do vrchu Schöber u Rumburka. Z dalších úspěchů je třeba vyzdvihnout vítězství 9. května 1926 na slavném závodě Zbraslav – Jíloviště či 6. června 1926, kdy zvítězil spolu s Bohumilem Turkem (stejný čas) v závodě do vrchu Brno – Soběšice.

Po odchodu do civilu založil s Vladimírem Ottmarem autoopravnu Autoarma. Vladimír Kučka ovšem zemřel už v roce 1941 na chronický zánět ledvin.

Foto: archiv autora

Zdroj: https://www.velkomeziricsko.…
Petr CHŇOUPEK
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je 19. květen
(6. květen kalendáře iuliánského)
• 2024 rok křesťanského letopočtu
• 7513 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 19. 5.:
Středa po neděli po Nanebevstoupení Páně Sv. Petra Celestina, papeže a vyznavače
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 6. 5. (19. 5.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: